2 Afs 11/2017 — Nejvyšší správní soud

8 Af 86/2014- 67 - text 8 8 Af 86/2014 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce: O. K. zastoupeného Mgr. Lukášem Matějíčkem, advokátem se sídlem Voršilská 10, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 11. 2013, č. j. 26791/13/5000-14104-711507 č. j. 26792/13/5000-14104-711507 č. j. 26793/13/5000-14104-711507 t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: 1. Původně samostatně podanými žalobami, které byly usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 16. 1. 2014, č. j. 59Af 2/2014-10, spojeny ke společnému řízení žalobce brojí proti shora uvedeným rozhodnutím žalovaného. 2. Rozhodnutím ze dne 8. 11. 2013, č. j. 26791/13/5000-14104-711507, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 9 (dále jen „správce daně“) ze dne 26. 2. 2013, č. j. 945411/13/2009-24802-105803, kterým správce daně zamítl návrh žalobce na povolení obnovy řízení ukončeného pravomocným rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 9 ze dne 14. 12. 2010, č. j. 339424/10/009911105803. 3. Rozhodnutím ze dne 8. 11. 2013, č. j. 26792/13/5000-14104-711507, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí správce daně ze dne 26. 2. 2013, č. j. 945380/13/2009-24802-105803, kterým správce daně zamítl návrh žalobce na povolení obnovy řízení ukončeného pravomocným rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 9 ze dne 14. 12. 2010, č. j. 339552/10/009911105803. 4. Rozhodnutím ze dne 8. 11. 2013, č. j. 26793/13/5000-14104-711507, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí správce daně ze dne 26. 2. 2013, č. j. 794395/13/2009-24802-105803, kterým správce daně zamítl návrh žalobce na povolení obnovy řízení ukončeného pravomocným rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 9 ze dne 14. 12. 2010, č. j. 339619/10/009911105803. 5. Žalobce podanými žalobami shodně vytýká napadeným rozhodnutím, že nevzala v úvahu zásadní okolnosti, které ovlivnily zákonnost daňové kontroly provedené za zdaňovací období roku 2005, 2006 a 2007 a nepřistoupil ke zrušení nezákonných platebních výměrů, ač mu to § 119 odst. 4 daňového řádu umožňuje. Smyslem navrhované obnovy řízení bylo zrušení nezákonného platebního výměru, žalovaný se však soustředil pouze na běh subjektivních a objektivních lhůt k podání návrhu na obnovu řízení, čímž porušil svou zákonnou povinnost. Žalobce rovněž vytýká žalovanému, že se nevypořádal s celým obsahem odvolání. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě popsal průběh daňového řízení, provedeného se žalobcem za zdaňovací období 2005, 2006 a 2007. S odkazem na zákonnou úpravu zdůraznil, že napadenými rozhodnutími bylo rozhodováno pouze o přípustnosti obnovy řízení. Cílem žalobce je však zrušení platebních výměrů, které žalobce pokládá za nezákonné, směšovat institut řádného opravného prostředku s mimořádným opravným prostředkem však není přípustné. 7. Jak žalovaný zdůraznil, v rámci řízení o povolení obnovy se nemohl zabývat meritorně rozhodnutím, které již nabylo právní moci, to by bylo možné pouze, pokud by obnova řízení byla povolena, což však ve věci žalobce nepřicházelo v úvahu, neboť pro to nebyly splněny základní předpoklady stanovené v § 117 a § 118 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). 8. Z obsahu správního spisu se podává, že Finančním úřadem v Novém Boru (dále jen „finanční úřad“) byla se žalobcem vedena daňová kontrola daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005, 2006, 2007. Na základě výsledků daňové kontroly vydal Finanční úřad pro Prahu 9 dodatečné platební výměry dne 14. 12. 2010, č. j. 339619/10/009911105803 (zdaňovací období roku 2007), č. j. 339552/10/009911105803 (zdaňovací období roku 2006) a č. j. 339424/10/009911105803 (zdaňovací období roku 2005), které nebyly napadeny odvoláním a nabyly právní moci dne 18. 1. 2011 (dále jen „platební výměry“). 9. Žalobou podanou dne 3. 12. 2010 se žalobce domáhal ochrany proti nezákonnému zásahu finančního úřadu, s tím, že jeho pracovníci se při získávání důkazů dopustili nezákonného postupu spočívající v tom, že místní šetření uskutečněné dne 5. 10. 2010 bylo provedeno v rodinném domě V. U., který je v řízení třetí osobou a nikoli daňovým subjektem podle § 6 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též jen „Krajský soud v Ústí nad Labem“), ze dne 24. 