9 As 80/2015 — Nejvyšší správní soud

11 A 109/2012- 96 - text [OBRÁZEK]11A 109/2012 - 96- ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: EX.CHANGE, k. s., Palackého 715/15, Praha 1, IČ: 49709291, zastoupeného JUDr. Miroslavem Cejnarem, advokátem se sídlem Novotného lávka 5 Praha 1, proti žalovanému: Česká národní banka, Na Příkopě 28, Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 7. 6. 2012, čj. 2012/1710/110, t a k t o : I. Rozhodnutí Bankovní rady České národní banky, čj. 2012/1710/110, ze dne 7. 6. 2012 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9.808 ,- Kč k rukám zástupce JUDr. Miroslava Cejnara, advokáta, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 7. 6. 2012 čj. 2012/1710/110, kterým byl zamítnut žalobcův rozklad proti rozhodnutí žalovaného vydanému v prvním stupni, čj. 2012/1908/570 ze dne 29. 2. 2012 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 500.000,- Kč za správní delikt podle ustanovení § 26 odst. 2 zákona č. 219/1995 Sb., devizového zákona (dále jen „devizový zákon“). Žalobce namítl, že jsou nepřesná a nesprávná tvrzení žalovaného, že žalobce porušil zákon při kontrolách provedených žalovaným dne 29. 3. 2011 v provozovně na adrese Uhelný trh 424/3, dále ve dnech 8. 11., 10. 11. a 12. 12. 2011 v provozovně na adrese Václavské náměstí 824/29, a dne 13. 12. 2011 v provozovnách na adresách Staroměstské náměstí 551/17 pokračování 2 11A 109/2012 a Uhelný trh 424/3 v Praze 1, tím, že nesdělil klientům před konečným uskutečněním nákupu cizí měny výši protihodnoty nakupované měny. Žalobce dále uvedl, že podle žalovaného kontrolní směny provádí pouze „prověření zaměstnanci České národní banky“. Z toho lze logicky usuzovat, že vedle prověřených zaměstnanců Česká národní banka disponuje řadou „neprověřených zaměstnanců“. Ve svém odůvodnění žalovaná nespecifikuje, jakým způsobem, na jaký stupeň a kým byli tito zaměstnanci „prověřeni“. Samotné tvrzení o „prověřených zaměstnancích" je obsahově prázdné, a pokud žalovaný toto skutkové tvrzení v rámci rozkladového řízení přezkoumával, měl by zdůvodnit, jak jej zjistil a ověřil nebo o co takové zjištění opírá. Žalobce dále uvedl, že žalovaný činí rozdíl mezi pojmem „odstoupení od obchodu", který považuje za institut svého druhu jediný a pojmem „odstoupit od smlouvy", který používá zákonná úprava obchodního a občanského zákoníku a zejména od toho, jak je tento institut definován občanským zákoníkem. Podle názoru žalobce není pojem obchod v zákonné úpravě výslovně specifikován. Pokud se odhlédne od významu tohoto slova jako nebytového prostoru sloužícího k prodeji zboží, potom bychom se mohli soustředit na ustanovení § 652, odst. 1 obchodního zákoníku, kde je definována smlouva o obchodním zastoupení takto: „Smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv (dále jen "obchody") nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet. Z toho je zřejmé, že za obchod je považována činnost vedoucí k uzavírání smluv určitého obsahu (v projednávaném případě směnných - peníze za peníze) tak, jak je i obecně tento pojem vnímán. Někdy je realizován prostředníky za účelem dosažení zisku. Prodej většinou probíhá na místech, která jsou k tomu oficiálně určená. V malém měřítku v obchodech, ve velkém např. na burze. Předmět prodeje má určitou cenu, která se určuje dohodou prodávajícího a kupujícího. Pokud tedy žalovaný činí rozdíl mezi odstoupením od obchodu a odstoupením od smlouvy, jedná se o ryze účelové a nesmyslné tvrzení s cílem poškozovat žalobce a další subjekty poskytující obdobné služby. Domáhali-li se tedy kontrolní zaměstnanci odstoupení od obchodu, domáhali se odstoupení od smlouvy jednostranným právním úkonem, ke kterému musí mít zmocnění ze zákona nebo ze smlouvy, což v daném případě neměli. Žalovaný potom v žádném svém výkladovém materiálu (ani ve vyhlášce) není oprávněn stanovovat jakékoliv důvody, kdy lze od smlouvy odstoupit. Žalobce rovněž namítl, že internet, třebaže je medium rychle se rozvíjející, není právem závaznou a uznávanou formou k zveřejňování zákonných a podzákonných aktů. