6 Ads 17/2013 — Nejvyšší správní soud

10 A 17/2020- 71 - text  29 10 A 17/2020 - [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: J.R. bytem XYZ zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem, sídlem Starobranská 327/4, Šumperk proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 za účasti: M.R. bytem XYZ zastoupené JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem, Dražkovice 181, Pardubice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2019, čj. 54319/2019-MZE-11121 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 5. 12. 2019, čj. 54319/2019-MZE-11121, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Josefa Sedláčka, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou podanou dne 7. 2. 2020 domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva zemědělství (dále též „žalovaný“) ze dne 5. 12. 2019, čj. 54319/2019-MZE-11121 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl námitky žalobce proti oznámením Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „správní orgán prvního stupně“ či „Fond“) o provedení aktualizace evidence půdy podle uživatelských vztahů (dále též „evidence půdy“) ze dne 4. 9. 2019, čj. SZIF/2019/0540849 a čj. SZIF/2019/0540848, sp. zn. 15/665/EPU/1/1044663 (dále též „Oznámení o provedení aktualizace“), a o neprovedení aktualizace evidence půdy ze dne 4. 9. 2019, čj. SZIF/2019/0540695 a čj. SZIF/2019/0540698, sp. zn.15/665/EPU/1/1044663 (dále též „Oznámení o neprovedení aktualizace“; společně s Oznámeními o provedení aktualizace dále též jen jako „Oznámení“). Předmětnými Oznámeními (ne)provedl Fond ve smyslu § 3g odst. 3 a odst. 4 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, v rozhodném znění (dále jen „zákon o zemědělství“), v Oznámeních specifikovanou aktualizaci evidence půdy týkající se půdních bloků [dílů půdních bloků (dále též „DPB“)] na základě ohlášení žalobce ze dne 25. 5. 2015. Uživatelem dotčeným navrženou aktualizací evidence půdy je přitom osoba zúčastněná na řízení. 2. Napadeným rozhodnutím žalobce námitky žalobce zamítl a všechna Oznámení potvrdil. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 3. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí rekapituloval předchozí průběh správního řízení a navazujícího soudního přezkumu, podrobně shrnul závěry vyslovené v Oznámeních a sumarizoval námitky, které žalobce v námitkách proti Oznámením vznesl. 4. K poukazu na nedodržení požadavku vyplývajícího z ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), když ve výrokové části Oznámení není uvedeno právní ustanovení, dle kterého je rozhodováno, žalovaný odkázal na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013 - 25, přičemž zdůraznil, že ve výroku bylo vždy uvedeno, zda jde o oznámení o provedení či oznámení o neprovedení aktualizace, přičemž bližší specifikace, tedy přesný odkaz, byla uvedena v odůvodnění Oznámení. 5. Žalovaný dále konstatoval, že v rámci rozhodování o aktualizaci evidence půdy dle ustanovení § 3g zákona o zemědělství může být výroková část fakticky tvořena jedním výrokem nebo výroky několika. V ohlášení ze dne 25. 5. 2015 bylo podle žalovaného uvedeno 16 DPB, přičemž Fond rozhoduje o každém DPB samostatně, což je reflektováno ve výrokové části Oznámení. Jelikož ve vztahu k 13 z uvedených 16 DPB byla dána překážka litispendence, bylo o zbylých DPB rozhodnuto samostatně, rozhodnutím v části věci. Poté, co bylo dne 30. 4. 2019 rozhodnuto v řízení zahájeném dne 2. 4. 2015, které se týkalo shodných 13 DPB, mohl Fond v řízení zahájeném dne 25. 5. 2015 pokračovat a vydat dne 4. 9. 2019 čtyři výše označená Oznámení, tedy meritorní rozhodnutí, týkající se zbývajících 13 DPB). Fond tak podle žalovaného vydal konečné (meritorní) rozhodnutí, kterým rozhodl o zbývající části věci a vyčerpal tím celý předmět správního řízení beze zbytku. Žalovaný přitom konstatoval, že v řízení o aktualizaci evidence půdy je pro výrokovou část důležitá skutečnost, zda se jedná o řízení s jedním či dvěma nebo více účastníky. Doplnil, že pro jednotlivé účastníky řízení mohou být vydávány jednotlivé výroky ke konkrétním osobám, a to i v řízení o aktualizaci evidence půdy v případě, kdy jde o řízení se dvěma či více účastníky, a to z toho důvodu, že ačkoli se řízení týká pozemků resp. DPB