9 As 36/2018 — Nejvyšší správní soud

8 A 136/2018- 27 - text 7 8 A 136/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému J. P. zastoupený advokátem Mgr. Miroslavem Krutinou, se sídlem Vyšehradská 423/27, Praha 2, Finanční arbitr, se sídlem Legerova 1581/69, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu takto: I. Žalovaný je povinen vydat rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. FA/SR/ZP/613/2017 a to ve lhůtě 90 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 228,-Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. Miroslava Krutiny. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Podanou žalobou se žalobce domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení o návrhu žalobce vedeném pod sp. zn. FA/SR/ZP/613/2017, jíž spatřuje v počínání žalovaného, který do současné doby nerozhodl o návrhu žalobce podaného dne 8. 6. 2017 II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Jak žalobce uvedl v podané žalobě, dne 8. 6. 2017 byl podán návrh na zahájení řízení, které žalovaný zahájil pod sp. zn. FA/SR/ZP/613/2017, dne 19. 7. 2017 žalovaný vyzval žalobce k odstranění nedostatků návrhu na zahájení řízení, což žalobce učinil vyjádřením ze dne 24. 8. 2017, následně žalovaný vyzval žalobce výzvou ze dne 19. 12. 2017 k seznámení se s podklady pro vydání nálezu a to dne 24. 1. 2018, neboť ve věci shromáždil podklady nutné pro rozhodnutí. Poté však zůstal žalovaný v uvedené věci po dobu více než čtyř měsíců zcela nečinný. 3. Žalobce vyzval žalovaného k opatření proti nečinnosti dne 15. 6. 2018, avšak bezvýsledně. 4. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, jak uvedl ve vyjádření k podané žalobě, žalobce se v posuzované věci domáhá vydání bezdůvodného obohacení z částečně neplatné pojistné smlouvy a tvrdí, že si s ním pojišťovna řádně nesjednala poplatky a náklady, kterými v průběhu trvání smluvního vztahu neoprávněně snižovala kapitálovou hodnotu pojištění. 5. Žalobce je v řízení zastoupen advokátem, který vedle žalobce zastupuje nebo zastupoval více než 80 dalších spotřebitelů. 6. Žalovaný trval na tom, že v řízení postupuje aktivně a přiměřeně vzhledem ke smyslu institutu mimosoudního řešení sporu, své zákonem omezené příslušnosti, nástrojům a postupům, které mu umožňují procesní předpisy, jimiž je povinen se řídit a které se výrazně odlišují od procesních předpisů, předmětu sporu a jeho složitosti, a to s ohledem na problematiku investičního životního pojištění, počtu obdobných případů, kdy v současné době se jedná o několik set obdobných případů, (žalovaný vede více než 850 a řízení), a též s ohledem na to, co je pro jeho účastníky v sázce. 7. Spotřebitelé se ve valné většině případů domáhají určení neplatnosti pojistné smlouvy nebo její části až po několika letech od jejího uzavření, po celou dobu o pojistnou smlouvu nejevili zájem a nemají mnohdy ani v současné době, přestože jejich jménem je vedeno řízení před žalovaným. 8. Poté co žalovaný objasnil povahu a účel institutu finančního arbitra s tím, že hlavním úkolem finančního arbitra je mimosoudní řešení spor přistoupil k argumentaci ve věci samé. Žalovaný trvá na tom, že není v projednávané věci nečinný s odkazem na běh lhůt pro vydání rozhodnutí, jak je upraven v § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon č. 229/2002 Sb.) a rovněž s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudek ze dne 31. 5. 2018, č. j. 9 As 36/2018-37. Žalovaný trvá na tom, že lhůta podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č 229/2002 Sb. počne běžet dnem, kdy žalovaný vyhodnotí úplnost spisového materiálu a tuto skutečnost projeví navenek tím, že vyhotoví a vypraví výzvu stranám sporu seznámením se se shromážděními podklady. 9. Pro případ, že by Městský soud v Praze nenalezl důvod pro zamítnutí žaloby, žalovaný označil žalobu za předčasnou a nepřípustnou a navrhl, aby soud žalobu odmítl. Žalovaný uvedl, že žádost žalobce k opatření proti nečinnosti obdržel dne 15. 6. 