2 As 71/2005 — Nejvyšší správní soud

11 A 181/2014- 43 - text 2 pokračování 11A 181/2014 11A 181/2014 - 43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce EURO TAXI HATĚ s.r.o., IČ 24680109, se sídlem ve Skruhově, Hatě 89, zastoupeného Mgr.Monikou Zatloukalovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Veleslavínova 7, proti žalovanému Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 10.9.2014, č. j. : 72/2014-190-TAXI/3 t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy, jímž bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravních agend, ze dne 7.5.2014, sp. zn. S-MHMP 1454046/2013, č. j. : MHMP 638572/2014 a žalobci byla za údajné porušení ustanovení § 35 odst. 2 písm. s) a t) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, uložena pokuta ve výši 45.000,- Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Žalobce v podané žalobě pod bodem II popsal dosavadní průběh správního řízení a v bodě III namítl, že žalobou napadené rozhodnutí obsahuje tvrzení, že žalobce měl porušit ustanovení § 35 odst. 2 písm. s) a t) zákona o silniční dopravě tím, že jeho zaměstnanec – řidič taxislužby M. T. – údajně dne 20.11.2013 po poskytnutí jízdy dvěma cestujícím (pracovníkům Magistrátu hlavního města Prahy) na trase z ulice U Radnice v Praze 1 před dům v ulici Malletova č. p. 1141 v Praze 9 nezajistil, aby řidič taxislužby na vyžádání cestujících vydal doklad o zaplacení jízdného, pořízený jako výstup z tiskárny taxametru a ihned po ukončení přepravy nepořídil jako výstup z tiskárny taxametru záznam o přepravě. Žalobce namítl, že učinil vše, co bylo jeho povinností jako dopravce, vozidlo taxi bylo řádně vybaveno a označeno a řidič T. postupoval v souladu s právními předpisy upravujícími výkon taxislužby, když po dobu jízdy měl řádně zapnutý taxametr, následně byl z taxametru vytištěn záznam o přepravě č. 00522 znějící na částku 79,- Kč, kterou po cestujících také požadoval. Záznam o přepravě je součástí spisového materiálu správního úřadu. Žalobce předložil protokol z cenové kontroly, kde je jízdné podle taxametru zachyceno a je v něm vyjádření samotného řidiče, podle něhož je zjevné, že řidič T. anglickým jazykem nehovoří, cestujícím ani nemohl rozumět a tedy jim na údajné vyžádání žádný ručně vyplněný doklad předložit ani nemohl. Rozhodnutí správního úřadu tak podle názoru žalobce vychází z nedostatečně zjištěného stavu věci, žalovaný se nedostatečně vypořádal se všemi námitkami účastníka řízení, čímž jej zkrátil na jeho právech a porušil jeho právo na spravedlivý proces. Správní úřady obou stupňů rovněž nesprávně aplikovaly ustanovení právních předpisů. Žalobce i nadále trvá na svém tvrzení ze správního řízení o tom, že taxametr ve vozidle pana T. je nastaven na automatický tisk záznamu o přepravě po ukončení jízdy. Pokud by řidič nesprávně používal taxametr, nemohl by při kontrole, která neproběhla po ukončení jízdy, ale až po 200 metrech, mít při sobě vytisknutý záznam o přepravě. Správní úřad prvého stupně se touto skutečností nezabýval a pouze konstatoval nashromážděné podklady, přičemž odkázal na tvrzení v kontrolním protokole, která byla učiněna v rámci státního odborného dozoru v silniční dopravě, podle něhož záznam o přepravě řidič vytiskl až během kontroly zhruba 200 m od Hotelu STEP. Podle názoru žalobce správní úřad uvádí nepravdivé informace a postupuje navíc v rozporu s ustálenou judikaturou správních soudů, podle které vychází-li správní úřad při rozhodování o sankci za správní delikt pouze z protokolu o kontrole, pak je výsledné rozhodnutí zpravidla nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný odvolací správní úřad se pokusil s touto námitkou žalobce vypořádat tvrzením na straně 3 odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž odkázal na videozáznam, pořízený při kontrole, podle kterého záznam o přepravě byl v době přepravy vytisknut a nacházel se ještě neodtržený v tiskárně taxametru. Řidič následně záznam o přepravě doplnil o výchozí a cílové místo přepravy a o svůj podpis a podal jej kontrolním pracovníkům. Záznam o přepravě sice vytištěn byl, ale neobsahoval všechny požadované náležitosti, které by měl řidič bezprostředně po ukončení přepravy do záznamu doplnit. Z tohoto důvodu nelze uvést, že byl řidičem řádně pořízen záznam o přepravě. K tomuto tvrzení v napadeném rozhodnutí žalobce v podané žalobě namítl, že případný audiozáznam byl pořízen v rozporu se zákonem. