10 As 217/2016 — Nejvyšší správní soud

10 A 108/2016- 80 - text 13 10 A 108/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobců: a) Mgr. M. B., Ph. D. b) Mgr. T. B. oba bytem … oba zastoupeni JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem sídlem Wellnerova 1322/3, Olomouc proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 4. 5. 2016, č. j. MSMT-1436/2016-4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobci jsou společníky společnosti Vysoká škola uměleckých terapií s.r.o., která byla založena dne 7. 10. 2014, avšak dosud nevznikla zápisem do obchodního rejstříku. Žalobci v roce 2014 požádali podle § 39 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, (dále jen „zákon o vysokých školách“) o státní souhlas k působení soukromé vysoké školy pro uvedenou společnost, a zároveň žádali akreditaci bakalářského studijního programu Umělecké terapie. Žalovaný žádost předložil Akreditační komisi, která k návrhu studijního programu zaujala negativní stanovisko, neboť jej považovala za nedostatečně personálně zabezpečený. Tím bylo předznamenáno zamítnutí žádosti o státní souhlas i akreditace podle § 39 odst. 8 písm. a) a § 79 odst. 5 písm. f) zákona o vysokých školách. Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministryně“) napadeným rozhodnutím zamítla rozklad žalobců proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaného. Žalobci především tvrdí, že Akreditační komise ve svém negativním stanovisku vycházela z nesprávných skutkových zjištění. II. Napadené rozhodnutí 2. Ministryně v napadeném rozhodnutí konstatovala, že ustanovení § 39 odst. 8 písm. a) a § 79 odst. 5 písm. f) zákona o vysokých školách zapovídají vydání státního souhlasu a udělení akreditace, pokud Akreditační komise nevydala k posuzovanému studijnímu programu souhlasné stanovisko. Řízení dle ministryně nebylo zatíženo žádnými vadami. Žalovaný se též v prvostupňovém rozhodnutí dostatečně vypořádal s námitkami týkajícími se stanoviska Akreditační komise; nebyl shledán důvod k předložení věci Akreditační komisi k opětovnému projednání podle § 79 odst. 8 zákona o vysokých školách. 3. Ministryně dospěla k závěru, že v prvostupňovém řízení ze strany žalovaného ani ze strany Akreditační komise nedošlo k žádným procesním pochybením. Žalobci byli řádně vyzvání k odstranění vad žádosti, které bylo možné odstranit. Žalobci také byli řádně poučeni o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu. Pokud jde o námitku podjatosti proti člence Akreditační komise, konstatovala ministryně, že nemá pravomoc o podjatosti členů tohoto orgánu rozhodovat, neboť se jedná o nezávislý orgán sui generis. K námitce, že došlo v průběhu řízení ke změnám standardů Akreditační komise, které byly na věc aplikovány, ministryně uvedla, že změny standardů se tohoto řízení vůbec nedotýkaly. Též všechny ostatní dílčí námitky procesního charakteru ministryně považovala za nedůvodné. III. Žaloba 4. Žalobci zaprvé uvedli, že Akreditační komise hodnotila pouze studijní program Umělecké terapie jako celek, ale nikoliv jeho jednotlivé studijní obory. Ačkoliv jsou všechny obory zajišťovány shodnými pedagogy, v jednotlivých částech žádosti jsou konkrétně popsány jejich profily vždy s ohledem na daný obor. Akreditační komise navíc ve svém stanovisku pojmy studijní program a studijní obor zaměňuje, a není tak zřejmé, k čemu se vlastně vyjadřuje. 5. Akreditační komise dle názoru žalobců mylně posoudila personální zabezpečení studijního programu. Zaprvé uvedla, že žádný z vyučujících není profesor, což však nemůže být důvodem negativního stanoviska, neboť dle standardů Akreditační komise postačí, že je studijní program zabezpečen docentkami. Dále Akreditační komise mylně uvedla, že jen dva vyučující mají titul Ph.D., a tedy počet vyučujících s tímto titulem nesprávně spočítala. Akreditační komise také nevzala v potaz vyučujícího s titulem Dr. 6. Podle žalobců dále Akreditační komise nesprávně posoudila odborné zázemí navržené garantky studijního programu doc. B. V řízení byla předložena obsáhlá bibliografie, která svědčí o tom, že garantka se věnuje problematice psychomotoriky a pohybu. Též habilitační obor navržené garantky, jímž byla kinantropologie, což je věda zabývající se pohybem a úzce související s arteterapií, byl odpovídající. Ze standardů Akreditační komise vyplývá, že garant nemusí být habilitován přímo v daném oboru, ale může se jednat i o obor příbuzný, což je v nyní projednávané věci splněno. Akreditační komise tedy pochybila, když vycházela z názoru, že studijní program umělecké terapie může garantovat pouze osoba, která se ve své vědecké práci věnuje umění. Žalobci též poukázali na seznam literatury, jejímiž autory jsou různé osoby z navrženého seznamu vyučujících studijního programu, a která se tématu uměleckých terapií věnuje. Personální zabezpečení tedy bylo dle žalobců dostatečné. 