9 Afs 85/2016 — Nejvyšší správní soud

10 A 158/2018- 74 - text 21 10 A 158/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Jaromíra Klepše v právní věci žalobce: Ing. R. K., Ph.D. bytem K. 62, S. proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany před nezákonným zásahem Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „žalovaný“), spočívajícím v tom, vůči žalobci byl v rámci kontroly vedené žalovaným u Energetického regulačního úřadu vysloven kontrolní závěr o porušení právních předpisů, aniž by s ním přitom bylo jednáno jako s kontrolovanou osobou, přičemž nebyly vyřízeny jeho námitky proti kontrolnímu zjištění a související stížnost, resp. byly vyřízeny toliko formalisticky. 2. Žalobce navrhl, aby soud rozsudkem určil, že postupem žalovaného, kdy žalovaný bez oznámení zahájení kontroly vůči žalobci přesto ve vztahu k jeho osobě vyslovil v protokolu o kontrole čj. UOOU-09703/17-49 ze dne 15. 6. 2018 (dále jen „Protokol o kontrole“) závěr o tom, že žalobce porušil zákon o ochraně osobních údajů, aniž následně věcně vyřídil námitky podané žalobcem proti tomuto kontrolnímu závěru, se žalovaný dopustil nezákonného zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s. Žalobce současně navrhoval, aby soud žalovanému přikázal, aby řádným způsobem vyřídil námitky žalobce proti závěru č. 3 Protokolu o kontrole. II. Žaloba a její doplnění 3. Žalobce v podané žalobě uvedl, že je členem Rady Energetického regulačního úřadu (dále též „ERÚ“) ve smyslu zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“). Měl za to, že byl postupem žalovaného v rámci výkonu dozoru nad dodržováním zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 101/2000 Sb.“), zkrácen na svých právech. Za nezákonný zásah přitom žalobce označil postup žalovaného v rámci vedení kontroly, spočívající v zásadě v tom, že vůči žalobci byl vysloven kontrolní závěr o porušení povinnosti uložené zákonem č. 101/2000 Sb., aniž by s ním bylo jednáno jako s kontrolovanou osobou, přičemž nebyly věcně vyřízeny jeho námitky proti kontrolnímu zjištění. 4. Žalobce poznamenal, že žalovaný zahájil dne 15. 2. 2018 u Energetického regulačního úřadu výkon kontroly, jejímž předmětem bylo dodržování zákona č. 101/2000 Sb. Zahájení kontroly bylo podle žalobce oznámeno pouze Energetickému regulačnímu úřadu, označenému za kontrolovanou osobu. Tomu byl rovněž dne 15. 6. 2018 doručen Protokol o kontrole. Žalobce doplnil, že Energetický regulační úřad podal proti Protokolu o kontrole námitky ve smyslu § 13 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“), ale pouze v rozsahu kontrolních závěrů č. 1 a 2 uvedených na str. 13 Protokolu o kontrole, nikoliv ve vztahu k závěru č. 3, který kontrolovaná osoba v námitkách naopak označila za osobní pochybení a selhání žalobce jakožto člena Rady Energetického regulačního úřadu. Žalobce uvedl, že ve vztahu k němu bylo v kontrolním závěru č. 3 uvedeno, že „Člen RK porušil povinnost stanovenou mu v § 14 zákona č. 101/2000 Sb., a to jednáním spočívajícím v: - přemístění spisu a osobního spisu státního zaměstnance JF z PaM do své kanceláře, bez vědomí a povolení Rady, dne 25. srpna 2017 a držení osobního spisu tohoto státního zaměstnance do 27. srpna 2017, neboť služební úkol spočívající v přemístění všech osobních spisů do kanceláře člena RK byl Radou udělen až dne 28. srpna 2017, - držení osobního spisu státního zaměstnance JF od 23. listopadu 2017 (kdy byl vydán pokyn Rady k vrácení všech spisů a osobních spisů na PaM nejpozději do 22. listopadu 2017) do 16. ledna 2018 (kdy byl osobní spis státního zaměstnance JF předán předsedovi Rady), - umístění spisů zaměstnanců (v pracovním poměru) v kanceláři člena RK, a to od 1. září 2017 (kdy byly na pokyn člena RK přemístěny z PaM do jeho kanceláře) do 22 listopadu 2017 (kdy byly vráceny zpět na PaM“. 5. Žalobce dále konstatoval, že na základě toho dne 29. 