1 As 13/2006 — Nejvyšší správní soud

5 A 16/2017- 27 - text  7 5 A 16/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. Věry Jachurové a Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph. D., v právní věci: žalobce: XY., příspěvková organizace, IČO: se sídlem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu1/376 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2016, č.j. MPSV-2016/225353-223/1 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2016, č.j. MPSV-2016/225353-223/1 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 3.000,- Kč, a to ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty námitky podané žalobcem proti protokolu o inspekci poskytování sociálních služeb č.j. MPSV 2016/210334-223 ze dne 4. 10. 2016 (dále jen „protokol o inspekci“). Podle protokolu o inspekci zahájil žalovaný dne 2. 8. 2016 u žalobce inspekci poskytování sociálních služeb, jejímž předmětem bylo a) plnění povinností poskytovatelů sociálních služeb stanovených v § 88 a 89 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „ZSS“), včetně posouzení toho, zda smlouva o poskytnutí sociální služby obsahuje náležitosti smlouvy podle § 91 odst. 2 ZSS a zda je výše úhrady sjednána v rámci výše úhrady stanovené v § 73 až 77 ZSS, b) kvalita poskytovaných sociálních služeb dle § 99 ZSS a c) plnění povinnosti vést evidenci podle § 91c ZSS. Ohledně nedostatků, které žalovaný zjistil na základě kontrolních zjištění, byla žalobci uložena opatření. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že na základě prověřených skutečností shledal námitky podané proti protokolu o inspekci nedůvodnými. V odůvodnění rozhodnutí pak konstatoval, že žalobcem podané námitky nesplňují zákonné požadavky podle § 13 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), kdy z nich není zřejmé, proti jakému kontrolnímu zjištění směřují a neobsahují odůvodnění nesouhlasu s tímto kontrolním zjištěním. 3. V žalobě podané proti napadenému rozhodnutí žalobce uvedl, že v souladu s § 13 kontrolního řádu byly žalovanému doručeny námitky proti protokolu o inspekci, které obsahovaly informaci, že žalobce doplní své podání ve lhůtě do 31. 10. 2016 tak, aby z podaných námitek bylo zřejmé, proti jakým kontrolním zjištěním inspekčního týmu směřují a aby zahrnovaly odůvodnění nesouhlasu. Dokument byl žalovanému předán osobně. Doplnění námitek proti protokolu o inspekci vyhotovené dne 27. 10. 2016 bylo žalovanému odesláno prostřednictvím České pošty dne 31. 10. 2016 a doručeno bylo dne 1. 11. 2016. Postup žalovaného při vydání napadeného rozhodnutí byl podle žalobce v rozporu s právními předpisy; tímto nezákonným postupem bylo žalobci odejmuto právo na věcné vyřízení námitek. Z tohoto důvodu podal žalobce podnět k provedení přezkumného řízení, který byl žalovanému doručen dne 2. 12. 2016. Žalobce vytkl žalovanému, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl, v čem spatřuje nesoulad postupu zvoleného žalobcem se zákonem. Napadené rozhodnutí rovněž neobsahuje zdůvodnění, proč se žalovaný nezabýval doplněním námitek, které měl před vydáním rozhodnutí k dispozici a které společně s podáním ze dne 21. 10. 2016 splňovalo náležitosti stanovené kontrolním řádem. Postup, který žalobce zvolil, není v rozporu s kontrolním řádem, který tuto záležitost expressis verbis neupravuje. Žalobce v této souvislosti poukázal na výkladovou literaturu ke kontrolnímu řádu zpracovanou Josefem Vedralem, konkrétně na publikaci „Kontrolní řád komentář“, kde se k § 14 odst. 2 kontrolního řádu uvádí: „Kontrolní řád v případě stanovení náležitostí námitek neobsahuje konstrukci, kterou zná správní řád v případě náležitostí odvolání proti rozhodnutí, ve kterém musí být podle § 82 odst. 2 správního řádu uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo s tím, že není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. V případě kontrolního řádu neplatí, že není-li v námitkách uvedeno, v jakém rozsahu se kontrolní zjištění napadají, platí, že se napadají v celém rozsahu. Nicméně i zmíněná konstrukce ve správním řádu vedla soudy k závěru, že není-li v tomto případě § 37 odst. 3 správního řádu vyloučen, musí se podle něj postupovat. To by tedy v této logice mělo zřejmě platit i pro vadné námitky proti kontrolním zjištěním.