1 As 141/2011 — Nejvyšší správní soud

5 A 94/2010- 53 - text 5 A 94/2010-53 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce Mgr. R. S., bytem R. 318/7, P. 10, zastoupeného JUDr. Janem Žákem, advokátem se sídlem Anny Letenské 34/7, 120 00 Praha 2 – Vinohrady, proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2/2, 110 01 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. března 2010, č. j. MHMP/203063/2010, OMK/1046/2010, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. března 2010, č. j. MHMP/203063/2010, OMK/1046/2010, a rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10 ze dne 1. února 2010, č. j. P10-008525/2010, se ruší. II. Úřadu městské části Praha 10 se ukládá, aby ve lhůtě patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku poskytl žalobci informace požadované v jeho žádosti ze dne 20. listopadu 2009. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 6800 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou jeho zástupce JUDr. Jana Žáka, advokáta. Odůvodnění: Rozhodnutím ze dne 1. února 2010 nevyhověl Úřad městské části Praha 10 žalobcově žádosti o informace - o celkovém počtu členů zastupitelstva, celkovém počtu členů rady městské části Praha 10 a o celkovém počtu ostatních zaměstnanců Úřadu městské části Praha 10, kteří se podíleli na privatizaci obecního bytového fondu spravovaného městskou částí tak, že sami (popřípadě jejich manželé/manželky anebo společně) uzavřeli smlouvu, na základě které úplatně nebo bezúplatně již nabyli nebo v budoucnu nabudou vlastnické právo k bytu z tohoto fondu; - o všech nemovitostech (stručně uvedením údajů umožňujících jejich identifikaci v katastru nemovitostí), které byly privatizovány ve prospěch členů zastupitelstva, členů rady a ostatních zaměstnanců Úřadu městské části Praha 10. Zveřejnění údajů není možné, protože by tím úřad porušil právo fyzické osoby na soukromí v oblasti majetkové (§ 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím). Zveřejnit takové informace by bylo možné jen se souhlasem dotčených osob, anebo v případě, že by šlo o veřejně činné osoby, funkcionáře či zaměstnance veřejné správy a požadované informace by vypovídaly o jejich veřejné nebo úřední činnosti, případně o jejich funkčním či pracovním zařazení. Požadovaná informace se však týká „osobního vlastnictví“, tato výjimka tedy nedopadá ani na členy zastupitelských orgánů, ani na zaměstnance úřadu, natožpak na jejich rodinné příslušníky. Stejně tak nelze považovat odprodej obecních bytů jejich nájemníkům za poskytnutí veřejných prostředků, a neuplatní se zde tedy § 8b zákona č. 106/1999 Sb. (účel zákona č. 319/2006 Sb., o některých opatřeních ke zprůhlednění finančních vztahů v oblasti veřejné podpory, jehož § 3 se žalobce dovolává, je specifický a tento zákon se tu neužije). Odprodej probíhá podle jasných pravidel za ceny stanovené kvalifikovaným způsobem a je umožněn všem nájemníkům bez ohledu na to, zda jsou v zaměstnaneckém poměru k úřadu nebo zda jsou členy orgánu městské části. Krom toho úřad nezpracovává ani neeviduje žádné údaje, které by umožňovaly identifikovat pracovní zařazení či příbuzenské poměry jakéhokoli subjektu účastného na privatizaci bytového fondu. Žalovaný potvrdil rozhodnutí úřadu dne 18. března 2010. Uvedl, že žalobce nežádal poskytnutí osobních údajů, a část odůvodnění povinného subjektu tak na jeho případ nedopadá. Zdůraznil ovšem, že povinnost poskytovat informace nezahrnuje vytváření nových informací, tj. i takových informací, které by povinný subjekt musel vytvořit na základě informací již existujících jen z důvodu konkrétní žádosti (viz rozsudek Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 33 Ca 12/2002 ze dne 31. května 2002). Za informace vztahující se k působnosti povinného subjektu totiž nelze považovat analýzy informací a jejich srovnání, které by musely být speciálně vytvářeny kvůli žádosti. Žalovaný rovněž nesouhlasil s tím, že obecní byty jsou prodávány nájemníkům za zvýhodněnou cenu a že tím se obec vzdává práva na obvyklý výnos za poskytnuté veřejné prostředky: kupní cena domu je totiž vždy stanovena ve znaleckém posudku jako tzv. cena obvyklá, tedy cena tržní. Žalobce v žalobě namítl, že nemůže vědět, jaké informace a v jaké struktuře úřad eviduje. Je nepřijatelné, aby v případě, že se žádost o poskytnutí informací zcela neshoduje se strukturou, v jaké povinný subjekt eviduje informace, byla žádost odmítnuta s odůvodněním, že povinný subjekt neeviduje požadované informace v dané