2 Afs 190/2018 — Nejvyšší správní soud

3 Af 35/2016- 86 - text 32 3Af 35/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Jana Ryby ve věci žalobce: Mirko Möllen, sídlem Barthstrasse 16, Mnichov, Spolková republika Německo, insolvenční správce dlužníka VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft sídlem Germeringer Strasse 1, 821 52 Krailling, Spolková republika Německo podnikající na území ČR prostřednictvím odštěpného závodu zahraniční právnické osoby VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft – organizační složka, IČO 27093948, sídlem Pražská 636, 252 44 Dolní Břežany zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Vaníčkem sídlem Šaldova 466/34, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2016, č. j. 6832/16/5200-11432-711891, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se u Městského soudu v Praze domáhá podanou žalobou prohlášení nicotnosti či zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále též „žalovaný“ nebo „odvolací orgán“) ze dne 24. 2. 2016, č. j. 6832/16/5200-11432-711891, jímž žalovaný opravil zřejmou nesprávnost výroku rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu (dále též „SFÚ“ či „prvostupňový orgán“) ze dne 26. 10. 2015, č. j. 184922/15/4200-12776-108960, a které potvrdil. Rozhodnutím prvostupňového orgánu byla obchodní korporaci VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, se sídlem Germeringer Strasse 1, 821 52 Krailling, Spolková republika Německo, podnikající na území ČR prostřednictvím odštěpného závodu zahraniční právnické osoby VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft - organizační složka, IČO 27093948, se sídlem Pražská 636, 252 44 Dolní Břežany (dále též „společnost“ či „účetní jednotka“), uložena pokuta ve výši 40 500 Kč podle § 37a odst. 1 písm. h) a § 37a odst. 3 písm. b) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále též „zákon o účetnictví“) za správní delikt, kterého se účetní jednotka dopustila porušením povinnosti podle § 21a v návaznosti na § 8 odst. 2 zákona o účetnictví tím, že a) nezveřejnila kompletní účetní závěrku za účetní období let 2011 a 2012, včetně přílohy podle § 18 zákona o účetnictví a vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví (dále též „vyhláška č. 500/2002 Sb.“); b) nezveřejnila výroční zprávy za účetní období let 2003 až 2012, se všemi náležitostmi podle § 21 zákona o účetnictví. 2. Námitky žalobce, který nesouhlasí s napadeným rozhodnutím, lze rozdělit do následujících žalobních bodů: 3. V prvním žalobním bodu žalobce namítá nicotnost, nepřezkoumatelnost, zmatečnost a vnitřní rozpornost rozhodnutí. 4. Žalobce tvrdí, že správní řízení není možno vést s organizační složkou podniku (závodu) právnické osoby, a proto považuje rozhodnutí z něj vzešlé za nicotné. Odštěpný závod (dříve organizační složka) nemá právní subjektivitu (svéprávnost). Nemůže být tudíž nositelem práv a povinností, ani účastníkem řízení pro nedostatek procesní subjektivity. Odštěpný závod zahraniční právnické osoby nemá proto způsobilost k právním úkonům (právní jednání). Na podporu uvedeného žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2003 č. j. 32 Odo 945/2002-82, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2011 sp. zn. 32 Cdo 895/2011, či rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 5. 3. 2014 č. j. 3 As 25/2013-46. 5. Za zmatečné považuje žalobce označení účetní jednotky v záhlaví prvostupňového rozhodnutí. Za daňový subjekt jsou označeny mateřská společnost i organizační složka (odštěpný závod). Přidělený DIČ CZ27093948 je daňová registrace odštěpného závodu, přesto je toto číslo uvedeno u mateřské společnosti. Pokud je rozhodnutí SFÚ nicotné, nelze nicotnost v odvolacím řízení zhojit, proto je nicotné i napadené rozhodnutí. 6. Podle žalobce je zmatečné i rozhodnutí o registraci odštěpného závodu k DPH vydané Finančním úřadem Praha-západ dne 10. 5. 2004 pod č. j. 111980/04/060901-3142, jelikož registrace nebyla právně možná a v odůvodnění rozhodnutí o přeregistraci ze dne 9. 3. 2012 pod č. j. 3094/12/013320108387 je chybně uvedena adresa sídla německé společnosti, která je označena za daňový subjekt, DIČ se však vztahuje k odštěpnému závodu. 7. Napadené rozhodnutí žalobce považuje rovněž za nepřezkoumatelné, neboť žalovaný uvedl, že správní řízení bylo vedeno se zahraniční právnickou osobou, aniž by se zabýval námitkami žalobce (zmatečná specifikace účastníka řízení, uvedení DIČ české organizační složky u názvu zahraniční právnické osoby, faktické jednání s odštěpným závodem). 