9 As 222/2014 — Nejvyšší správní soud

5 Af 2/2014- 31 - text 8 pokračování 5Af 2/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Milana Taubera a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobce: TMBKczech s. r. o., IČO 29271088, se sídlem Fibichova 296/41, Adamov, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, Praha 11, o žalobě proti rozhodnutí ministra financí ze dne 30. 10. 2013, č. j. MF-35393/2013/34-RK, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Základ sporu Ministr financí rozhodnutím ze dne 30. 10. 2013, č. j. MF-35393/2013/34-RK, zamítl rozklad žalobce a potvrdil usnesení žalovaného ze dne 28. 1. 2013, č. j. MF-27766/2013/34. Žalovaný tímto usnesením rozhodl, že žalobce dle § 27 odst. 1 písm. a), § 27 odst. 2 a § 28 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, není účastníkem správních řízení vedených Ministerstvem financí za účelem rozhodnutí o povolení provozování těch centrálně řízených samoobslužných sázkových systémů nebo jejich jakýchkoli součástí (dále též „hazardní hry“), které jsou shodné s technickým řešením v České republice chráněným užitným vzorem č. 19397. Ministr financí vedle výkladu § 27 a § 28 správního řádu v napadeném rozhodnutí uzavřel, že se žalobce skrze požadavek na účastenství domáhal práv plynoucích z užitného vzoru. Jelikož tato problematika je ryze soukromoprávního charakteru, kterou upravují zákony č. 478/1992 Sb. a č. 221/2006 Sb., nebyl žalovaný, jenž rozhoduje ve veřejnoprávní rovině o hazardních hrách, kompetentní v dané věci rozhodovat. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného Žalobou podanou dne 15. 1. 2014 u zdejšího soudu napadl žalobce nadepsané rozhodnutí ministra financí. Žalobce uvádí, že je na základě licenční smlouvy uzavřené s panem P. K. dne 11. 4. 2011 nabyvatelem výlučné licence k užitnému vzoru č. 19397, Uspořádání systému samoobslužného sázkového terminálu, zapsanému dne 9. 3. 2009 do rejstříku Úřadem průmyslového vlastnictví v Praze. Specifikovaný užitným vzorem je chráněno uspořádání systému samoobslužného sázkového terminálu řízeného centrálou sázkové společnosti. Žalobce dále uvádí, že žalovaný na základě svého standardu č. j. 34/106819/2008 vydává žadatelům povolení k provozování hazardních her, jež spadají do rozsahu ochrany užitným vzorem. Užíváním uvedených systémů dochází k přímému zásahu do práv plynoucích z užitného vzoru. Všechny subjekty, které splnily podmínky standardu vydaného žalovaným a jimž bylo následně uděleno povolení k provozování totožného systému, porušují užitný vzor. Žalobce se neztotožňuje se závěrem žalovaného, že nemá postavení účastníka daného řízení. Pod § 27 odst. 2 správního řádu nespadají jen případy, kdy dochází ke vzniku, změně nebo zániku nějakého práva, ale ustanovení zahrnuje i ovlivnění nebo zásahy do práv. Žalovaný svými rozhodnutími, kterými povoluje provoz hazardních her, umožňuje, aby jejich adresáti porušovali žalobcova práva k jeho průmyslovému vlastnictví. Žalobce považuje za analogickou situaci, pokud by žalovaný povolil třetím osobám, aby bez souhlasu vlastníka používaly jeho věc. Předmětem průmyslového vlastnictví jsou nehmotné statky, které požívají stejné právní ochrany jako ostatní movité i nemovité věci. Jedná se o absolutní práva, do kterých nesmí správní orgán svojí činností zasahovat. Tvrzení žalovaného, že může udělit souhlas třetím osobám, aby zasahovaly do žalobcových práv, protože se jedná o soukromoprávní vztah, nemůže obstát. V daném případě nemá věc jen soukromoprávní rozměr, jelikož subjekty zasahují do práv žalobce až na základě povolení žalovaného, nikoli pouze ze své vůle. Jestliže subjekt potřebuje povolení žalovaného, aby mohl porušit chráněné právo, nemůže žalovaný povolení vydat, aniž by za účastníka nepřibral do řízení žalobce, kterému výkon práv z průmyslového vlastnictví náleží. Opačný postup je v rozporu s ústavněprávními principy a zásadami správního řízení. Žalobce se proto domnívá, že rozhodnutím žalovaného je přímo dotčen na svých právech plynoucích z užitného vzoru, pročež má dle § 27 odst. 2 a § 28 správního řádu postavení účastníka v těchto řízeních. K tomu odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 A 31/2001-91, a ze dne 14. 11. 