6 Aps 3/2011 — Nejvyšší správní soud

9 A 275/2011- 220 - text 9 pokračování 9A 275/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Mgr. M. Š., bytem Š., P., zastoupen Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opatovická 1659, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby soud vyslovil nezákonnost zásahů Policie České republiky vůči žalobci, ke kterému došlo ve dnech 6. 8. 2011, 12. 9. 2011, 29. 10. 2011, 13. 11. 2011 a 14. 4. 2012 vyžadováním, aby se žalobce jako řidič vozidla v rámci silniční kontroly na výzvu Policie České republiky podrobil orientačnímu vyšetření, zda neřídí vozidlo pod vlivem alkoholu, aniž by byl důvod se domnívat, že řídí vozidlo pod vlivem alkoholu nebo aniž by u žalobce bylo dáno důvodné podezření, že přivodil jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje. Zároveň žádal, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho základního práva podle čl. 2 odst. 2, 3 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod vyžadováním, aby se jako řidič vozidla v rámci silniční kontroly na výzvu Policie České republiky podrobil orientačnímu vyšetření, zda neřídí vozidlo pod vlivem alkoholu, aniž by byl důvod se domnívat, že řídí vozidlo pod vlivem alkoholu nebo aniž by u žalobce bylo dáno důvodné podezření, že přivodil jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje. V žalobě předně uvedl, že dne 6. 8. 2011 byl v 1: 25 hod zastaven hlídkou Policie České republiky, když se vracel vozidlem z osady Ždáň přes obec Slapy do Prahy. Policisté mu sdělili, že se jedná o silniční kontrolu a vyzvali jej k předložení dokladů potřebných k řízení vozidla, a aby se podrobil orientační dechové zkoušce na alkohol. Tázal se na důvod požadované dechové zkoušky. Na to policisté začali pokřikovat, že na to mají „právo“, že je žalobce k tomu „povinen“ bez udání důvodu. Jeden z policistů vykřikl, že „cítí alkohol“. Žalobce sdělil, že alkohol nepožil, že jej policisté obtěžují, byť neporušil dopravní předpisy. Policista odpověděl, že alkohol cítil, když žalobce po zastavení otevřel okénko u vozidla a že byl zastaven proto, že se mu nezdál jeho způsob jízdy. Následně se žalobce nedobrovolně podrobil zkoušce, a to s negativním výsledkem. Poté policisté odešli s jeho doklady do služebního vozidla, kde jej hlasitě lustrovali v policejních evidencích. Tvrdil, že není slučitelné se zákonem o ochraně osobních údajů, aby policista prověřoval řidiče na veřejnosti způsobem, že osobní údaje kontrolované osoby jsou slyšitelné po okolí. Namítal, že postup a chování policistů bylo nezdvořilé, protiprávní a vysloveně šikanozní. Poukázal na čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, ust. § 5 odst. 1 písm. f) a ust. § 124 odst. 9 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“), a ust. § 16 odst. 1, 2, 3 a 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 379/2005 Sb.“). Konkrétně tvrdil, že postup policistů, kteří jej zastavili a vyzvali k orientačnímu vyšetření na přítomnost alkoholu, byl protiprávní, neboť neměli důvod se domnívat, že žalobce je pod vlivem alkoholu. Pokud jde o tvrzení, že z žalobce byl údajně „cítit alkohol“, jedná se o zdůvodnění zjevně účelové a nepravdivé. Výroky policistů, že mají „právo“ k tomu, aby jej vyzvali k podrobení se silniční kontrole bez udání důvodu, neboť je k tomu „povinen“, jsou v rozporu se zákonem a čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR. Navíc se jedná o silně nezdvořilý postup, neboť takto by policista s občanem v žádném případě jednat neměl (§ 9 zákona č. 273/2008 Sb.). K tomu odkázal na nález Ústavního soudu ČR sp. zn.: I. ÚS 1835/07 ze dne 18. 11. 2008, z něhož vyplývá, že státní orgány nemohou zasahovat do osobní sféry jednotlivce jenom proto, že jim to umožňuje jejich kompetence, ale musí mít také podložený důvod k takovému postupu. K limitům výkonu veřejné moci rovněž poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn.: I. ÚS 1849/08 a II. ÚS 229/95. Uzavřel, že v souladu se zásadami, vyplývajícími z těchto nálezů Ústavního soudu, chování a postup policistů nebyl v souladu se zákonem č. 379/2005 Sb. a zákonem č. 273/2008 Sb. Dále poukázal na čl. 56 odst. 1 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 160 ze dne 4. 12. 