8. V námitce vnitřní rozpornosti napadeného rozhodnutí poukazuje žalobce na str. 22 napadeného rozhodnutí, kde žalovaný uvedl: „V případě pochybení účetní jednotky postupoval tedy nalézací správní orgán správně v souladu s § 37a odst. 1 písm. b) zákona o účetnictví…“, přitom výrok rozhodnutí SFÚ žalovaný změnil na § 37a odst. 1 písm. h) a § 37a odst. 3 písm. b) zákona o účetnictví. Žalobce dále poukazuje na str. 25 napadeného rozhodnutí, kde žalovaný uvedl, že ze spisu nevyplývá, zda SFÚ zjišťoval, zda a kdy byly účetní závěrky účetní jednotky schváleny valnou hromadou. Podle žalobce nezodpovězením této otázky nemůže být postaveno na jisto, zda účetní jednotka porušila povinnosti stanovené v § 8 odst. 2 účetního zákona. Žalovaný měl proto takovou skutečnost zjistit při ústním jednání či rozhodnutí SFÚ měl zrušit a vrátit SFÚ k dalšímu řízení. 9. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítá nepříslušnost SFÚ vydat prvostupňové rozhodnutí. Žalobce za příslušný podle § 12 odst. 1 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky (dále též „zákon o finanční správě“), považuje Finanční úřad pro hl. m. Prahu a nesouhlasí s důvodem uvedeným SFÚ, který svou příslušnost odvodil z ust. § 11 odst. 2 písm. a) zákona o Finanční správě, jelikož zvláštní působnost ve vztahu k zahraničním právnickým osobám je dána pro zahraniční banku, pobočku zahraniční pojišťovny či zajišťovny a zahraniční investiční fond. 10. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítá nezákonnost obou správních rozhodnutí, protože nebyla podepsána oprávněnými úředními osobami. Z čl. 123 odst. 1 a 3 písm. e) Organizačního řádu Finanční správy České republiky ze dne 23. 6. 2015, č. j. 41392/15-7400-00180 (dále též „OŘ“), zveřejněného na webových stránkách Finanční správy České republiky, žalobce dovozuje, že pravomoc podepsat rozhodnutí SFÚ měl ředitel SFÚ. V čl. 125 OŘ pracovní náplň ředitelky odboru výkonu daní pro sektor služeb SFÚ Ing. M. J., která rozhodnutí SFÚ podepsala, není uvedena a její pověření k podpisu rozhodnutí SFÚ nebylo doloženo. Obdobně je tomu u napadeného rozhodnutí. Z čl. 116 odst. 1 a odst. 3 písm. d) OŘ žalobce dovozuje, že pravomoc k podpisu napadeného rozhodnutí má ředitel žalovaného; z rozhodnutí není zřejmé oprávnění ředitelky sekce přímých daní žalovaného JUDr. N. V., která jej podepsala, a to ani v zastoupení podle čl. 117 odst. 1 OŘ. Na podporu uvedeného žalobce odkazuje na rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2014, č. j. 9 As 34/2014-76. 11. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce uvádí, že došlo k porušení zákona, neboť správní řízení o správním deliktu mělo být přerušeno poté, co usnesením Okresního soudu Weilheim ze dne 1. 2. 2015, sp. zn. IN 415/14, bylo zahájeno insolvenční řízení německé společnosti. Zmiňované usnesení je rozhodnutím ve smyslu čl. 3 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. 5. 2000, o úpadkovém řízení (dále jen „EuInsN“) Podle čl. 17 odst. 1 EuInsN rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení má v kterémkoliv jiném členském státě účinky podle práva toho státu, který řízení zahájil. Insolvenční řízení vedené ve Spolkové republice Německo má na základě EuInsN stejné účinky jako insolvenční řízení vedené v České republice. Podle žalobce řízení o správním deliktu podle § 140d odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) (dále též „InsZ“), mělo být přerušeno okamžikem zahájení insolvenčního řízení. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu, aby řízení o správním deliktu se rozhodnutím o úpadku nepřerušovalo, pak by tak výslovně uvedl v § 140d odst. 2 InsZ. Žalobce dále poukazuje na novelu InsZ provedenou zákonem č. 294/2013 Sb. s účinností od 1. 1. 2014, který vypustil z § 266 odst. 1 InsZ část ustanovení, jímž se nepřerušovala řízení o přestupcích a jiných správních deliktech. Žalobce ze zrušení tohoto ustanovení dovozuje, že úmyslem zákonodárce bylo, aby se tato řízení přerušovala. 12. V pátém žalobním bodu žalobce vznáší námitku chybné právní kvalifikace. Podle žalobce se jedná o přestupek spáchaný fyzickou osobou, která za právnickou osobu jednala nebo měla jednat podle § 24 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále též „přestupkový zákon“), a nikoliv o správní