3 Ads 100/2013 — Nejvyšší správní soud

9 A 18/2017- 63 - text 9 9A 18/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a Mgr. Martina Lachmanna v právní věci žalobce: R. P., bytem M., E. I., S. zastoupen JUDr. Ing. Mgr. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem sídlem Pařížská 68/9, Praha 1 proti žalované: Česká inspekce životního prostředí, sídlem Na Břehu 267/1a, Praha 9 o žalobách na ochranu proti nečinnosti žalované takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení. Odůvodnění I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobami podanými u Městského soudu v Praze vedenými pod spisovými značkami 9A 18/2017 a 9A 19/2017 domáhal ochrany proti nečinnosti žalované, kterou spatřoval v tom, že žalovaná odmítla pokračovat ve správních řízeních a vydat rozhodnutí ve věci pořádkových pokut uložených žalobci 2 rozhodnutími - příkazy České inspekce životního prostředí - Oblastního inspektorátu Ostrava ze dne 26. 3. 2013 (ve výši 20 000 Kč) a ze dne 20. 5. 2013 (ve výši 50 000 Kč). Namítal, že žalovaná odmítla vydat rozhodnutí poté, kdy žalobce dne 18. 7. 2016 podal proti každému z uvedených příkazů odpor a tím dle ustanovení § 150 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu (dále jen správní řád) byly tyto příkazy zrušeny. 2. Městský soud v Praze vzhledem k tomu, že obě žaloby i namítaný postup žalované spolu skutkově souvisejí a jsou stiženy shodnou argumentací účastníků řízení, tato řízení při jednání spojil ke společnému projednání a rozhodnutí pod sp. zn. 9A 18/2017. II. Žaloba 3. Žalobce v podané žalobě uvedl, že žalovaná odmítla pokračovat v řízení, protože žalobci dne 16. 8. 2016 v přípise sdělila, že příkazy považuje za doručené na adresu žalobce, která souvisí s jeho podnikatelskou činností, a tyto příkazy tak považuje za pravomocné. Dle žalované příkaz ze dne 26. 3. 2013 znějící na částku 20 000 Kč nabyl právní moci dne 18. 4. 2013 a příkaz ze dne 20. 5. 2013 znějící na částku 50 000 Kč nabyl právní moci dne 15. 6. 2013. Žalovaná zaujala stanovisko, že řízení o opravném prostředku není vedeno proto, že opravné prostředky – odpory nebyly proti uvedeným příkazům podány v zákonné lhůtě. 4. Žalobce namítal, že žalovaná tak postupuje nezákonně v rozporu s ustanovením § 150 odst. 3 správního řádu a ustanovením § 2 odst. 1 správního řádu, když po podání odporů nepokračuje v řízeních a zůstává nečinná. S ohledem na nečinnost žalované žalobce podal k nadřízenému správnímu orgánu žalované - Ministerstvu životního prostředí dne 14. 10. 2016 v obou případech žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti podle ustanovení § 80 odst. 3 správního řádu, avšak ministerstvo žalobci v přípise ze dne 1. 11. 2016 sdělilo, že příkazy považuje za doručené a pravomocné v souladu s ustanovením § 20 odst. 1 správního řádu a nejedná o nečinnost. 5. Žalobce za zásadně spornou vymezil otázku, zda byly příkazy žalované žalobci řádně doručeny dle příslušných procesních předpisů s tím, že se neztotožňuje s názorem žalované, že příkazy byly řádně doručeny na adresu žalobce, která souvisí s jeho podnikatelskou činností. Dle přesvědčení žalobce pochybení žalované při doručování příkazů mělo přímý vliv na okamžik běhu lhůty pro podání obou odporů proti těmto příkazům. 6. Žalobce v podané žalobě rekapituluje, že si žalovaná při doručování příkazu počínala následovně. a) Nejdříve se pokoušela příkaz doručit žalobci na adresu jeho trvalého pobytu, a to D. M., P. K. Zásilka se vrátila žalovanému zpět s odůvodněním, že adresát je na uvedené adrese neznámý. b) Poté se žalovaná pokoušela doručit příkaz na adresu J. P., N. B. Zásilku provozovatel poštovních služeb dne 24. 4. 2013 vhodil po skončení úložní lhůty do schránky. c) Následně se žalovaný pokoušel zásilku doručit na adresu společnosti Capital Group SERVICE s.r.o., kdy tato zásilka byla dne 10. 4. 2013 převzata osobou odlišnou od žalobce. Tuto adresu společnosti považuje žalovaná za adresu, která souvisí s podnikatelskou činností žalobce. 7. Žalobce však namítá, že z vydaných příkazů je zřejmé, že příkazy mají postihovat žalobce jako fyzickou osobu nepodnikající, což konstatoval i nadřízený správní orgán ve svém sdělení ze dne 1. 11. 