7 As 249/2016 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 23/2013- 64 - text 19 pokračování 8Ad 23/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobkyně: J. S., nar. X., bytem Ch., M. n. 7, zastoupena JUDr. Janem Vydrou, advokátem v Praze 6, Hošťálkova 1b, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí generálního ředitele ze dne 31. 10. 2013, č. j. 36044-5/2013-900000-302, T a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se včas podanou žalobou dne 27. 12. 2013 domáhala u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí generálního ředitele ze dne 31. 10. 2013, č. j. 36044-5/2013-900000-302, kterým bylo změněno rozhodnutí ředitele Odboru 40 Generálního ředitelství cel - Řízení lidských zdrojů, ze dne 18. 6. 2013 č. j. 21345-8/2013-900000-401 o stanovení náležitostí služebního poměru, a to tak, že s napadeným rozhodnutím rovněž: 1. S odkazem na § 12 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění účinném do 31. 12. 2006 a na § 7 nařízení vlády č. 79/1994 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a služeb, orgánů celní správy, příslušníků Sboru požární ochrany a zaměstnanců některých dalších organizací (služební platový řád), ve znění účinném do 31. 12. 2003, za období od 1. 7. 1997 do 31. 12. 2003, s odkazem na § 7 nařízení vlády č. 330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění účinném do 31. 12. 2006, za období od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2006 as odkazem na § 122 zákona o služebním poměru za období od 1.1,2007 do vydání napadeného rozhodnutí nevyhovuje žádosti odvolatelky o přiznání osobního příplatku po dobu jejího služebního poměru a tato její žádost se zamítá. 2. S odkazem na § 13 zákona č. 143/1992 Sb. a na § 11 písm. a) nařízení vlády č. 79/1994 Sb. za období od 1. 7. 1997 do 31. 12. 2003, s odkazem na § 10 písm. a) nařízení vlády č. 330/2003 Sb. za období od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2006 a s odkazem na § 123 písm. a) a b) zákona o služebním poměru za období od 1. 1. 2007 do vydání napadeného rozhodnutí nevyhovuje žádosti odvolatelky o přiznání (mimořádných) obrněn po dobu jejího služebního poměru a tato její žádost se zamítá. 3. S odkazem na § 13 zákona č. 143/1992 Sb., na § 11 písm. b) nařízení vlády č. 79/1994 Sb. a podle čl. V odst. 21 písm. b) a odst. 23 služebního předpisu č, 24/2000 – Platové poměry celníků a občanských zaměstnanců celní správy, v tehdy účinném znění, se odvolatelce poskytuje odměna při dovršení padesáti let věku dne 8. 8. 2003 ve výši 5.000 Kč. 4. S přihlédnutím k § 155 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění účinném do 31. 12. 2006, a § 256 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31. 12. 2006, za období od 1. 7. 1997 do 31. 12. 2006 a k § 170 a 180 zákona o služebním poměru nevyhovuje žádosti odvolatelky o přiznání úroků z prodlení při výplatě služebního přijmu, a tato žádost se zamítá. 5. S odkazem na § 134 odst. 5 zákona o služebním poměru (a s přihlédnutím k § 55 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb. a § 30 vyhlášky č. 259/1997 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru celníků, v tehdy účinném znění, pro dobu od 1. 7. 1997 do 31. 12. 2006) nevyhovuje žádosti žadatelky o poskytnutí náhrady za neposkytnutí výstroje a výstrojních součástek za dobu jejího služebního poměru a tato žádost se zamítá. Jinak napadené rozhodnutí zůstává beze změn. Žalobkyně se svým podáním domáhala zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu nezákonnosti. Žalobkyně uváděla, že pracovala v pracovním poměru k tehdejšímu Ministerstvu financí - Generálnímu ředitelství cel, v pozici příslušník celní správy – celník. Dostala od zaměstnavatele výpověď z důvodu hrubého porušení pracovní kázně. Konec pracovního poměru nastal uplynutím výpovědní doby dne 31. 12. 1996. Žalobkyně napadla výpověď žalobou a sdělila zaměstnavateli, že trvá na tom, aby byla dále u něho zaměstnávána. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 25. července 2005, č. j. 9 C 132/2003-217, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. prosince 2005, sp. zn. 15 Co 513/2005, který nabyl právní moci dne 18. 1. 2006, byla výpověď určena za neplatnou. Pracovní poměr žalobkyně výpovědí ke dni 31. 12. 1996 nezanikl. Dnem 1. 7. 1997 nabyl účinnosti zákon č. 113/1997 Sb. a příslušníci celní správy ke dni účinnosti tohoto zákona (1. 