9 As 121/2018 — Nejvyšší správní soud

6 A 131/2015- 148 - text 28 6 A 131/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové v právní věci žalobce: Calla – Sdružení za záchranu prostředí, z.s., se sídlem Fráni Šrámka 1168/35, České Budějovice, IČ: 625 36 761, zastoupen Mgr. Pavlem Douchou, advokátem, se sídlem Mezibranská 579/7, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1422/65, Praha 10, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Správa úložišť radioaktivních odpadů, se sídlem Dlážděná 1004/6, Praha 1, 2) Spolek „Nechceme úložiště Kraví Hora“, se sídlem Habří 32, Moravecké Pavlovice, IČ: 011 89 310, 3) obec Věžná, se sídlem Věžná 85, Bystřice pod Pernštejnem, o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 29. 4. 2015, č.j. 1063/M/15 25594/ENV/15, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 29. 4. 2015, č.j. 1063/M/15 25594/ENV/15 (dál jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 20. 10. 2014, č.j. 2092/560/14, 73273/ENV/14, GEO 4/2013 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo vyhověno žádosti osoby zúčastněné na řízení 1) a stanoveno průzkumné území pro zvláštní zásahy do zemské kůry Kraví Hora, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. [2] Žalobce v podané žalobě shrnul průběh správního řízení a dále namítl, že napadené rozhodnutí, jakož i prvostupňové rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobcem v žalobě uplatnil několik žalobních bodů. [3] V bodu 2.1 (nezákonnost pro nesprávné posouzení aplikace správního řádu v rozhodnutí MŽP a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nevypořádání námitky žalobce) žalobce namítl, že přestože bylo Ministerstvo životního prostředí při svém rozhodování vázáno právním názorem ministra životního prostředí, odmítlo se opětovně zabývat námitkami žalobce ohledně požadavků zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Takový postup shledal žalobce v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 a § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu. Ministerstvo bylo vázáno právním názorem, že se má vypořádat s námitkami žalobce týkajícími se správního řádu a nedodrželo-li tento právní názor, tak zatížilo své rozhodnutí vadou způsobující jeho nezákonnost a nepřezkoumatelnost. Ministr životního prostředí se k této rozkladové námitce blíže nevyjádřil, a proto je dle názoru žalobce i napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů). [4] V bodu 2.2 (postup SÚRAO při podání žádosti o stanovení průzkumného území byl nezákonný) žalobce namítl, že již v rámci správního řízení namítal, že v době podání žádosti o stanovení průzkumného území (28. 1. 2013), jakož i v době jejího doplnění (20. 2. 2013), byl v platnosti Plán činnosti a rozpočet Správy úložišť radioaktivních odpadů na rok 2013, tříletý plán a dlouhodobý plán (dále jen „plán činnosti“) přijatý usnesením vlády č. 955 ze dne 20. 12. 2012, přičemž osoba zúčastněná na řízení 1) postupovala při podání žádosti v rozporu s tímto plánem činnosti, když podala žádost bez souhlasu dotčených obcí, a nebyla tak ve smyslu ustanovení § 26 odst. 4 zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „atomový zákon“), oprávněna k podání předmětné žádosti. Dle názoru žalobce se ministr životního prostředí v napadeném rozhodnutí námitkami žalobce v této otázce zabýval pouze částečně, když se dle názoru žalobce vůbec nezabýval nutností postupu podle ustanovení § 30 odst. 5 správního řádu (prokázání oprávnění k podání žádosti). Dále uvedl, že nebyla vypořádána jeho námitka, že z jednání naplňujícího skutkovou podstatu správního deliktu podle ustanovení § 41 písm. f) atomového zákona nemůže vyplynout právně závazný úkon vedoucí k zahájení správního řízení. Dle názoru žalobce nemůže obstát názor, že osoba zúčastněná na řízení 1) podala žádost sice v rozporu s plánem činnosti pro rok 2013, ale v souladu s předmětem své činnosti vymezené v ustanovení § 26 odst. 3 atomového zákona ve spojení s čl. 3 odst. 2 statutu Správy úložišť radioaktivních odpadů. Činnost osoby zúčastněné na řízení 1) podle ustanovení § 26 odst. 3 atomového zákona totiž má být vykonávána právě na