2016, když uvedl, že žalobci bylo doručováno jako fyzické osobě, která způsobila, že kontrolovaná osoba nesplnila povinnost v ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 552/1991 Sb. o státní kontrole, tedy nikoliv jako fyzické osobě podnikající. Žalobce namítá, že právní základ fyzické podnikající osoby lze nalézt v ustanovení § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který stanoví, že podnikatelem je ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským či obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Výkon funkce jednatele nelze v žádném případě považovat za podnikání ve smyslu citovaného ustanovení občanského zákoníku, a proto nelze slučovat výkon funkce jednatele s fyzickou osobou podnikající. Žalobce poukázal na to, že v této záležitosti se také vyjádřil Nejvyšší správní soud ve rozsudku č.j. 3 Ads 100/2013-42. 8. Žalobce je toho názoru, že vydané příkazy na pořádkové pokuty jsou svou formou rozhodnutím, které se vydává ve zkráceném správním řízení, a žalovaná měla povinnost příkazy doručit žalobci dle ustanovení § 19 odst. 4 ve spojení s ustanovením § 72 odst. 1 a § 150 odst. 3 správního řádu do vlastních rukou žalobce. Měla tak učinit postupem podle ustanovení § 20 odst. 1 správního řádu postupně na adresu pro doručování, na adresu evidovanou v informačním systému obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, na adresu jejího trvalého pobytu nebo na elektronickou adresu. Ze správního spisu nevyplývá žádná okolnost, že by žalobce výslovně požádal žalovanou, aby mu písemnosti doručovala na adresu pro doručování ve smyslu § 19 odst. 3 správního řádu ve spojení s § 20 odst. 1 správního řádu nebo že by písemnou plnou mocí zmocnil jinou osobu ve smyslu § 20 odst. 2 správního řádu. Také platí, že dle ustanovení § 20 odst. 4 správního řádu nelze písemnost doručovanou do vlastních rukou doručit vložením do adresátovy domovní schránky nebo na jiné vhodné místo. Žalobce odmítá i doručení dle § 20 odst. 1 na jakékoli místo, kde adresát bude zastižen, neboť za takové místo nelze považovat doručení příkazů na adresu uvedené společnosti, jelikož žalobce na tomto místě nebyl v okamžiku o pokusu o doručení fyzicky přítomen, tedy nebyl zastižen. 9. Na základě uvedeného je žalobce toho názoru, že příkazy byly žalovanou doručovány v rozporu s ustanovením správního řádu, a proto nemohly nabýt právní moci. Po podání odporů proti příkazům byla žalovaná povinna pokračovat v řízení a vydat nová rozhodnutí ve věci. 10. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud uložil žalované povinnost pokračovat v řízení a v soudem uložené přiměřené lhůtě vydat rozhodnutí. III. Vyjádření žalované 11. Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě uvedla, že žalobci byly uloženy pokuty ve výši 20 000 Kč a 50 000 Kč za neposkytnutí součinnosti při provádění státní kontroly ve společnosti Capital Group SERVICE s.r.o. a to tím, že nezajistil, aby tato společnost ve stanovených lhůtách sdělila inspekčním orgánům všechny požadované informace a předložila všechny požadované dokumenty. 12. Žalovaná dále uvedla, že proti příkazům podal žalobce dne 25. 4. 2016 podněty k provedení přezkumného řízení dle § 94 správního řádu, na které reagovalo ministerstvo jako nadřízený orgán žalované sdělením, že přezkumné řízení nelze zahájit, neboť ve smyslu § 96 odst. 1 správního řádu uběhla prekluzivní lhůta. Žalovaná odkázala na to, že v tomto sdělení se ministerstvo zabývalo problematikou doručování písemností z hlediska platné právní úpravy a shledalo předmětné příkazy za doručené v souladu s ustanovením § 20 odst. 5 správního řádu, když tyto byly doručeny na adresu související s podnikatelskou činností žalobce. V tomto směru byl žalobce i informován žalovanou přípisem ze dne 16. 8. 2016. Příkazy považovalo za doručené i ministerstvo ve svém sdělení k uplatnění opatření proti nečinnosti, kterým se žalobce domáhal zjednání nápravy u nadřízeného správního orgánu. 13. Žalovaná konstatovala, že je vázána názorem nadřízeného správního orgánu, který se zabýval problematikou doručování písemností žalobci opětovně. Nejprve při podnětu žalobce k provedení přezkumu a následně při posuzování jeho žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti. V obou případech nadřízený správní orgán dovodil, že příkaz byl doručen v souladu s právními předpisy a nabyl právní moci. Žalovaná tedy sdílí názor ministerstva, že žalobci bylo doručováno ve věcech podnikání z titulu jeho funkce jednatele kontrolované společnosti. Řízení o uložení pokut tak byla pravomocně ukončena a ve věci nelze dovodit nečinnost. 14. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud podanou žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Jednání před soudem 15. Při jednání před soudem zástupci účastníků řízení setr