7 Aps 3/2008 — Nejvyšší správní soud

11 A 188/2018- 12 - text 7 11 A 188/2018 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha ve věci žalobce: Bc. V. Č. t. č. pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2018, č.j. MSP-15/2018-OVTP-OV/5; o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu takto: I. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2018, č.j. MSP-15/2018-OVTP-OV/5, se odmítá. II. Žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu se odmítá. III. Návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce pod bodem 1. domáhá, aby soud nařídil žalovanému jeho urychlené přemístění do věznice se specializovaným oddělením pro odsouzené trvale pracovně nezařaditelné, aby nedocházelo ke zhoršování jeho zdravotního stavu, a aby vězeňská správa maximálně respektovala ustanovení § 59 odst. 7 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých zákonů. Žalobce se dále pod bodem 2. a 3. domáhá, aby soud nařídil žalovanému bezodkladně vyřídit jeho stížnost na zanedbání lékařské péče a na poskytnutí lékařské péče. Pod bodem 4. se žalobce domáhá nařízení žalovanému provést místní šetření ve Věznici Horní Slavkov k ověření tvrzení věznice, že oddíl, na kterém je v současnosti umístěn, je pro něj bezbariérový. 2. V podané žalobě žalobce uvedl, že podává žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2018, č.j. MSP-15/2018-OVTP-OV/5, neboť nesouhlasí se způsobem vyřízení jeho stížnosti na postup Vězeňské služby České republiky při řešení pracovního úrazu a poúrazové péče. Své přemístění do Věznice Horní Slavkov považuje za účelové a porušující zákon. K přemístění došlo před realizací všech nezbytných zdravotních vyšetření, jež by stanovila, zda je osobou trvale nezaměstnatelnou či nikoliv. V době, kdy došlo k jeho přemístění, bylo navíc ve Věznici Ostrov nad Ohří zřízeno specializované oddělení pro odsouzené trvale pracovně nezařaditelné. K přemístění došlo dne 25. 5. 2017, avšak teprve dne 30. 5. 2017 byl shledán trvale pracovně nezařaditelným, a to bez jakéhokoliv specializovaného vyšetření. 3. Žalobce namítal, že při vyřizování jeho stížnosti došlo k porušení správního řádu, a to konkrétně ustanovení upravující lhůtu pro vyřizování stížností, jež činí 30 dnů. Jeho stížnost ze dne 23. 7. 2017 byla Generálním ředitelstvím Vězeňské služby České republiky vyřizována celkem 103 dní. Rovněž o podané žádosti o přešetření způsobu vyřízení stížnosti, kterou žalobce podal dne 13. 11. 2017, nebylo rozhodnuto v zákonné lhůtě, neboť žalovaný vydal rozhodnutí až po 92 dnech. Žalobce spatřuje porušení právního řádu také v tom, že Generální ředitelství Vězeňské služby České republiky ani žalovaný neprovedli místní šetření k posouzení, zda oddělení, ve kterém je umístěn, odpovídá jeho zdravotnímu stavu. Správní orgány se při svém rozhodování spokojily pouze s tvrzením Věznice Horní Slavkov. 4. O stížnosti na zanedbání lékařské péče Věznicí Ostrov nad Ohří, jakož i stížnosti na poskytování lékařské péče ve Věznici Horní Slavkov, nebylo dosud rozhodnuto. 5. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě nejprve shrnul postup správních orgánů při vyřizování podané stížnosti ze dne 23. 7. 2017 a následné žádosti o přešetření způsobu vyřízení stížnosti ze dne 13. 11. 2017. Dále uvedl, že v daném případě nebylo vydáno žádné rozhodnutí, nýbrž došlo pouze k vyřízení stížnosti podle § 175 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). 6. K přemístění žalobce z Věznice Ostrov nad Ohří do Věznice Horní Slavkov žalovaný uvedl, že přemístění bylo realizováno dne 25. 5. 2017 z důvodu uvolnění kapacity pro zřízení specializovaného oddělení k výkonu trestu odnětí svobody ve věznici s ostrahou – trvale pracovně nezařaditelní. K realizaci přemístění nebylo nutné vyčkávat na zdravotní vyšetření či určení, zda je žalobce osobou trvale pracovně nezařaditelnou či nikoliv. Dne 26. 5. 