1 As 24/2011 — Nejvyšší správní soud

6 A 49/2016- 58 - text  11 6 A 49/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. Věry Jachurové a Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph. D., v právní věci: žalobce: XXX, s.r.o., IČO: se sídlem zastoupený Mgr. Františkem Korbelem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Florenci 2116/15 proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se sídlem Praha 1, Karmelitská 529/5 o žalobě proti rozhodnutí ministryně žalovaného ze dne 15. 1. 2016 č.j. MSMT-45702/2015-4 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ministryně školství, mládeže a tělovýchovy označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl podle § 152 odst. 5 písm. b) správního řádu zamítnut rozklad žalobce proti usnesení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 15. 10. 2015 č.j. MSMT-33643/2015-5 (dále jen „rozhodnutí ministerstva“). Rozhodnutím ministerstva bylo zastaveno správní řízení o žádosti žalobce evidované pod č.j. MSMT-7958/2015-362, o prodloužení doby platnosti akreditace navazujícího magisterského studijního programu „Speciální pedagogika“ se studijním oborem „Speciální pedagogika“ s formou studia prezenční a kombinovanou a standardní dobou studia 2 roky a studijním oborem „Speciální pedagogika – učitelství“ s formou studia prezenční a kombinovanou a standardní dobou studia 2 roky, pro uskutečňování žalobcem do 31. 12. 2016 (dále jen „žádost“). 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zrekapituloval průběh správního řízení v prvním stupni a rozkladové námitky žalobce. Zdůraznil, že podle § 80 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen „zákon o vysokých školách“) platí, že akreditace zaniká uplynutím doby, na kterou byla udělena. Platnost akreditace navazujícího magisterského studijního programu „Speciální pedagogika“, o jejíž prodloužení žalobce žádal, byla rozhodnutím ministerstva ze dne 21. 4. 2015 č.j. MSMT-11206/2015 udělena do 30. 9. 2015. Správní orgán v prvním stupni řízení o žádosti zastavil podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť žádost se stala zjevně bezpředmětnou, jelikož akreditace příslušného studijního programu zanikla dnem 30. 9. 2015. Na základě této skutečnosti nepochybně došlo ke splnění zákonných předpokladů pro zastavení správního řízení, neboť již ze samé logiky věci se má za to, že nelze prodloužit akreditaci, jejíž platnost zanikla. Zákon o vysokých školách pouze umožňuje podat novou žádost o udělení akreditace studijního programu. 3. K rozkladové námitce nezákonnosti z důvodu tvrzených průtahů na straně Akreditační komise žalovaný konstatoval, že podle § 79 odst. 2 zákona o vysokých školách „posoudí“ Akreditační komise žádost o prodloužení akreditace do 120 dnů ode dne jejího doručení Akreditační komisi. Žalobce doručil správnímu orgánu I. stupně žádost dne 27. 5. 2015. Žádost byla téhož dne předána Akreditační komisi k projednání, konec lhůty pro posouzení žádosti tudíž připadl na 24. 9. 2015. Akreditační komise projednala žádost na svém zasedání ve dnech 14. až 16. 9. 2015, přičemž dne 16. 9. 2015 vydala nesouhlasné stanovisko k žádosti. Písemné vyhotovení stanoviska obdržel správní orgán I. stupně dne 22. 9. 2015. Akreditační komise tedy dostála požadavku § 79 odst. 2 zákona o vysokých školách, neboť posoudila žádost po uplynutí 112 dnů a doručila své stanovisko správnímu orgánu I. stupně po 118 dnech. Nad rámec této skutečnosti žalovaný uvedl, že lhůta podle § 79 odst. 2 zákona o vysokých školách má povahu lhůty pořádkové, neboť není spojena s prekluzí či jiným následkem. 4. K rozkladové námitce, že Akreditační komise mohla žádost projednat již na svém dřívějším zasedání konaném v červnu, žalovaný konstatoval, že s ohledem na výše uvedené důvody je tato nedůvodná. Ozřejmil rovněž, proč byla žádost projednána právě na zářijovém termínu zasedání Akreditační komise. Dřívějším rozhodnutím ze dne 21. 4. 2015 č.j. MSMT-11206/2015 byla předmětná akreditace prodloužena pouze na dostudování stávajících studentů bez možnosti přijímat další studenty ke vzdělávání. U žalobce působila expertní pracovní skupina, která měla za úkol vyhodnotit kvalitu poskytovaného vzdělání a vyhodnotit, zda došlo ke zlepšení v kvalitě poskytovaného vzdělání. Červnové zasedání Akreditační komise se konalo v období, kdy u žalobce probíhaly státní závěrečné zkoušky studentů posledního ročníku, které byly rovněž předmětem posuzování expertní pracovní skupiny. Akreditační komise potřebovala mít pro posouzení žádosti zjištěn skutkový stav, a proto nemohlo dojít k projednání žádosti v červnovém termínu. Akreditační komise postupovala v rámci daných možností co nejrychleji. To dokládá například skutečnost, že bezprostředně po ukončení termínu státních zkoušek u žalobce požádal tajemník Akreditační komise dopisem ze dne 3. 