uvedených v ohlášení, výsledek rozhodovací činnosti je pro každého účastníka řízení individuální a rozdílný. V řízení se tak podle žalovaného vydává každému účastníku řízení oznámení (o provedení či neprovedení aktualizace evidence půdy) postupem dle ustanovení § 3g odst. 3 nebo podle § 3g odst. 4 zákona o zemědělství anebo dle obou výše uvedených ustanovení, podle toho, jak komu svědčí či nesvědčí právní důvody užívání. Pokud ani jeden z účastníků řízení nedoloží právní důvod užívání na část ohlášené plochy, postupuje Fond dle ustanovení § 3g odst. 3 zákona o zemědělství a provede aktualizaci vedoucí k úplnému vynětí. Všechny výroky vydané v jednotlivých rozhodnutích se navzájem podmiňují, proto námitky byť jen proti jednomu rozhodnutí nutně vedou k přezkumu všech ostatních v řízení vydaných rozhodnutí. Z těchto důvodů napadení oznámení adresovaného pouze žalobci má za následek přezkum i všech zbylých Oznámení vydaných v tomto řízení, aniž by tyto musely být napadnuty námitkou. Co se týče shodného odůvodnění, bylo podle žalovaného vzhledem k výše uvedenému namístě zdůvodnit právní důvody užívání u každého z ohlášených DPB ze dne 25. 5. 2015, tedy u všech 16 původně ohlášených DPB. Žalovaný doplnil, že výroky, které se konkrétního účastníka netýkají, tedy nedotýkají se účastníka ve smyslu ustanovení § 67 odst. 1 správního řádu, nemohou být obsaženy v jeho rozhodnutí. Naopak každý účastník řízení vždy obdrží rozhodnutí, proti kterému má právo podat námitku, neboť toto rozhodnutí je vydáváno ve smyslu výše uvedeného ustanovení § 67 odst. 1 správního řádu. Účastník řízení tak podá námitku proti jemu vydanému rozhodnutí (výroku), které je za jistých okolností samo sobě podmínkou vzniku a existence i ostatních rozhodnutí (výroků), vydaných v rámci jednoho řízení. Proto není podle žalovaného důvodné, aby účastník podal námitky proti všem rozhodnutím, které Fond v řízení vydal, pokud postačí podání námitky proti jemu vydanému rozhodnutí. 6. K námitkám směřujícím proti samotným meritorním závěrům žalovaný konstatoval, že v řízení zahájeném dne 25. 5. 2015 se řeší dva základní okruhy otázek, a to (i.) který z uživatelů je oprávněn užívat pozemky spadající do již zaniklého společného jmění bývalých manželů (dále též „SJM“), a (ii.) oprávnění užívat pozemky, které jsou ve vlastnictví třetích osob. Podle žalovaného nejde o zneužití práva správním orgánem, když pro posouzení použití majetku v SJM k podnikání jedním z manželů před rokem 2014 vychází z ustanovení § 146 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ 1964“), dle něhož majetek ve společném jmění manželů nebo jeho část může jeden z manželů použít k podnikání se souhlasem druhého manžela. Souhlas je třeba udělit při prvním použití majetku ve společném jmění manželů nebo jeho části. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela není třeba. 7. Žalovaný konstatoval, že v letech 2007 – 2011, žalobce pozemky, které získával v době manželství, následně ohlašoval do systému LPIS na svoji (dnes již bývalou) manželku – osobu zúčastněnou na řízení. K námitce žalobce, dle níž se může druhý manžel dovolat neplatnosti jednání vůči druhému manželu, žalovaný upozornil na doktrinální závěry k ustanovení § 146 OZ 1964, dle nichž v tomto případě není vůbec možné se neplatnosti jednání dovolat. Žalovaný rovněž odkázal na doktrinální závěry k možnému odvolání souhlasu dle nové právní úpravy, dle nichž není přípustné odvolání souhlasu, pokud již druhý manžel započal činit úkony směřující k použití součásti SJM pro účely podnikání. Žalovaný zdůraznil, že správním orgánům bylo ze spisového materiálu známo, že pozemky zapsané v katastru nemovitostí výlučně na žalobce jsou pozemky nabyté do SJM. Seznam pozemků je uveden v žalovaným označeném dokumentu, přičemž i sám žalobce podle žalovaného potvrzuje, že dotčené pozemky spadají do SJM a jsou součástí majetkového vyrovnání. Pokud jde o užívání předmětných pozemků, i zde lze dle žalovaného vycházet z dokumentu ze dne 10. 2. 2015 a z vyjádření žalobce v námitce ze dne 8. 6. 2015. Dle žalovaného byla osoba zúčastněná na řízení faktickým uživatelem v ohlášení uvedených pozemků, přičemž ve vztahu k pozemkům také prokázala druhou podmínku zápisu, tedy platný právní důvod užívání, kterým je její vlastnické práv