5 As 9/2015 — Nejvyšší správní soud

8 A 86/2018- 65 - text 7 8 A 86/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému J. J. bytem N. S. 490, B., zastoupený advokátem Mgr. Ondřejem Múkou se sídlem Vyšehradská 423/27, Praha 2 – Nové Město, Finanční arbitr se sídlem Legerova 1581/69, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, takto: I. Žalovanému se ukládá povinnost vydat nález ve věci vedené žalovaným pod sp. zn. FA/ZP/973/2017, o návrhu žalobce ze dne 8. 9. 2017 a to do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 228,-Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Ve věci vedené před žalovaným pod sp. zn. FA/ZP/973/2017 se žalobce domáhá ochrany proti nečinnosti s tím, že dne 8. 9. 2017 podal návrh na zahájení řízení žalovaným, kterým uplatnil nárok vyplývající z pojistné smlouvy č. 7132954114 uzavřené dne 31. 7. 2016 proti společnosti Česká pojišťovna, a.s. se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, (dále jen „Česká pojišťovna“). Žalovaný zahájil řízení dne 14. 9. 2017 a vyzval žalobce k odstranění nedostatků návrhu na zahájení řízení. Žalobce tak učinil dne 30. 10. 2017, od této doby zůstal žalovaný vůči žalobci nečinný. Žalobce proto dne 6. 4. 2018 podle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád vyzval žalovaného k odstranění nečinnosti. Žalovaný se k výzvě vyjádřil sdělením ze dne 23. 4. 2018 a dále zůstal nečinný až do dne podání žaloby. 2. Rozsudkem ze dne 24. 9. 2018, č. j. 8A 86/2018-37, Městský soud v Praze (dále též jen jako „městský soud“) žalobě vyhověl a uložil žalovanému vydat ve věci nález do 90 dnů od právní moci rozsudku. 3. Ke kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 11. 2019, č. j. 3As 106/2018-26, rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud vytkl městskému soudu, že se opomněl zabývat argumentací stěžovatele (žalovaného) stran jeho chybějící pravomoci k vydání nálezu resp. k vedení řízení. Jak uvedl, jedná se o významnou otázku, kterou je třeba v řízení před městským soudem vyřešit, jelikož může mít zásadní dopad na rozhodnutí soudu o věci samé. Dále Nejvyšší správní soud uložil městskému soudu postavit na jisto počátek zákonné lhůty pro vydání nálezu, s tím, že ten se odvíjí od toho, zda ve věci byly shromážděny všechny podklady nutné pro rozhodnutí žalovaného. Pokud by lhůta k rozhodnutí stanovená § 15 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“) ještě neuplynula, popř. ani nezačala plynout, nebylo by možno konstatovat nečinnost žalovaného. 4. Městský soud v Praze vyzval žalovaného, aby sdělil, zda ve věci rozhodl, resp. kdy lze vydání nálezu očekávat. Výzva byla žalovanému doručena dne 3. 1. 2020 a odpověď byla urgována dne 21. 1. 2020, žalovaný na výzvu soudu nereagoval. II. Posouzení žaloby 5. Městský soud v Praze vyšel ze zjištění, že žalobce podal návrh na zahájení řízení před žalovaným o zaplacení peněžité částky in eventum o vyslovení neplatnosti ujednání o nákladech a poplatcích s přílohami. Návrh byl žalovanému doručen 14. 9. 2017. Dne 30. 10. 2017 žalovaný vydal oznámení o zahájení řízení a současně vyzval žalobce k odstranění nedostatků návrhu spočívající v nedostatečném vylíčení rozhodujících skutečností, absenci vyčíslení částky bezdůvodného obohacení, dále k předložení důkazních prostředků. Současně bylo přímo žalobci zasláno poučení o právní pomoci, bezplatnosti a nákladech řízení před finančním arbitrem. 6. Žalobce se k výzvě vyjádřil v písemném podání ze dne 30. 10. 2017, která byla žalovanému doručena dne 3. 11. 2017. Dne 23. 11. 2017 žalovaný vyrozuměl Českou pojišťovnu o zahájení řízení a vyzval ji k poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. Dne 8. 12. 2017 Česká pojišťovna oznámila, že ve věci bude právně zastoupena a současně požádala o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne 12. 12. 2017 žalovaný sdělil České pojišťovně, že lhůtu k vyjádření prodlužuje do 27. 12. 2017. Vyjádření k výzvě a dokumentaci ve věci Česká pojišťovna zaslala žalovanému dne 12. 