— Nejvyšší správní soud

8 A 13/2012- 28 - text 6 pokračování 8A 13/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Ecoplanet s.r.o., se sídlem v Bílině, Litoměřická 280/48, IČO: 272 78 409, zastoupen doc. JUDr. Milanem Kindlem, CSc., advokátem se sídlem v Chomutově, Blatenská 3218/83, proti žalované: Česká obchodní inspekce, se sídlem v Praze 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí ústředního inspektorátu České obchodní inspekce č. j. ČOI 106155/11/O100/1000/11/Če/Št ze dne 29. 11. 2011, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele inspektorátu České obchodní inspekce Středočeského a Hl. m. Prahy č. j. 12/1020/11/22 ze dne 22. 9. 2011, jímž byla žalobci 1) uložena pokuta ve výši 200.000 Kč za správní delikt podle § 19a odst. 3 písm. b) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění tehdy účinném, kterého se měl dopustit tím, že jako dovozce uvedl na trh elektrickou zářivkovou stolní lampu ADEPT ECOLITE, model L50164, série 4Jf s označením „CE“, které bylo v rozporu s § 13 téhož zákona, 2) uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1.000 Kč, 3) uložen zákaz uvádění označené stolní lampy na trh a její stažení z trhu. Odvolací orgán v napadeném rozhodnutí odmítl žalobcovu argumentaci, že se tohoto správního deliktu dovozce výrobku vůbec dopustit nemůže, s tím, že nemá žádnou oporu v právních předpisech; zákon č. 22/1997 Sb. naopak výslovně stanoví, že se správního deliktu dopustí dovozce výrobku, který uvede na trh výrobek s označením nebo dokumentem, jenž je v rozporu s § 13 zákona. Porušení této povinnosti bylo žalobci podle názoru odvolacího orgánu bezpečně prokázáno. Žalobce v podané žalobě předeslal, že není a nikdy nebyl výrobcem předmětné stolní lampy, nýbrž byl toliko jejím dovozcem. Lampa přitom byla v době převzetí od výrobce opatřena označením „CE“ a zároveň žalobce disponoval dokumentem, tj. „LVD test report č. CTS070329-00406-L“ ze dne 13. 4. 2007, kterým byla zahraniční zkušební laboratoří deklarována shoda s technickými požadavky kladenými na daný výrobek. Vzhledem k tomu měl žalobce důvodně za to, že lampa tyto technické požadavky splňuje a je bezpečná. K označení výrobku symbolem „CE“ je oprávněn pouze výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce; žalobci jakožto výrobci nesvědčí pravomoc jakkoli osvědčovat shodu přístroje s technickými požadavky, proto nebyl oprávněn zkoumat, zda označení „CE“ skutečně vypovídá o shodě výrobku s technickými požadavky na něj kladenými. Žalobce k tomu ostatně není technicky, personálně ani jinak vybaven. Žalobce zdůraznil, že zákon č. 22/1997 Sb. výslovně rozlišuje mezi výrobcem a zplnomocněným zástupcem na jedné straně a dovozcem na straně druhé. Správního deliktu podle § 19a odst. 3 písm. b) se dovozce jakožto osoba ve zcela jiném postavení než výrobce dopustit nemohl, už jen proto, že nemá oprávnění zkoumat, zda konkrétní produkt nese označení „CE“ oprávněně. Žalobce jednal podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, že výrobek opatřený označením „CE“ je ve shodě se všemi technickými požadavky a tudíž při jeho použití nehrozí žádné nebezpečí. Vzhledem k uvedenému žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalované k dalšímu řízení a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Odvolací orgán ve svém vyjádření zopakoval argumenty obsažené v napadeném rozhodnutí, a to s poukazem na to, že se žalobní námitky obsahově shodují s podaným odvoláním. Z toho důvodu odvolací orgán navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Městský soud v Praze nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou. Následně soud vycházeje ze skutkového a právního stavu, jenž zde byl v době vydání napadených rozhodnutí, toto rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní), když nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Oba účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Městský soud v Praze uvážil o věci následovně. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že žalobce jakožto dovozce uvedl na trh fakturou č. FV1-5148/2010, vystavenou dne 16. 12. 2010 odběrateli Maděra a Šípek, spol. s r. o., elektrickou zářivkovou stolní lampu ADEPT ECOLITE, model L50164, série 4Jf, nesoucí označení „CE“. Sporu není mezi účastníky ani o tom, že toto označení bylo na výrobku uvedeno neoprávněně, jak zjistila žalovaná při kontrole provedené dne 17. 