2012, č. j. 1 As 123/2012-31. Žalobce závěrem navrhuje, aby soud zrušil rozhodnutí obou stupňů a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ve vyjádření ze dne 19. 3. 2014, zn. 2100, žalovaný uvádí, že považuje žalobu za neopodstatněnou. Předmětem povolení provozovat hazardní hry je veřejnoprávní udělení práva určitou hazardní hru provozovat, nikoli provoz samotného technického zařízení. Žalovaný po odborné stránce posuzuje provozuschopnost technického zařízení, ale neposuzuje podstatu zařízení a související práva plynoucí z možné ochrany takového technického řešení, což vyplývá i ze Standardu centrálního loterního sytému s interaktivními videoloterními terminály ze dne 17. 12. 2008, č. j. 34/106819/2008. Uvedený závěr potvrzuje i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2013, č. j. Cm 1/2013-321. Žalovaný dále uvádí, že problematika užitných vzorů je upravena samostatnými zákony. Žalovaný ale nemá k této problematice žádnou působnost a kompetenci, a proto nerozhoduje o právu k provozování předmětu ochrany. Uplatňování práv z užitného vzoru je ryze vztahem soukromoprávním. Případný soukromoprávní spor nebrání vydání rozhodnutí v oblasti veřejného práva a není zároveň dotčeno ani soukromoprávní vypořádání případných nároků, ve kterém správní orgán nefiguruje. Žalovaný zastává názor, že žalobce nemůže mít postavení účastníka řízení dle § 27 správního řádu. Současně odmítá závěr, že jakákoli dotčení práv znamená možnost využití institutu účastenství. V daném případě musí existovat hmotněprávní poměr k věci a přímé dotčení práv. Jelikož žalobce odvozuje svoje účastenství z práv plynoucích z užitného vzoru, nejedná se o přímé dotčení. Nadto žalovaný zjistil, že užitný vzor č. 19397 byl pravomocně vymazán ke dni 28. 1. 2014 a patent č. 299791 byl pravomocně zrušen ke dni 7. 12. 2009. Závěrem se žalovaný v kontextu usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002-42, domnívá, že žalobce není účastníkem řízení a není aktivně legitimován k podání žaloby proti předmětným rozhodnutím. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu dle § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), odmítl. III. Posouzení žaloby Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud neshledal důvody pro postup dle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., jak navrhoval žalovaný, neboť žalobce napadl žalobou rozhodnutí, jimž bylo rozhodováno právě o jeho účastenství v probíhajících řízeních. Rozhodnutí vydaná na základě § 28 odst. 1 správního řádu přitom podléhají soudnímu přezkumu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 222/2014-147, č. 3288/2015 Sb. NSS; všechna rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na: www.nssoud.cz). Soud rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, protože žádná ze stran s takovým postupem nevyjádřila nesouhlas. Žaloba není důvodná. Předmětem sporu je posouzení právní otázky, zda mohl být žalobce účastníkem všech probíhajících správních řízení, ve kterých měl žalovaný rozhodovat o vydání povolení k provozování hazardních her, z titulu ochrany svých práv chráněných užitným vzorem č. 19397. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (dále jen „loterijní zákon“), „[p]rovozování loterií a jiných podobných her je zakázáno, s výjimkou případů stanovených tímto zákonem. Účelem tohoto zákona je vymezit rámec pro zákonem povolené podnikání v oblasti loterií a jiných podobných her a pro jejich provozování, přispět k ochraně osob, které se účastní loterií a jiných podobných her, a k omezení společenských rizik této účasti“. Podle § 4 odst. 1 věty první loterijního zákona „[l]oterie a jiné podobné hry mohou být provozovány pouze na základě povolení vydaného příslušným orgánem“. Podle § 27 odst. 2 správního řádu „[ú]častníky jsou též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech“. Žalobce namítá, že mu přísluší právo účastnit se správních řízení o udělení povolení k provozování hazardní hry na základě § 27 odst. 2 správního řádu. Přímé dotčení práv zahrnuje podle jeho názoru i ovlivnění nebo zásah do jeho práv. Žalovaný svými rozhodnutími umožňuje, aby žadatelé o povolení hazardní hry porušovali žalobcova práva k jeho průmyslovému vlastnictví. Smyslem loterijního zákona je regulace hazardních her za účelem ochrany jednotlivců i společnosti před možnými patogenními