— Nejvyšší správní soud

8 Ad 10/2017- 115 - text 7 8 Ad 10/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé v právní věci Žalobce: proti žalovaná: Ministr spravedlnosti sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Nové Město Exekutorská komora České republiky sídlem Na Pankráci 1062/58, 140 00 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí Exekutorské komory České republiky ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. KŽ 2/2015 t a k t o: I. Rozhodnutí Exekutorské komory ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. KŽ 2/2015, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Základ sporu 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Exekutorské komory České republiky ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. KŽ 2/2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl Mgr. XX, exekutorský koncipient soudní exekutorky JUDr. Jitky Wolfové, Exekutorský úřad Plzeň-město, zproštěn kárného obvinění ministra spravedlnosti ze dne 17. 7. 2015, kterým mu bylo kladeno za vinu, že jako exekutorský koncipient soudní exekutorky JUDr. Jitky Wolfové, pověřený dne 3. 3. 2014 soudní exekutorkou v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 106 EX 2816/13 k provádění úkonů, které jsou předmětem exekuční činnosti, byl v prodlení s postoupením návrhu na částečné zastavení exekuce exekučnímu soudu od 26. 5. 2014, kdy uplynula 30 denní lhůta od doručení přípisu povinného, že souhlasí s návrhem na částečné zastavení exekuce, do 9. 1. 2015, kdy byl v předmětném řízení pověřen k provádění všech úkonů exekutorský kandidát JUDr. Ing. XX. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí kárný senát uvedl, že má za prokázané, že kárně obviněný porušil § 55 odst. 3 exekučního řádu a nepředložil v zákonné lhůtě soudu návrh manžela povinné XX na částečné zastavení exekuce. Kárně obviněný sám potvrdil, že k průtahům v době od 25. 5. 2014 do 9. 1. 2015 došlo. Dále je v odůvodnění uvedeno, že v projednávaném případě jednání kárně obviněného nedosáhlo intenzity kárného provinění a je zcela adekvátní postih, ke kterému soudní exekutorka přistoupila v pracovně právní rovině, když nesprávný postup kárně obviněnému vytkla a odebrala mu část osobního ohodnocení. Kárná žaloba sledovala pouze naplnění formálních znaků kárného provinění, tedy překročení lhůty, a nijak nehodnotila práci kárně obviněného ze širšího hlediska, jako byl počet přidělených exekučních spisů, jak rychle a účelně v jiných exekučních věcech postupoval. Práce kárně obviněného byla soudní exekutorkou hodnocena kladně. Bez širšího zhodnocení práce kárně obviněného nelze uzavřít, že jedno pochybení dosahuje intenzity kárného provinění. Konečně bylo zdůrazněno, že z účtu manžela povinné nebyly provedeny žádné srážky. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce v podané žalobě namítl, že závěr kárného senátu Exekutorské komory, že skutek nenaplňuje intenzitu kárného provinění, je zcela excesivní. 4. Pracovně právní postih exekutorského koncipienta nevylučuje kárný postih a naopak. Jeho postup v jiných exekučních řízeních je irelevantní k žalovanému skutku. Rovněž další jeho postup v předmětném řízení byl vadný, což je přitěžující okolností, viz výtka ze dne 24. 7. 2015, č. j. MSP-182/2015-OSD-ENA/47. 5. Překročení zákonné lhůty uvedené v § 55 odst. 3 exekučního řádu o cca 9 měsíců je alarmující, popírající samotný smysl na účinném využití tohoto procesního prostředku. Tímto postupem exekutorský koncipient Mgr. XX zcela zbavil manžela povinné jediné možné účinné obrany proti způsobu vedení exekuce a odkázal na § 306 občanského soudního řádu. 6. Kárný senát se nevypořádal a nevzal v úvahu při posuzování žalovaného skutku namítanou skutečnost, že překročením zákonné lhůty v tak velkém rozsahu byl navozen dlouhotrvající stav výrazné právní nejistoty manžela povinné, který vyřízení svého návrhu opakovaně urgoval. Exekutorský koncipient porušoval svou profesní povinnost dbát ochrany práv účastníků řízení. 7. Závěr kárného senátu je rovněž excesivní s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu, přičemž žalobce odkázal na jeho rozhodnutí ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 14 Kse 7/2011; rozhodnutí ze dne 2. 12. 2013, č. j. 15 Kse 14/2012-317; rozhodnutí ze dne 19. 11. 