5. 2011. Žalobce je však toho názoru, že z uvedených skutečností nemůže být vyvozena jeho odpovědnost za správní delikt, z jehož spáchání byl shledán vinným. Dle § 19a odst. 3 písm. b) zákona č. 22/1997 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2013, se výrobce, dovozce, zplnomocněný zástupce nebo distributor dopustí správního deliktu tím, že uvede na trh nebo do provozu anebo distribuuje stanovené výrobky s označením nebo dokumentem, které jsou v rozporu s § 13. Dle § 13 odst. 1 věty prvé téhož zákona stanovený výrobek může být uveden na trh nebo, u výrobků stanovených nařízením vlády, uveden do provozu pouze za předpokladu, že splňuje technické požadavky stanovené podle § 12 odst. 1 písm. b), po posouzení shody postupem stanoveným podle § 12 odst. 3 a jsou-li splněny podmínky uvedené v odstavci 2. Podle odstavce 3 téhož ustanovení označení „CE“ na stanoveném výrobku vyjadřuje, že výrobek splňuje technické požadavky stanovené ve všech nařízeních vlády, které se na něj vztahují a které toto označení stanovují nebo umožňují, a že byl při posouzení jeho shody dodržen stanovený postup. Dle § 10 odst. 1 téhož zákona je certifikace činnost a) autorizované osoby prováděná v rozsahu vymezeném technickým předpisem, b) k tomu akreditované osoby prováděná na žádost výrobce, dovozce nebo jiné osoby, při níž se vydáním certifikátu osvědčí, že výrobek nebo činnosti související s jeho výrobou, popřípadě s jeho opakovaným použitím jsou v souladu s technickými požadavky v certifikátu uvedenými. Dle § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 17/2003 Sb., elektrické zařízení lze uvést na trh pouze poté, co je posouzena jeho shoda s požadavky uvedenými v § 2 odst. 1 postupem vnitřní kontroly výroby podle přílohy č. 3 k tomuto nařízení a výrobce nebo zplnomocněný zástupce je opatří označením „CE“ a vydá ES prohlášení o shodě. Dle § 4 odst. 1 věty třetí nařízení vlády č. 616/2006 Sb. shodu přístroje osvědčí výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce vydáním ES prohlášení o shodě a opatřením přístroje označením „CE“ podle § 5 odst. 1 a 2. Žalobcově argumentaci lze přisvědčit potud, že nemůže jakožto dovozce opatřit přístroje uváděné na trh označením „CE“, neboť právní předpisy tuto pravomoc svěřují výlučně výrobci či jeho zplnomocněnému zástupci. Naproti tomu nemá žalobce pravdu v tom, že právní předpisy dovozci zakazují provádět vlastní zkoušky či jiná šetření, zda konkrétní výrobek skutečně splňuje podmínky vyžadované pro označení „CE“, a na základě jejich výsledků se rozhodnout, zda takový výrobek uvede na trh. Žalobci lze přisvědčit i v tom, že zákon č. 22/1997 Sb. důsledně rozlišuje osobu výrobce, jímž je v zásadě osoba, která vyrábí nebo i jen navrhla výrobek, a v případech stanovených nařízením vlády též osoba, která sestavuje, balí, zpracovává nebo označuje výrobek, za který odpovídá podle tohoto zákona a který hodlá uvést na trh pod svým jménem, popřípadě ochrannou známkou [§ 2 písm. d)], osobu zplnomocněného zástupce, jímž je osoba usazená v členském státě Evropské unie, která je výrobcem písemně pověřena k jednání za něj se zřetelem na požadavky vyplývající pro výrobce z tohoto zákona [§ 2 písm. f)], a osobu dovozce, jímž je osoba usazená v členském státě Evropské unie, která uvede na trh výrobek z jiného než členského státu Evropské unie [§ 2 písm. e)]. Některých správních deliktů podle tohoto zákona se pak mohou dopustit jen některé z těchto osob: např. správní delikt podle § 19a odst. 4 písm. a) může spáchat pouze dovozce; správní delikt podle § 19a odst. 4 písm. b) pouze distributor; správní delikt podle § 19a odst. 4 písm. c) pouze výrobce a dovozce; atp. V ustanovení § 19a odst. 3 písm. b) je však výslovně uvedeno, že správního deliktu spočívajícího v uvedení na trh nebo do oběhu anebo distribuci výrobků s označením odporujícím ust. § 13 se může dopustit výrobce, dovozce, zplnomocněný zástupce i distributor. Pokud by zákonodárce nezamýšlel učinit dovozce odpověděným za uvedení takového zboží na trh, jednoduše by jej do citovaného ustanovení nezahrnul. Zákonodárce byl při formulaci této skutkové podstaty patrně veden snahou v zájmu účinné ochrany obecných zájmů, jako j