4 As 141/2013 — Nejvyšší správní soud

9 A 84/2016- 158 - text 13 9A 84/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobkyně: M. P., narozený dne [datum] bytem [adresa], zastoupený advokátkou Mgr. Markétou Novákovou sídlem Římská 14, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2, 110 01 Praha 1 za účasti osoby zúčastněné na řízení: České dráhy, a.s., IČO 70994226 sídlem Nábřeží L. Svobody 1222, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2016, č. j. MHMP 460939/2016, sp. zn. S-MHMP 873749/2015/STR takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou podanou dne 16. 5. 2016 u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního řádu, ze dne 17. 3. 2016, č. j. MHMP 460939/2016, sp. zn. S-MHMP 873749/2015/STR (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 8, odboru územního rozvoje a výstavby (dále též „stavební úřad“ nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 3. 2015, č. j. MCP8027119/2015, sp. zn. MCP8 050346/2014/OV.Hrd (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž správní orgán I. stupně nařídil žalobci jakožto vlastníkovi odstranit stavbu nazvanou „Objekt haly Autoservisu na pozemku č. parc. XXXX/Y k.ú. L.“ v . u domu č.p. XXXX v ulici V M. (dále též „stavba“). V prvostupňovém rozhodnutí je odstraňovaná stavba popsána následovně: - jedná se o ocelovou konstrukci opravárenské haly s opláštěním a střechou z vlnitého plechu se zateplením skelnou vatou. Hala o zastavěné ploše 160 m2 a výšce hřebene střechy + 4,5 m od podlahy haly slouží jako autoservis - k hale je provedena zděná přístavba o zastavěné ploše 264 m2, ve které je zádveří, sklad, chodba, 4 kanceláře a koupelna. Stavba výšky úrovně ploché střechy + 2,5 m od podlahy slouží jako zázemí autoservisu - areál servisu je napojen na přípojku vody, kanalizace a elektro. Přístup k objektu je po stávající asfaltové cestě z ulice V M. 2. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 25. 3. 2016. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí stručně shrnul skutečnosti zjištěné ze spisového materiálu, na základě kterých dospěl správní orgán I. stupně k závěru, že jsou dány důvody pro nařízení odstranění stavby podle §129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „stavební zákon“). 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítl, že zhotovitel stavby, pan J. S., vybudoval stavbu před rokem 1997 se souhlasem vlastníka pozemku, společnosti České dráhy, a. s., které pro pana S. vyřizovaly odběr vody a elektrické energie. Pan S. byl následně před 16 lety vyzván Správou dopravní cesty Praha k zaslání stavebního povolení, od té doby záležitost řešena nebyla. Žalobce se proto domnívá, že pan S. doklady doložil. Žalobce dále poukázal na přílohu kupní smlouvy - geometrický plán, kde je předmět koupě vyznačen, a uvedl, že kupní smlouvu uzavřel nesprávně s nájemcem D. F.; vlastník stavby J. S. však ke koupi přistoupil. Žalobce poukázal na nesprávný postup stavebního úřadu, který uložil v rozhodnutí uvedené povinnosti, aniž by zdokumentoval, z čeho je žalobce osobou povinnou. Podle žalobce byl k vydání rozhodnutí o povolení stavby oprávněn Drážní správní orgán, u kterého si měl stavební úřad vyžádat potřebné listiny. Stanoviska Českých drah, a.s. a Správy železniční dopravní cesty považuje žalobce za ryze formální. Stavební úřad neprovedl žádné důkazy a rozhodl na podkladě neúplně zjištěného skutkového stavu věci. 5. K podanému odvolání se vyjádřil dne 30. 4. 2015 vlastník pozemku, České dráhy, a.s., který trval na odstranění stavby, neboť je přesvědčen, že se jedná o stavbu neoprávněnou, protože není zapsána v katastru nemovitostí. 6. V rámci přezkoumání napadeného prvostupňového rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, žalovaný zjistil, že dne 7. 4. 2014 žalobce požádal stavební úřad o potvrzení existence stavby. Vzhledem k tomu, že stavební úřad v archivu nedohledal žádné doklady svědčící o právním stavu dané stavby, požádal Drážní úřad o zaslání dokladů ke stavbě, popř. stanoviska k existenci stavby, neboť stavba se nachází v ochranném pásmu dráhy. Drážní úřad podáním ze dne 12. 7. 