4 Ads 226/2019 — Nejvyšší správní soud

15 A 73/2018- 41 - text 13 15 A 73/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a Mgr. Věry Jachurové, v právní věci žalobce: Svaz měst a obcí České republiky, IČO 63113074 sídlem 5. května 1640/65, Praha 4 zastoupený advokátem JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D. sídlem Teplého 2786, Pardubice proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 19.10.2018, č.j. MPSV-2018/157626-513/2 takto: I. Rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 19.10.2018, č.j. MPSV-2018/157626-513/2 a rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 25.7.2018, č.j. MPSV-2017/251424-523/3, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Stanislava Kadečky, Ph.D. Odůvodnění: I. Předmět řízení, jeho předcházející průběh a obsah žaloby 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 27.12.2018 domáhal zrušení rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále též jen „napadené rozhodnutí“), jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí žalovaného ze dne 25.7.2018, č.j. MPSV-2017/251424-523/3 (dále též jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), jímž byl ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy vyššího stupně mezi žalobcem a Odborovým svazem státních orgánů a organizací, IČO 00469531, určen zprostředkovatelem JUDr. Tomáš Horáček, Ph.D. 2. K věci samé žalobce předně konstatoval, že Odborový svaz státních orgánů a organizací, IČO 00469531 (dále jen „Odborový svaz“) předložil dne 30. 5. 2017 žalobci návrh na uzavření kolektivní smlouvy vyššího stupně ve smyslu ust. § 8 a násl. zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o kolektivním vyjednávání“). Žalobce od počátku rozporoval své právní postavení „organizace zaměstnavatelů“ a tvrdil, že nemůže být stranou kolektivní smlouvy, jelikož nenaplňuje definiční znaky organizace zaměstnavatelů, a proto vůbec nemůže takovou smlouvu platně uzavřít. 3. Na základě návrhu Odborového svazu bylo přípisem ze dne 11. 12. 2017, č.j. MPSV-2017/251424-523/1 oznámeno zahájení řízení ve smyslu ust. § 11 odst. 2 zákona o kolektivním vyjednávání, a to řízení o určení zprostředkovatele ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy. Účastníky tohoto řízení byli žalobce a Odborový svaz. 4. Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 19. 12. 2017, č.j. MPSV2017/251424-523/1 bylo rozhodnuto takto: „Ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy vyššího stupně mezi smluvními stranami – Odborovým svazem státních orgánů a organizací, se sídlem Senovážné náměstí 23, 110 00 Praha 1, IČO: 00469531 na straně jedné a Svazem měst a obcí České republiky, se sídlem 5. května 1640/65, 140 21 Praha 4, IČO: 63113074 na straně druhé se určuje zprostředkovatelem JUDr. T. H. Ph.D. kontaktní adresa P. V., H., kontaktní telefon X, který je veden u Ministerstva práce a sociálních věcí v seznamu zprostředkovatelů a rozhodců pod evidenčním číslem č. X.“ 5. K rozkladu žalobce bylo vydáno rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 24. 5. 2018, č.j. MPSV2017/266240-513/3, jímž bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 19.12.2017 zrušeno (z důvodu porušení § 36 odst. 3 správního řádu) a věc vrácena k novému projednání. Následně bylo po odstranění procesní vady vydáno rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2018, č.j. MPSV-2017/251424-523/3, tj. rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a k rozkladu žalobce pak napadené rozhodnutí. 6. Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné z důvodu nedostatečného odůvodnění. Napadené rozhodnutí vypořádává podrobné a právně argumentované rozkladové námitky v jediném krátkém odstavci. Nevypořádalo se nicméně hned s několika námitkami, aniž by postavilo oponentní ucelený argumentační rámec. Napadené rozhodnutí obsahuje de facto jeden ne zcela související odstavec, neobsahuje právě přiléhající argumentaci a odůvodnění tak zásadní právní otázky, kterou je právní postavení žalobce. Pokud by totiž žalobce vůbec nebyl aktivně legitimovanou osobou k uzavření kolektivní smlouvy, pak by ji nemohl platně uzavřít a celý kolektivní spor by vůbec nebylo možné (bez legálního podkladu) vést. V rozkladu žalobce argumentoval tím, že z jeho stanov explicitně vyplývá účel a cíle, za kterými byl založen. Tímto cílem a účelem je hájení zájmů a práv obcí dobrovolně sdružených