9 As 423/2018 — Nejvyšší správní soud

6 A 106/2017- 48 - text 11 6 A 106/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Aleny Pavlíčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: ██████████████████ bytem ████████████████████████████ zastoupený advokátem JUDr. Miroslavem Bartošem sídlem Bílinská 1, Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2017, čj. MSP-202/2016-ODSK-OTC/12 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2017 (dále jen jako „napadené rozhodnutí“), které mu bylo doručeno dne 22. 2. 2017 a kterým bylo zčásti řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí (co do částky 2 400 Kč) a zčásti byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestných činů v částce 50 316 Kč dle § 28 odst. 1 písm. a) zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobce nesplnil podmínky stanovené v § 24 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona o obětech trestných činů. 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující, pro věc podstatné skutečnosti. 3. Žalobce, zastoupený advokátem, podal dne 10. 3. 2016 u žalovaného žádost o peněžitou pomoc obětem trestných činů, a to ve výši 50 316 Kč jako součtu majetkové a nemajetkové újmy způsobené úmyslným ublížením na zdraví. V této částce žalobce uplatnil nemajetkovou újmu ve výši 22 347 Kč přiznanou mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 67 T 40/2015, náklady právního zastoupení vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 20 618 Kč vč. DPH, ušlou mzdu v důsledku pracovní neschopnosti ve výši 4 951 Kč a náklady v důsledku stomatologického zákroku zapříčiněného zaviněním odsouzeného ve výši 2 400 Kč. K žádosti přiložil mj. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, výplatní pásky, kalkulaci ušlé mzdy, fakturu za právní zastoupení, potvrzení o pracovní neschopnosti a výpis o zaslaném plnění nemocenského pojištění. 4. Žalovaný přípisem ze dne 12. 8. 2016 vyrozuměl žalobce o zahájení řízení a vyzval jej k odstranění vad žádosti, a to odstranění rozporů mezi průvodním dopisem a formulářem jednoznačným uvedením výše náhrady nákladů trestního řízení a dále k předložení lékařských zpráv ve vztahu k jeho zraněním, kopie pracovní smlouvy, mzdových listů od zaměstnavatele v období červenec až prosinec 2014, potvrzení České správy sociálního zabezpečení (dále jen jako „ČSSZ“) o výši vyplacených dávek nemocenského pojištění v souvislosti s pracovní neschopností v období od 20. 12. 2014 do 10. 1. 2015 a lékařské zprávy stomatologa a ke sdělení, jaké kroky žalobce podnikl ve vztahu k přímému škůdci za účelem uplatnění nároku na náhradu škody a vymožení přisouzené náhrady nemajetkové újmy. 5. Na to žalobce reagoval dopisem ze dne 1. 9. 2016, doručeným žalovanému dne 12. 9. 2016, v němž poukázal na to, že výše nemajetkové újmy mu byla přiznána pravomocným rozsudkem, a přiložil lékařskou zprávu o ošetření a hospitalizaci v Nemocnici Na Františku v Praze a následném ošetření v Krajské nemocnici v Ústí nad Labem. Dále uvedl, že formulář neobsahoval u nákladů právního zastoupení náhradu za použití motorového vozidla ve výši 4 040 Kč, náhrada nákladů tak činí 20 618 Kč. V souvislosti s ušlou mzdou doložil pracovní smlouvu a mzdové listy a požádal žalovaného, aby vyžádal od ČSSZ potvrzení s tím, že se ho sám pokusí zajistit. Dále uvedl, že nepožaduje s ohledem na hospodárnost řízení úhradu za stomatologický zákrok a bude ji případně uplatňovat po pachateli. K tomu, jaké kroky podnikal za účelem uplatnění nároků, žalobce doplnil, že zaslal výzvu k dobrovolnému splnění odsuzujícího rozsudku a výzvu k náhradě škody, do dnešního dne však nebylo nic dobrovolně uhrazeno a další postup by znamenal další náklady na straně žalobce, nelze tak aplikovat § 29 a násl. zákona o obětech trestných činů. Proto žalobce navrhl, aby mu byla přiznána peněžitá pomoc ve výši 47 916 Kč, příp. pokud nelze na základě podkladů peněžitou pomoc přiznat v požadované výši nebo nebude dosahovat 10 000 Kč, požádal o přiznání peněžité pomoci v paušální výši 10 000 Kč v souladu s § 28 odst. 1 zákona o obětech trestných činů. 6. Žalovaný napadeným rozhodnutím řízení co do částky 2 400 Kč pro zpětvzetí dle § 66 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „správní řád“), zastavil, ve zbylém rozsahu žádost pro nesplnění podmínek stanovených v § 24 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona