§ 193 zákoník práce – Výplata náhrady mzdy nebo platu
Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · účinné od 1. 1. 2021 · Pracovní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 193 zákoníku práce stanoví, že náhrada mzdy nebo platu se vyplácí na základě předložených dokladů pro uplatnění nároku na nemocenské a musí být vyplacena v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu po jejich předložení. Zaměstnavatel je povinen určit termín pro předložení těchto dokladů. (§ 193 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, znění účinné od 1. 1. 2021)
Klíčová fakta
- Týká se: zaměstnavatel
- Judikatura: na § 193 odkazuje 45 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 262/2006 Sb.
Náhrada mzdy nebo platu přísluší na základě dokladů stanovených pro uplatnění nároku na nemocenské a musí být vyplacena v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu po předložení těchto dokladů. Zaměstnavatel je povinen určit, do kdy nejpozději před výplatním termínem musí být předloženy doklady pro poskytnutí náhrady mzdy nebo platu, aby tato náhrada mohla být v tomto výplatním termínu vyplacena.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pro získání náhrady mzdy nebo platu je nutné zaměstnavateli předložit doklady, které se používají pro uplatnění nároku na nemocenské (např. potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti).
- Zaměstnavatel má povinnost vyplatit tuto náhradu v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu, který následuje po předložení potřebných dokladů.
- Zaměstnavatel musí stanovit lhůtu, do kdy nejpozději je nutné doklady předložit, aby náhrada mohla být vyplacena v daném výplatním termínu.
Na co si dát pozor
- Je důležité dodržet termín pro předložení dokladů stanovený zaměstnavatelem, aby nedošlo ke zpoždění výplaty náhrady.
- Bez předložení příslušných dokladů nemůže být náhrada mzdy nebo platu vyplacena.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 193
Jak soudy aplikují § 193
Soud prvního stupně odkázal na § 1 odst. 2 a § 24 odst. 2 písm. b) a odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007, dále § 190 odst. 1 a § 193 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, a § 2 odst. 1 a § 5 odst. 2 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.
Podle § 193 odst. 1 písm. c) zákoníku práce zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout náhradu (mimo jiné) za účelně vynaložené náklady spojené s léčením.
Škoda, která vzniká zaměstnanci následkem jiného poškození zdraví než z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, může spočívat též ve ztrátě na výdělku [srov. § 193 odst. 1 písm. a) zák. práce], k níž dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem poškození jeho zdraví snížena (omezena) nebo zanikla.
Právní otázky
Související
§ 4 Katalog prací ve veřejných službách a správě (Nařízení vlády o katalogu prací ve veřej)§ 16a Přechodná ustanovení (Zákon, kterým se mění některé zákony v s)§ 1 (Zákon o zrušení obsoletních právních pře)