2009, který opravňuje policistu vyzvat k orientačnímu vyšetření na alkohol - dechové zkoušce každého řidiče při každé silniční kontrole, bez ohledu na to, zda jsou pro takovou výzvu splněny podmínky uvedené v § 16 odst. 2 věty první zákona č. 379/2005 Sb. Tvrdil, že k vydání takového podzákonného předpisu, rozšiřujícího pravomoci Policie České republiky nad rámec vymezený zákonem, není Policie České republiky vůbec oprávněna. Jedná se o pokyn interní povahy, který nevyvolává žádné právní účinky vůči osobám, které nejsou služebně podřízeny tomu, kdo takový pokyn vydal (policejnímu prezidentu). Pokud bylo záměrem policejního prezidenta tímto pokynem rozšířit pravomoci Policie České republiky a uložit povinnosti řidičům nad rámec stanovený zákonem, jedná se ve skutečnosti o nicotný akt, který pro třetí osoby není závazný. Podáním ze dne 5. 10. 2011 žalobce rozšířil žalobu o zásah, ke kterému došlo dne 12. 9. 2011 v 1:05 hod, když jel svým vozem z Karlova náměstí v Praze 2 směrem od ul. Ječné k ulici U Nemocnice. Do jízdní dráhy mu vstoupil policista a dával mu červeným světelným znamením pokyn k zastavení. Prohlásil, že provádí silniční kontrolu a vyžádal si od něj doklady potřebné k řízení vozidla. Zatímco policista studoval doklady, přistoupil k jeho vozidlu další policista a vyzval jej, aby se podrobil kontrole (orientačnímu vyšetření) na alkohol. Tázal se policisty, zda má důvod se domnívat, že požil alkohol. Bylo mu odpovězeno, že to není rozhodující, protože je povinen se kontrole a testu na alkohol podrobit pokaždé, když jej policie zastaví a vyzve. Žalobce nesouhlasil, ale požadované kontrole se nedobrovolně podrobil, s negativním výsledkem. I v tomto případě byl dle žalobce postup a chování policistů nezdvořilé, zjevně protiprávní a šikanozní. Podáním ze dne 1. 11. 2011 žalobce rozšířil žalobu o zásah, ke kterému došlo dne 29. 10. 2011 v 23:05 hod, když řídil své vozidlo, kterým jel od ulice V Rovinách v Praze 4 ulicí Jeremenkovou směrem k Podolskému nábřeží. Přijelo k němu vozidlo se světelným nápisem „STOP POLICIE“, tak zastavil a vystoupil z vozidla. Policista mu oznámil silniční kontrolu. Na dotaz důvodu k zastavení reagoval jen sdělením: „Silniční kontrola“. Žalobce předal policistovi příslušné doklady. Poté byl vyzván, aby se podrobil kontrole, zda není pod vlivem alkoholu. Tázal se policistů, zda mají důvod se domnívat, že řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, odpověděli, že mají pokyny, aby takovou kontrolu prováděli pokaždé, když někoho zastaví, při každé silniční kontrole. Žalobce se orientačnímu vyšetření nedobrovolně podrobil, a to s negativním výsledkem. Podáním ze dne 30. 12. 2011 žalobce rozšířil žalobu o zásah, ke kterému došlo dne 13. 11. 2011 v 15 hod, když se vracel vozidlem po dálnici D 5 z Plzně do Prahy. Žalobce v důsledku zdravotní indispozice – průjmu, spěchal k nejbližší čerpací stanici. Byl zastaven za použití zvláštních výstražných znamení Policie České republiky vozidlem VW Passat. Z vozidla vystoupili dva policisté, kteří oznámili konání silniční kontroly a požádali jej o předložení příslušných dokladů k řízení vozidla a občanského průkazu. Žalobce požadované doklady předložil. Následně byl vyzván, aby se podrobil orientační dechové zkoušce na alkohol. Žalobce se ptal, z jakého důvodu po něm dechovou zkoušku požadují. Policista odpověděl, že jel rychle, proto se lze domnívat, že byl pod vlivem alkoholu. Výsledek dechové zkoušky byl negativní. Následně mu bylo sděleno, že důvodem jeho zastavení bylo překročení maximální povolené rychlosti. Policisté se jej zeptali, zda s přestupkem souhlasí a zaplatí blokovou pokutu. Žalobce nesouhlasil, neboť policisté neměli spolehlivě zjištěný skutkový stav. Následně byl vyplněn formulář o přestupku. V podání ze dne 7. 3. 2012 žalobce doplnil, že základní otázkou je, zda je Česká republika materiálním právním státem, založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Upozornil na problematiku výkladu nejednoznačných ustanovení různých zákonů z oblasti veřejného práva, kdy v ust. § 5 odst. 1 písm. f), i § 124 odst. 9 písm. f) zákona č. 360/21001 Sb. je výslovně v textu právní normy použit výraz „vyšetření podle zvláštního právního předpisu“, a v poznámce pod čarou č. 7 je výslovně uveden odkaz na zákon č. 379/2005 Sb. Výklad těchto právních předpisů provedl Nejvyšš