5 As 203/2015 — Nejvyšší správní soud

10 A 75/2017- 89 - text 12 pokračování 10A 75/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze – Břevnově, IČO: 00408344 se sídlem Praha 6, Markétská 1, zastoupeno JUDr. Alenou Štumpfovou, advokátkou, se sídlem Praha 6, Markétská 1 Ministerstvo zemědělství se sídlem Praha 1, Těšnov 65/17, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2017, č. j. 2805/2017-MZE-12142 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřad pro Středočeský kraj (dále jen „KPÚ“) ze dne 17. 9. 2015, č. j. SPU 360488/2015 (dále jen „rozhodnutí KPÚ“), byly žalobci podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), (dále jen „zákon o majetkovém vyrovnání“), vydány v rozhodnutí konkrétně specifikované zemědělské nemovitosti na listu vlastnictví č. 10002 pro katastrální území Jinočany, obec Jinočany. 2. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Odboru řízení restitucí (dále jen „SPÚ“), ze dne 14. 11. 2016, č. j. SPU 518063/2016, byla podle § 94 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“), zrušena část výroku rozhodnutí KPÚ, a to v části týkající se vydání nemovitostí parc. č. 295/1, 296, 291, 307/1, 307/4, 553/8 a 554 vše v k. ú. Jinočany. Ve zrušené části byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí správnímu orgánu. Důvodem zrušení části výroku bylo zjištění SPÚ, že v případě pozemků parc. č. 295/1, 307/1, 307/4, 291 a 296 došlo k porušení § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání a v případě pozemků 553/8 a 554 došlo k porušení § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání. 3. Rozhodnutím ze dne 14. 2. 2017, č. j. 2805/2017-MZE-12142 (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Odboru řízení restitucí, ze dne 14. 11. 2016, č. j. SPU 518063/2016 a toto rozhodnutí potvrdil. 4. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení napadeného rozhodnutí. 5. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že se nelze ztotožnit s názorem žalobce, že SPÚ není oprávněn provádět přezkumné řízení ve věci pravomocných rozhodnutí krajských pozemkových úřadů vydaných podle zákona o majetkovém vypořádání. Správní řád je obecným právním předpisem, podle kterého mají postupovat všechny správní orgány, s výjimkou případů, ve kterých je zvláštním právním předpisem stanoven odlišný postup. Zákon o majetkovém vyrovnání však žádné speciální ustanovení, které by vylučovalo použití ustanovení správního řádu ve vztahu k přezkoumání rozhodnutí, neobsahuje, a přezkumné řízení tak je možné. Ustanovení § 9 odst. 8 a 10 zákona o majetkovém vypořádání, kterým žalobce argumentuje, pouze vylučují odvolání, místo kterého je jako opravný prostředek určena žaloba podle části páté o. s. ř. Dozorčí a mimořádné opravné prostředky podle správního řádu však zákonem o majetkovém vyrovnání vyloučeny nejsou. 6. Žalovaný se neztotožnil ani s argumentací stran nepřípustnosti přezkumného řízení s ohledem na § 94 odst. 2 správního řádu. Dle žalovaného toto ustanovení nedopadá na projednávaný případ, neboť se nejedná o rozhodnutí, kterým by byl účastníkovi udělen souhlas k právnímu jednání nebo povolen vklad práva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, ani jím nebylo rozhodnuto ve věci osobního stavu. Žalobce se domnívá, že rozhodnutím, zrušeném v přezkumném řízení, mu byl povolen vklad práva k nemovitostem. Tomuto názoru však nelze přisvědčit. Uvedené ustanovení zjevně dopadá na rozhodnutí o povolení vkladu podle § 18 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), vydané Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním. Zrušené rozhodnutí nepovoluje vklad práva k nemovitosti, nýbrž je nabývacím titulem, na základě kterého teprve je vklad práva k nemovitosti povolen. 7. Uvedl, že v přezkumném řízení bylo nad vší pochybnost prokázáno, že všechny nemovitosti, kterých se napadené rozhodnutí týká, jsou částečně zastavěny, a tudíž existují či mohou existovat překážky pro vydání nemovitostí žalobci dle § 8 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání. Touto skutečností se KPÚ ve svém rozhodnutí vůbec nezabýval, pouze uvedl, že u těchto pozemků neshledal překážku k vydání ve smyslu § 8 zákona o majetkovém vyrovnání. V tomto je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. I proto ho SPÚ po právu zrušil. 