2 As 217/2015 — Nejvyšší správní soud

10 A 205/2016- 31 - text 11 pokračování 10A 205/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a Mgr. Martina Lachmanna v právní věci žalobce: P. D., IČO: se sídlem zastoupeného Mgr. Nikolou Rovenskou, advokátkou se sídlem Brožíkova 1565/3, Karlovy Vary proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát se sídlem Štěpánská 15, Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí České obchodní inspekce, ústředního inspektorátu ze dne 20. 9. 2016, č. j. ČOI 60273/15/O100/0100/15/16/Be/Št, sp. zn. ČOI 26559/14/1000 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Česká obchodní inspekce, inspektorát Středočeský a hl. m. Praha (dále jen „správní orgán I. stupně“) uložil žalobci rozhodnutím ze dne 27. 4. 2015, č. j. 12/0783/14/12 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) pokutu ve výši 80.000 Kč za spáchání deliktu podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „ZOBV“), kterého se žalobce v postavení výrobce (jako provozovatel solária zajišťující výměnu trubic a obličejových lamp, tedy další osoba v dodavatelském řetězci podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) ZOBV, jejíž činnost má prokazatelný vliv na vlastnosti výrobku) dopustil tím, že „ve výše uvedené provozovně“ dne 4. 3. 2014 uvedl v rozporu s ustanovením § 5 odst. 3 ZOBV na trh v místnosti bez označení (vedle kabiny č. 4) horizontální solárium ERGOLINE výrobní číslo X (solární zařízení používané v prostorách poskytovatele služeb, které si spotřebitelé sami ovládají), které nevyhovělo v horní, dolní i obličejové části omezení max. celkového účinného ozáření dle čl. 32 ČSN EN 60335-2-27, a které tedy nebylo bezpečným výrobkem podle ustanovení § 3 odst. 2 ZOBV. Správní orgán I. stupně zároveň uložil žalobci povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1.000 Kč. 2. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhá přezkumu rozhodnutí České obchodní inspekce, ústředního inspektorátu ze dne 20. 9. 2016, č. j. ČOI 60273/15/O100/0100/15/16/Be/Št, sp. zn. ČOI 26559/14/1000 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný k odvolání žalobce změnil výrok prvostupňové rozhodnutí tak, že a) slova „ve výše uvedené provozovně“ nahradil slovy „v provozovně [X]“, b) snížil pokutu na výši 60.000 Kč, a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Napadené rozhodnutí 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že solárium jakožto zařízení nízkého napětí podléhalo režimu nařízení vlády č. 17/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí, v rozhodném znění (dále jen „nařízení č. 17/2003 Sb.“) a že zjištění kontroly ze dne 27. 3. 2014 o rozporu s kritérii uvedenými v čl. 23 ČSN EN 60335-2-27 představuje zjištění nebezpečného záření ve smyslu bodu 2 písm. b) přílohy 2 nařízení č. 17/2003 Sb. 4. K argumentu, že předmětné solárium bylo určeno pouze pro vlastní potřebu žalobce, žalovaný poukázal na to, že podle fotografií ve spisu nebylo solárium označeno nápisem „PRIVATE“, jak tvrdil žalobce, a že podle písemností z kontroly sice toto solárium bylo v neoznačené kabině, avšak všechny přístroje byly v písemnostech označeny jako „provozovaná zařízení“ a byly podrobeny stejnému režimu kontroly. V protokolu o kontrole ze dne 19. 5. 2014 pak bylo podle žalovaného uvedeno, že zjištění nevyhovujících hodnot ozáření na předmětném soláriu u kontrolované osoby jako provozovatele „solária k použití spotřebitelem…nasvědčuje porušení § 5 odst. 3 [ZOBV], za což odpovídá [žalobce]“, tj. podle žalovaného bylo v protokolu výslovně konstatováno použití spotřebitelem. Takovýto popis stavu věci neodpovídá podle názoru žalovaného tvrzení o čistě soukromém užití daného přístroje, které žalobce uplatnil poprvé až v odporu, aniž by využil možnosti podat proti protokolu o kontrole námitky. To samo o sobě podle žalovaného nevylučuje pozdější zpochybnění protokolu o kontrole, avšak vede to ke snížení věrohodnosti opačných tvrzení žalobce v situaci, kdy kontrolovaná osoba nepopřela obsah protokolu o kontrole již od počátku, ačkoliv k tomu měla příležitost. 