2. 2011, č. j. 59A 95/2010-31, bylo řízení o žalobě zastaveno. Krajský soud v Ústí nad Labem vyšel ze zjištění, že v daňovém řízení pokračoval správce daně (Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 9), který vydal platební výměry. Projednáním zprávy o daňové kontrole a vydáním dodatečných platebních výměrů, daňová kontrola skončila. Protože platební výměry nabyly právní moci, aniž by žalobce využil možnost podat proti nim opravný prostředek, dovodil Krajský soud v Ústí nad Labem, že žalobce se na svých veřejných subjektivních právech necítí poškozen a nezákonný zásah již netrvá, a proto podle § 86 s.ř.s. řízení zastavil. 10. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 2. 2011, č. j. 59A 95/2010-31, podal žalobce kasační stížnost, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 14. 7. 2011, č. j. 1Aps 3/2011-72 Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou a napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a uložil krajskému soudu v dalším řízení vést žalobce k odstranění nedostatku návrhu na zahájení řízení, neboť nebylo zřejmé, zda se jedná o žalobu proti rozhodnutí nebo na ochranu před nezákonným zásahem. Na základě toho žalobce doplnil svou žalobu s tím, že se domáhá určení, že zásah spočívající v provedení kontroly při místním šetření u pana V. U. v jeho rodinném domě na adrese ul. g. S. 278, v N. B., z níž byl pořízen protokol č. j. 34725/10/175970506140 ze dne 5. 10. 2010 byl nezákonný; dále zrušení rozhodnutí o námitce podle § 16 odst. 4 písm. d) zákona č. 337/1992 Sb. ze dne 3. 11. 2010, č. j. 37596/10/175040505796. 11. Rozsudkem ze dne 29. 2. 2012, č. j. 59A 95/2010-97, Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu v části směřující proti nezákonnému zásahu zamítl a v části požadující zrušení rozhodnutí Finančního úřadu v Novém Boru ze dne 3. 11. 2010, č. j. 37596/10/175040505796 odmítl. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2012, č. j. 1Aps 5/2012, byla zamítnuta kasační stížnost, kterou žalobce podal proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Nejvyšší správní soud zde uvedl, že: „místní šetření provedené u třetí osoby z podstaty věci nemůže představovat přímý zásah proti daňovému subjektu, tak jak je vyžadováno podmínkou číslo 5. Tento zásah byl učiněn vůči V. U. Splněny přitom nejsou ani podmínky číslo 1 a 2, jelikož, a to ostatně vyplývá i ze samotné kasační stížnosti, zkrácen na svých právech by stěžovatel mohl být pouze na základě následných platebních výměrů, pokud by ty čerpaly z nezákonně získaných důkazů. Samotné získání těchto důkazů prostřednictvím místního šetření u třetí osoby takové přímé zkrácení na právech daňového subjektu nepředstavuje. Platební výměry samozřejmě soudně přezkoumatelné jsou.“ 12. Dne 30. 12. 2012 podal žalobce správci daně návrh na povolení obnovy řízení ve věci platebních výměrů s tím, že tato rozhodnutí vycházejí ze zprávy o daňové kontrole č. j. 28400/10/175930506093, která se žalobcem nebyla řádně projednána. Finanční úřad postupoval v řízení v rozporu se zákonem č. 337/1992 Sb. neodstranil sporně získané důkazy, spočívající zejména v porušení práva na nedotknutelnost obydlí a ve vedení řízení vykazující znaky podjatosti zúčastněných osob zpracovávajících kontrolu. Návrh správce daně zamítl rozhodnutími ze dne 26. 2. 2013, č. j. 945411/13/2009-24802-105803, ze dne 26. 2. 2013, č. j. 945380/13/2009-24802-105803, a ze dne 26. 2. 2013, č. j. 794395/13/2009-24802-105803 se shodným odůvodněním, že obnova řízení je institutem sloužícím k nápravě nedostatků ve zjištěném skutkovém stavu, nikoli ve stavu právním a soudy ve správním soudnictví nad to neshledaly, že by provedení místního šetření u třetí osoby bylo nezákonné. 13. Žalobce podal proti uvedeným rozhodnutím identická odvolání, v nichž uplatnil dva odvolací důvody. Žalobce vytkl správci daně, že řádně nevypořádal s důvody uvedenými v žádosti a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2012, č. j. 1Aps 5/2012, vyložil účelově v neprospěch žalobce. Žalobce trval na tom, že zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků podmínky místního šetření v obydlí, kde není provozovna, vůbec neupravoval a daňový řád vylučuje, aby se konalo místní šetření v obydlí, kde není provozovna bez souhlasu soudu. Z uvedených důvodů setr