6 As 18/2014 — Nejvyšší správní soud

9 Af 66/2015- 55 - text 11 pokračování 9Af 66/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: TOS Hostivař s.r.o. (dříve HOL – MONTA spol. s r.o.), se sídlem Praha 10, Hostivař, Radiová 1431/2a, IČO: 45809895, zast. JUDr. Petrem Kališem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Týn 639/1, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.6.2015, č.j.: MF-80443/2014/ 1203-5 t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 4.935.000,- Kč vydaný Magistrátem hlavního města Prahy (dále jen „správce daně“) dne 4.2.2014 pod č.j. S-MHMP 137545/2014. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobci bylo na základě smlouvy ze dne 6. 10. 2008 o financování projektu v rámci Operačního programu PRAHA – KONKURENCESCHOPNOST (dále jen „smlouva o poskytnutí dotace“) přislíbeno hlavním městem Praha poskytnutí účelové dotace maximálně ve výši 4.935.000, Kč na úhradu 45,3% způsobilých výdajů projektu č. reg. CZ.2.16/3.3.00/21055 - „Inovace technologického vybavení společnosti HOL-MONTA“ (dále též jen „projekt“). Datum zahájení realizace projektu bylo stanoveno na 1.8.2008 a ukončení na 30.9.2009. Dotace byla vyplacena dne 26.8.2009. Dne 3.9.2013 byla provedena administrativní kontrola; zjištění z této kontroly jsou obsažena v záznamu z provedení administrativní kontroly č. 11/2013. Proti kontrolním zjištěním podal žalobce námitky, jimž nebylo vyhověno rozhodnutím správcem daně o námitkách ze dne 10.12.2013, č.j. S-MHMP 1515433/2013. Správce daně následně vydal platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 4.935.000,- Kč, v němž závěr o porušení rozpočtové kázně učinil na základě nenaplnění monitorovacího indikátoru „nárůst obratu v %“. Žalobce se totiž ve smlouvě o poskytnutí dotace zavázal, že po ukončení realizace projektu dojde v následujících třech letech k nárůstu obratu jeho podniku o 10 % oproti výši obratu doložené v projektové žádosti. Výchozím stavem bylo daňové přiznání žalobce za rok 2006. Sám žalobce v námitkách proti kontrolním zjištěním uvedl, že k naplnění tohoto indikátoru nedošlo v žádném z požadovaných let, stejně jako nedošlo k dosažení výchozí hodnoty z roku 2006. Nenaplněním uvedené podmínky dle správce daně došlo k porušení článku III. odst. 2 písm. h/ a čl. V. odst. 10 smlouvy o poskytnutí dotace, a tím k porušení rozpočtové kázně dle § 22 odst. 2 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění účinném v době porušení rozpočtové kázně (dále jen „zákon č. 250/2000 Sb.“). Žalovaný následně uvedl tabulku obratů žalobce v jednotlivých letech: rok obrat v mil. Kč změna v % 2006 69 531 výchozí 100% 2010 51 487 -25,95% 2011 43 877 -36,90% 2012 55 788 -19,77% Žalobce podal proti rozhodnutí správce daně o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně odvolání, ve kterém namítl nesprávnost spočívající v mechanické aplikaci zákona bez uvážení všech okolností a bez přihlédnutí k objektivní realitě, tj. hospodářské krizi. V době uzavírání smlouvy o poskytnutí dotace totiž nikdo netušil, že přijde krize, kterou žalobce jako výrobce obráběcích strojů velmi pocítil. Ze strany jeho objednavatelů došlo k naprostému a okamžitému zastavení investic. Žalobce krizi ustál a jeho výsledky začaly vykazovat pozvolný růst obratu. Vzhledem k zaměření na export a úzkou provázanost se zahraničními trhy žalobce krize zasáhla zvláště silně. V roce 2014 dosáhl po pěti letech zisku (322.000, Kč) a od začátku roku 2015 se snaží posílit roli na trhu a realizuje inovace výrobků. Účelem zákona č. 250/2000 Sb., je dle žalobce uložit odvod za porušení rozpočtové kázně a postihnout podniky, které nedodržely smlouvu, a to nikoli z objektivních důvodů, ale vlastní nečinností či nedostatečnou hospodářskou aktivitou. Podmínky pro vydání prvostupňového rozhodnutí by tedy byly splněny jen při užití úzkého jazykového výkladu. Uvedeným zákonem měla být dosažena podpora výroby a hospodaření českých firem. Stanovení odvodu je pro žalobce likvidační, jeho úhrada by způsobila předlužení a úpadek. Dále žalobce poukázal na § 2 odst. 4 správního řádu a uvedl, že je v souladu s veřejným zájmem, aby nebyl zlikvidován jeden z významných strojírenských podniků. Dodal, že všechny ostatní podmínky kromě nárůstu obrat