7. 2015 žalobce o doplnění informací, které byly podstatné pro posouzení žádosti. 5. Žalovaný též poukázal na důležitost podávání žádostí ve věcech akreditací v dostatečném předstihu. Tuto otázku řeší již metodický pokyn Akreditační komise pro zpracování žádostí o akreditace studijních programů. Žádost je nutné podávat v takovém předstihu, který umožní dodržení správních zákonných lhůt. Konkrétně metodický pokyn doporučuje předkládat žádosti alespoň 6 měsíců před koncem platnosti akreditace. Je na žadatelích, pokud mají právní zájem na prodloužení platnosti přiznaných akreditací, aby předložili žádost tak, aby mohla být projednána v rámci 120denní lhůty před Akreditační komisí a posléze ministerstvem před uplynutím platnosti akreditace. 6. Postupem Akreditační komise nebyla dle žalovaného porušena zásada legitimního očekávání žalobce, který vycházel ze skutečnosti, že Akreditační komise v předcházejícím řízení o prodloužení platnosti akreditace jednala v kratším časovém intervalu. Legitimní očekávání na rozhodnutí v kratší lhůtě nemůže být založeno tím, že dříve Akreditační komise rozhodla v jiné věci v předstihu oproti zákonným požadavkům. Každá věc má své specifické okolnosti a povinností Akreditační komise je kvalitně posoudit předložené žádosti a vydat k nim stanovisko. 7. Žalovaný nepřisvědčil námitce, že Akreditační komise i ministerstvo se dopustily jednání v rozporu s § 6 odst. 1 a § 4 odst. 4 správního řádu a zásadou zákazu zneužití pravomoci, zákazu svévole správního orgánu a zásadou dobré správy. Neshledal ani rozpor s materiálním pojetím právního státu. Uvedl, že postup podle článku 5 písm. d) Statutu nebyl v dané věci namístě, neboť Akreditační komise projednala žádost a vydala stanovisko v zákonné lhůtě, a to v rámci řádného zasedání. Podotkl rovněž, že je nutno brát v úvahu zvláštní charakter Akreditační komise jakožto nezávislého odborného orgánu, jehož těžiště činnosti spočívá v odborném posouzení podmínek uskutečňování akreditovaných činností. 8. K námitce, že žalobci nebylo umožněno seznámit se s podklady pro rozhodnutí, uvedl, že správní orgán I. stupně žalobci zaslal dne 24. 9. 2015 žádost o vyjádření k podkladům s uvedením skutečnosti, že se blíží konec akreditace dne 30. 9. 2015. Vedle toho správní orgán I. stupně požádal Akreditační komisi o doplnění informací uvedených ve stanovisku dopisem ze dne 24.9.2015. Akreditační komise zaslala doplnění stanoviska dne 29. 9. 2015. Jelikož správní orgán I. stupně nepovažoval za nutné postupovat podle § 79 odst. 8 zákona o vysokých školách, nabízela se v zásadě pouze jedna myslitelná varianta meritorního rozhodnutí – zamítnutí žádosti, jelikož nesouhlasné stanovisko Akreditační komise je pro ministerstvo závazné. Vzhledem k běhu času pozbyl předmět řízení právního významu, resp. se stal právně neuskutečnitelným (nelze prodloužit něco, co neexistuje), a proto bylo řízení zastaveno. 9. Za pochybení žalovaný nepovažoval ani to, že žalobce nebyl znovu vyzván k vyjádření se k podkladům rozhodnutí, jelikož doplnění ze strany Akreditační komise bylo pouhým informativním doplněním, které nemohlo mít žádný vliv na existenci nesouhlasného stanoviska Akreditační komise v dané fází řízení. V tomto případě navíc není namístě chápat doplnění informací Akreditační komisí jako vlastní podklad pro rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, neboť na základě tohoto dokumentu nebylo rozhodnutí ministerstva vydáno. Správní orgán I. stupně vydal usnesení na základě nastalé právní skutečnosti, nikoli na základě určitých podkladů. 10. K věcným námitkám žalobce pak žalovaný uvedl, že není oprávněn se jimi zabývat, může posoudit toliko důvody, zda byly v době vydání rozhodnutí ministerstva dány zákonné důvody pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. 11. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce namítl nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí. Uvedl, že napadené rozhodnutí neobsahuje konkrétní důvody, proč nebyl v daném případě shledán rozpor se z