7 As 110/2014 — Nejvyšší správní soud

3 A 161/2015- 28 - text 18 pokračování 3A 161/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Ivety Postulkové v právní věci žalobce: Global Travel, spol. s r.o., se sídlem Palackého 15, Praha 1, zastoupeného JUDr. Miroslavem Cejnarem, advokátem, se sídlem Novotného lávka 5, Praha 1, proti žalovanému: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 28, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady žalované ze dne 8. 12. 2015, č. j. 2015/133506/CNB/110, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí bankovní rady České národní banky (dále jen „bankovní rada“ nebo „rozkladový orgán“) blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí České národní banky (dále jen „ČNB“ nebo „žalovaná“) ze dne 2. 10. 2015, čj. 2015/107264/570 a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím ČNB jako orgán dohledu příslušný v oblasti směnárenství podle § 1 odst. 3, § 44 odst. 1 písm. e) a § 44 odst. 2 písm. f) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o České národní bance“) a § 17 odst. 1 zákona č. 277/2013 Sb., o směnárenské činnosti (dále jen „zákon o směnárenské činnosti"), ve spojení s § 24 odst. 4 téhož zákona a ve vazbě na prováděcí vyhlášku č. 315/2013 Sb., o směnárenské činnosti (dále jen „vyhláška 315/2013") a orgán dohledu nad ochranou spotřebitele dle § 23 odst. 9 zákona č. 634/1992 Sb.. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele"), uložila žalobci pokutu ve výši 800 000 Kč, neboť 1) dne 26.2.2015 v provozovnách na adresách Václavské náměstí 831/21, Praha 1, Václavské náměstí 772/2, Praha 1, Náměstí Republiky 660/6, Praha 1 a Staroměstské náměstí 548/20, Praha 1 a dne 11. 3. 2015 v provozovnách na adresách Rytířská 398/26, Praha 1 a Náměstí Republiky 660/6, Praha 1 informoval klienty o úplatě za provedení směnárenského obchodu tak, že je mohl uvést v omyl, když na kurzovních lístcích byly údaje o úplatě 27 % za nákup cizí měny (z pohledu směnárníka) a 2,7 % za prodej cizí měny (z pohledu směnárníka) uvedeny vzájemně zaměnitelným způsobem, 2) v rámci kontrolních směn provedených dne 26.2.2015 v provozovnách na adresách Náměstí Republiky 660/6, Praha 1, Staroměstské náměstí 548/20, Praha 1 a Václavské náměstí 772/2, 1 a dne 11.3.2015 v provozovnách na adresách Rytířská 398/26, Praha 1 a Náměstí Republiky 660/6, Praha 1 a dne 16.3.2015 v provozovně na adrese nám. 28. října 1610, Hradec Králové nedodržel formu sdělení informace před provedením směnárenského obchodu dle § 13 odst. 2 zákona o směnárenské činnosti, když zájemce (kontrolní pracovník) o provedení směnárenského obchodu si nemohl tuto informaci uchovat a opakovaně zobrazovat, 3) v období od 31.8.2014 do 30.4.2015 neoznámil bez zbytečného odkladu ČNB změnu údajů uvedených v žádosti o udělení povolení k činnosti směnárníka nebo v jejích přílohách, na jejichž základě mu bylo povolení k činnosti směnárníka uděleno, spočívající ve změně jeho vedoucí osoby, když s účinností ode dne 31.8.2014 se stal jeho druhým jednatelem M. P., nar. XXX, bytem YYY namísto dosavadního jednatele R. A. T., nar. XXX, bytem YYY a nedoložil k této změně vedoucí osoby dokumenty podle ustanovení § 5 odst. 2 vyhlášky 315/2013, tedy porušil ad 1) zákaz podle § 4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele ve spojení s § 5 odst. 1 písm. b) téhož zákona, ad 2) povinnost podle § 13 odst. 1 zákona o směnárenské činnosti a ad 3) povinnost podle § 8 odst. 1 zákona o směnárenské činnosti ve spojení s § 5 odst. 1 a 2 vyhlášky 315/2013, čímž se dopustil ad 1) správního deliktu podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, ad 2) správního deliktu provozovatele podle § 22 odst. 1 písm. g) zákona o směnárenské činnosti a ad 3) správního deliktu směnárníka podle § 21 zákona o směnárenské činnosti. V podané žalobě nesouhlasí žalobce s napadenými rozhodnutími, která považuje za nezákonná a své námitky vyjádřil v následujících žalobních bodech: V prvním žalobním bodu uvádí žalobce, že nikdy nepopíral, že na kurzovních lístcích měl uvedenou informaci, kterou mu ČNB vytýká. Namítá však, že nebylo prokázáno, že tím vědomě nebo úmyslně uváděl spotřebitele v omyl. Domnívá se, že ČNB rozhodnutí o klamavé praktice nedostatečné odůvodnila, resp. neodůvodnila vůbec, přitom poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. j. 7 As 