4 As 10/2007 — Nejvyšší správní soud

9 A 170/2010- 52 - text 19 pokračování 9A 170/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobce: Občanské sdružení Záchrana krajiny, se sídlem Praha 4, U Zeleného ptáka 12, IČ: 27057836, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.7.2010, sp.zn.: S-MHMP-536583/2010/OOP-V-426/R-130/Št, t a k t o : I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru ochrany prostředí ze dne 13.7.2010, sp.zn.: S-MHMP-536583/2010/OOP-V-426/R-130/Št se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2.000,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5, odboru dopravy a ochrany životního prostředí ze dne 19.4.2010., č.j.: MC5/21580/010/ODŽ/Křeh, sp.zn.: MC5-S/6235/2009/ODŽ/OPK, jímž bylo povoleno kácení stromů v počtu 58 a souvislého keřového porostu o celkové ploše 425,5 m2 na pozemcích parc. č. 977/1, 982/1, 984/1, 984/2, 989/1, 989/2 k.ú. Jinonice ve prospěch obchodní společnosti Pembroke Jinonice a.s. Žalobce v podané žalobě předně namítal, že správní orgán I. stupně porušil ust. § 86 odst. 2 zákona č. 500/2014 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), neboť nezaslal kopii podaného odvolání žalobce k vyjádření všem účastníkům řízení. Tvrdil, že se žalovaný nevypořádal s námitkou žalobce týkající se kácení v období vegetačního klidu a porušení ust. § 8 odst. 5 závazné vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „vyhláška č. 395/1992 Sb.“). Uvedl, že odvolací námitky bylo patrné, že směřovala proti nešetrnému postupu ke stromům a živočichům spojených s nimi jako biotopem a především porušením platných zákonných předpisů. Poznamenal, že vegetační klid je období, kdy dřevina - strom, je v relativním vegetačním útlumu, tedy není výrazně aktivní, při vytváření nových vodivých pletiv. Strom není ani útočištěm hnízdících ptáků či dalších živočichů. Vegetační období dřevin je objektivně existující a objektivně zjistitelný biologický stav a proces. Všeobecně je proto uplatňován úzus, podpořený zákonem, že kácení má probíhat pouze mimo vegetační aktivitu. Ust. § 8 odst. 5 věty druhé vyhlášky č. 395/1992 Sb. stanoví, že orgán ochrany přírody při vydávání povolení ke kácení dřevin přihlíží k vegetačnímu klidu dřevin. Zákonodárce tedy uložil správním orgánům, aby se vegetačním klidem zabývaly, a to přezkoumatelným, čitelným způsobem. Je povinností správních orgánů, tj. také žalovaného, aby přezkoumatelným a hodnověrným způsobem obhájily svou úvahu o povolení kácení mimo období vegetačního klidu. Namítal, že žalovaný se s touto námitkou vypořádal stroze, když zejména označil stav území za „krajně naléhavý“, který se musí řešit „v co nejkratším časovém horizontu“. K tomu žalobce uvedl, že předmětné území v areálu Walter se nachází ve stejném stavu již po dlouhá léta od počátku devadesátých let, aniž by o něj orgány ochrany přírody projevily větší zájem. Teprve poté, co zahraniční investor začal plánovat komerční výstavbu v areálu bývalé továrny Walter, začal být stav označován za „krajně naléhavý“. Žalobce nezpochybňoval, že pozemky areálu Walter mohou být kontaminované, ale kácení by nemělo být masivní a je možné zachovat stávající stromořadí lip, a bylo by jistě při troše snahy možné zachránit i další stromy. Pokácet je, je možná nejlevnější řešení pro komerčního investora, ale z hlediska ochrany přírody to nejméně šetrné. Právní výklad zákona žalovaným je velmi nebezpečný, neboť znamená, že s odkazem na neurčité posudky je možno ust. § 8 odst. 5 vyhlášky č. 395/1992 Sb. snadno obcházet. Shnil, že v uvedené námitce brojí proti tomu, že žalovaný nepředložil přezkoumatelný důvod a konkrétní podklady k tomu, aby byl proveden natolik závažný zásah do přírody, jakým je kácení v období vegetační aktivity a o námitce žalobce týkající se doby vegetačního klidu žalovaný přezkoumatelně nerozhodl. Dle žalobce se žalovaný nevypořádal s námitkou týkající se porušení ust. § 8 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“). V této námitce žalobce brojil proti tomu, že správní orgán I. stupně nedostatečně doložil závažné důvody pro kácení. Uvedl, že podle ust. § 8 odst. 1 zák.