9 Afs 183/2007 — Nejvyšší správní soud

8 Af 5/2013- 129 - text 22 pokračování 8Af 5/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: a) P. P., se sídlem x, zast. JUDr. Borisem Vacou, advokátem, se sídlem Dlouhá 16, Praha 1, b) MV PLUS s.r.o. v likvidaci, IČ: 254 68 316, se sídlem nebytový prostor č. 21, Kaštanová 1055/14, Olomouc, zast. JUDr. Zdeňkem Weigem, advokátem, se sídlem Nad Zátiším 22, Praha 4, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Praha ze dne 26.11.2012, č.j. 12492-11/2011-170100-21, t a k t o : I. Žaloba žalobce P. P. proti rozhodnutí Celního ředitelství Praha ze dne 26.11.2012, č.j. 12492-11/2012-170100-21 a to výrokům znějícím „za použití ust.§ 101, ust. § 102 a ust. § 264 odst. 1 daňového řádu se 1. podle ust. § 42 odst. 11 písm. b) zákona o SPD ukládá p r o p a d n u t í tahače Volvo RZ ... VIN ... a návěsu Schwarzmüller RZ ... VIN ... (dále jen „dopravní prostředek“) ve vlastnictví P. P. jako osoby, která dopravní prostředek vlastní a je Celnímu úřadu Praha 2 známa, a 2. podle ust. § 42 odst. 11 písm. b) zákona o SPD ukládá p r o p a d n u t í tahače Volvo RZ ... VIN ... a návěsu Schwarzmüller RZ ... VIN ... (dále jen „dopravní prostředek“) ve vlastnictví P. P. jako osoby, která dopravní prostředek vlastní a je Celnímu úřadu Praha 2 známa“ s e z a m í t á. II. Rozhodnutí Celního ředitelství Praha ze dne 26.11.2012, č.j. 12492-11/2012-170100-21 a to ve výrocích znějících „za použití ust.§ 101, ust. § 102 a ust. § 264 odst. 1 daňového řádu se 1. podle ust. § 42 odst. 11 písm. b) zákona o SPD ukládá p r o p a d n u t í minerálních olejů-nafty motorové v množství 26.598 litrů a benzínu natural 95 v množství 4.605 litrů (dále jen „vybrané výrobky“) ve vlastnictví MV PLUS jako osoby, která vybrané výrobky vlastní a je Celnímu úřadu Praha 2 známa, a 2. podle ust. § 42 odst. 11 písm. b) zákona o SPD ukládá p r o p a d n u t í minerálních olejů-nafty motorové v množství 30.333 litrů (dále jen „vybrané výrobky“) ve vlastnictví MV PLUS jako osoby, která vybrané výrobky vlastní a je Celnímu úřadu Praha 2 známa“ s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v řízení o žalobě žalobce P. P . IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci společnosti MV PLUS s.r.o. „v likvidaci“ náhradu nákladů řízení ve výši 15.342,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Zdeňka Weiga, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se žalobami podanými u Městského soudu v Praze domáhali zrušení rozhodnutí Celního ředitelství Praha ze dne 26.11.2012, č.j. 12492-11/2011-170100-21. Citovaným rozhodnutím rozhodlo Celní ředitelství Praha o odvolání žalobců proti rozhodnutí o propadnutí vybraných výrobků (a dopravních prostředků), vydaném Celním úřadem Praha 2 dne 29.6.2011, č.j. 7996-2/2011-176400-021 (dále též „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“). Odvolací správní orgán změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně: I) změnil označení rozhodnutí tak, že „Rozhodnutí o propadnutí vybraných výrobků“ doplnil o označení „a dopravních prostředků“. II) nahradil celou výrokovou část od označení rozhodnutí až po nadpis odůvodnění. Předmětem správních rozhodnutí bylo uložení propadnutí minerálních olejů a dopravních prostředků, kterými byly převáženy. Dotčené výrobky a dopravní prostředky byly zajištěny rozhodnutím Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 22.1.2010, č.j. 1050-6/2010-200100-34 a rozhodnutím Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 22.1.2010, č.j. 1055-6/2010-200100-34. Zajištěné dopravní prostředky, o jejichž propadnutí bylo následně rozhodnuto, byly ve vlastnictví žalobce a), konkrétně se jednalo o tahač Volvo RZ ... a návěs Schwarzmüller RZ ... a dále tahač Volvo RZ ... a návěs Schwarzmüller RZ ...; minerální oleje: motorová nafta v množství 26.598 litrů, benzin natural 95 v množství 4.605 litrů, motorová nafta v množství 30.333 litrů byly ve vlastnictví žalobce b). Žaloba žalobce a) byla u Městského soudu zapsána pod sp. zn. 8 Af 5/2013, žaloba žalobce b) byla u Městského soudu v Praze zapsána pod sp. zn. 8 Af 6/2013. S ohledem na skutečnost, že žalobci brojí proti shodnému rozhodnutí, rozhodl soud při jednání dne 23.3.2017 o jejich spojení ke společnému projednání s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. 