2012, č. j. 15 Kse 1/2012-137. Z uvedené judikatury žalobce dovodil, že nečinnost soudních exekutorů naplňuje znaky kárného provinění i v tom případě, že není zjištěna jako systémové či opakované pochybení. Nerespektování zákonných lhůt, resp. jejich překročení i o kratší interval, je judikaturou uznáváno za kárné provinění. 8. Dále namítl, že průtahy v řízení neznamenají pouze excesivní stav, kdy dochází k nečinnosti soudního exekutora, ale lze je konstatovat i tehdy, dochází-li v řízení jeho postupem k neodůvodněnému pomalému vyřizování věcí (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 15 Kse 2/2014). Kárný senát se nevypořádal se skutečností, že legitimní důvod nečinnosti exekutorského koncipienta nebyl dán. 9. Pokud by překročení zákonné lhůty v tak značném rozsahu jako v tomto případě nebylo uznáno kárným proviněním, byl by vytvořen precedent, podle kterého by soudní exekutoři nebyli nuceni respektovat zákonné lhůty. Stanovení zákonných lhůt by ztratilo smysl. 10. Konečně žalobce namítl, že kárný senát nezohlednil, že k překročení zákonné lhůty došlo téměř devítinásobně, čímž došlo k porušení ochrany práv manžela povinné na vyřízení jeho procesního návrhu bez průtahů, tedy došlo k porušení práva na spravedlivý proces. 11. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla, aby soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 s. ř. s. pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, který žalovaná spatřuje ve skutečnosti, že kárně obviněný byl po vydání napadeného rozhodnutí vyškrtnut ze seznamu koncipientů z důvodu skončení pracovního poměru u exekutorky [§ 22 odst. 1 písm. f) exekučního řádu]. Podle § 119 odst. 1 písm. b) exekučního řádu kárný senát řízení zastaví, jestliže skončil pracovní poměr kandidáta nebo koncipienta u exekutora. Následné změny pak nejsou z tohoto důvodu relevantní (viz usnesení zvláštního senátu č. j. Konf 23/2015 – 12). 12. K napadenému rozhodnutí uvedla, že nevybočuje z mantinelů správního uvážení a je v souladu s rozhodovací praxí kárné komise žalované. Odkazy na judikaturu ve věcech exekutorů jsou nepřípadné, neboť postavení exekutorského koncipienta a soudního exekutora je rozdílné. Tvrzení o vytváření precedentu je absurdní, neboť rozhodnutí kárného senátu takový účinek mít nemůže. 13. Na toto vyjádření reagoval žalobce replikou, v níž uvedl, že projednání žaloby nebrání žádná procesní překážka. Mgr. XX není účastníkem tohoto řízení. Dále zopakoval tvrzení uvedené v žalobě a doplnil, že je běžnou praxí kárných senátů, že se opírají o předchozí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu či Exekutorské komory. III. Posouzení žaloby 14. Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a to v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 15. V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil a žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila svůj nesouhlas s projednáním věci bez jednání, a tedy se má za to, že svůj souhlas udělila. 16. Nejprve se soud zabýval otázkou namítaného nedostatku podmínek řízení, přičemž tento nedostatek neshledal, a žaloba je tedy přípustná. 17. Soud podotýká, že podmínky řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. se vztahují k soudnímu řízení, nikoli k řízení před správním orgánem. Účastníky soudního řízení jsou žalobce a žalovaný (§ 33 odst. 1 s. ř. s.). V nyní projednávané věci je žalobcem ministr spravedlnosti, který podal žalobu. Žalovaným v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu pak je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni (§ 69 s. ř. s.), v soudním řízení před zdejším soudem tedy Exekutorská komora České republiky. Mgr. XX není účastníkem řízení před zdejším soudem. Mohl by mít toliko postavení osoby zúčastněné na řízení (§ 34 s. ř. s.). Jelikož Mgr. XX není účastníkem řízení před zdejším soudem, k jeho osobě se tak ani nevztahují podmínky řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a tedy skutečnost, že kárně obviněný Mgr. XX byl po vydání napadeného rozhodnutí vyškrtnut ze seznamu koncipientů, nebrání vydání meritorního rozhodnutí. Skutečnost, že Mgr. XX byl vyškrtnut ze seznamu koncipientů, tak může mít vliv toliko na další správní řízení před žalovanou. 18. Soud podotýká, že Mgr. XX k výzvě soudu ve stanovené lhůtě neoznámil, zda bude v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení, tedy v nyní projednávané věci nemá ani postavení osoby zúčastněné na řízení (viz § 34 odst. 1 s. ř. s.