— Nejvyšší správní soud

8 Ad 12/2013- 35 - text 11 pokračování 8Ad 12/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobkyně: Victoria Security Printing a.s., IČ: 158 91 089, se sídlem Praha 4, Ohradní 65, zastoupen JUDr. Adamem Rakovským, advokátem v Praze 2, Václavská 316/12, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, IČ: 750 46 962, se sídlem Opava, Kolářská 451/13, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2013, č. j. 907/1.30/13/14.3, T a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se včas podanou žalobou dne 24. 6. 2013 domáhala u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 2. 5. 2013, č. j. 907/1.30/13/14.3, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro hl. m. Prahu ze dne 8. 2. 2013, č. j. 1687/3.30/303272/13/14.3. jímž byla účastníku řízení uložena pokuta ve výši 50.000 Kč a náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Ve dnech 12. 7. 2012 až 19. 7. 2012 byla u společnosti Victoria Security Printing a.s., se sídlem Praha 4, provedena Oblastním inspektorátem práce pro hl. m. Prahu kontrola provedená z podnětu inspektorátu. Předmětem kontroly bylo odměňování, pracovní poměr + dohody mimo pracovní poměr, náhrady. Kontrolním obdobím bylo IV. čtvrtletí 2011 až I. pololetí 2012 O provedené kontrole byl sepsán dne 19. 7. 2012 protokol č. j.5856/3.50/3955/12/15.2, v němž byly konstatovány následující nedostatky: - nevyplacení mzdy zaměstnanci O. H. za duben 2012 a nevyplacení odstupného v termínu splatnosti ve výši 26.591 Kč; - nevyplacení náhrady mzdy zaměstnanci O. H. za dobu čerpání dovolené za leden 2012 v termínu splatnosti; - neposkytnutí náhrady mzdy zaměstnanci O. H. při dočasné pracovní neschopnosti za leden 2012 (3.627 Kč) a únor 2012 (1.209 Kč). S obsahem protokolu byl seznámen odpovědný zástupce kontrolované osoby a převzal výtisk protokolu dne 19. 7. 2012. Žádné námitky proti uvedeným kontrolním zjištěním žalobkyně neuplatnila. Oblastní inspektorát práce pro hl. m. Prahu vydal proto dne 15. 8. 2012 opatření č. j. 5856/3.50/3955/15.2, jímž uložil žalobkyni učinit taková opatření k nápravě zjištěných nedostatků, písemně informovat inspektorát práce o těchto opatřeních a věcně je doložit, ve lhůtě do 31. 8. 2012. Poté žalobkyně doporučeným dopisem ze dne 24. 8. 2012 kontaktovala zaměstnance O. H. na adrese P. 5, N. 442/2, a kopii tohoto dopisu dne 29. 8. 2012 zaslala Oblastnímu inspektorátu práce pro hl. m. Prahu a tvrdila, že se snaží zaměstnance kontaktovat již od skončení pracovního poměru, leč stále bez úspěchu, a že neví, jestli má bankovní účet. Následně dne 27. 12. 2012 vydal Oblastní inspektorát pro hl. m. Prahu na základě provedené kontroly příkaz č. j. 14581/303272/3.30/12/14.3, v němž uvedl, že žalobkyně se dopustila: a) správního deliktu na úseku odměňování zaměstnanců podle ust. § 26 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce tím, že neposkytla zaměstnanci ve stanoveném termínu mzdu nebo plat nebo některou její složku. Prokazatelně nedoložila vyplacení mzdy zaměstnanci O. H. za měsíc duben 2012, tímto jednáním nesplnila svou povinnost podle § 141 odst. 1 v návaznosti na § 38 odst. 1 písm. a) a § 109 odst. 1 zákoníku práce. b) správního deliktu na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr podle § 25 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce tím, prokazatelně nedoložil vyplacení odstupného zaměstnanci O. H. Pracovní poměr byl ukončen dohodou ke dni 4. 4. 2012 a touto dohodou bylo zaměstnanci přiznáno odstupné ve výši „tří průměrných platů“, tímto jednáním nesplnila svou povinnost podle § 67 odst. 4 zákoníku práce. c) správního deliktu na úseku náhrad podle § 27 odst. 1 zákona o inspekci práce, 1) Prokazatelně nedoložila vyplacení náhrady mzdy za dobu čerpání dovolené zaměstnanci O. H. za měsíc leden 2012 ve výši 6.640 Kč, tímto jednáním nesplnila svou povinnost podle § 222 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 144 a 141 odst. 1 zákoníku práce. 