v entitě žalobce. Účelem žalobce rozhodně není ochrana zájmů zaměstnavatelů a takový cíl mu nelze jakkoliv podsouvat či jej z čehokoli dovozovat. Žalobce právě proto odkázal mimo jiné na Listinu základních práv a svobod, v níž je zakotvena tzv. koaliční svoboda. Obce sdružované v entitě žalobce (Svaz měst a obcí České republiky) nikdy neprojevily svobodnou vůli, aby snad cílem jejich sdružování byla ochrana jejich práv a zájmů jako zaměstnavatelů. Tento argument žalobce provázal s odkazy na čl. 2 a 10 Úmluvy o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat, jež byla vyhlášena ve Sbírce zákonů pod č. 489/1990 Sb. I z těchto ustanovení Úmluvy o sdružování vyplývá zcela jednoznačně princip dobrovolnosti sdružování a zákaz nuceného sdružování. 7. Úmluva o sdružování operuje s principem dobrovolnosti sdružování tak, že sdružované subjekty si samy stanoví účel a smysl jejich sdružování. Jak vyplývá ze stanov žalobce, které byly schváleny i Ministerstvem vnitra (rozhodnutí čj. AVS/1-22082/881/89), cílem žalobce je prosazování výsostného postavení obcí jako samosprávných orgánů, nikoliv prosazování práv a zájmů obcí jakožto zaměstnavatelů. Žalobce již v rozkladu zdůraznil, že není pravda, že by byl členem Rady hospodářské a sociální dohody ČR, což vyvrací jak samotné zřizovací listiny, tak i skutečnost, že žalobce se na činnosti Rady nikdy nepodílel. 8. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je pouze uvedeno, že argumentace žalobce Úmluvou o sdružování by „byla opodstatněná pouze v případě, že by města a obce nikoho nezaměstnávaly“. Z tohoto vypořádání však není vůbec zřejmé, jak žalovaný naložil s argumentem žalobce, že členové žalobce se nikdy nesdružili za účelem, aby žalobce hájil jejich zájmy jako zaměstnavatelů. Zmíněné vypořádání je de facto jediný „věcný“ důvod uvedený v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný se pak již nijak nezabýval argumentem žalobce vedeným směrem ke svobodě sdružování za konkrétním účelem a tím, že žalobce nebyl svými členy nikdy (ani implicitně) pověřen k ochraně jejich zájmů jako zaměstnavatelů. Žalobce přitom žalovanému předložil hned několik věcných a zásadních argumentů, proč je přesvědčen o tom, že nemůže být organizací sdružující zaměstnavatele, a že nemá pochybnosti o tom, že taková činnost není účelem, za kterým byl založen a cílem, k jehož naplnění má jeho činnost směřovat. 9. Žalobce dále namítl, že napadené rozhodnutí je taktéž nezákonné a nesprávné. Již ve správním řízení opakovaně argumentoval tím, že nikdo nemůže být nucen ke sdružování za účelem, ke kterému se nesdružil dobrovolně. Toto je třeba vzít jako zásadní ústavní východisko při posuzování relevantních právních vztahů. Napadeným rozhodnutím byla tedy porušena zásada legality stanovená přímo v čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (mutatis mutandis čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR). Žádný právní předpis totiž neukládá, že by žalobce, resp. jeho členové, byli snad povinni se sdružit přímo (též) za ochranou svých práv jako zaměstnavatelů. Napadeným rozhodnutím ovšem žalobci, resp. jeho členům, byla taková povinnost stanovena, aniž by pro ni existovala ústavními předpisy striktně vyžadovaná opora v právních předpisech (jakož i rozumný důvod). Žalobce k tomu odkázal též na odbornou literaturu, z níž citoval. 10. Žalobce rozhodně nebyl založen za účelem ochrany práv obcí jako zaměstnavatelů, a nemůže tak být jakkoliv nucen vystupovat jako strana kolektivního vyjednávání. V této souvislosti považoval za vhodné akcentovat, že právní postavení organizace zaměstnavatelů plyne ze zákona, nikoliv z rozhodnutí ministerstva či ministryně. Z tohoto důvodu není možné přiznávat či naopak přikazovat takové postavení subjektům, které zákonnou definici nenaplňují. Ze stanov žalobce nikterak nevyplývá, že by měl hájit zájmy obcí jakožto zaměstnavatelů. Je spíše apolitickou a lobbistickou organizací, která se na poli zákonodárství a ústřední státní správy zasazuje o to, aby bylo respektováno ústavně zakotvené právo obcí na samosprávu a aby obcím byl státem poskytnut prostor pro nerušený výkon takového práva. Z ničeho však nevyplývá, že by snad žalobce, resp. jeho členové, kdykoli projevili (onu nezbytnou) svobodnou vůli, aby kromě shora uvedeného žalobce vykonával zcela odlišnou činnost spočívající v ochraně jejich zájmů jako zaměstnavatelů (vůč