o obětech trestných činů zamítl. Žalovaný provedl dokazování listinami přiloženými žalobkyní a trestním spisem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 67 T 40/2015, přičemž dospěl k závěru, že z provedeného dokazování sice plyne, že odsouzený byl uznán vinným spácháním přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, avšak tato skutečnost sama nepostačuje pro naplnění § 24 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona o obětech trestných činů, jelikož vymezení újmy na zdraví v § 122 odst. 1 tr. zákoníku je vymezeno odlišně od ublížení na zdraví dle zákona o obětech trestných činů. Z provedeného dokazování však dle žalovaného nebylo prokázáno, že by žalobce utrpěl taková zranění, která by omezovala či znesnadňovala jeho obvyklý způsob života nejméně po dobu tří týdnů, tj. že byla naplněna kritéria § 24 odst. 2 zákona o obětech trestných činů a že by tak bylo možné žalobce považovat za oběť trestné činnosti ve smyslu § 24 odst. 1 písm. a) zákona. Žalobce byl v pracovní neschopnosti v době od 20. 12. 2014 do 8. 1. 2015 včetně, tj. po dobu 19 dní (2 týdnů a 5 dnů), z lékařských zpráv nelze omezení žalobce nebo znesnadnění jeho obvyklého způsobu života v souvislosti s utrpěným zraněním dovodit po dobu více jak dvou dnů a ze znaleckého posudku plyne, že žalobce byl omezen po dobu preventivní hospitalizace a následnou nutností dodržovat klidový režim po dobu cca tří týdnů a vystavená neschopnost v délce 19 dnů byla souladná s charakterem utrpěných zranění, ani z něj tak nelze dovodit omezení či znesnadnění obvyklého způsobu života žalobce v souvislosti s utrpěnými zraněními po dobu nejméně tří týdnů. II. Obsah žaloby 7. Žalobce v prvním žalobním bodu namítl, že žalovaný porušil procesní předpisy, jelikož rozhodnutí bylo vydáno s více jak osmiměsíčním prodlením. 8. Dále uvedl, že rozhodnutí vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu i nesprávného posouzení věci. Žalovaný dovozuje, že pracovní neschopnost žalobce trvala 19 kalendářních dní, tj. 2 týdny a 5 dnů, proto není naplněna podmínka § 24 odst. 1 písm. a) zákona o obětech trestných činů. Nelze však ztotožňovat délku pracovní neschopnosti s délkou omezení na běžném způsobu života. Pracovní neschopnost žalobce sice byla ukončena dne 8. 1. 2015, k ukončení však došlo i na žádost žalobce, který si nadále nemohl dovolit ztrátu příjmu. Necítil se zdravotně tak jako před incidentem, bylo zřejmě zasaženo i jeho duševní zdraví a s následky se potýká dodnes, přibližně do konce února 2015 pak nemohl zvedat těžké předměty, provádět fyzicky náročnější aktivity a sportovat, jelikož pociťoval bolest hlavy. 9. K tomu podotkl, že pokud žalovaný neměl postaveno na jisto, zda je žalobce obětí trestného činu ve smyslu § 24 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 24 odst. 2 zákona o obětech trestných činů, pak měl žalobce vyzvat k doplnění dokazování. Žalovaný však žalobce vyzval pouze k předložení lékařských zpráv. Taktéž měl nařídit ústní jednání, kdy takový postup byl zjevně nezbytný ke splnění účelu řízení a uplatnění práv žalobce ve smyslu § 49 odst. 1 správního řádu. 10. Dále žalobce uvedl, že žalovaný se nijak nevypořádal se skutečností, že doba léčení vyplývá z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 9. 2015, sp. zn 67 T 40/2015, a to z popisu skutku. Pravomocným rozsudkem je tak deklarováno, že léčení žalobce trvalo nejméně tři týdny. Další dokazování je tak nadbytečné a porušující zásadu hospodárnosti a žalovaný měl z tohoto rozsudku vyjít. 11. Žalobce namítl rovněž nesprávné právní posouzení, kdy uvedl, že aby byla určitá osoba považována za oběť trestné činnosti, nemusí jí být újma na zdraví způsobena, ale stačí eventualita vzniku takové újmy. Z popisu skutku v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 je zřejmé, že jednání pachatele bylo vedeno snahou ublížit žalobci na zdraví, to, že si újma na zdraví oficiálně vyžádala kratší než třítýdenní léčení, je proto zcela irelevantní. Závěr žalovaného, že na žalobce nelze hledět jako na oběť trestného činu, je v rozporu s § 2 odst. 3 zákona o obětech trestných činů, resp. jej vůbec nezohledňuje. 12. K tomu doplnil, že i výše škody byla zcela jasně vyčíslena, kdy výše nemajetkové újmy byla stanovena pravomocným rozsudkem na částku 22 347 Kč, náklady na právní zastoupení byly účel