struktuře. Dovedeno do důsledků by to znamenalo, že žadateli nebude informace nikdy poskytnuta, protože povinný subjekt nesdělí žadateli strukturu, v jaké informace eviduje, a pro žadatele je tak téměř vyloučeno zformulovat svou žádost vhodným způsobem. Úřad přitom nepochybně eviduje nějaké informace o privatizaci bytového fondu (minimálně přehled dotčených nemovitostí, smlouvy o převodu a seznam nabyvatelů). Pokud je neeviduje, měl by je doplnit, neboť pod pojmem „informace vztahující se k působnosti úřadu“ je třeba rozumět všechny informace, které úřad má či by měl mít. Žalobce přitom nepožaduje vytvoření nové informace – pouze výňatek stávajících informací, konkrétně výňatek ze seznamu privatizovaných nemovitostí v návaznosti na seznam zaměstnanců, členů zastupitelstva a členů rady, který úřad rovněž eviduje. Podle instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 24. července 2009 není novou informací pouhý soubor či výňatek stávajících informací. Žalobce od úřadu nežádal analýzu či srovnání, pouze výběr určitého okruhu osob z jedné databáze informací za pomoci jiného seznamu, který úřad vede. Poskytování informací může být spojeno s časově náročnou činností, to však není důvodem pro odepření informace, neboť povinný subjekt za to může vyžadovat po žadateli úhradu. Žalobce nesouhlasí ani s tím, jak žalovaný vyložil § 8b zákona č. 106/1999 Sb. Podle žalovaného je kupní cena domu vždy stanovena jako cena tržní (toto své tvrzení žalovaný ostatně nedoložil); znalecké posudky však byly zpracovány právě na celé domy, nikoli na jednotlivé byty. To, že se byty prodávají za zvýhodněnou cenu, je podle něj notorietou (viz vyjádření městské části v obecním časopisu), a tímto prodejem se městská část vzdává práva na obvyklý výnos za poskytnuté veřejné prostředky ve smyslu § 3 odst. 2 písm. e) zákona č. 319/2006 Sb., o některých opatřeních ke zprůhlednění finančních vztahů v oblasti veřejné podpory. Nabyvatelé bytů jsou tedy příjemci veřejných prostředků ve smyslu § 8b zákona č. 106/1999 Sb. Žalovaný podle žalobce dále pochybil tím, že nevyzval povinný subjekt ke sdělení, jakým způsobem vede evidenci o privatizaci bytového fondu, aby mohl posoudit, zda je tato evidence dostatečná. Žalovaný nešetřil skutečný stav věci bez ohledu na žalobcova tvrzení (§ 52 věta druhá správního řádu), nedal žalobci možnost vyjádřit se k podkladům a k provedenému dokazování a nevyzval jej k doplnění důkazů. Žalovaný si měl nechat zpracovat znalecký posudek na stanovení obvyklé ceny privatizovaných bytů. Žalobce rovněž předložil znalecké posudky, které si povinný subjekt nechal zpracovat v souvislosti s privatizací bytů a nebytových prostor; jedná se pouze o posudky na celé domy (nikoli na jednotlivé byty), ty byly přitom oceněny k 28. červnu 2004 (posudky přitom byly vyhotoveny od května 2007 do září 2009). Dále podle žalobce nelze brát v potaz (jak to činí posudky), že byt užívaný nájemcem s nájemní smlouvou na dobu neurčitou má hodnotu cca 40 % ceny bytu neobsazeného: v rámci privatizace bytového fondu se totiž byty primárně prodávají právě nájemcům, kteří je užívají. Žalobce proto navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí vydané v prvním stupni a aby povinnému subjektu uložil poskytnout požadované informace. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na svých závěrech a navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na nesprávnost žalobcova předpokladu, podle nějž povinný subjekt vede databázi osob zúčastněných na privatizaci: to by totiž bylo v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů, a ostatně žalobce nijak neprokázal existenci takové evidence. Žaloba je důvodná. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nesouhlasil s tím, že by žalobce od povinného subjektu požadoval osobní údaje; podle žalovaného „část odůvodnění napadeného rozhodnutí [tj. rozhodnutí vydaného povinným subjektem v prvním stupni] z hlediska ustanovení § 8a, resp. § 8b [zákona č. 106/1999 Sb.] na předmětný případ nedopadá“. Ve vyjádření k žalobě naopak argumentoval tím, že databáze osob zúčastněných na privatizaci (z níž měl podle žalobce vycházet povinný subjekt při poskytnutí informace) by představovala zpracování osobních údajů osob zúčastněných na privatizaci, což je s jeho původním postojem v rozporu; úkolem soudu je ale přezkoumat napadené rozhodnutí, nikoli vyjádření žalovaného k žalobě. Pokud se vyjádření k žalobě odchyluje od obsahu napadeného rozhodnutí (jako v případě právě uvedeném), soud k