1 As 28/2010 — Nejvyšší správní soud

10 A 216/2016- 63 - text 18 pokračování 10A 216/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Jaromíra Klepše v právní věci žalobce: PhDr. M. P. bytem [adresa] proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno za účasti: Společenství vlastníků jednotek CSA 368, IČO: 26754797 sídlem Československé armády 368/5, Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2016, čj. 34716/16/5100-41455-711218 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2016, čj. 34716/16/5100-41455-711218 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle ustanovení § 81 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a § 16 odst. 3 a § 20 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 27. 6. 2016, čj. 5219851/16/2000-00061-106444 (dále též „Prvostupňové rozhodnutí“) tak, že se odvolání žalobce zamítá a Prvostupňové rozhodnutí potvrzuje. 2. Prvostupňovým rozhodnutím povinný subjekt s odkazem na § 11 odst. 3, § 15 odst. 1 a § 20 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. rozhodl o odmítnutí žádosti žalobce o informace, podané dne 13. 6. 2016 (dále jen „Žádost o informace“), kterou se žalobce domáhal (i.) poskytnutí informace o tom, zda nesou účetní záznamy či jiné informace poskytnuté Společenstvím vlastníků bytových jednotek CSA 368, IČO: 26754797 (dále jen „SVJ“) za léta 2005 – 2012 podpisy N. P., (ii.) poskytnutí kopií všech stránek dokumentů vedených ohledně SVJ, které obsahují podpis N. P., a (iii.) v případě, že žádný dokument z uvedených let nenese podpis N. P., poskytnutí potvrzení, že povinný subjekt uvedenou informací nedisponuje. II. Rozhodnutí žalovaného (Napadené rozhodnutí) 3. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí shrnul předchozí průběh správního řízení, sumarizoval závěry vyslovené v Prvostupňovém rozhodnutí (str. 1 – 2) a rekapituloval jednotlivé odvolací námitky žalobce (str. 2 – 3). 4. K námitce, že žalobce je „plně legitimovaný“ k tomu, aby za SVJ žádal o poskytnutí informace, neboť podle § 1117 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), platí, že „každý spoluvlastník (věci) má právo k celé věci, které je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka“, žalovaný uvedl, že žalobcem vyžádané dokumenty předkládalo povinnému subjektu SVJ, nikoliv žalobce v postavení jednotlivého vlastníka. Žalovaný při této příležitosti odkázal na § 1205 občanského zákoníku, podle kterého platí, že nejvyšším orgánem společenství vlastníků je shromáždění a jeho statutárním orgánem je výbor, pokud stanovy neurčují jinak. Z nahlížení do rejstříku společenství vlastníků jednotek bylo dle žalovaného zřejmé, že žalobce nebyl a není členem výboru SVJ. Za SVJ přitom v daném případě jednal v daňovém řízení výbor; pakliže žalobce není členem výboru SVJ a ani nebyl výborem SVJ zmocněn, nesvědčí mu ani právo na informace týkající se SVJ. Povinný subjekt mohl tedy podle žalovaného tyto informace poskytnout toliko statutárnímu orgánu SVJ, čili jeho výboru, nikoliv žalobci. 5. Žalovaný rovněž v této souvislosti odmítl pobídku žalobce, že jeho oprávnění k nahlížení do dokumentů SVJ může povinný subjekt ověřit nahlédnutím do vnitřního předpisu SVJ ve veřejném rejstříku na základě dálkového přístupu, když tento nebyl možný pro prozatím neprovedenou digitalizaci obsahu sbírky listin (stanov SVJ a notářského zápisu). Žalovaný současně upozornil, že právo nahlížet do dokumentace SVJ žalobci svědčí toliko vůči SVJ, nikoliv však prostřednictvím povinného subjektu. Žalobce proto dle žalovaného nebyl oprávněným žadatelem o informace za třetí osobu. 6. K námitce, v níž se žalobce s poukazem na § 2 odst. 3 a 4 správního řádu dovolával toho, aby mu byla dána stejná práva jako jiným subjektům, které žádaly o poskytnutí informace jednou předané povinnému subjektu, žalovaný konstatoval, že u povinného subjektu nezjistil, že by činil rozdíly mezi žadateli o informaci. Dále uvedl, že zákon č. 106/1999 Sb. stanoví základní podmínky, za kterých jsou informace povinnými subjekty poskytovány, a že je tudíž právo na informace zákonně omezováno, a to v daném případě zejména ustanovením § 11 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. To podle žalovaného pro tyto případy vylučuje poskytnutí informací, které povinný subjekt získal od třetí osoby při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního právního předpisu. Právě o takovou situaci se jednalo v případě žalobce, neboť tyto informace poskytla povinnému subjektu jako správci daně sama třetí osoba – SVJ jako daňový subjekt. Tyto informace tedy podle žalovaného nevznikly činností povinného subjektu, jak rovněž žalobce namítal ve svém odvolání. 