základě plánu činnosti, který musí mít ze systematického hlediska přednost před obecnou úpravou činnosti. [5] V bodu 2.3 (žalovaný nezákonně vypořádal námitky žalobce stran nedostatků žádosti SÚRAO) žalobce namítl, že již v řízení namítal, že žádost včetně jejího doplnění nemůže obstát, neboť v rozporu s ustanovením § 4 odst. 2 písm. e) zákona č. 62/1998 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „geologický zákon“), neuvádí jasně a srozumitelně etapu prací, cíl, rozsah a způsob provádění prací a dobu, na kterou má být průzkumné území stanoveno. [6] V podbodu a) žalobce uvedl nedostatky žádosti ohledně doby, na kterou má být průzkumné území stanoveno. Uvedl, že z postupu osoby zúčastněné na řízení 1) není patrné, na jakou dobu mělo být průzkumné území stanoveno, když ve své žádosti žádala o stanovení průzkumného území do roku 2018, zatímco v doplnění žádosti z února 2013 požadovala stanovení průzkumného území pouze do roku 2016. Namítl, že základní údaje týkající se žádosti musí být jasné, konkrétní a nevyvolávající žádné pochyby, přičemž v opačném případě se jedná o podstatnou vadu žádosti, pro kterou je možné i řízení zastavit. Žalobce namítl, že vypořádání rozkladové námitky, že žádost byla omezena z hlediska časového období, když ministerstvo v souladu se zavedenou praxí direktivně tuto dobu stanovilo (do 31. 12. 2016), nelze považovat za dostačující a srozumitelné, když z něj není patrno, na základě čeho byla žádost takto omezena. [7] V podbodu b) žalobce uvedl nedostatky žádosti ohledně etapy prací, pro kterou má být průzkumné území stanoveno, když namítl, že osoba zúčastněná na řízení 1) svou žádost vymezila na etapu vyhledávání a etapu průzkumu, zatímco v doplnění pouze na etapu vyhledávací. Namítl, že závěr ministerstva, že žadatel sám zúžil obsah své žádosti, nemá dle názoru žalobce oporu ve správním spise, když z něj není patrné, že by osoba zúčastněná na řízení 1) podala žádost o zúžení obsahu své žádosti. Žalobce uvedl, že osoba zúčastněná na řízení 1) svým podáním ze dne 20. 2. 2013 svou žádost doplnila, přičemž důsledkem toho bylo, že řízení obsahovala dva různé pro sobě jdoucí požadavky žadatele, co se týče etapy prací, pro které má být průzkumné území stanoveno. Ministerstvo však neprovedlo žádný úkon, kterým by žadateli umožnil jeho požadavek upřesnit a žalobci umožnilo se tak kvalifikovaně vyjádřit k té části žádosti, o které bylo následně rozhodováno. Závěrem žalobce shrnul, že ministr se vůbec touto námitkou žalobce nezabýval. [8] V bodu 2.4 (nepřezkoumatelnost rozhodnutí MŽP pro nesprávné vedení spisu správního orgánu) žalobce namítl, že správní spis neobsahoval veškeré dokumenty týkající se řízení, na něž žádost osoby zúčastněné na řízení 1) odkazovala, ani veškeré podklady prvostupňového rozhodnutí. Žalobce uvedl, že ministr životního prostředí se vůbec nezabýval tím, zda vedení spisu, kdy jeho jednotlivé dokumenty se nacházely na internetových stránkách žadatele, tj. subjektu, který z povahy řízení hájí odlišné zájmy ve věci a který s nimi tak mohl v průběhu řízení manipulovat, bylo provedeno v souladu s právními předpisy. Namítl, že vedení spisu neobsahující veškerá podání, písemnosti a další dokumenty vztahující se k předmětnému řízení, případně jejich přílohy je v rozporu s právními předpisy, konkrétně s ustanovením § 17 správního řádu. Žalobce v tomto bodu podpořil svou argumentaci odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2011, č.j. 1 As 33/2011-58. [9] V bodu 2.1 (porušení práva žalobce na vyjádření se k podkladům rozhodnutí MŽP; pozn. soudu: tento bod pravděpodobně žalobce označil nesprávným pořadovým číslem) žalobce namítl, že vzhledem k výše uvedenému a ke skutečnosti, že k některým dokumentům se nebylo možné dostat ani z internetových stránek žadatele, bylo porušeno jeho právo na vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2013, č.j. 1 As 164/2012-54, a uvedl, že už jen samotná skutečnost, že ministerstvo vydalo rozhodnutí, aniž by mělo oporu v řádně vedeném spise, zatěžuje celé řízení vadou, která musí mít za následek jeho zrušení. Uvedl, že skutečnost, zda se žalobce nakonec k podkladům rozhod