7 As 26/2005 — Nejvyšší správní soud

6 A 173/2014- 32 - text 8 6 A 173/2014 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobkyně: L. s.r.o. sídlem Hrubá Vrbka 189 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 17, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí Ministra zemědělství ze dne 3.7.2014, č.j. 48019/2014-MZE-12151, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1 Žalobkyně se u Městského soudu v Praze domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým nebylo vyhověno námitce podle ust. § 3g odst. 7 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zemědělství“), proti oznámení ministerstva zemědělství, Krajské agentury pro zemědělství a venkov, pracoviště Hodonín (dále též „agentura“), ze dne 6.2.2014, č.j. EP84061/96/5, sp.zn. 46/2013/LPIS-FAJ (dále též „prvostupňové rozhodnutí“ nebo „oznámení“), o neprovedení změny evidovaných údajů v evidenci půdy podle uživatelských vztahů u půdních bloků, resp. dílů půdních bloků, uvedených v tomto oznámení a nacházejících se v katastrálním území H. V., ve čtverci 530-1200. Důvodem neprovedení změny byla skutečnost, že žalobkyně jakožto ohlašovatelka změny nedoložila právní důvod užívání, zatímco dosavadní uživatelka M. K. (dále též „dosavadní uživatelka“) právní důvod užívání doložila, popřípadě u některých pozemků nedoložila právní důvod užívání ani žalobkyně, ani dosavadní uživatelka, proto byl pozemek vyňat z evidence půdy. 2 Žalobkyně nepovažuje za správné, aby žalovaný pro posouzení relevantního uživatelského vztahu vzal za stěžejní čestné prohlášení vlastníka pozemku. Odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.7.2006 č.j. 7 As 26/2005-67, v němž považuje za zásadní větu „Aby v daném případě ústav mohl v rámci své kompetence provést zápis do evidence, musel posoudit, který z podnikatelů tyto chmelnice užívá a z jakého právního titulu.“ Žalovaný měl proto vyhodnotit střet duplicitních nájemních smluv jako předběžnou otázku a vyřešení této předběžné otázky na základě platných právních předpisů řádně a přezkoumatelným způsobem odůvodnit, místo toho však žalovaný svoji rozhodovací činnost nahradil subjektivním čestným prohlášením vlastníka pozemku, který navíc nemůže být ve vztahu k oběma v úvahu přicházejícím nájemcům zcela v nezávislém postavení. 3 Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout s tím, že vzájemné neshody jednotlivých hospodařících subjektů může vyřešit pouze civilní soud, jenž by na základě žalob závazně určil, které nájemní vztahy jsou platné, a které nikoliv. 4 Žalovaný osvětlil, že v desítkách probíhajících řízení o aktualizaci evidence půdy v katastrálním území M. a H. V. byly všemi zúčastněnými subjekty neustále předkládány další a další smlouvy stále starších dat a rovněž duplicitní smlouvy. V této situaci si pak žalovaný pouze z předkládaných nájemních smluv nemohl učinit úsudek o tom, který z uživatelů předložil doklad prokazující právní důvod užívání zemědělské půdy. Žalovaný proto vyzval k předkládání čestných prohlášení vlastníků pronajímaných pozemků s tím, aby uvedli, komu vlastně pozemky pronajali. Vycházelo se přitom z předpokladu, že vlastník by měl mít nejlepší přehled o tom, do jakých právních vztahů vstoupil a komu pronajal své pozemky. V případě více čestných prohlášení od stejného vlastníka pak správní orgány dávají přednost úředně ověřenému čestnému prohlášení, jinak nejstaršímu z předložených čestných prohlášení. 5 Z hlediska evidence půdy je pak jedinou možností nápravy nežádoucího evidenčního stavu dohoda všech zúčastněných subjektů. O smírné řešení se žalovaný již opakovaně, ale bohužel marně pokoušel. 6 Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 21.6.2018. Žalobkyně i žalovaný při něm setrvali na svých písemně vyjádřených stanoviscích. 