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí tvrdí, že publikované odůvodnění vyhlášky představuje metodický dokument České národní banky, který pouze precizuje některé pojmy obsažené ve vyhlášce a dohlížené osoby jsou tímto způsobem informovány, jak bude Česká národní banka jako orgán dohledu nahlížet na řešení určitých situací. Takto jsou dohlížené osoby předběžně informovány o tom, jak Česká národní banka bude v určitých případech rozhodovat. Metodický pokyn však podle žalobce nelze považovat za pramen práva s odůvodněním, že správním orgánem vydaná vyhláška, v tomto případě vyhláška 376/2009 Sb., používá pojmy, jež nejsou precizně formulovány. K tvrzení, že instalace displejů, na kterých se zobrazuje výše protihodnoty, byla zjištěna u žalobce až při kontrole 12. 12. a 13. 12. 2011, žalobce uvádí, že jde o mylnou informaci, protože zaměstnanci ČNB umístění displeje po 26. 10. 2011 do protokolu neuvedli a ignorovali, ač již byly instalovány v provozovnách. Za těchto okolností jsou skutková zjištění kontrolních zaměstnanců velmi problematická a svědčí o účelovém a neobjektivním pokračování 3 11A 109/2012 průběhu těchto kontrol, které by z tohoto titulu vůbec neměly být brány v potaz. Kromě toho v žádném protokolu o kontrolním nákupu není uvedeno, že po zobrazení protihodnoty na displeji (ta se zobrazuje na začátku, nikoliv na konci transakce a nemůže tedy s ním splývat) bylo klientům zabráněno upustit od transakce, jak tvrdí žalovaná. Žalobce dále nesouhlasí s názorem žalovaného, podle něhož se v daném případě jednalo o pokračující skutek, resp. přestupek, protože přestupek nebyl spáchán (kontroly zpočátku roku 2011 jej nezjistily, takže nebylo v čem pokračovat). Naopak žalovaný opakovaně prováděl kontrolní nákupy tak dlouho a takovým způsobem, aby byla nalezena možnost k uložení správní pokuty. Z toho důvodu byli na kontroly nasazeni i zaměstnanci jiného než kontrolního útvaru. Pokud žalovaný v případě kontroly u propojené společnosti EXACT BOHEMIA, spol. s r. o. v rámci kontrolní směny čj. KS 201/9/765.300-ln konstatuje, že informace o protihodnotě je prováděna vizuálně vyložením bankovek, potom je třeba konstatovat, že žalobce uplatňoval ve své praxi zcela shodný postup. V případě shora uvedené společnosti však žalovaný porušení příslušného ustanovení vyhlášky 376/2009 Sb. ani metodického pokynu neshledal. Naopak, jednoznačně potvrzují, že požadovaná informovanost zákazníka byla v průběhu kontroly plně uspokojena. Žalovaná se s tímto skutkovým hodnocením vyrovnává odůvodněním, že nebylo testováno u společnosti EXACT BOHEMIA spol. s r.o., zda umožní od transakce odstoupit, jak údajně bylo testováno u žalobce. Z toho podle žalobce vyplývá, že žalovaná se se záznamem neseznámila a že hlavním úkolem nebylo zjišťovat, zda je klient informován o výši protihodnoty a tedy dodržování vyhlášky č. 376/2009 Sb., ale možnost odstoupení od obchodu, tedy od smlouvy. Pokud by tomu tak opravdu bylo, nebyl by v protokolu záznam o způsobu informování vůbec uveden. Žalobce dále uvedl, že výši uložené pokuty považuje za nepřiměřenou a bude mít podstatný vliv na jeho podnikání. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že jak prvostupňové rozhodnutí, tak i rozhodnutí žalovaného bylo řádně odůvodněno a že žalovaný při jejich vydání nepochybil po věcné ani procesní stránce. Žalovaný shromáždil dostatek podkladů pro rozhodnutí a vypořádal všechny žalobní námitky. Dále uvedl, že rovněž ostatní společnosti náležející k seskupení Interchange Group byly pokutovány, a to v souvislosti s obdobnými pochybeními, jaká byla zjištěna v případě žalobce. K námitce týkající se otázky, kým byli prověřeni zaměstnanci provádějící kontrolu, uvedl žalovaný, že žalobce navzájem zaměnil slova „prověřený“ a „pověřený“, neboť v rozhodnutí je užíván pouze druhý jmenovaný pojem jako pojem převzatý z právní úpravy obsažené v ustanovení § 9 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (dále jen „zákon o státní kontrole“). K námitce týkající se rozdílu mezi odstoupením od obchodu a odstoupením od smlouvy uvedl žalovaný, že směna, resp. „obchod“, jak tento pojem používá žalobce, je ukončena až převzetím věci, tzn. převzetím valut. Do okamžiku převzetí valut ze směnárenské propusti nebyla smlouva uzavřena a klient může dosud transakci ukončit tím, že bude požadovat vrácení směňovaných valut. O jednostranné odstoupení od (směnné) smlouvy by se podle žalovaného jednalo pouze v případě oboustranného učinění sou