7. Žalobci mají za to, že žalovaný pochybil, když se bez dalšího řídil závěry negativního stanoviska Akreditační komise. Upozornili, že podle § 79 odst. 8 zákona o vysokých školách měl žalovaný pravomoc vrátit věc Akreditační komisi k novému posouzení, což měl také v projednávané věci kvůli výše uvedeným chybám při zjišťování skutkového stavu učinit. Dále žalobci upozornili, že jejich žádost byla posuzována podle verze standardů Akreditační komise účinné v době vydání stanoviska, nikoliv podle verze účinné v době podání žádosti. V tom žalobci spatřují významný zásah do své právní jistoty. 8. Žalobci také brojili proti způsobu, jakým Akreditační komise vypořádala jejich námitku podjatosti vůči jedné z jejích členek. Zaprvé byli žalobci v usnesení o zamítnutí námitky podjatosti poučeni, že proti způsobu vyřízení námitky budou moci brojit v rozkladu. Když tak ale učinili, ministryně odmítla podjatost členky Akreditační komise posoudit, protože dospěla k závěru, že tomu brání nezávislost Akreditační komise. Takový stav je však nepřijatelný z hlediska práva žalobců na spravedlivý proces. Dále pak Akreditační komise pochybila, když se nevypořádala s důkazy, které žalobci navrhovali v námitce podjatosti. V těchto skutečnostech žalobci spatřovali vady řízení, které mohly vést k nezákonnosti rozhodnutí ve věci samé. IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobců 9. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Uvedl, že za situace, kdy Akreditační komise vydala k žádosti negativní stanovisko, mu nezbývalo, než žádost zamítnout. Důvody pro vrácení věci Akreditační komisi k novému projednání dány nebyly, neboť žalovaný neshledal, že by negativní stanovisko bylo založeno na nesprávném skutkovém nebo právním posouzení. Žalobci se dle žalovaného mýlí ve svých tvrzeních směřujících proti stanovisku Akreditační komise; ta postupovala správně, když posoudila studijní program jako celek, neboť takový postup je předpokládán zákonem. Žalovaný má za to, že bylo správné, pokud vycházel z právní úpravy účinné v době rozhodování, nikoliv s úpravy účinné v době podání žádosti. Změny v právní úpravě navíc ani nezapříčinily zamítnutí žádosti. Ke způsobu vyřízení námitky podjatosti členky Akreditační komise žalovaný setrval na názoru, že podjatost svých členů může posuzovat jen Akreditační komise sama. 10. Žalobci na vyjádření žalovaného reagovali replikou, v níž setrvali na své argumentaci uvedené již v žalobě. Zdůraznili, že Akreditační komise věc posoudila chybně, a žalovaný jí tedy měl věc opětovně předložit k nápravě vad původního stanoviska. Žalobci v postupu Akreditační komise, a potažmo i žalovaného, spatřují nepřípustnou libovůli. V. Podmínky řízení 11. Žaloba byla původně podána jménem společnosti Vysoká škola uměleckých terapií s.r.o. Soud však zjistil, že tato společnost sice byla založena zakladatelským právním jednáním, nebyla však dosud zapsána do obchodního rejstříku. Podle § 33 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen „s. ř. s.“) má způsobilost být účastníkem řízení ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, a správní orgán; jinak ten, komu ji zákon přiznává. Podle § 126 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) právnická osoba vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku a podle § 118 o. z. má právnická osoba právní osobnost od svého vzniku. Z toho vyplývá, že osoba původně označená za žalobkyni dosud nemá způsobilost mít práva a povinnosti, a tedy ani procesní způsobilost podle § 33 odst. 2 s. ř. s. 12. Na uvedeném nic nemění ani § 127 o. z., dle nějž sice lze jednat jménem právnické osoby, která dosud nevznikla, avšak do doby jejího vzniku toto právní jednání zavazuje přímo jednající osobu. Uvedené ustanovení totiž právnické osobě před jejím vznikem nepřiznává způsobilost mít práva a povinnosti. Procesní su