7. Konečně se žalovaný v Napadeném rozhodnutí vyjádřil k námitce žalobce, že pokud povinný subjekt Žádosti o informace nevyhověl, „zabránil průchodu spravedlnosti a neumožnil [případnou nápravu], které se žalobce dožaduje“, resp. že tak veškeré informace, které byly povinnému subjektu poskytnuty, byly „navždy ztraceny a nedostupné pro použití oprávněnými osobami ani osobami, které tyto informace finančnímu úřadu původně poskytly“. Žalovaný takové tvrzení žalobce nepovažoval za opodstatněné, když žalobci svědčilo ve vztahu k SVJ právo získat od něj požadované informace, avšak povinný subjekt v souladu se zněním zákona č. 106/1999 Sb. nemohl zohledňovat okolnosti, za nichž byly informace žalobcem vyžadovány, přičemž by informace poskytl, pokud by jejich poskytnutí nebránil zákonný důvod. S informacemi, které žalobce požadoval, tedy povinný subjekt podle žalovaného nakládal v souladu se zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), přičemž tyto informace jsou k dispozici osobám, které jsou oprávněny k jejich získání. III. Žaloba 8. Žalobce v podané žalobě v obecné rovině předeslal, že Napadené rozhodnutí je nezákonné pro rozpor s čl. 17 Listiny základních práv a svobod, dále se zákonem č. 106/1999 Sb., a konečně i se správním řádem. Žalobce navrhl, aby soud Napadené rozhodnutí zrušil a aby povinnému subjektu uložil, aby v plném rozsahu vyhověl žalobci do 7 dnů od nabytí právní moci rozsudku. V neposlední řadě žalobce rovněž zmínil, že rozhodnutí soudu v jeho věci povede k „ustálení výkladové praxe zákonů ČR ve vztahu ke správním orgánům“. 9. Žalobce v žalobě nejprve brojil proti tomu, že bylo porušeno jeho ústavně chráněné právo na informace, když se snažil prokázat, že je „legitimovanou osobou“, která měla za SVJ garantovaný přístup k požadovaným informacím, a to i „díky vnitřním předpisům“ SVJ. Žalobce nesouhlasil s názorem žalovaného, že povinný subjekt nemohl plnit roli prostředníka mezi žalobcem a SVJ, mezi kterými existoval občanskoprávní vztah, když ani povinný subjekt, ani žalovaný nebyli „nadáni k takovému soudu“, neboť státní moc s odkazem na článek 2 odst. 3 Ústavy České republiky slouží všem občanům a lze ji uplatňovat v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Z těchto důvodů měl „správní orgán sloužit všem občanům“, a požadované informace žalobci vydat, když tyto dokumenty byly „pouze v jeho správě“. Povinný subjekt ani žalovaný se však „zákony ČR, které upravovaly jejich činnost“, neřídil. Na jiném místě žaloby pak žalobce tuto argumentaci dále doplnil tím, že je „legitimován k poskytnutí uvedené informace jako spoluvlastník“ nemovitosti, kterou SVJ spravuje. Tuto argumentaci podpořil odkazem na § 1117 občanského zákoníku. Žalobce dle jeho přesvědčení k poskytnutí vyžádaných informací týkajících se SVJ opravňovalo také jeho postavení člena SVJ a člena nejvyššího orgánu SVJ, čili shromáždění vlastníků. Skutečnost, že je shromáždění vlastníků nejvyšším orgánem SVJ, ostatně žalovaný v Napadeném rozhodnutí podle žalobce potvrdil, tedy souhlasil s poskytnutím vyžádaných informací žalobci „jako členu tohoto nejvyššího orgánu společenství“ vlastníků. Žalobce rovněž deklaroval, že členství ve shromáždění SVJ bylo „nadřazeno funkci statutárního orgánu“. 10. Žalobce dále namítal, že správní orgány obou stupňů nesprávně interpretovaly výjimku z poskytnutí informací založenou ustanovením § 11 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., když z kontextu tohoto ustanovení pouze vytrhly a správně vyložily jeho první podmínku vztaženou k „informacím, které povinný subjekt získal od třetí osoby při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti provádě