7 Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle ust. § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), a to v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8 Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným soud zjistil, že dne 6.3.2013 bylo zahájeno řízení ve věci aktualizace evidence půdy. Ohlašovatelem změny byla žalobkyně, účastníkem dotčeným ohlášenou změnou byla dosavadní uživatelka. Dne 21.8.2013 bylo pod č.j. EP84061/96/5, sp.zn. 46/2013/LPIS-FAJ vydáno oznámení o neprovedení některých změn. Proti oznámení podaly obě účastnice řízení námitky, následně ministr zemědělství vydal k námitkám žalobkyně rozhodnutí č.j. 74566/2013-MZE-12151 ze dne 22.11.2013, v němž některým námitkám vyhověl a v příslušné části napadené oznámení zrušil, ve zbývající části oznámení nabylo právní moci (námitky buď nebyly podány, nebo jim nebylo vyhověno). K námitkám dosavadní uživatelky vydal ministr zemědělství stejného dne rozhodnutí č.j. 74569/2013-MZE-12151, v němž opět některým námitkám vyhověl a v příslušné části napadené oznámení zrušil, ve zbývající části oznámení nabylo právní moci (námitky buď nebyly podány, nebo jim nebylo vyhověno). Agentura v dalším řízení dne 6.2.2014 vydala prvostupňové rozhodnutí, kam z důvodu přehlednosti a komplexnosti zopakovala i údaje o neprovedení změn dle pravomocné části výše popsaného oznámení ze dne 21.8.2013. 9 Žalobkyně podala dne 12.2.2014 námitky proti prvostupňovému rozhodnutí v části, která se týkala neprovedení deseti změn; proti zbývající části prvostupňového rozhodnutí žalobkyně námitky neměla. Oznámení o neprovedení osmi změn z deseti namítaných žalobkyní je přitom předmětem pravomocného rozhodnutí agentury ze dne 21.8.2013 a v prvostupňovém rozhodnutí ze dne 6.2.2014 je pouze zopakováno. Z toho důvodu se ministr zemědělství v napadeném rozhodnutí věcně zabýval jen námitkami o neprovedení dvou změn, jejichž oznámení dosud nenabylo právní moci, a to v půdním bloku, respektive v dílu půdního bloku č. 7201/34, č. parc. 4148, a v půdním bloku, respektive v dílu půdního bloku č. 7201/27, č. parc. 4355/2. 10 Pokud jde o část námitky týkající se půdního bloku č. 7201/34 na pozemku č. parc. 4148, který je ve spoluvlastnictví dvou osob, agentura v prvostupňovém rozhodnutí popsala nájemní smlouvy předložené žalobkyní (z let 2002, 2006) a předložené dosavadní uživatelkou (z roku 2008); z datace smluv a z doby nájmu tam specifikované je přitom zjevné, že jde o duplicitní smlouvy, kdy dle jejich obsahu by mělo nájemní právo svědčit žalobkyni i dosavadní uživatelce pro stejné časové období. O duplicitě smluv není žalobkyní a žalovaným sporu. Vzhledem k tomu, že dosavadní uživatelka dodatečně předložila další nájemní smlouvy z roku 2002, agentura uznala nájem v nich sjednaný jako právní důvod užívání svědčící ve prospěch dosavadní uživatelky a změnu požadovanou žalobkyní proto neprovedla. Žalobkyně v námitkách ze dne 12.2.2014 zpochybnila pravost těchto dodatečně předložených nájemních smluv, objasnila, z jakých konkrétních okolností dovozuje jejich falzicikaci a antedataci, namítla, že čestná prohlášení obou spoluvlastnic pozemku, kterými se zaštiťovala námitková komise v návrhu na rozhodnutí o podaných námitkách, není možné dohledat, požádala, aby dotčený pozemek byl zakreslen podle platných nájemních smluv svědčících žalobkyni. Ministr zemědělství v napadeném rozhodnutí námitce nevyhověl s odůvodněním, že dosavadní uživatelkou dodatečně předložené nájemní smlouvy nesou ze všech předložených smluv nejstarší datum, proto osvědčují právní důvod užívání ve prospěch dosavadní uživatelky. Neuvěřil tvrzení žalobkyně o antedataci smluv, které žalobkyně opírala o časový nesoulad data vzniku předmětného nájemce dle obchodního rejstříku a data vzniku nájmu dle smlouvy z roku 2002, když zápis do obchodního rejstříku má pouze deklaratorní charakter a skutečné údaje o nájemci správní orgány zjistily z jiných listin. 11 Pokud jde o část námitky týkající se půdního bloku č. 7201/27 na pozemku č. parc. 4355/2, agentura v prvostupňovém rozhodnutí popsala nájemní smlouvy předložené žalobkyní (z roku 2007) a předložené dosavadní uživatelkou (z roku 2002, 2006); rovněž v případě těchto smluv je z datace a doby nájmu tam specifikované zjevné, že jde o duplicitní smlouvy, což žalobkyně a žalovaný činí nesporným. Dále agentura popsala čestná prohlášení předložená žalobkyní i dosavadní uživatelkou, konstatovala, že obě čestná prohlášení jsou učiněna vlastníkem předmětného pozemku a přitom se obsahově vzájemně vylučují, agentura mínila vyjít z údajů z čestného prohlášení z roku 2013 svědčícího ve prospěch žalobkyně, avšak podle námitkové komise je třeba vyjít z čestného prohlášení z roku 2012 svědčícího ve prospěch dosa