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, kdo jej měl pořídit, zda o jeho pořizování řidič T. věděl a navíc v době kontroly nebyl v účinnosti zákon č. 255/2012 Sb., kontrolní řád, který by případně takovou nahrávku umožňoval. Předchozí právní úprava podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, používání takových audiovizuálních záznamů bez souhlasu zúčastněných kontrolovaných osob neumožňovala. Žalobce v podané žalobě poukázal na to, že kontrolující pracovník do protokolu nemohl uvádět pravdivé informace o tisknutí záznamu při kontrole, když podle videozáznamu již byl záznam vytisknutý. Tisk dokladu o zaplacení trvá určitou dobu a vzhledem k automatickému tisku dokladu o ukončení přepravy měli jeho existenci zmínit i cestující. Skutečnost, že byl taxametr při jízdě řádně používán, podporují údaje na záznamu o přepravě, zejména ohledně ujeté vzdálenosti při konkrétní jízdě. Taxametr ve vozidle řidiče T. je řádně ověřen Českým metrologickým institutem a proto lze namítnout, že nebylo vycházeno z dostatečně zjištěného stavu věci, když jediným možným podkladem pro rozhodnutí byl právě kontrolní protokol, obsahující nesprávné informace. Žalobce namítl pochybení správních úřadů v tom, že nebyl vyslechnut jako svědek řidič T. Zejména za dané situace, kdy dopravce je právnickou osobou, která kontrolovanou činnost přímo nevykonávala, měl být výslech řidiče proveden za účelem zjištění skutkového stavu a postup správních úřadů je v rozporu se zákonem proto, že dávají přednost výpovědím svých zaměstnanců, které za jejich práci honorují a to zejména za situace, když se ve vozidle za dopravce nachází pouze řidič. Podle názoru žalobce nebylo ve správním řízení prokázáno, že by cestující po ukončení přepravy žádali o vydání dokladu o zaplacení jízdného jako výstup z tiskárny taxametru. Řidič T. ve svých vyjádřeních do obou protokolů bezprostředně uvedl, že anglicky nerozumí. Oba svědci přitom tvrdí, že taxametr byl při jízdě používán, jinak by nemohl být kontrolním orgánům předložen ani záznam o přepravě a po ukončení jízdy vždy nastává automatický tisk záznamu. Řidič neustále trvá na svém tvrzení, že cestující o doklad nežádali. Z činnosti žalobce je známo, že cestující kontrolní pracovníci dostávají pokyn nepožadovat doklad o zaplacení a i proto žalobce znovu namítá, že správní orgány pochybily neprovedením výslechu řidiče jako svědka. Výpovědi svědků D. a R. považuje žalobce za nevěrohodné a neprokazující pochybení na straně žalobce. Není totiž postaveno najisto, že se tito svědci vůbec dané jízdy zúčastnili. Správní úřady nedoložily na výzvu žalobce pracovní smlouvy těchto svědků a osoby nejsou v protokolu dostatečně určitě označeny podle ustanovení správního řádu. Protokol o výslechu svědka musí obsahovat údaje umožňující identifikaci přítomných osob, jimiž se rozumí jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu. Uvedený protokol tyto náležitosti nesplňuje a svědkové navíc pouze opakují tvrzení, uváděné v oznámení o poskytnuté přepravě. Nebylo posouzeno ani to, proč svědci pouze předstírali anglicky hovořící osoby a z jakých skutečností správní úřady dovozují, že si řidič a cestující vzájemně dostatečně rozuměli. Zaměstnanci magistrátu by měli podle zákona o státní kontrole používat úřední jazyk, tedy český jazyk, jízdu nepochybně vykonávali v rámci své pracovní činnosti a nebyli ani tzv. skrytými agenty, tedy obdobou agentů podle trestního řádu. Ve správním řízení tak nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že by řidič žalobce při jízdě dne 20.11.2013 pochybil podle zákona o silniční dopravě a že by dopravce měl být za jeho jednání sankcionován. Podle názoru žalobce nelze bez pochybností dovodit ani to, že ručně vypsaný doklad č. 080395 vystavil právě řidič žalobce, neboť řidič nebyl vyslechnut a nebyl proveden znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Podle přesvědčení žalobce musí být pochybení na straně žalobce v řízení o správním deliktu jednoznačně prokázáno. Žalobce namítl, že se správní úřady obou stupňů nezabývaly námitkami žalobce ohledně toho, že jako