1 As 55/2012 — Nejvyšší správní soud

5 A 105/2018- 74 - text 31 5 A 105/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Milana Taubera a Mgr. Gabriely Bašné ve věci žalobců: proti žalovanému: za účasti: a) Veleslavín – Vokovice k životu, spolek, IČO 22768513 sídlem Ke Dvoru 774/3, Praha 6 b) Bonum Commune, o. s., IČO 22903011 sídlem Mlékárenská 436/8, Praha 9 Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 65, Praha 10 Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost IČO 00005886, sídlem Sokolovská 217/42, Praha 9 o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2018, č. j. MZP/2017/500/764 takto: I. K žalobě žalobce a) se rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 28. 2. 2018, č. j. MZP/2017/500/764, a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 30. 5. 2017, č. j. MHMP871530/2017, zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žaloba žalobce b) se zamítá. III. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení 3 000 Kč. IV. Žalovaný a žalobce b) vzájemně nemají právo na náhradu nákladů řízení. V. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 2. 2018, č. j. MZP/2017/500/764, zamítl odvolání žalobce a) a žalobce b) a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 30. 5. 2017, č. j. MHMP871530/2017 (dále též „rozhodnutí I. stupně“), v rámci něhož magistrát dospěl po posouzení oznámení Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti, IČO 00005886, sídlem Sokolovská 217/42, Praha 9 (dále též „dopravní podnik“), dle § 7 odst. 6 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění účinném do 31. 10. 2017 (dále jen „zákon o posuzování vlivů“), k závěru, že změna záměru „Prodloužení trasy A metra v Praze – provozní úsek V.A Dejvická (mimo) – Motol“, kód PHA996 (dostupné z: https://portal.cenia.cz/eiasea/view/eia100_cr), nemá významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví a nebude dále posuzována podle uvedeného zákona. 2. Dopravní podnik oznámil změnu záměru „Prodloužení trasy A metra v Praze – provozní úsek V.A Dejvická (mimo) – Motol“ z důvodu, že tento záměr posouzený ve stanovisku magistrátu ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. S-MHMP-460936/2007/OOP/VI/EIA/495-8/Nov, byl v původní variantě podmíněn předchozím zprovozněním autobusového terminálu a parkoviště P+R na Dlouhé Míli a rychlodráhy Praha – Kladno. Jelikož však došlo ke zpoždění s realizací trati i záchytného parkoviště, bylo nutné posoudit, zda může mít záměr za takto změněných podmínek významný vliv na životní prostředí a je-li nutné jej dále hodnotit podle zákona o posuzování vlivů. II. Obsah žalob a vyjádření dalších osob 1. Žaloba žalobce a) a související vyjádření 3. Žalobou podanou dne 27. 4. 2018 napadl žalobce a) nadepsané rozhodnutí žalovaného. Žalobce a) v prvním žalobním bodě namítá porušení § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť souhlasný výrok není vztažen k dokumentaci EIA. Označení posuzovaného záměru je zcela nesrozumitelné a nejasné. Žalobce a) v řízení namítal, že magistrát porušil § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, neboť nezohlednil právní názor vyslovený v rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 11. 2016, č. j. 50146/ENV/16, 2188/500/16. Bod č. 8 výroku rozhodnutí I. stupně zcela kopíruje obsah zrušeného rozhodnutí magistrátu ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. S-MHMP 2168797/2015 OCP. Z celého oznámení EIA zpracovaného Ing. K. H. v prosinci 2015 není vůbec zřejmé, o jaký jde záměr a co je předmětem rozhodnutí, a výrok rozhodnutí I. stupně je neurčitý, nesrozumitelný a nevykonatelný. Žalobce a) považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť v něm chybí srozumitelné právní úvahy. Z oznámení EIA ani rozhodnutí I. stupně není jasné, k jaké změně vlastně dochází. 4. Žalobce a) v druhém žalobním bodě namítá porušení § 36 správního řádu, neboť magistrát nedal účastníkům řízení možnost seznámit se s podklady rozhodnutí, nevyzval oznamovatele k doplnění oznámení, neoznámil pokračování v řízení a nevyčkal rozhodnutí o podjatosti úředních osob. Byť podle žalovaného není zjišťovací řízení správním řízením, v průběhu odvolacího řízení došla do spisu řada nových podkladů, z nichž žalovaný vycházel a o nichž žalobce a) nevyrozuměl. 