8. V dalším řízení bude krajský pozemkový úřad v případě pozemků č. parc. 307/1 a 307/4, posuzovat, zda se jedná o pozemky případně části pozemků, které bezprostředně souvisí s rodinnými domy čp. 232 a 233 a jsou nezbytné k jejich užívání. Připomenul, že dle judikatury je pojem pozemku „bezprostředně souvisejícího se stavbou a nezbytně nutného k užívání stavby“ ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání třeba vykládat dle konkrétní situace, a to nikoli extenzívním způsobem. Je třeba uplatnit princip proporcionality mezi omezením restitučního nároku žalobce a oprávněným zájmem třetích subjektů (vlastníků sousedících nemovitostí) na ochraně jejich práv. Proto by neměla být žalobci vydána pouze ta část pozemku, jež je nezbytně nutná k užívání rodinných domů, a to včetně zachování možnosti nezbytného přístupu k těmto stavbám a provádění jejich údržby. Stejným způsobem je dle žalovaného třeba postupovat i v případě pozemku č. parc. 295/1, který je dle přešetření provedeného SPÚ jedinou přístupovou cestou k bytovému domu čp. 210. V případě pozemků č. parc. 291 a 296 skutečnost, že jsou částečně zastavěny, potvrzuje i žalobce, když ve svém odvolaní uvádí, že části těchto pozemků měli vlastníci sousedících nemovitostí čp. 210 a čp. 195 pouze pronajaty a neměli oprávnění pořídit na pozemcích stavby. Proto je v dalším řízení třeba posoudit, zda se na tyto pozemky § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání vztahuje. Dle judikatury nelze za zastavěný pozemek podle tohoto zákonného ustanovení považovat takové plochy, na nichž jsou umístěny pouze přístřešky, kolny, oplocení apod., pokud tyto stavby buď vůbec nejsou samostatnými věcmi v dřívějším soukromoprávním slova smyslu (§ 119 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), nebo se nejedná o stavbu hlavní. Zastavěným pozemkem je tedy pouze taková plocha, na které se nachází stavba hlavní (nikoli tedy její příslušenství či vedlejší užitná zařízení), jež je spojena se zemí pevným základem tak, že ji nelze bez nežádoucích obtíží, spočívajících zejména v neúměrných nákladech, v technické náročnosti, a v nebezpečí nadměrného poškození nebo znehodnocení, přemístit z pozemku, na němž stojí, na jiné místo, tedy jedná se o stavbu relativně trvalého charakteru, jež má za následek trvalou změnu využití pozemku pod ní. II. Obsah žaloby 9. V podané žalobě žalobce shrnul průběh správního řízení, včetně obsahu svých podání. 10. Poukazoval zejména na námitku uplatněnou v podaném odvolání, že se správní řád na řízení o vydání zemědělské nemovitosti podle zákona o majetkovém vyrovnání vztahuje pouze v řízení před prvostupňovým správním orgánem, kterým je místně a věcně příslušný krajský pozemkový úřad. Jediným přípustným opravným prostředkem proti rozhodnutí o vydání zemědělské nemovitosti je žaloba podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“). Podáním žaloby podle části páté o.s.ř. se původní správní řízení o nároku žalobce dostává ze sféry správního řízení do sféry soudního řízení. Zákon o majetkovém vypořádání vylučuje použití správního řádu, jak na odvolací řízení, tak i na další navazující řízení, včetně řízení přezkumného. Tvrdil, že SPÚ tím, že ve věci rozhodl podle § 98 (správně podle § 94) správního řádu, jednal zcela mimo svoji kompetenci. 11. Dále uvedl, že věcná a místní příslušnost pro rozhodování o návrhu na vydání zemědělských nemovitostí je dána jiným předpisem, a to § 9 zákona o majetkovém vyrovnání. Toto ustanovení stanoví, že proti rozhodnutí o vydání zemědělských nemovitostí místně a věcně příslušného správního orgánu, krajského pozemkového úřadu, se nelze odvolat, protože odvolání proti tomuto rozhodnutí není přípustné (viz § 9 odst. 8 zákona o majetkovém vyrovnání). 12. Pravomocné rozhodnutí místně a věcně příslušného krajského pozemkového úřadu, které zakládá vlastnické právo oprávněné osoby k nemovitému majetku označenému v rozhodnutí, je veřejnou vkladovou listinou a krajský pozemkový úřad ji předloží do 30 dnů ode dne nabytí právní moci příslušnému katastrálnímu úřadu ke vkladu vlastnického práva [viz § 9 odst. 9 zákona o majetkovém vyrovnání ve spojení s § 6, § 11 odst. 1 písm. a) a § 15 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona]. 13. Povinná nebo oprávněná osoba má jako účastník říz