6 2018 podal námitky proti kontrolnímu závěru č. 3 uvedenému na str. 13 Protokolu o kontrole (dále jen „Námitky“) s tím, že byl přesvědčen, že je oprávněn podat námitky proti uvedenému kontrolnímu závěru, neboť jej žalovaný zjevně jak formálně, tak i materiálně, považoval za další kontrolovanou osobu, především ve vztahu k němu činil závěry, jako by byl kontrolovanou osobou. Žalobce s poukazem na § 2 a 12 kontrolního řádu zdůraznil, že ze systematického výkladu všech ustanovení zákona nelze než dovodit, že kontrolní zjištění se týkají pouze kontrolované osoby, neboť je-li kontrola vedena s kontrolovanou osobou a je posuzován soulad jejího jednání s právními předpisy a zároveň pouze kontrolovaná osoba (§ 12 odst. 2) může proti kontrolním zjištěním brojit, je logické, že kontrolovanou osobou je subjekt, vůči němuž jsou kontrolním orgánem činěny kontrolní závěry týkající se dodržování právních předpisů. Takové pojetí podle žalobce materiálně odpovídá i uvedenému § 2 kontrolního řádu. 6. Žalobce uvedl, že se zřetelem k tomu, že Oznámení o zahájení kontroly ze dne 15. 2. 2018, čj. UOOU-09703/17-16 (dále jen „Oznámení o zahájení kontroly“), adresoval žalovaný pouze Energetickému regulačnímu úřadu, přičemž stejně tak v záhlaví Protokolu o kontrole je jako kontrolovaná osoba uveden pouze Energetický regulační úřad, byly pro žalobce nepochopitelné kontrolní závěry uvedené na str. 13 protokolu, kde v dílčích závěrech č. 1 a 2 kontrolující nejprve konstatoval porušení povinností ze strany Energetického regulačního úřadu (k němuž zjevně došlo jednáním konkrétních osob, které shledal kontrolující jako přičitatelné Energetickému regulačnímu úřadu), ale v rámci dílčího závěru č. 3 konstatoval porušení právních předpisů přímo ze strany žalobce jako člena Rady Energetického regulačního úřadu. Ačkoliv tedy kontrolující v záhlaví Protokolu o kontrole žalobce za kontrolovanou osobu neoznačil, je podle žalobce zjevné, že jej přesto za kontrolovanou osobu materiálně považoval, neboť ve vztahu k němu učinil kontrolní závěry (a zároveň učinil Protokol o kontrole z formálního hlediska vnitřně rozporným, neboť konstatuje závěry ve vztahu k osobě, která není označena za kontrolovanou). Žalobce poznamenal, že pokud žalovaný uvedl, že „člen Rady RK porušil povinnost stanovenou v § 14 zákona č. 101/2000 Sb. …“, vyslovil vůči němu zjevně negativní kontrolní závěr, přičemž podle § 13 odst. 1 kontrolního řádu se námitky podávají proti kontrolnímu zjištění uvedenému v protokolu o kontrole. Podle přesvědčení žalobce se zde takové kontrolní zjištění zjevně nachází, přitom stěží může obstát formalistický výklad, že brojit by proti němu mohla pouze osoba označená formálně za kontrolovanou. To by mohlo vést podle žalobce ad absurdum k závěru, že kontrolní orgán by mohl zahájit kontrolu vůči určitému subjektu (s nímž by formálně jednal jako s kontrolovanou osobou), ale následně by vyslovoval závěry vůči dalšímu teoreticky neomezenému okruhu osob, které by o tom ani nemusely vědět, případně se k výsledku kontroly vyjádřit. Podle žalobce musí být zjevně zastáváno materiální pojetí, tj. že kontrolovanou osobou je každý subjekt, vůči němuž je vysloven kontrolní závěr, když smyslem procesu kontroly ostatně není jen shromáždění podkladů, ale též umožnění realizace procesních práv osob, které se výkon kontroly týká. 7. Žalobce v tomto ohledu nepovažoval za rozhodné, že žalovaný ve vztahu k porušení § 14 zákona č. 101/2000 Sb., jehož se podle kontrolního závěru měl žalobce dopustit, dále uvedl, že toto porušení nepředstavuje přestupek dle zákona č. 101/2000 Sb. Žalobce podotknul, že je v postavení člena kolektivního orgánu stojícího v čele nezávislého správního orgánu, kdy tvrzené porušení zákona vůči němu může být využito jak mediálně, tak i z pohledu případných snah takové tvrzené jednání interpretovat ve smyslu § 17b odst. 7 energetického zákona jakožto důvod úvah o případném odvolání žalobce jakožto člena tohoto orgánu. Vyslovení závěru o porušení zákona bez jakékoliv možnosti reagování na tento závěr představuje podle žalobce samo o sobě významný zásah do jeho právního postavení. 8. Žalobce byl nadto přesvědčen, že žalovaný vykročil z mezí předmětu kontroly, které vymezil v rámci Oznámení o zahájení kontroly, a to nejen z hlediska kontrolovaného subjektu, ale i z hlediska věcného, když v Oznámení o zahájení kontroly bylo uvedeno, že „předmětem kontroly je dodržování povinností stanovených zákonem č. 101/2000 Sb. v souvislosti se zpracováním osobních údajů zaměstnanců kontrolovaného, se z