7As 113/2012 — Nejvyšší správní soud

11 A 64/2013- 50 - text 8 pokračování 11A 64/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: S. K., státní příslušník Uzbekistánu, na území ČR hlášeného na adrese P 9, J., v řízení zastoupeného Mgr. Marianou Maudrovou, advokátkou, se sídlem Praha 4, Snopkova 483/7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1643/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2013, č.j. MV-69398-6/SO/sen-2012 t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2013, č.j. MV-69398-6/SO/sen-2012, o zamítnutí odvolání žalobce proti usnesení ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 17. 5. 2012, č.j. OAM-50863-7/DP-2011, kterým bylo zastaveno správní řízení ve věci žádosti žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Žalobce s předmětným rozhodnutím nesouhlasí, neboť jím bylo porušeno ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu v návaznosti na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Odvolací orgán bez znalosti věci odkazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 8A 388/2011 ze dne 10. 5. 2012 a konstatuje, že vyjádřit se k podkladům a důkazům se může účastník řízení pouze v případě, že správní orgán rozhoduje o meritu věci. Odvolací orgán však odkazuje na rozhodnutí, které bylo rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2012, č.j. 7As 113/2012-33, zrušeno. Dále žalobce nesouhlasí ani s tvrzením orgánu prvního stupně o tom, že jeho potvrzení předložené společně s původní žádostí o dlouhodobý pobyt nesplňovalo náležitosti § 64 zákona o pobytu cizinců, neboť je mu známo, že Mezinárodní pražská univerzita má ruskou akreditaci, jeho úmyslem bylo absolvování kurzu na této škole, s možností následného uplatnění v domácím prostředí. Nerozumí, na základě čeho je tedy tato škola vůbec v ČR povolena, když navzdory tomu, že inzeruje možnost studia zahraničních studentů, těmto studentům toto studium v zápětí není umožněno kvůli předpisům cizineckého práva ČR. V další námitce žalobce tvrdí, že rozhodující orgány nedodržely zákonné lhůty k rozhodování, a také vytýká rozhodujícím správním orgánům, že měly posuzovat podání dle jeho skutečného obsahu a nikoli dle jeho formálních náležitostí. Přitom poukázal na ustanovení § 37 odst. 1 správního řádu a na ustanovení § 2 odst. 4 a § 4 správního řádu s tím, že tato ustanovení nebyla v daném případě v rozhodování správních orgánů vůbec naplněna. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě k námitce porušení § 36 odst. 3 správního řádu v návaznosti na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod konstatoval, že § 36 odst. 3 promítá do správního řízení procesní právo zakotvené v čl. 38, odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Smyslem tohoto ustanovení je dát možnost účastníkům řízení vyjádřit se k podkladům a důkazům, které jsou základem pro vydání konečného, meritorního rozhodnutí a ze kterých správní orgán vycházel a za tím účelem je hodnotil. Tento postup tedy předpokládá, že se správní orgán zabývá meritem věci. Jestliže ale z podané žádosti je na první pohled zřejmé, že žádosti nelze vyhovět a posuzovaný případ lze subsumovat pod jeden ze stanovených důvodů pro zastavení řízení, které jsou vymezeny v § 169 odst. 8 zákona o pobytu cizinců, správní orgán je povinen bez dalšího řízení o žádosti usnesením zastavit. V daném případě správní orgán prvního stupně posuzoval toliko oprávněnost podání žádosti, aniž by se zabýval věcnou stránkou předmětné žádosti, a dospěl k závěru, že podmínky pro podání žádosti nebyly v případě žalobce splněny, byl povinen bez dalšího správní řízení o žádosti, zastavit. Tento závěr není sto zvrátit ani zavádějící odkaz na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 8A 388/2011. K potvrzení o studiu v souladu s § 64 zákona o pobytu cizinců cituje žalovaný toto ustanovení s tím, že žalobce do správního řízení doložil potvrzení o přijetí do akreditovaného rekvalifikačního kurzu Managementu, pořádaného Mezinárodní pražskou univerzitou, o.p.s., která dle jeho tvrzení disponuje ruskou akreditací. Žalovaný konstatoval, že akreditovaný rekvalifikační kurz nelze subsumovat pod akreditovaný studijní program ve smyslu § 64 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 44 a násl. zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, dle kterého je studijním programem toliko bakalářský, magisterský či doktorský studijní program, kterému byla podle § 78 zákona o vysokých školách udělena akreditace Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Tvrzení žalobce o tom, že MPU disponuje ruskou akreditací, je tudíž irelevantní. K námitce týkající porušení ustanovení § 37 odst. 1 a § 2 odst. 4 správního řádu uvedl žalovaný, že nelze souhlasit s tvrzením žalobce, dle kterého měl správní orgán prvního stupně předložené potvrzení o studiu přisoudit v souladu s § 37 odst. 1 správního řádu podle svého skutečného obsahu a žádost ze dne 8. 