8 Af 5/2013. Žaloba žalobce a) P. P. Žalobce a) v žalobě namítal, že uvedení neaktuální adresy sídla příjemce zboží na průvodních dokladech AAD není nesprávným ani nepravdivým údajem a není tak dán důvod zajištění dle § 42 odst. 1 písm. c) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále též „ZSpD“). Žalobce a) zejména zdůraznil, že není dán zákonný podklad pro zajištění, neboť zákonodárce neuvedl následek (sankci) pro případ uvedený v ust. § 42 odst. 1 písm. c) zákona č. 353/2003 Sb. a rovněž neuvedl, o jaký doklad s nesprávnými nebo nepravdivými informacemi se má jednat. Uvedl, že v této souvislosti žalovaný účelově vykládal nejasné a neurčité znění zákona, čímž došlo k porušení práv žalobce a). Žalobce a) rovněž zdůraznil, že rozhodnutí o propadnutí dopravních prostředků nemělo oporu v zákoně, neboť rozhodnutí o zajištění bylo v rozporu se zákonem a skutečnost, že údaj uvedený na dokladu je nesprávný nebo nepravdivý, nebo tento doklad je nepravý, pozměněný nebo padělaný, nepředstavuje nakládání s výrobky. Žalobce a) rovněž namítal, že není odpovědný za údaje uvedené na průvodním dokladu AAD k zásilce vybraných výrobků, když povinnost dopravce kontrolovat správnost dokladů AAD není zákonem stanovena. Žalobce a) poukazoval na skutečnost, že předmětné doklady vystavoval odesílající sklad TOTAL v Německu. S ohledem na charakter přepravy coby zahraniční přepravy vycházel žalobce a) při posuzování své odpovědnosti za tvrzenou nesprávnost údajů uvedených v průvodních dokladech z čl. 8 odst. 1 a čl. 11 Úmluvy CMR [vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR)], z nichž dovozoval, že podle mezinárodní úmluvy je dopravce povinen přezkoumat správnost údajů pouze v nákladním listě o počtu kusů a o jejich značkách a číslech a zjevný stav zásilky a jejího obalu; dopravce není povinen zkoumat, zda doklady potřebné k celnímu a dalšímu úřednímu jednání jsou správné a dostačující. Žalobce a) namítal, že mu nebyla známa skutečnost, že doklady, na základě kterých měly být přepravy prováděny, byly padělány, a poukazoval na to, že žalovaný opak v řízení neprokázal. Žalobce a) rovněž popíral, že by nedodržel místo dodání vybraných výrobků, neboť vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně lze dopravovat i z daňového skladu do místa přímého dodání nebo z místa dovozu do místa přímého dodání, přičemž bližší podmínky týkající se místa přímého dodání zákonem upraveny nejsou. Žalobce a) poukazoval na to, že místo přímého dodání je specifikováno v čl. 17 odst. 2 Směrnice Rady 2008/118/EHS ze dne 16. prosince 2008, o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS. Na nákladních listech CMR byla jako místo přímého dodání uvedena Praha a správnost údajů uvedených v nákladních listech potvrdil odesílatel výrobků, společnost TOTAL Deutschland GmbH. Žalobce a) dále nesouhlasil se závěrem žalovaného, že údaje o adrese sídla příjemce vybraných výrobků jsou nepravdivé (nepravdivým údajem je míněno neaktuální sídlo společnosti příjemce vybraných výrobků). Podle žalobce a) se nejedná o údaje, které by způsobily nesprávné označení příjemce, protože příjemce byl řádně a nezaměnitelným způsobem identifikován obchodní firmou a identifikačním číslem. Uvedenou nesprávnost proto nelze klást na roveň nepravdivosti údajů. Žalobce a) namítal, že dopravce nemůže být jakkoli odpovědný za to, zda třetí osoba (v tomto případě společnost EKOL GAS PB s.r.o. coby označený příjemce vybraných výrobků) podá daňové přiznání a zaplatí daň, přičemž i kdyby měly být vybrané výrobky dodány na jiné místo určení (do Milevska, popř. Písku), neměla by tato skutečnost žádný vliv na zaplacení daně. Žalobce a) popíral, že by od objednatele dopravy-žalobce b) kupoval pohonné hmoty za ceny nějak výhodné a zdůraznil, že příslušné platby za pohonné hmoty zahrnovaly daň z přidané hodnoty a daň spotřební. Žalobce a) namítal porušení zásady přiměřenosti, uváděl, že žalovaný měl vycházet pouze ze dvou přeprav provedených dne 21.1.2010 a nikoli řetězit přepravy, které přepravám provedeným dne 21.1.2010 předcházely. Rozhodnutí o propadnutí dopravních prostředků však bylo rozšířeno o přepravy uskutečněné žalobcem a) v měsíci lednu 2010 a o důvod, že razítka Celního úřadu v Mostě byla na průvodních dokladech k těmto přepravám padělána. K propadnutí dopravních prostředků mohlo však být přistoupeno pouze ze stejného důvodu, jako v případě jejich zaj