5. Žalobce a) ve třetím žalobním bodě poukazuje na porušení § 14 správního řádu. V průběhu řízení namítal, že v řízení rozhodují podjaté úřední osoby. Řízení prvního stupně bylo vedeno potenciálně podjatou úřední osobou T. N., neboť je závislý na svém zaměstnavateli hlavním městě Praze. Představitelé hlavního města Prahy mají na výsledku řízení a úřední činnosti magistrátu majetkový zájem, neboť oznamovatelem záměru je dopravní podnik, který je plně kontrolován zaměstnavatelem oprávněných úředních osob magistrátu. Žalobce a) doplňuje, že konkrétní jevy v politické a mediální sféře naznačují zvýšený zájem osob schopných ovlivnit jednání úředních osob a výsledek řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2013, č. j. 4 As 18/2012-29), což dokládá na prohlášeních A. K.(https://www.seznamzpravy.cz/clanek/praha-ozivi-plan-na-obri-parkovaci-domy-primatorka-slibuje-tri-mista-kde-vyrostou-3918) a P. D. (https://ct24.ceskatelevize.cz/regiony/1672759-praze-6-chybi-parkoviste-u-metra-na-veleslavine). Žalobce a) uplatnil námitky podjatosti bez zbytečného odkladu právě poté, co se dne 30. 12. 2016 dozvěděl o mediálním zájmu zaměstnavatele úředních osob na výsledku řízení, pročež jeho námitka podjatosti nebyla opožděná. Magistrát nezpochybnil, že úřední osoby jsou zaměstnanci města, které je skrze dopravní podnik žadatelem ve správním řízení. Magistrát ani žalovaný dostatečně neprošetřili možnou podjatost úředních osob. Přitom došlo k porušení § 50 a násl. správního řádu, neboť si správní orgán neopatřil veškeré potřebné podklady pro posouzení podjatosti. Žalobce a) se domnívá, že v dané věci došlo k systémové podjatosti všech úředních osob (nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2013, č. j. 1 Afs 7/2009-753, č. 2906/2013 Sb. NSS; usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, č. j. 1 As 89/2010-119, č. 2802/2013 Sb. NSS). Magistrát ani žalovaný se nezabývali námitkou podjatosti přezkoumatelným způsobem. 6. Žalobce a) ve čtvrtém žalobním bodě napadá porušení § 7 odst. 6 zákona o posuzování vlivů, neboť rozhodnutí žalovaného porušuje principy zakotvené v uvedeném ustanovení. Žalobce a) poukazuje na vadnost zařazení změny záměru dle přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů v bodě 4. výroku napadeného rozhodnutí, podle nějž se dle § 4 odst. 1 písm. c) zákona jedná o změnu záměru uvedeného v bodě 9.3 kategorie II přílohy č. 1 zákona (Tramvajové, podzemní nebo speciální dráhy včetně lanovek). Žalobce a) dále uvádí, že pouhý popis stavebních objektů bez uvedení, v čem změna spočívá, je nesrozumitelný a nepřezkoumatelný. V bodě č. 7 výroku rozhodnutí I. stupně jsou uvedeny zavádějící údaje o počtu zdrojů znečištění v dané oblasti, přičemž žalovaný se s danou námitkou nevypořádal. Nerealizace záměru podle EIA PHA495 a jím předpokládaných souvisejících částí původně posuzovaného záměru „Modernizace trati Praha – Kladno s připojením na letiště Ruzyně – I. etapa“ a dopravního uzlu zahrnujícího terminály příměstských linek i městských autobusových linek a kapacitní parkoviště P+R na Dlouhé Míli měla podstatné negativní dopady na životní prostředí v oblasti Liboce, Vokovic a Veleslavína. Nově vybudovaný terminál u stanice Nádraží Veleslavín je oproti původním předpokladům značně zatíženější. Žalobce a) považuje za nesrozumitelnou úvahu žalovaného, že realizace předmětného záměru měla za následek zkrácení autobusových linek z Vítězného náměstí k terminálu Nádraží Veleslavín, čímž mělo dojít k částečnému zlepšení situace na zmíněné komunikaci. Žalobce a) také namítal, že modelové hodnocení kvality ovzduší je v rozporu s § 5 odst. 2 zákona o posuzování vlivů, neboť studie byla vypracována pro stav po zprovoznění terminálu na Veleslavíně, ale modelové zhodnocení nezohledňuje vliv zprovoznění tunelového komplexu Blanka a ustáleného dopravního zatížení, neboť v době zpracování oznámení nebyly údaje o jeho provozu k dispozici. Žalobce a) tvrdí, že chybí úvahy, kterými se žalovaný řídil při hodnocení zásad uvedených v příloze č. 2 zákona o posuzování vlivů, tedy proč přes zásadní dopad změny záměru na životní prostředí je vyloučeno vydání závěru o dalším posuzování změny záměru dle § 7 odst. 5 daného zákona. Žalobce a) také považuje za nepravdivé tvrzení, že při hodnocení imisní situace bylo vycházeno i z měření stanice imisního monitoringu Praha 6 –Veleslavín (AVEXA). Žalovaný sice připouští nejistotu, že oznámení vycházelo ze stavu životního prostředí v dotčeném území v době oznámení záměru, ale žádné