12. 2017. Dne 10. 4. 2018 žalobce vyzval žalovaného k opatření proti nečinnosti podle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Dne 23. 4. 2018 (žalobci doručeno dne 24. 4. 2018) žalovaný žalobci sdělil, že neshledává důvody k zahájení řízení k opatření proti nečinnosti. Žalovaný pak již v řízení neučinil žádný úkon. 7. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný uvedl, že podmínkou úspěšného podání žaloby je vyčerpání všech prostředků ochrany proti nečinnosti a marné uplynutí lhůty stanovené zákonem pro vydání rozhodnutí. Lhůta pro vydání rozhodnutí stanovená § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi se odvíjí od okamžiku, kdy finanční arbitr shromáždil všechny podklady nutné pro rozhodnutí, teprve pak lze účastníky seznámit se shromážděnými podklady a teprve od tohoto okamžiku běží lhůta k rozhodnutí. 8. Žalovaný uvedl, že návrh žalobce není ojedinělý. Advokát, který žalobce ve věci zastupuje, zastupoval rovněž více než 150 dalších spotřebitelů ve skutkově obdobných sporech. Řízení všech těchto spotřebitelů byla zahájena na základě šablonovitého návrhu, zástupce žalobce doručuje žalovanému identická vyjádření do více řízení, která mnohdy trpí vadami, nereflektují skutkový stav konkrétního řízení a zástupce žalobce opakovaně odmítá žalovanému poskytnout součinnost. Žalovaný zjistil, že někteří spotřebitelé zastoupení právním zástupcem žalobce nemají zájem na jakémkoliv plnění ze strany pojišťovny, protože uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek na jejímž základě došlo za jednorázovou konečnou úplatu ke změně v osobě věřitele pojišťovny a nadále jím není spotřebitel, nýbrž podnikatel. Podezření žalovaného na odkup pojistných smluv a tedy zneužívání institutů řízení před finančním arbitrem podporují rovněž návrh na zahájení řízení spotřebitelů, kteří zemřeli ještě před podáním návrhu na zahájení řízení, podávání žalob na nečinnost žalovaného i v řízeních, která žalovaný již ukončil a zejména podávání návrhů a žalob v případech, kdy byly veškeré myslitelné nároky spotřebitele z pojistné smlouvy promlčeny a pojišťovna promlčení namítla. Proto žalovaný činí opatření a procesní kroky, kterými reviduje postavení účastníků řízení a existenci spotřebitelského sporu ve všech řízení, která vede na základě návrhů podávaných právním zástupcem žalobce. 9. Městský soud v Praze posoudil podanou žalobu v souladu s § 79 a násl. s.ř.s. a dospěl k závěru, že byla podána důvodně. 10. Podle § 79 odst. 1 s.ř.s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. 11. Podle § 81 odst. 2 s.ř.s. je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon. 12. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce. 13. Městský soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro věcné projednání žaloby na ochranu proti nečinnosti. Podmínkou aktivní legitimace podle ust. § 79 odst. 1 s. ř. s. je bezvýsledné vyčerpání prostředků, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti musí být splněna již k okamžiku podání žaloby, což vyplývá z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 5 As 9/2015 - 59, podle kterého: „pouze ten, kdo před podáním žaloby (v případě řízení vedeného podle správního řádu) podal žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti a zároveň jeho žádosti nebylo vyhověno (tj. nadřízený správní orgán vydal usnesení o nevyhovění žádosti podle § 80 odst. 6 věty druhé správního řádu, popř. ve třicetidenní lhůtě o žádosti nerozhodl), vyčerpal tento prostředek bezvýsledně. Teprve v tomto případě je jeho žaloba přípustná.“. 14. V případě žalovaného jde o atypický orgán vykonávající působnost v oblasti veřejné správy, který autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech osob, přičemž na řízení vedená žalovaným se subsidiárně použije správní řád (k povaze rozhodnutí arbitra viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2007, č. j. 2 Afs 176/2006 - 96). Obecný prostředek ochra