2014 sdělil, že podle § 9 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o drahách“), vydává souhlas pouze k činnostem v ochranném pásmu dráhy. Stavební úřad na základě uvedených skutečností dospěl k závěru, že se jedná o stavbu provedenou bez povolení stavebního úřadu a zahájil opatřením ze dne 20. 6. 2014 řízení o odstranění stavby dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Stavební úřad současně poučil vlastníka stavby, za jakých podmínek lze stavbu dodatečně povolit. Dne 21. 10. 2014 vznesl žalobce námitky, že nesouhlasí s odstraněním stavby a doložil doklady prokazující dle jeho názoru povolení stavby, a to doklad o vodném a stočném vystavený Českými drahami, a. s. dne 23. 8. 2000, dopis Správy dopravní cesty Praha adresovaný J. S. ze dne 7. 7. 1998, kde odesílatel sděluje, že stavební povolení neobdržel a požaduje buď zaslání projektové dokumentace z důvodu projednání s Drážním úřadem nebo odstranění stavby, geometrické zaměření stavby, posouzení traťové distance a dále prohlášení bývalého vlastníka stavby, J. S., že stavba byla postavena v roce 1977. 7. Žalovaný uzavřel, že žalobce jako vlastník stavby nevyužil práva požádat o dodatečné povolení stavby a nesplnil zákonné podmínky vyplývající z § 129 odst. 2 stavebního zákona. Na místo tohoto vznesl do řízení o odstranění stavby námitky a předložil doklady, na základě kterých prokazoval legálnost stavby. Žalovaný vyzdvihl, že stavební zákon nedává prostor pro správní úvahu stavebnímu úřadu, který je bez dalšího povinen nařídit odstranění stavby v případě, kdy vlastník stavby nepodá žádost o dodatečné povolení stavby. Žalovaný dále uvedl, že stavební úřad neměl důvod zpochybňovat otázku vlastnictví stavby, když v celém průběhu řízení žalobce své vlastnictví ke stavbě nezpochybnil ani nevyvracel. Žalobce se v průběhu řízení snažil prokázat, že stavba byla povolena, resp. zkolaudována, předchozím vlastníkem. Existence dokladu o vodném a stočném nebo geodetické zaměření stavby nejsou doklady, které prokazují legálnost stavby. Dokladem o povolení stavby nemůže být ani výjimka ze zákazu staveb v ochranném pásmu dráhy udělená Drážním správním orgánem dne 6. 2. 1991, který byla navíc určena jen pro buňku. Žalovaný s poukazem na § 22 odst. 2 a 3 zákona č. 51/1964 Sb., o drahách, uvedl, že stavbu – protože není stavbou na dráze a ani být nemůže – nemohl podle v té době platného zákona o drahách příslušný speciální stavební úřad na úseku drah povolit. Jelikož stavba byla provedena bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem a vlastník stavby nevyužil práva požádat o dodatečné povolení stavby, nezbylo stavebnímu úřadu než nařídit odstranění stavby. III. Žaloba 8. Žalobce uvedl, že byl nájemcem pozemku parc. č. XXX/Y v katastrálním území L., x u domu V M. č.p. XXXX (dále též „pozemek“), na kterém stojí stavba. Napadeným rozhodnutím v řízení o odstranění stavby nařídil stavební úřad odstranění stavby vlastníkovi této stavby. Žalobce má předně za to, že s ohledem na průběh celého řízení před stavebním úřadem je sporné, kdo je skutečným vlastníkem stavby a tedy komu měla být povinnost správním orgánem uložena. Žalobce je rovněž přesvědčen, že celé řízení o odstranění stavby je vedeno protiprávně a účelově, když bylo původně zahájeno jiné řízení – o potvrzení existence stavby a stavební úřad, aniž by náležitě zdůvodnil svůj závěr o zahájení řízení o odstranění stavby, toto zahájil a nakonec v něm vydal rozhodnutí. V celém řízení se poté stavební úřad i žalovaný odmítli zabývat tvrzeními a námitkami žalobce, které jsou pro samotnou věc naprosto zásadní a neprovedli ani žalobcem navrhované důkazy. Obě správní rozhodnutí tak nepochybně stojí na neúplně zjištěném skutkovém stavu věci a v důsledku toho jsou nezákonná. 9. Žalobce zahájil řízení o potvrzení existence stavby z důvodu, že mu vlastník pozemku pod stavbou – České dráhy, a.s. vypověděl nájemní smlouvu s odůvodněním, že na pozemku, který je předmětem nájmu, je postavena nepovolená stavba. Převod pozemku pod stavbou do výlučného vlastnictví žalobce České dráhy a. s. odmítly, přestože transakci podle žalobce v minulosti opakovaně ústně přislíbily. Žalobce koupil stavbu již stojící a předpokládal, že se jedná o stavbu povolenou, čemuž nasvědčovaly i některé dokumenty, které později získal.