10 As 189/2014 — Nejvyšší správní soud

5 A 130/2012- 117 - text 26 pokračování 5A 130/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobce P. V., zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem nám. Míru 9, Šumperk, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 14. dubna 2012, čj. 12393/ENV/11, 354/570/11, takto: I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Dne 22. prosince 2010 uložila Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Olomouc, žalobci pokutu ve výši 1 750 000 Kč. Žalobce podle zjištění inspekce v období roku 2009 a do října 2010 postupně a opakovaně uskutečnil ve svých lesích těžební zásahy, které vedly na plochách konkretizovaných ve výroku k vytvoření nových rozsáhlých holin a k silnému proředění lesních porostů (pod hranici 0,7 plného zakmenění) – celkem nejméně na 34,08 ha lesa v jedenácti komplexech v osmi katastrálních územích. Na významných plochách tak mohl les plnit své funkce jen omezeně nebo vůbec. Tím se žalobce dopustil správního deliktu podle § 4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa („o České inspekci životního prostředí“), neboť ohrozil životní prostředí v lesích tím, že vlastním zaviněním vytvořil podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů. Žalovaný zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí inspekce a potvrdil je svým rozhodnutím ze dne 14. dubna 2012. Nejprve shrnul průběh kontroly na žalobcových lesních pozemcích: inspekční šetření probíhala ve dvanácti dnech, zjištěný stav byl sumarizován do tabulky a poté byl vypracován protokol o kontrolním zjištění ze dne 11. května 2010. V protokolu i později žádala inspekce žalobce o zdůvodnění těžebních zásahů v roce 2010; žalobce však nepředložil žádné doklady, jimiž by bylo možno vysvětlit vznik holin a proředěných ploch. Inspekce si poté vyžádala další informace od orgánů státní správy lesů, Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL), Lesů České republiky, s. p. (LČR), a Lesní ochranné služby Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. (LOS VÚLHM). Tyto informace ji vedly k závěru, že žalobce zde nemohl provádět kůrovcovou nebo živelní nahodilou těžbu, naopak šlo o úmyslnou těžbu devastačního charakteru. Ani k podkladům od jiných subjektů se žalobce nevyjádřil, a inspekce proto rozhodla o uložení pokuty. Žalobcovo tvrzení, že velké holiny vznikly v důsledku větrné kalamity, je podle žalovaného v rozporu s obsahem všech podkladů shromážděných inspekcí (např. LOS nalezla pouze jednotlivé souše, jednotlivé vývraty a těžební zbytky nesvědčící o přítomnosti kůrovců před těžbou; LČR vyloučily kalamitní situaci na okolních pozemcích; ÚHÚL zhodnotil těžbu jako úmyslnou a za pomoci ortofotosnímků určil i období, ve kterém těžba proběhla). Žalovaný zdůraznil, že správní řízení nebylo vedeno za porušení povinností uložených zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích (lesní zákon), ale za ohrožení životního prostředí v lese. Inspekce podrobně popsala jednotlivé proředěné porosty a holiny (největší o výměře 7,25 ha) a v každém případě i uvedla, v čem spatřuje ohrožení životního prostředí. Je zavádějící se domnívat, že pokuta byla udělena žalobci za to, že včas zpracovával napadené stromy či hmotu atraktivní pro šíření kůrovce: žalobce prováděl převážně těžbu úmyslnou, kterou mohl a měl ovlivnit. Pokuta byla uložena ve výši 34 % z horní hranice pokuty, přitom byla zhodnocena jednotlivá zákonná kritéria; zejména inspekce vzala v úvahu, že delikt byl spáchán výhradně žalobcovým úmyslným jednáním, které bylo zaměřeno pouze na získání surového dříví a dosažení hmotného prospěchu. Výše peněžité pokuty nemůže být nižší než obohacení, kterého delikvent nabyl v důsledku protiprávního jednání. Inspekce se v tomto ohledu zabývala rozsahem žalobcova lesního majetku (v době zahájení kontroly 163,41 ha) i případnými finančními zisky z prodeje vytěženého dřeva; vycházela přitom z průměrných cen dřeva na odvozním místě, které každoročně vyhlašuje Ministerstvo zemědělství (ceny se stanoví po odečtení nákladů na výrobu a přiblížení na odvozní místo), a to pro rok 2010 (nižší částka než pro rok 2009). Žalovaný shodně s inspekcí uzavřel, že pokud žalobce mohl získat prodejem dřeva částku cca 4 miliony Kč, není uložená sankce likvidační. Žalobce ve své žalobě proti rozhodnutí žalovaného namítl: 1. Rozhodnutí nesplňuje formální náležitosti: místo podpisu oprávněné úřední osoby a razítka je opatřeno doložkou o konverzi, která je pro žalobce bezcenná. Žalobce je tak v nejistotě ohledně toho, zda bylo rozhodnutí skutečně vydáno a oznámeno a zda se stalo pravomocným. 