2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

10 A 140/2016- 81 - text  33 10 A 140/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové, soudkyně Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D. a soudce Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: Spolek V havarijní zóně JE Temelín, z. s., IČO 26529084 sídlem Písecká 372, Bechyně zastoupeného advokátem Mgr. Jaroslavem Kadlecem sídlem Tyršova 521, Tábor proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1 za účasti: ČEZ, a. s., IČO: 45274649 sídlem Duhová 2/1444, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2016, č. j. MMR-20786/2016-83/1331, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 3. 6. 2016, č. j. MMR-20786/2016-83/1331, a rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, ze dne 14. 4. 2008, č. j. KUJCK 11265/2006 OREG/177, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jaroslava Kadlece, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, ze dne 14. 4. 2008, č. j. KUJCK 11265/2006 OREG/177 (dále též „rozhodnutí stavebního úřadu“), jímž bylo rozhodnuto o umístění stavby označené jako „Sklad vyhořelého jaderného paliva v areálu jaderné elektrárny Temelín“ (dále též „předmětná stavba“ či „SVJP“). 2. Žalovaný rozhodoval o odvolání žalobce již potřetí. Jeho první rozhodnutí ze dne 18. 7. 2008, č. j. 18129/2008-83/1076, kterým zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí stavebního úřadu, bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2010, č. j. 9 Ca 332/2008-124. Jeho druhé rozhodnutí ze dne 29. 4. 2011, č. j. 10903/2011-83/642, kterým opět zamítl odvolání žalobce, bylo znovu zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2015, č. j. 3 A 92/2011-132. Naposled uvedený rozsudek městského soudu byl potvrzen (ke kasační stížnosti žalovaného) rozsudkem ze dne 2. 2. 2016, č. j. 7 As 284/2015-37. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce se domnívá, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho procesní i hmotná práva jako účastníka řízení, který mj. hájí zájmy ochrany přírody a životního prostředí. Žalovaný napadeným rozhodnutím zkrátil právo žalobce na nestranné rozhodování ve správním řízení a porušil zásadu rovnosti účastníků řízení podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo žalobce účinně hájit svá zákony garantovaná práva a zájmy. 4. Žalovaný si podle napadeného rozhodnutí obstaral stanovisko Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, Sekce pro jadernou bezpečnost ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. SÚJB/ONRV/8715/2016 (dále jen „stanovisko SÚJB“), avšak žalobce jako účastník řízení neměl možnost se se stanoviskem SÚJB seznámit a vyjádřit k němu své stanovisko ve smyslu ustanovení § 36 odst 3. zákona č. 500/2004 správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobce se domnívá, že žalovaný byl povinen vyzvat účastníky řízení, aby se vyjádřili k podkladům rozhodnutí, a to před vydáním rozhodnutí ve věci v okamžiku, kdy bylo ukončeno obstarávání podkladů rozhodnutí. 5. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí navíc omezil na prosté konstatování obsahu stanoviska SÚJB ve vztahu k žalobcem uplatněným odvolacím námitkám, aniž by se k nim sám vyjádřil a věcně je vypořádal. Žalovaný zároveň v napadeném rozhodnutí opakovaně uvedl, že daná oblast spadá do působnosti jiného dotčeného orgánu státní správy a že územní rozhodnutí bylo vydáno s jeho souhlasem. Odvolací orgán je přitom povinen se vypořádat se všemi tvrzeními a námitkami žalobce, a to nejen formálně, ale zejména věcně. Žalobce je proto toho názoru, že se žalovaný ani přes závazný právní názor vyjádřený Městským soudem v Praze v napadeném rozhodnutí přesvědčivě nevypořádal s námitkami žalobce. 6. Obecné konstatování žalovaného, že stavební úřad se dostatečně vypořádal s námitkami žalobce, když pouze odkazuje na činnost jiných správních orgánů a dodává, že územní rozhodnutí bylo vydáno se souhlasem Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (dále jen „SÚJB“), který hájí zájmy jaderné bezpečnosti, radiační ochrany a havarijní připravenosti, je dle žalobce nedostatečné. Žalobce ve svých námitkách totiž poukazuje na nedostatky v činnosti dotčených orgánů státní správy, zejména SÚJB, a proto je správní úřad povinen se s těmito námitkami přezkoumatelným způsobem vypořádat, např. uvést, proč tyto námitky považuje za liché. 