2017 byla provedena vstupní lékařská prohlídka a vedoucí lékař zhodnotil, že je žalobce po zdravotní stránce schopen výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov. Umístěn byl v oddíle C/0, který se nachází v přízemí. Současně vedoucí lékař rozhodl o vynětí z povinnosti pracovat. Dle názoru žalovaného není z podané žaloby zřejmé, v čem konkrétně žalobce spatřuje pochybení správního orgánu. Správní orgány shodně v reakci na podané stížnosti uvedly, že důvodem přemístění bylo uvolnění kapacity pro zřízení specializovaného oddělení k výkonu trestu odnětí svobody ve věznici s ostrahou – trvale pracovně nezařaditelní, tudíž uvedené nemělo nic společného se zdravotním stavem žalobce. 7. K nedodržení zákonných lhůt při vyřizování stížnosti žalovaný uvedl, že Generální ředitelství Vězeňské služby České republiky obdrželo stížnost žalobce dne 27. 7. 2017. Dne 29. 8. 2017 byl žalobci sdělen postup šetření a lhůta k vyřízení stížnosti, jež činí 60 dní. Lhůta k vyřízení stížnosti byla s ohledem na nutnost prostudování a posouzení zdravotnické dokumentace dne 21. 9. 2017 prodloužena o dalších 60 dní. O tom byl žalobce vyrozuměn. Stížnost byla vyřízena dne 26. 10. 2017, tedy 91 dní od obdržení stížnosti žalobce. O podané žádosti na přešetření způsobu vyřízení stížnosti bylo rovněž rozhodnuto v přiměřené lhůtě, a to ve lhůtě 40 dnů, když spisový materiál byl žalovanému předložen až dne 9. 1. 2018. 8. K provedení místního šetření žalovaný uvedl, že za účelem řádného zhodnocení stížnosti byla pořízena rozsáhlá fotodokumentace a bylo ověřeno, že žalobce pravidelně dochází do kantýny i do zdravotního střediska, a to za pomoci francouzských holí. To, že je žalobce schopen výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, bylo rovněž potvrzeno vedoucím lékařem, který zná aktuální zdravotní stav žalobce. Z těchto důvodů nepovažoval žalovaný za nezbytné provádět místní šetření. 9. Co se týče tvrzení žalobce, že dosud nebylo rozhodnuto o stížnosti na zanedbání lékařské péče Věznicí Ostrovem nad Ohří a stížnosti na poskytování lékařské péče ve Věznici Horní Slavkov, žalovaný uvedl, že k vyřízení stížností došlo dne 9. 8. 2018 pod č.j. MSP-13/2018-OVTP-ZDRA/14. 10. Závěrem žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), případně žalobu podle § 78 odst. 7 nebo § 87 odst. 3 zamítl. 11. Městský soud v Praze předně uvádí, že podanou žalobu posoudil jednak jako žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s.ř.s., jíž se žalobce domáhá přezkumu vyrozumění žalovaného ze dne 19. 2. 2018, č.j. MSP-15/2018-OVTP-OV/5, o vyřízení žádosti o přešetření způsobu vyřízení stížnosti podle § 175 odst. 7 správního řádu (body 1. a 4. návrhu výroku), jednak jako žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. s.ř.s., jíž se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému rozhodnout o stížnosti na zanedbání lékařské péče Věznicí Ostrov nad Ohří a stížnosti na poskytování lékařské péče ve Věznici Horní Slavkov (body 2. a 3. návrhu výroku). 12. Dříve než soud mohl přistoupit k věcnému projednání žaloby, zabýval se otázkou, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky. Jednou z podmínek řízení je i přípustnost návrhu podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. 13. Nejprve se soud zabýval přípustností žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Podle § 65 odst. 1 s.ř.s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Podle § 70 písm. a) s.ř.s. jsou ze soudního přezkoumávání vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. 14. Povahou rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 s.ř.s. se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 16. 11. 2010, č.j. 7 Aps 3/2008-98, publ. č. 2206/2011 Sb. NSS (dostupný na www.nssoud.cz), v němž uvedl: „formální definiční znaky (správního) rozhodnutí definice „rozhodnutí“ ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. sice sama o sobě neobsahuje, jsou však přítomny jako znaky vymezující nezbytné vlastnosti přezkoumávaného aktu na těch místech dílu prvního části druhé s. ř. s., která se týkají např. časových podmínek podání žaloby (oznámení rozhodnutí jako zásadně písemného formalizovaného aktu) či vlastností, které nutně musí mít, aby obstál v přezkumu“. Rozšířený senát tedy rozhodnutí definoval jako formalizovaný a standardizovaný akt se zákonem předepsanými náležitostmi umožňujícími rychle a jednoduše rozpoznat původce i adresáta (adresáty) takového a