110/2014-52. Dle žalobce obecné úvahy o tom, že spotřebitel by se mohl mýlit nebo být uveden v omyl, jsou teoretickou úvahou podceňující spotřebitele a naopak neodpovídají intelektu průměrného spotřebitele, jako osoby, která nezná význam desetinných čárek a čísel. Navíc žalovaná takový závěr opírá o stížnosti neznámých zahraničních klientů. Žalobce připouští, že byl seznámen s obsahem stížností založených ve správním spisu, ale má za to, že stížnosti se týkají pouze výše poplatku 27%, kterou sice lze považovat za neúměrně vysokou, ale má zato, že výše poplatku byla uvedena dostatečným způsobem. Žalobce zdůraznil, že výše poplatku je svobodným rozhodnutím soutěžitele a je otázkou svobodného a volného trhu, zda bude akceptována spotřebiteli v konkurenčním prostředí. Žalobce namítá, že žalovaný při posouzení protiprávnosti jednání žalobce nevycházel ze skutkových zjištění, nýbrž kromě obecných úvah o pořadí údajů (bod č. 31 rozhodnutí) a o intelektu spotřebitele, opřel rozhodnutí především o blíže nespecifikované stížnosti. Úvahu, zda musí vzniknout škoda či nikoliv (bod č. 84 rozhodnutí) shledává nadbytečnou, rovněž tak za irelevantní považuje závěr v napadeném rozhodnutí o rozkladu (bod č. 17), že žalobce nevycházel svým zákazníkům požadujícím storno obchodů vstříc. Uvedené totiž s věcí nesouvisí a k takovému závěru neměla žalovaná potřebná zjištění. Ve druhém žalobním bodu namítá žalobce, že správní orgány se nevypořádaly s námitkou, proč nepostupovala žalovaná podle § 44a odst. 3 zákona o České národní bance. Dle žalobce toto ustanovení výslovně ukládá žalované povinnost postupu a není jí umožněn alternativní postup. Bankovní rada v odůvodnění rozhodnutí (bod č. 12 napadeného rozhodnutí) ani nespecifikuje, co více mohl správní orgán ještě dalšími kontrolami zjistit, ba naopak jasně potvrzuje, že zájmem žalované bylo prokázat pokračující nebo trvající charakter deliktu, tedy zájem dosáhnout možnosti uložení vyšší sankce. Priorita je však jasně dána a žalovaná volila postup v rozporu se svým základním zákonem, který upravuje její činnost. Nutno odmítnout i závěr žalované, že ust. § 44a odst. 3 zákona o ČNB, se může dovolávat toliko spotřebitel a nikoliv rušitel. Je nezadatelným právem žalobce, aby se domáhal po všech orgánech výkonné moci státu, aby konaly, jak jim zákon ukládá kogentními normami, zejména když nepřipouští alternativní postup. Žalobce k tomu uvádí, že neměl zájem používat klamavou praktiku, a proto ihned zjednal nápravu. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaná záznam z kontroly včetně fotodokumentace, kterou bezprostředně provedla, do spisu nezakládala a učinila tak až po výzvě žalobce, což bankovní rada přehlédla. Ve třetím žalobním bodu trvá žalobce na tom, že se klientům dostalo předsmluvní informace ve smyslu § 13 odst. 2 zákona o směnárenské činnosti, Dle žalobce je zcela jednoznačné, že spotřebitel dostal předsmluvní informaci o obchodu v textové podobě v českém a anglickém jazyce, což stvrzoval svým podpisem. Informace byla poskytnuta v požadované formě a lze ji uchovat a opakovaně zobrazovat. Nikdo nezpochybňuje, že uvedená předsmluvní informace je k ochraně zákazníka, který jí musí dostat před uskutečněním obchodu, protože v této fázi musí být chráněn. Žalobce upozorňuje na § 14 zákona o směnárenské činnosti, kterým zákonodárce výslovně upravuje, co musí spotřebitel obdržet. Logické dle žalobce je, že předsmluvní informace určená pro rozhodování již nemá po ukončení obchodu žádný význam. Žalobce dále uvádí, že k reklamaci předkládá spotřebitel doklad o provedeném obchodu a poskytovatel je schopen předsmluvní informaci zobrazit. Zaměnitelnost je vyloučena, protože předsmluvní informace je spotřebitelem autorizována. Tvrzení o možnosti provozovatele manipulovat s předsmluvní informaci je v rozhodnutí o rozkladu (bod č. 19 napadeného rozhodnutí) nejen spekulativní, ale i nemožné právě z důvodu autorizace dokladu spotřebitelem. Nadto žalobce zdůrazňuje, že se nelze dovolávat při výkladu práva důvodové zprávy, protože není publikovaná v státem uznávané formě pro normativní právní akty, tedy ve Sbírce. Ustanovení § 13 zákona o směnárenské činnosti neobsahuje žádné zmocnění pro žalovanou, aby normativním aktem nižší právní síly jej dále rozváděla, natož, aby tak činila svými výklady publikovanými na internetových stránkách. Ve čtv