č. 114/1992 Sb. lze povolení ke kácení dřevin vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. Namítal, že není vůbec srozumitelné a jasné, z jakých podkladů žádosti by měla vyplývat nevyhnutelnost a nezbytnost kácení. Žalovaný ignoroval konkrétní a věcné námitky žalobce týkající se pozemků ke kácení, konkrétně ty, že zemní práce spočívající v odtěžení zeminy tedy nemají probíhat na pozemku parc.č. 977/1 k.ú. Jinonice, na kterém je však kácení také povolováno. Bez povšimnutí ponechal žalovaný námitku, že kácení je vázáno na zemní práce v souvislosti se sanací areálu Walter na pozemcích pare. dle KN 982/1, 984/1, 984/2, 989/1, 989/2 k.ú. Jinonice. Žalovaný se omezil na obecné fráze o kontaminací areálu, odkázal na blíže nedefinované „analýzy rizik“, aniž by je konkretizoval, vztáhl ke konkrétním pozemkům. Žalovaný na jedné straně tvrdil, že kácení je nezbytné pro „krajně naléhavý stav“, na druhé straně přiznal, že je to z důvodu chystané výstavby komerčního areálu. Dále namítl, že žalovaný ignoroval návrhy žalobce na dokazování (konkrétně znalecký posudek, jenž měl doložit hodnotu náhradní výsadby, dále znalecký posudek dřevin ke kácení a zpracování a výpočet ekologické újmy ve formě znaleckého posudku za použití žřalobem uvedených metodik). Uvedl, že žalovaný tyto návrhy shrnul do jediného odstavce, když konstatoval, že zpracování znaleckých posudků je požadavek nedůvodný a nadbytečný, protože „správní orgán je dostatečně kompetentní tuto věc posoudit“. Ve spise přitom není žádný znalecký posudek, pouze dendrologický průzkum. V praxi jiných orgánů ochrany přírody v Praze je vypracování posudků běžné. Poznamenal, že rozhodnutí správního orgánu musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Okruh skutečností, které musí být dokazovány, výběr důkazních prostředků k tomu potřebných, jakož i hodnocení důkazů provedených ve správním řízení je věcí správního orgánu. Nicméně pokud správní orgán dospěje k závěru, že provedení dalších důkazů se jeví nadbytečným, musí tento závěr v odůvodnění rozhodnutí uvést včetně argumentace, co ho k tomu vedlo. Žalovaný tak porušil ust. § 50 správního řádu. Rovněž tvrdil, že se správní orgány plně spolehly na listinné důkazy - pouhý dendrologický průzkum předložený žadatelem, který byl vypracován komerčním subjektem na jeho objednávku. Návrhy žalobce naopak odmítl, aniž by zdůvodnil proč, čím došlo k porušení ust. § 68 odst. 3 správního řádu. Dále uvedl, že požadavek na vypracování znaleckého posudku vzešel z jeho konkrétních námitek a upozornění na nedostatky předložených podkladů rozhodování. Správní orgán I. stupně se vypořádal s námitkami žalobce oblíbenými zaklínadly typu „žadatel předložil v rámci správního řízení zpracovaný dendrologický průzkum s uvedením předepsaných dendrometrických hodnot“, „v rámci ohledání na místě bylo zjištěno, že na plochách, kde bylo požadováno kácení dřevin souhlasí předložený dendrologický průzkum se skutečným stavem“, nebo „dřeviny byly dle předložených podkladů detailně posouzeny“. Žalobce v odvolání namítal, že správní orgán I. stupně nepravdivě tvrdil, že předložený dendrologický posudek obsahuje „předepsané dendrometrické hodnoty“. Správní orgán totiž nijak neupřesňuje, co pro něj znamená pojem „předepsané dendrometrické hodnoty“. Žalobce proto podal k tomuto termínu obsáhlé vyjádření, jako součást odvolání. To opět žalovaný ignoroval a byl tak porušen § 68 odst. 3 správního řádu. Dalším odvolacím důvodem bylo to, že žalobce navrhl během řízení „doložit terénní šetření i prezentaci výsledků bonitace stromů mimo období vegetačního klidu (jaro, léto)“. Tento návrh ignoroval jak Správní orgán I. stupně, tak žalovaný. Rovněž tvrdil, že žalovaný ignoroval námitky týkající se podmínek uložené náhradní výsadby podle § 9 odst. 1 zák.č. 114/1992 Sb. a v odůvodnění napadeného rozhodnutí se s nimi přezkoumatelně nevypořádal. Uvedl, že podstatou odvolací námitky žalobce bylo to, že jeho námitky a návrhy týkající se náhradní výsadby byly ignorovány. V souladu se svými stanovami a veřejným zájmem se žalobce snažil, aby náhradní výsadba byla uložena za co nejvíce konkrétních podmínek, které zajistí přežití a bezproblémový růst a rozvoj nově vysazovaných dřevin. Dalším cílem žalobce bylo stanovení ekologické újmy, což umožní adekvá