7. 1997) v pracovním poměru k celní správě se stali celníky ve služebním poměru. Žalobkyni náleží všechna práva vyplývající ze služebního poměru k celní správě i nárok na ustanovení do funkce, aby jí byla přiznána služební hodnost, přiznány a poskytnuty peněžní a naturální náležitosti jejího služebního poměru, zejména služební příjem, a aby jí byla přiznána veškerá další práva ze služebního poměru vyplývající, vše zpětně od 1. 7. 1997 do současnosti. Žalobkyně podala formální žádost o vydání těchto rozhodnutí ze dne 13. 3. 2006, kterou pro uplynutí času doplňovala. Na základě příslušných soudních rozhodnutí ředitelka Celního ředitelství Plzeň vydala dne 22. 1. 2009 rozhodnutí čj. 707/09-PP a žádost žalobkyně ze dne 13. 3. 2006 zamítla. Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 6. 2009, čj. 6015-5/2009-900000-30, zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí ředitelky Celního ředitelství Plzeň potvrdil. Žalobkyně napadla rozhodnutí obou služebních funkcionářů správní žalobou, která byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. prosince 2010, č. j. 9 Ca 234/2009-39, potvrzeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 4. dubna 2012, č. j. 3 Ads 72/2011-88, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 5. 2012, č. j. 3 Ads 72/2011-102. Posléze nálezem Ústavního soudu ze dne 1. února 2013, sp. zn. IV. ÚS 2427/2012, bylo zrušeno rozhodnutí ředitelky Celního ředitelství Plzeň ze dne 22. 1. 2009 č. j. 707/09-PP, rozhodnutí generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 11. 6. 2009 č. j. 6015-5/2009-900000-30, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2010 č. j. 9 Ca 234/2009-39 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2012 č. j. 3 Ads 72/2011-88 ve znění opravného usnesení ze dne 17. 5. 2012 č. j. 3 Ads 72/2011-102. Podle žalobkyně platí, že od 1. 7. 1997 byla ve služebním poměru k celní správě až do odchodu do starobního důchodu ke dni 30. 6. 2013. Ředitel Odboru 40 Řízení lidských zdrojů GŘ cel prvostupňovým rozhodnutím ze dne 18. 6. 2013, č. j. 21345-8/2013-900000-401, žalobkyni přiznal zpětně: k 1. 7. 1997 - celní inspektor v 7. platové třídě + hodnost vrchní celní kontrolor k 1. 1. 2004 - celní rada v 9. platové třídě + hodnost vrchní celní kontrolor k 1. 1. 2007 - inspektor v 5. tarifní třídě + hodnostní označení praporčík (nejprve v útvaru CŘ Plzeň a od 1. 1. 2013 v útvaru CÚ pro Karlovarský kraj) Současně rozhodl jednotlivými výroky zpětně o služebním příjmu žalobkyně od 1. 7. 1997 do 1. 1. 2013 (s trváním do skončení služebního poměru žalobkyně dne 30. 6. 2013) Před vydáním prvostupňového rozhodnutí žalobkyně opakovaně se vyjadřovala k předkládaným podkladům ve snaze dosáhnout ustanovení k 1. 7. 1997 do hodnosti celní inspektor, a aby rozhodnutí obsahovalo výroky, jimiž jí budou přiznány též osobní příplatky, odměny a úroky z prodlení za pozdní vyplacení služebního příjmu. Žalobkyně v podaném odvolání poukázala na to, že o jednotlivých žádostech mělo být rozhodnuto výrokem. Domáhala se, aby jejím žádostem bylo vyhověno, aby výrok prvostupňového rozhodnutí, kterým byla ke dni 1. 7. 1997 ustanovena do hodnosti vrchní celní kontrolor, byl změněn tak, že bude ustanovena do hodnosti celní inspektor, včetně odpovídající změny výroků napadeného rozhodnutí od tohoto výroku odvozených. O odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím a potvrdil výrok prvostupňového rozhodnutí o zařazení žalobkyně do hodnosti vrchní celní kontrolor k 1. 7. 1997 a výroky prvostupňového rozhodnutí od tohoto výroku odvozené částečnému odvolání žalobkyně vyhověl. O dalších žádostech, které uplatnila žalobkyně ve formě námitek v odvolacím řízení, sám rozhodl ve výrokové části napadeného rozhodnutí ve věci samé - obsahově veškeré výše uvedené námitky a nároky žalobkyně zamítl. Žalobkyně se svým podáním u Městského soudu v Praze domáhala zrušení napadeného rozhodnutí generálního ředitele ze dne 31. 10. 2013, č. j. 36044-5/2013-900000-302, z důvodu nezákonnosti. Tvrdila, že není pravda, že ke dni 1. 7. 1997 nedosáhla na hodnost celní inspektor s odkazem na vyhlášku č. 258/1997 Sb., účinné teprve ode dne 17. 10.1997 ale ke dni 1. 7. 1997. Mělo být při ustanovování žalobkyně do hodnosti postupováno podle hodnostního řádu obsaženého ve vnitřním předpise celní správy jako u všech ostatních příslušníků. (vnitřní předpis - tzv. SPČ č. 226 vydaný 25. 6.