4 As 18/2012 — Nejvyšší správní soud

9 A 219/2012- 136 - text 40 pokračování 9A 219/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Ateliér pro životní prostředí, občanské sdružení, se sídlem Praha 4, Ve Svahu 531/1, IČ 693 477 60, zast. Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem Praha 4, Ve Svahu 531/1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, za účasti: 1/ PhDr. Z. M., bytem P. 4, U M. m. 191/19, 2/ Městská část Praha 4 se sídlem Praha 4, Antala Staška 2059/80b, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2012, sp. zn. S-MHMP 962150/2009/OST, č. j. MHMP 1347004/2012/ODA, takto: I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 15. 10. 2012, sp. zn.: S-MHMP 962150/2009/OST, č. j.: MHMP 1347004/2012/ODA, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 14.200,- Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Pavla Černohouse, advokáta. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4, odboru stavebního (dále jen „stavební úřad“ či „orgán I. stupně“) ze dne 3. 9. 2009, čj. P4/70454/09/OST/CEKO/6861, sp. zn. P4/6861/2008/OST/CEKO (dále jen „územní rozhodnutí“ či „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla na pozemcích parc. č. 875/2, 875/4, 875/5, 877, 878/1, 878/2, 879, 880, 881, 919/15, 920/1, 3222/1, 3228/1 a 3420/1, v k. ú. Michle umístěna stavba nazvaná „Obytný soubor U Michelského mlýna“ (dále jen „stavba“), včetně inženýrských sítí a připojení na komunikaci za podmínek stanovených v územním rozhodnutí. K popisu stavby z obsahu spisového materiálu vyplynulo, že se jedná o objekt umístěný v čistě obytném území, objekt má společnou sedmipodlažní podnož (1 PP+6NP) a tři věže o maximálně 11 podlažích, je umístěn do strmého svahu od Botiče k ulici Družstevní ochoz. V objektu bude 98 bytů, 143 parkovacích míst v hromadných garážích, prostory občanské vybavenosti-provozovny služeb pro obyvatele objektu, obchodní plochy do 200 m2 a technické zázemí, ty jsou umístěny v 1PP a 1NP. V ostatních patrech v podnoži jsou situovány byty a v 2 a 4 NP i směrem do ulice. Za nimi jsou umístěny hromadné garáže. Nuceně větrané budou garáže, komerční prostory a zázemí bytů. Teplo je řešeno z CZT. Přípojka plynu je uvažována pro obchodní plochy. Před stavbou musí být odstraněny stávající objekty, to bude řešeno samostatným projektem. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný stručně popsal skutkový stav, konstatoval odvolací námitky žalobce, zmínil úkony učiněné žalovaným v průběhu odvolacího řízení (předložení závazných stanovisek dotčených orgánů státní správy-dále též „ DOS“ - jejich nadřízeným správním orgánům) a zaujal stanoviska k jednotlivým odvolacím námitkám žalobce. 1. Žalobce předně namítal, že bylo územní rozhodnutí doručováno neúplné, neboť stavební úřad vyvěsil jen textovou část bez grafických příloh, na které textová část odkazuje, odvoláním napadené rozhodnutí je tak neúplné a zčásti nepřezkoumatelné. Žalovaný k tomu uvedl „z obsahu přezkoumávaného rozhodnutí je nepochybné, že uváděné grafické přílohy nejsou jeho nedílnou součástí“. Územní rozhodnutí přitom výslovně odkazuje na konkrétní výkresy, a to „výkres současného stavu území v měřítku katastrální mapy 1:1000 se schematickým zákresem stavby včetně zákresu trvalých a dočasných záborů“, „koordinační situace v měřítku 1:250“, „zastavovací situace v měřítku 1:250 včetně odstupových vzdáleností od hranic pozemků“, „2 ks výkresů pohledů v měřítku 1:400 a výkresy pohledů“. Proto dle názoru žalobce územní rozhodnutí slovy „jak je zakresleno“ jasně odkazuje na konkrétní grafickou přílohu a dělá z ní tak svou součást. Tím, že žalovaný nezákonný postup SÚ potvrdil, prodlužuje porušení práva žalobce na doručení kompletního rozhodnutí jak v textové, tak i grafické části. Vada doručení byla v tomto v tomto případě zesílena tím, že u sebe stavební úřad neměl v průběhu lhůty k podání odvolání spis, což zástupce žalobce zjistil při pokusu nahlížet do něj dne 5. 10. 