2) Prokazatelně neposkytla náhradu mzdy při dočasné pracovní neschopnosti v termínu splatnosti zaměstnanci O. H. za měsíc leden 2012 (3.627 Kč) a únor 2012 (1.209 Kč), tímto jednáním nesplnila svou povinnost podle § 192 odst. 1 a § 193 zákoníku práce ve spojení s § 144 a § 141 odst. 1 zákoníku práce. Za uvedené správní delikty byla žalobkyni uložena podle § 26 odst. 2 písm. c) zákona o inspekci práce pokuta ve výši 50.000 Kč, jakož i paušální náhrada nákladů správního řízení ve výši 1.000 Kč. Žalobkyně na příkaz ze dne 17. 12. 2012 reagovala dne 4. 1. 2013 odporem. Správní orgán prvního stupně žalobkyni dne 18. 1. 2013 vyrozuměl o pokračování správního řízení a poučil ji o právech a povinnostech účastníka řízení. Poté žalobkyně se dne 24. 1. 2013 vyjádřila k dosavadnímu průběhu řízení, nesprávnosti příkazu a skutkové podstatě správních deliktů. Následně dne 8. 2. 2013 vydal Oblastní inspektorát práce pro hl. m. Prahu rozhodnutí č. j. 1687/3.30/303272/13/14.3, s nezměněným výrokem příkazu ze dne 17. 12. 2012. Žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí podala včas odvolání, v němž navrhovala prvostupňové rozhodnutí zrušit a řízení skončit pro bezpředmětnost. Odvolání bylo zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutím Státního úřadu inspekce práce ze dne 2. 5. 2013, č. j. 907/1.30/13/14.3. Žalobkyně se svým podáním domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a namítala absenci vážných důvodů na straně zaměstnance při nedostavení k výplatě mzdy, a že nebyla povinna postupovat podle § 142 odst. 3 zákoníku práce. Žalobkyně namítala, že žalovaný pod pojem „poskytnutí mzdy“ nesprávně zařazuje i „vyplacení mzdy“, což je zcela odlišný pojem. Žalobkyně namítala, že okolnosti a důvody nevyplacení mzdy jsou pro posouzení naplnění skutkové podstaty správního deliktu nanejvýš podstatné, vždy je nutné v každém konkrétním případě posoudit příčinnou souvislost. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 19. 8. 2013 navrhnul žalobu zamítnout jako nedůvodnou a odkázal na odůvodnění rozhodnutí ze dne 2. 5. 2013, č. j. 907/1.30/13/14.3. Městský soud v Praze ve věci rozhodl bez jednání, neboť žalobkyně a ani žalovaný správní orgán k výzvě soudu podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního se nevyjádřily. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního a to v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce, ve znění platném do 31. 12. 2013, mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Podle § 144 zákoníku práce, ve znění platném do 31. 12. 2013, jestliže se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou o splatnosti a výplatě jinak, platí pro splatnost a výplatu odměny z dohody, odměny za pracovní pohotovost a náhrady mzdy nebo platu obdobně § 141, 142 a 143. Je-li sjednána jednorázová splatnost odměny z dohody až po provedení celého pracovního úkolu, vyplatí zaměstnavatel odměnu z dohody v nejbližším výplatním termínu po dokončení a odevzdání práce. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 21 Cdo 810/2010, po vykonání práce vzniká zaměstnanci nárok na mzdu (její složku) až v okamžiku, kdy zaměstnanec splnil sjednané předpoklady, za kterých mu má být mzda (její složka) poskytnuta; teprve poté je zaměstnavatel povinen mzdu (její složku) zaměstnanci vyplatit, a to nejpozději v následujícím kalendářním měsíci (§ 10 odst. 1 zákona č. 1/1992 Sb.) Podle § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2015, sp. zn. 21 Cdo 403/2014, zaměstnavatel je v prodlení se splněním práva zaměstnance na mzdu, plat nebo náhradu mzdy nebo platu, jestliže se zaměstnanec nedostavil k výplatě nebo jestliže mu zaměstnavatel mzdu, plat nebo náhradu mzdy nebo platu nezaslal na svůj náklad a nebezpeční do uplynutí doby jejich splatnosti. K prodlení zaměstnavatele však nedojde, nastalo-li prodlení zaměstnance, například proto, že až do uplynutí doby splatnosti neposkytl součinnost potřebnou k tomu, aby mu zaměstnavatel mohl mzdu, plat nebo náhradu mzdy nebo platu zaslat nebo jinak vyplatit, a jen po dobu, po niž by prodlení zaměstnavatele trvalo. Povinnost platit úroky z prodlení zaměstnavatel nemá tehdy, kdyby nastaly účinky splnění dluhu, protože uložil (z důvodu prodlení zaměstnance) mzdu, plat, nebo náhradu mzdy nebo platu do úřední úschovy. Podle § 2