7. 2011 posuzovat jako žádost o změnu účelu pobytu podle § 45 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., neboť uvedená změna účelu pobytu je s ohledem na dikci daného zákonného ustanovení pojmově možná pouze v případě, že cizinec na území České republiky již pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu za jistým účelem. Uvedená skutečnost ostatně vyplývá i z § 42 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, který stanoví obecnou podmínku totožného účelu pobytu při podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu, pokud cizinec na území ČR pobývá na základě víza k pobytu nad 90 dnů. Vzhledem k tomu, že žalobce předložil k žádosti potvrzení o studiu, respektive o vzdělávání, které je toliko uplatnitelné k udělení pobytového oprávnění za účelem „ostatní“ a na území ČR pobýval na základě víza k pobytu nad 90 dnů za účelem „studia - jiné než Směrnice 2004/114/ES“, nelze se v posuzovaném případě dovolávat dobrodiní výjimek, když výjimkou z podmínky totožného účelu pobytu při přechodu z vízového oprávnění na oprávnění k pobytu na základě povolení k dlouhodobému pobytu je pouze skutečnost, že cizinec žádá o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, vědeckého výzkumu, společného soužití rodiny, rezidenta jiného členského státu EU, jakož i o vydání modré karty či zelené karty, neboť tato povolení mohou být vydávána bez předchozí podmínky vízového pobytu na území ČR již cestou zastupitelského úřadu, a tudíž i cestou Ministerstva vnitra na území ČR. Žalovaný pak také konstatoval, že žalobce podáním ze dne 3. 7. 2012 doložil potvrzení o studiu rekvalifikačního kurzu managementu vydaném Mezinárodním vzdělávacím centrem. Dne 15. 8. 2012 doložil potvrzení o studiu anglického jazyka v období od 1. 9. 2012 do 28. 2. 2013 v kurzu pořádaném 1.Slovanským gymnáziem v Praze a dne 2. 1. 2013 doložil potvrzení o studiu v totožném kurzu v období od 1. 9. 2012 do 28. 2. 2013, tj. potvrzení o studiu, která opětovně nelze subsumovat pod žádný typ studia uvedený v § 64 zákona o pobytu cizinců. Tím Komise upozornila na to, že pokud by vycházela z dodatečně doložených potvrzení, což nebyla povinna učinit, předmětná potvrzení by byla rovněž toliko uplatnitelná k udělení pobytového oprávnění za účelem ostatní, což je s ohledem na interpretaci § 45 odst. 1 ve spojení s § 42 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vyloučené. Závěrem navrhl podanou žalobu zamítnout. Žalobce využil svého práva a k podanému vyjádření žalovaného zaslal soudu repliku, ve které uvedl, že mu není jasné na základě, jakého zákonného ustanovení bylo řízení zastaveno, aniž by se žalovaný zabýval meritem věci, tedy rozhodl bez zjištění stavu věci či provedení dokazování. Žalobce dovozuje, že byla na místě aplikace ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu, neboť v daném případě a v jakémkoliv stádiu se rozhodovalo o meritu věci (předmětem je zastavení řízení o povolení k pobytu). Podstatné je, že rozhodnutím žalovaného mu bylo upřeno určité právo. Dále pak žalobce považuje citaci zákona o vysokých školách za nepatřičnou, neboť neobsahuje žádnou definici akreditovaného studijního programu pro účely aplikace žádosti podle zákona o pobytu cizinců a také proto, že v daném případě zákon o pobytu cizinců má přesnou definici pojmu studia pro účely tohoto zákona. Překvapuje ho, že žalovaný neví, zda Mezinárodní pražská univerzita má odpovídající akreditaci. Dále se pak vyjádřil shodně jako již v podané žalobě. Žalovaný na repliku žalobce reagoval vyjádřením, ve kterém v podstatě odkázal na své vyjádření k podané žalobě. Soud ve věci samé rozhodl bez nařízení ústního jednání v souladu s ustanovením § 51 odst.