splnil. Rovněž namítl, že výchozím rokem (pro posouzení nárůstu obratu) neměl být rok 2006, ale rok 2009, kdy došlo k ukončení realizace projektu (pořízení frézy). Smlouva o poskytnutí dotace neuvádí, že pro posouzení uvedené podmínky měly být užity výsledky za rok 2006. Při užití výsledků za rok 2009 se žalobce požadovanému nárůstu obratu významně přiblížil, v roce 2012 jeho obrat narostl o 8,3 %. Takový postup by byl v souladu se zásadou „in dubio mitius“. Žalobce udržel hladinu zaměstnanosti, pořízení frézy mu umožnilo zaměstnat dva pracovníky. Při úhradě odvodu by si frézu již nemohl dovolit a musel by propustit i oba zaměstnance. Jeden z hlavních cílů projektu, tedy pořízení frézy, byl splněn, a žalobce nezná žádnou jinou společnost, která by byla schopna nabídnout podobné frézovací služby. Stroj tak umožňuje rozvíjet české strojírenství. Žalovaný k těmto odvolacím námitkám v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že ukazatel nárůst obratu o 10 % si zvolil sám žalobce, když jej uvedl v projektové žádosti. Bez něj by jeho žádost nezískala potřebný počet bodů a při věcném hodnocení projektu by byla vyřazena. Podpisem smlouvy o poskytnutí dotace se pak žalobce zavázal k plnění všech závazků z této smlouvy. Smlouvu o poskytnutí dotace lze dle žalovaného označit za smlouvu odvážnou ve smyslu § 2756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nárůst obratu je totiž nejistá událost, zejména vzhledem k možnosti finanční krize. Žalobce si měl být při uzavření smlouvy tohoto rizika vědom a měl být připraven na možné nesplnění podmínky. Ustanovení § 22 odst. 1 a 2 zákona č. 250/2000 Sb., a projektová příručka verze 1.1 s datem účinnosti 13.2.2008 (dále jen „projektová příručka“) definují porušení rozpočtové kázně jako neoprávnění použití prostředků poskytnutých z rozpočtu územního samosprávného celku, čímž se rozumí také porušení podmínek, za kterých byly příslušné prostředky poskytnuty. Projektová žádost žalobce byla ohodnocena 50,511 body, přičemž za specifický indikátor nárůstu obratu obdržela 10 bodů. Při koeficientu 0,333 dostal žalobce za tento specifický indikátor 3,33 bodu. Bez toho by jeho projektová žádost získala pouze 47,181 bodu, což znamená, že by žalobce nedosáhl hranice 50 bodů a jeho projektová žádost by byla vyřazena. Nedodržením výsledkového indikátoru „nárůst obratu“ došlo k porušení podmínky stanovené v čl. V. bodu 10 smlouvy o poskytnutí dotace, podle níž je „příjemce povinen naplnit monitorovací ukazatele uvedené v této smlouvě a uchovat je po dobu 3 let ode dne ukončení realizace projektu.“ Účelem poskytnutí dotace a veřejným zájmem bylo pořízení stroje za dodržení určité podmínky, kterou byl nárůst obratu podniku o 10 %. Podle čl. VIII bodu 4 smlouvy o poskytnutí dotace „pomoc z prostředků hlavního města Prahy bude příjemci poskytnuta pouze za předpokladu, že příjemce dodrží veškeré podmínky a povinnosti vyplývající pro něj z této smlouvy. Žalovaný odmítl námitku nesouladu přijatého řešení s veřejným zájmem s tím, že mu nepřísluší hodnotit, kdo zavinil nesplnění daného indikátoru, ale hodnotí objektivní skutečnosti. Veřejným zájmem nepochybně bylo poskytnout pro rozvoj malých a středních podniků dotace, a to na základě vyhodnocení podaných žádostí a při splnění podmínek stanovených smlouvou o poskytnutí dotace. Datum zahájení projektu bylo smlouvou o poskytnutí dotace stanoveno na 1.8.2009 a termín ukončení realizace projektu na 30.9.2009. Žalobce zakoupil stroj dne 10.12.2008 a prostředky za jeho nákup mu byly uhrazeny dne 26.8.2009. Podle projektové žádosti byl výchozím rokem pro výpočet nárůstu obratu rok 2006, neboť za toto období předložil žalobce daňové přiznání jako přílohu projektové žádosti. K tvrzení žalobce, že výchozím měl být rok 2009, kdy došlo k ukončení realizace projektu, žalovaný nejprve citoval část projektové příručky s názvem „Ukazatele a jejich kvalifikace“ a poté připustil, že ve smlouvě o poskytnutí dotace ani v příloze D/ Příručka pro příjemce verze 1.0 skutečně není určení výchozího roku pro výpočet nárůstu obratu jednoznačně stanoveno. Žalovaný proto vycházel ze znění přílohy D/ MONITOROVACÍ UKAZATELE PROJEKTOVÉ INDIKÁTORY pro oblast podpory 3.3. a zde uvedené definice pojmu „Nárůst obratu“, podl