“ Žalobce má za to, že při výkonu kontrolní činnosti nelze opomíjet použití správního řádu, jehož aplikace je nutná pro situace, které nejsou v kontrolním řádu specificky upraveny. Rovněž namítl, že žalovaný mu žádným způsobem nedal na vědomí, že jím navržený postup, tj. doplnění námitek proti protokolu o inspekci, nebude akceptován. 4. Žalobce následně poukázal na ustálenou judikaturu správních soudů (zejména rozsudky Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 90/2011-42 a č.j. 2 As 11/2015-23 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích č.j. 52 A 109/2014-111), dle které je nezbytné považovat rozhodnutí o námitkách za rozhodnutí, které lze přezkoumat ve správním soudnictví, pokud je v kontrolním protokolu ukládáno kontrolovanému subjektu nějaké opatření (povinnost). Žalobce zastává názor, že protokol o inspekci splňuje podmínky pro jeho přezkoumání správními soudy, neboť obsahuje uložení opatření na základě § 98 odst. 5 ZSS, která žalobci ukládají povinnosti. V této souvislosti odkázal na opatření k § 89 odst. 1 – 6 postupovat vždy v souladu s povinnostmi stanovenými v § 89 odst. 1 – 6 zákona o sociálních službách. 5. Poté opětovně namítl, že mu postupem žalovaného bylo odejmuto právo na projednání (vyřízení) námitek, které uplatnil proti kontrolnímu zjištění, resp. v nichž nesouhlasil se závěry inspekce, na základě kterých mu byla uložena nápravná opatření. Podotkl, že si je vědom toho, že soud se nemůže v současné fázi řízení zabývat jednotlivými námitkami, neboť žalovaný se k nim nevyjádřil. Přesto v další části žaloby rozvedl, v jakých skutečnostech spatřuje nesprávnost kontrolních zjištění obsažených v protokolu o inspekci. 6. Ve vyjádření k žalobě žalovaný s odkazem na obsah podání žalobce ze dne 21. 10. 2016 uvedl, že podané námitky nesplňovaly zákonné požadavky podle § 13 odst. 2 kontrolního řádu, neboť z nich nebylo zřejmé, proti jakému kontrolnímu zjištění směřovaly a neobsahovaly odůvodnění nesouhlasu s kontrolním zjištěním. Pokud text námitek obsahoval informaci „…doplníme ve lhůtě do 31. 10. 2016 …“, neměla tato informace charakter žádosti o prodloužení lhůty pro podání námitek. Došlo tak k pouhému sdělení, kdy bude obsah námitek doplněn, tj. žalovaný měl za to, že se nejedná o navržený postup, jak uvedl žalobce, ale o konstatování skutečnosti ze strany žalobce. Žalovaný je toho názoru, že v případě, kdy postupuje při vyřízení námitek podle § 14 odst. 2 kontrolního řádu, neporušuje kontrolní řád a současně se nedotýká práv žalobce. Napadené rozhodnutí tedy splňuje všechny zákonné náležitosti včetně odůvodnění. 7. Žalovaný nepopřel, že dne 31. 10. 2016 podal žalobce na adresu žalovaného podání s názvem „Doplnění podání námitek proti Protokolu o inspekci poskytování sociálních služeb č.j.: MPSV 2016/210334-223, které byly doručeny vedoucímu inspekčního týmu Mgr. L. B., DiS., osobně dne ...“. Lhůta pro doplnění námitek nebyla prodloužena domluvou s žalovaným, pouze oznámena žalobcem. Žalovaný měl proto za to, že v tomto případě není povinen respektovat oznámení žalobce bez podání žádosti nebo vzájemné domluvy o prodloužení lhůty k podání námitek, a nepřistoupil tedy k vyřízení námitek. 8. Žalovaný dále odkázal na obsah odpovědi, kterou na podnět žalobce k přezkumu vyřízení námitek žalobci zaslal. Mimo výše uvedenou argumentaci žalovaný v této odpovědi uvedl, že doplnění námitek bylo žalobcem žalovanému zasláno dodatečně spolu s podnětem k přezkumu vyřízení námitek dne 2. 12. 2016, tedy prokazatelně po uplynutí zákonné lhůty 15 dní k podání námitek a bylo na ně vztaženo ustanovení § 14 odst. 2 kontrolního řádu. 9. Závěrem žalovaný uvedl, že souhlasí s žalobcem v posledním bodě žaloby, tj. s přezkumem kontrolního zjištění k § 89 odst. 1-6 uvedeného na straně 35-39 protokolu. 10. V replice k vyjádření žalovaného žalobce konstatoval, že žalovaný nevysvětlil, jak aplikoval § 14 kontrolního řádu a příslušná ustanovení správního řádu. Pokud argumentoval tím, že není povinen respektovat oznámení žalobce bez podání žádosti nebo vzájemné domluvy, měl také uvést, na základě jakého ustanovení uvedených právních předpisů je k takovému postupu možno přistoupit. Žalobce ani v kontrolním řádu ani ve správním řádu neshledává možnost takového postupu. Správ