2. Inspekce zahájila řízení „ve věci uložení pokuty“, tím učinila závěr o žalobcově vině a porušila presumpci neviny. 3. Předmět řízení byl v oznámení o zahájení řízení chybně vymezen, neboť jím nemůže být uložení sankce, nýbrž specifikace deliktu tak, aby vytýkané jednání nebylo zaměnitelné s jiným. 4. Ve věci jednaly podjaté úřední osoby Ing. J. K. a Ing. B. V. Tito úředníci prováděli státní kontrolu před zahájením řízení, poté ale vedli i celé řízení ve věci deliktu (k tomu srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ve věci 5 A 27/95). Přistupovali k žalobci neobjektivně a jednostranně, což se projevovalo např. výše zmíněnou formulací oznámení o zahájení řízení i dalšími formulacemi (viz námitku č. 6). 5. Skutek nebyl v oznámení o zahájení řízení řádně vymezen; z oznámení není ani patrné, z kolika skutků byl žalobce obviněn. Tím byla žalobci ztížena či přímo znemožněna obhajoba a bylo tím dotčeno jeho právo na spravedlivý proces. Inspekce se již v oznámení absurdně vypořádala jak s právní kvalifikací věci, tak i se stanovením sankce, opomněla však vymezit skutky. To měla učinit tím spíše, že ve stejném období probíhalo několik správních řízení a trestních řízení vztahujících se k totožným skutkům; mohla tak být porušena i zásada ne bis in idem. 6. (a) Dokazování bylo provedeno vadně a neúplně. Dotaz, který inspekce položila LOS, byl návodný a nepřípustně tuto instituci ovlivňoval v neprospěch žalobce. (b) Inspekce si opatřila vyjádření revírníků LČR, tedy žalobcova konkurenta na trhu, ale nevyslechla žalobcova vlastního odborného lesního hospodáře Ing. L. K. Inspekce uvedla, že hospodář přisvědčil žalobcovu tvrzení o provádění nahodilých těžeb, neřekla však, proč považuje toto hospodářovo tvrzení za nevěrohodné. (c) Podklady poskytnuté Městským úřadem Zábřeh jsou jen výběrové, a proto zavádějící. Totéž platí i o podkladech od Městského úřadu Šumperk (ten jich poskytl pouze pět, kdežto žalobce jich nalezl „minimálně“ šest). Obecně žalobce příliš nerozumí dotazům ze strany inspekce na jiné úřady, protože nesplnění ohlašovacích povinností nemohlo mít za následek ohrožení životního prostředí. (d) Protokol o ohledání je datován dnem 1. listopadu 2010, ačkoliv ohledání proběhlo ve dnech 18. a 19. října 2010; to jej činí nevěrohodným. Vypracování protokolu navíc předchází úkon (stanovisko LOS), jehož vypracování (míněno zřejmě „provedení“? – pozn. soudu) je zadáno v tomto protokolu. Protokol nemá zákonné náležitosti a chybí na něm podpisy všech zúčastněných osob. To, že se žalobce odmítl ohledání účastnit, mělo být hodnoceno jako překážka ve smyslu § 55 odst. 4 správního řádu. (e) Také je paradoxní, že inspekce se dotazovala na lesní hospodářskou evidenci (LHE), ačkoli ji měla v řízení k dispozici. Stejně tak měla k dispozici lesní hospodářský plán (LHP), ale bezdůvodně nepoužila informace plynoucí z obou těchto dokumentů. K tomu žalobce podotkl, že vlastník lesa není povinen plnit celkovou výši těžeb rovnoměrně v jednotlivých letech. Celkově jsou shromážděné podklady nedostatečné a některé i nezákonné. Nebyl proveden jediný výslech svědka, jediné ústní jednání, žádný znalecký posudek. Inspekce neprovedla žádné samostatné dokazování, pouze použila různé podklady získané jinými orgány v jiných věcech. 7. Žalobce v řízení tvrdil, že prováděl nahodilé těžby či těžby v souladu s LHP. Inspekce prohlásila, že tato tvrzení jsou účelová, to však ke zjištění viny za správní delikt nestačí. Důkazy ve prospěch žalobcových tvrzení – LHP, LHE a výslech odborného lesního hospodáře – nebyly provedeny. Zpětně posoudit, zda se jednalo o těžbu nahodilou či ne, je prakticky nemožné – napadené dřevo je odvezeno a místo uklizeno. Údaje o těžbách byly zkresleny: LOS i ÚHÚL zahrnuly do svého posouzení i pozemky jiných vlastníků, u nichž pokládají žalobce za nájemce, ovšem tato informace není nijak podložena. I LČR evidují v některých územích nahodilou těžbu do 0,3 (popř. 0,15) ha, což odpovídá i průběžně vznikajícím těžbám na žalobcově majetku. Inspekce však neřešila, kdy a v jakém rozsahu byly nahodilé těžby provedeny – naopak plochy, kde k nahodilé těžbě docházelo v delším období,