7. Podle žalobce se žalovaný nedostatečně vypořádal s jednotlivými odvolacími námitkami, uplatněnými žalobcem, ačkoliv mu tuto povinnost opakovaně stanovil Městský soud v Praze svými rozhodnutími ze dne 27. 10. 2010, č. j. 9 Ca 332/2008-124-130, a ze dne 26. 8. 2015, č. j. 3 A 92/2011-132. 8. Žalobce namítá nedostatečné vypořádání námitky absence měření emitovaných radionuklidů do životního prostředí a provádění radiační kontroly. Uvádí, že v územním řízení, resp. v řízení před dotčenými orgány státní správy, nebylo žádným správním orgánem posouzeno množství radionuklidů, které budou v běžných podmínkách provozování skladu vyhořelého jaderného paliva a při těžké havárii jaderného zařízení emitovány do životního prostředí. Žalobce nesouhlasí se závěrem stavebního úřadu a SÚJB, že provoz skladu vyhořelého jaderného paliva není spojen s uváděním radionuklidů do životního prostředí, neboť podle žalobce sklad vyhořelého jaderného paliva je významným zdrojem uvádění radionuklidů do životního prostředí a obaly uloženého vyhořelého jaderného paliva umožňují únik ionizujícího záření. Žalobce zároveň v odvolání namítl, že z dokumentace nebylo patrné, jak bude prováděna radiační kontrola vzdušin odváděných ze skladu vyhořelého jaderného paliva. Nelze akceptovat, že tato problematika bude řešena následně. 9. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že posouzení, zda návrh je v souladu s předpisy stanovujícími podmínky mírového využívání jaderné energie a ionizujícího záření, tj. zejména atomovým zákonem, přísluší SÚJB a nikoliv stavebnímu úřadu, přičemž SÚJB k tomuto uvedl, že sklad vyhořelého jaderného paliva neprodukuje plynné či kapalné výpusti a nemá tudíž ani žádné technologické systémy pro uvádění radionuklidů do životního prostředí a jejich monitorování, a že nepřipadají v úvahu nehody s možným únikem většího množství radionuklidů. Stavebnímu úřadu sice nepřísluší posuzovat množství emitovaných radionuklidů, je ovšem podle žalobce povinen obstarávat řádné podklady územního rozhodnutí, mj. i odůvodněné a zákony a zvláštní předpisy respektující souhlasy dotčených orgánů státní správy. K námitce žalobce měl žalovaný přezkoumat, zda tento podklad rozhodnutí skutečně splňuje zákonné požadavky, tj. zda bylo odborně provedeno měření množství emitovaných radionuklidů a toxických chemických látek, zejména pro případ těžké havárie jaderného zařízení (dále též jen „THA“). Pokud k určení měření emisí (imisí) nebylo přistoupeno, měl žalovaný nařídit Krajskému Úřadu Jihočeského kraje a požádat SÚJB, aby tyto poklady doplnily na stav požadovaný příslušnými zákony a souvisejícími zvláštními předpisy. 10. Žalobce namítá nedostatečné vypořádání námitky neposouzení kumulativních a synergických účinků jaderných zařízení. Pokud by sklad vyhořelého jaderného paliva měl být povolen v blízkosti dalších jaderných zařízení v areálu Jaderné elektrárny Temelín (1. a 2. blok JETE), bude se jednat již o třetí významný zdroj ionizujícího záření na malém území v jižních Čechách. V řízení nebylo možné naplnit požadavek zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, obsažený v ustanoveních §§ 11 a 12 tohoto zákona, zakazující zatěžování území lidskou činností nad míru únosného zatížení, kterou určují tzv. mezní hodnoty stanovené s přihlédnutím k možnému kumulativnímu působení nebo spolupůsobení (synergii) znečišťujících látek a činností. Není tak pravdou, že by tento zákon neukládal povinnost zohlednění záměrů z hlediska kumulativních a synergických jevů, jak uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí. Za nedostatečného stavu informací o vlivu stavby, provozu a odstranění jaderného zařízení po ukončení činnosti, a to jak obou výrobních bloků Jaderné elektrárny Temelín, tak i skladu vyhořelého jaderného paliva, nelze hodnotit vliv těchto staveb a zejména jejich provozu, se zohledněním kumulativních nebo (a) synergických účinků všech v místě působících škodlivin, na životní prostředí, zdraví občanů, přírodu a krajinu. 11. Žalobce zdůrazňoval úplnou absenci posouzení dopadu synergických a kumulativních vlivů všech v místě působících škodlivin emitovaných z jaderných zařízení soustředěných na malé ploše, k