2009. Ani nahlížením do spisu proto nebylo možné zjistit, jaký je přesný obsah vydaného rozhodnutí. Podle žalobce je tímto jasně dokázáno, že v tomto případě nelze vadu doručování neúplného rozhodnutí „zhojit“ obvyklou (nezákonnou) výmluvou spočívající v tvrzení, že grafická část rozhodnutí se nedoručuje, neboť účastníci do ní mohou nahlížet u stavebního úřadu. Žalovaný se s touto odvolací námitkou vypořádal sdělením, že do spisu bylo možno po postoupení nahlížet přímo u něj. Žalovaný se tak nevyjádřil k namítané nemožnosti nahlédnout do spisu v době běhu odvolací lhůty a tedy k nemožnosti se seznámit s úplným rozhodnutím, když grafické přílohy ani nebyly doručeny a ani nebyly dostupné nahlížením. Zamítnutí této odvolací námitky je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný tak potvrdil porušení práva žalobce na seznámení s kompletním rozhodnutím a nerozptýlil obavu žalobce, že mezi ústním jednáním a dnem vydání územního rozhodnutí stavební úřad vyčkával doplnění ještě nějakých dalších podkladů (navíc k tomu překročil zákonem stanovené lhůty), ze soupisu spisu, jak jej vytvořil stavební úřad před jeho postoupením žalovanému, to přitom nelze poznat (například všechna stanoviska jsou shrnuta v jedné položce č. 14 „doklady o projednání“- nelze však poznat, jaké to jsou podklady). Žalobce tím byl zkrácen na právu na řádné vypořádání jeho odvolání. 2. Žalobce dále namítal, že stavební úřad na základě šikanózního výkladu ustanovení § 168 odst. 2 stavebního zákona bránil žalobci, aby si pořídil vlastními prostředky snímky dokumentace, jak byla předložena k územnímu řízení. To v souhrnu s nedoručením grafických příloh, se skutečností, že stavební úřad neměl u sebe spis a nemožností nahlédnout do grafické přílohy žalobci zcela znemožnilo seznámení se s úplným obsahem územního rozhodnutí v době plynutí odvolací lhůty. Žalovaný k tomuto uvedl, že tato problematika je předmětem jeho samostatného rozhodnutí čj. SMHMP 774995/2009/OST/Fr ze dne 6. 8. 2012. Žalobce toto usnesení v žalobě napadl a žádal soud o přezkum jeho zákonnosti, neboť se jedná o řešení procesní otázky (rozsahu procesních práv) a napadané usnesení není přitom samostatně soudně přezkoumatelné. Žalovaný v usnesení dovodil, že se ust. § 168 odst. 2 stavebního zákona vztahuje i na dokumentaci pro územní rozhodnutí (dále též „DUR“) a to přesto, že předmětné ustanovení výslovně mluví o „dokumentaci stavby“ (která je definována ve vyhlášce č. 499/2006 Sb.), a která není totožná s dokumentací pro územní rozhodnutí (upravenou v příloze č. 4 vyhlášky č. 503/2006 Sb.). Jde proto o extenzivní výklad v neprospěch žalobce, který odporuje zásadě legální licence. Navíc předmětné ustanovení stanoví omezení pro stavební úřad nikoli pro účastníky řízení, aby si sami pořizovali kopie. Žalobce by si přitom nepořizoval kopie, ale DUR vyfotil digitálním fotoaparátem. Žalovaný nevysvětlil, proč si mohou účastníci obkreslovat DUR barevnými pastelkami a nikoli si sami pořídit výpis (ne kopii) vlastním fotoaparátem. Žalovaný tak potvrdil podstatný zásah do procesních práv žalobce. 3. Žalobce také nesouhlasil s tím, že orgán I. stupně vydal územní rozhodnutí bez toho, že by vyřešil všechny otázky týkající se umístění stavby. Jejich řešení podle žalobce odložil do stavebního řízení, tedy do fáze, kde tyto otázky podle zákona již řešeny být nemohou. Vůči účastníkům řízení se přitom uplatňuje zákonná koncentrace vznášení určitého okruhu námitek, s ohledem na stupeň projednávání záměru. Proto by ve stavebním řízení s odkazem na stavební zákon byly bez projednání odmítány námitky účastníků směřující proti umístění stavby. Je proto zásahem do práva účastníků na to, aby mohli vznášet námitky a připomínky k umístění stavby a aby byly tyto jejich námitky projednány, jestliže je řešení některých otázek, týkajících se umístění, odsouváno právě do následující fáze stavebního řízení. Odsouvání otázek, jež by měly být řešeny v rámci územního řízení, žalobce spatřuje v následujících případech: 3.a) Podmínka č. 25 prvostupňového rozhodnutí odkládá provedení podrobného hydro-inženýrsko-geologického průzkumu až před zpracování dokumentace pro stavební povolení. Stavba je navrhována do prudkého svahu, z uvedeného průzkumu tak mohou být zjištěny informace významné pro zakládání stavby (potřeba kotvení, opěrných zdí), pro otázku možného ujíždějí svahu, pro ovlivnění spodních vod a podobně. Všechny tyto informace přitom mají vliv na podobu umístění stavby. Odložení průzkumu do doby až po umístění je tak vyhýbáním se řádnému projednání umístění záměru v