5. Žalovaný měl za to, že kontrolní protokol a ostatní dokumenty z kontroly jsou dostatečně jasné a bezrozporné a že není důvod je odmítnout kvůli později uplatněné, jiné a z pohledu žalovaného nedůvěryhodné verzi žalobce, o tom, že pro sebe žalobce udržoval jedno funkční, avšak zdravotně nevyhovující solárium. K prokázání těchto nezvyklých poměrů podle názoru žalovaného nedostačuje samotná skutečnost, že prostor s nevyhovujícím, avšak provozuschopným soláriem postrádal číselné označení. Žalovaný proto uzavřel, že předmětné solárium bylo výrobkem dostupným v rámci služby, u něhož lze užití spotřebiteli rozumně předvídat. Žalovaný měl za to, že žalobce byl výrobcem ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) ZOBV a poskytování výrobků k užití spotřebitelům je v případě žalobce, jakožto výrobce a zároveň poskytovatele služby, třeba chápat jako uvedení výrobku na trh. Je-li pak spotřebitelům poskytnut k použití nebezpečný výrobek, dochází k uvedení nebezpečného výrobku na trh ve smyslu ustanovení § 5 odst. 3 ZOBV. Deliktní odpovědnost výrobce je pak konstruována jako odpovědnost objektivní, tj. bez ohledu na zavinění. 6. Okolnost, že kontrolní zjištění vzešlo z kontrolní akce provedené na více provozovnách v určité obci, neměla podle názoru žalovaného vliv na deliktní odpovědnost jednotlivých provozovatelů, což platí rovněž o písařské chybě v příkazu, v němž se objevilo jméno jiného provozovatele, který byl postižen v jiném správním řízení v souvislosti s totožnou kontrolní akcí. 7. Žalovaný přistoupil ke snížení pokuty, protože zbylá tři kontrolovaná solária v předmětné provozovně byla vyhovující, tj. zjištěný nedostatek byl výjimkou z pravidla, a byla učiněna promptní náprava. Pokuta ve výši 60.000 Kč byla podle názoru žalovaného dostatečně citelná v majetkové sféře žalobce, tj. účel pokuty byl splněn, zároveň však bylo třeba přihlédnout k tomu, že limit byl na třech místech předmětného solária překročen cca dvojnásobně. III. Žaloba 8. Žalobce uvedl, že nebyla vyvrácena tvrzení svědčící v jeho prospěch, nebylo prokázáno, že se dopustil vytýkaného jednání, byla porušena zásada materiální pravdy, věc byla nesprávně právně posouzena a napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. 9. Žalobce upozornil na to, že již v odporu a odvolání namítl, že předmětné solárium, umístěné v neoznačené kabině vedle kabiny č. 4, bylo v provozovně výlučně pro soukromé využití žalobcem a nebylo vůbec určeno k užívání spotřebiteli. Žalobce uvedl, že nebyl sám přítomen kontrole, avšak zaměstnanci na to při kontrole dne 4. 3. 2014 pracovníky správního orgánu I. stupně upozornili. Žalobce poukázal na to, že předmětné solárium zakoupil od původního majitele, který z finančních důvodů ukončil svoji činnost, a v době koupě bylo osazeno původními trubicemi ERGOLINE. Uvedená skutečnost vyplývá z toho, že solárium bylo umístěno v neoznačené kabině vedle kabiny č. 4, na jeho ovladači byl dobře viditelný nápis „PRIVATE“ a podle elektronického počítadla provozu bylo v době kontroly v provozu pouze 6,16 hodiny. Žalobce tak nemohl skutkovou podstatu správního deliktu naplnit, neboť předmětné solárium nebylo vůbec uvedeno na trh, neboť nebylo nikdy určeno pro spotřebitele, ale vždy pouze pro soukromé účely žalobce. 10. K argumentaci nečinností ve fázi kontroly žalobce uvedl, že nebyl přítomen první ani následné kontrole a že se všechny informace dozvěděl pouze zprostředkovaně od zaměstnanců. Jako právní laik se žalobce domníval, že po výměně trubic bude záležitost vyřešena, neboť pracovníci správního orgánu I. stupně nepoučili žalobce ani jeho zaměstnance o tom, že bude uložena pokuta. Sdělení v protokolu o kontrole, že: „[p]řípadná další opatření budou uložena v rámci pravomoci ČOI“, neodpovídá podle žalobce zákonnému poučení o právních důsledcích vykonané kontroly. Odstup několika měsíců v obraně žalobce byl dán tím, že mezi provedenou kontrolou a vydáním příkazu uplynul téměř rok. Žalobce měl proto vypořádání jeho obrany za nedostatečné. 11. Žalovaný podle názoru žalobce pouze konstatoval, že neuvěřil argumentaci žalobce o využití solária pouze k soukromým účelům, aniž by se více zabýval konkrétními tvrzeními žalobce a pokusil se je jakkoliv ověřit, a to s výjimkou tvrzení o nápisu „PRIVATE“. Tím měl žalovaný porušit zásadu materiální pravdy, zásadu oficiality a povinnost zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch toho, komu má být uložena povinnost podle ustanovení § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řádu, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“), přičemž není povinností žalobce navrhovat provedení důkazů. Ve výsledku proto podle žalobce správní orgány nezjistily řádně skutkový stav věci a napadené rozh