2018, žalovaný vyzval žalobce, aby mu sdělil, zda postoupil pohledávku z pojistné smlouvy, která je předmětem sporu v řízení třetí osobě následně vyzval žalobce v podání osobního ústního vysvětlení dne 6. 12. 2018 za účelem projednání podmínek řízení předmětu sporu a případné možnosti smírného řešení sporu 10. Žalovaný připustil, že procesně pochybil, když o nevyhovění žádosti nevyhotovil usnesení podle § 80 odst. 6 správního řádu, trval však na tom, že žalobce podal žalobu dříve, než vyčerpal všechny prostředky k ochraně proti nečinnosti 11. Žalovaný dále namítl, že žalobci nenáleží právo na náhradu nákladů řízení a pokud by ve věci vydal nové rozhodnutí dříve, než soud o žalobě rozhodne, jsou dány předpoklady pro aplikaci § 60 odst. 7 s. ř. s. Žalobce ani jeho právní zástupce by neměli těžit z vlastního nepoctivého jednání III. Posouzení žaloby 12. Z obsahu připojeného správního spisu se podává, že žalobce podal dne 8. 6. 2017 návrh na zahájení řízení proti České pojišťovně a.s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1 (dále též jen jako „pojišťovna“), jímž se na základě uzavřené pojistné smlouvy č. 6928755618 domáhal aby, žalovaný rozhodl o povinnosti České pojišťovny a.s., vydat žalobci částku ve výši rozdílu mezi kapitálovou hodnotou pojistného nesníženou o neoprávněně odečítané poplatky a náklady a souhrnem skutečně přiznaného odkupného a mimořádných výběrů a zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky. 13. Žalovaný dne 19. 7. 2017 vydal oznámení o zahájení řízení a současně vyzval žalobce k odstranění nedostatků návrhu. Konkrétně vyzval žalobce, aby sdělil a doložil jaké předsmluvní a smluvní dokumenty mu byly předloženy před podpisem pojistné smlouvy, sdělil, zda před uzavřením pojistné smlouvy měl u České pojišťovny uzavřeny jiné pojistné smlouvy a uvedl důvody, které jej vedly k uzavření pojistné smlouvy. Dále vyzval žalobce, aby doložil jiné důkazní prostředky nebo důkazy, než u kterých požaduje, aby finanční arbitr uložil jejich předložení pojišťovně. 14. Žalobce doplnil podaný návrh podáním ze dne 23. 8. 2017. 15. Česká pojišťovna a.s., a opakovaně požádala o prodloužení lhůty k vyjádření a předložení spisové dokumentace; k návrhu se vyjádřila dne 11. 12. 2017. 16. Žalovaný dne 19. 12. 2017 žalobce vyzval k seznámení se s podklady pro vydání nálezu, s tím, že tak může učinit v sídle žalovaného dne 24. 1. 2018. Součástí sdělení je vyjádření žalovaného, že pokud po provedeném seznámení s podklady nevyplyne potřeba dalšího doplnění shromážděných podkladů žalovaný podle § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb. vydá ve věci nález. Obdobná výzva byla učiněna vůči České pojišťovně s tím, že den pro seznámení se s podklady pro rozhodnutí byl stanoven na 25. 1. 2018. 17. Dne 15. 6. 2018 žalobce zaslal žalovanému výzvu k přijetí opatření proti nečinnosti, neboť lhůta k vydání rozhodnutí marně uplynula. 18. Dne 23. 8. 2018 žalovaný vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů sdělil, zda pojistnou smlouvu nebo pohledávky z ní plynoucí postoupil třetí osobě. K tomu se žalobce vyjádřil dne 19. 9. 2018. 19. Podle § 79 odst. 1 s.ř.s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. 20. Podle § 81 odst. 2 s.ř.s. je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon. 21. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce. 22. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Klíčové pro posouzení věci je, zda žalovaný splnil povinnost rozhodnout ve věci samé ve lhůtě 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí. Zákonem stanovená lhůta 90 dnů pro rozhodnutí vychází z článku 8 písm. e) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů), který uvádí: „výsledek postupu alternativního řešení sporu musí být k dispozici do 90 kalendářních dnů ode dne, kdy subjekt alternativního řešení sporu obdržel úplný spis stížnosti. U velmi složitých sporů může příslušný subjekt alternativního řešení sporů tuto lhůtu 90 kalendářních dnů na základě vlastního uvážení prodloužit. Strany musí být informová