9 Afs 308/2019 — Nejvyšší správní soud

8 Af 2/2019- 48 - text 17 8 Af 2/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Aleše Sabola v právní věci žalobce: M. K. sídlem X zastoupeného advokátem JUDr. Filipem Štípkem sídlem Hradiště 96/6, Ústí nad Labem proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2018, č. j. 61804-4/2018-900000-319, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil platební výměry Celního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 13. 7. 2018, č. j. 213389/2018-510000-32.2, ze dne 17. 7. 2018, č. j. 216051/2018-510000-32.2, a ze dne 17. 7. 2018, č. j. 216033/2018-510000-32.2 (dále dohromady jako „platební výměry“). 2. Platebními výměry správce daně žalobci podle § 56 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), vyměřil postupně za zdaňovací období měsíců ledna 2018, února 2018 a března 2018 nárok na vrácení spotřební daně ve výši 0 Kč. Správce daně platebními výměry odepřel žalobci jako osobě užívající minerální oleje pro výrobu tepla nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů za příslušná zdaňovací období, a to odůvodněním, že žalobce nevedl vlastní evidenci nákupu a spotřeby lehkých topných olejů (dále jen „LTO“). K vedení této evidence totiž v rozporu se zněním § 56 odst. 7 zákona o spotřebních daních zmocnil společnost NRG měření s.r.o. (dále jen „zmocněnec“), což nebylo vzhledem k potřebné průkaznosti evidence o skutečné spotřebě LTO žalobcem možné. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve zevrubně zrekapituloval předchozí průběh správního řízení, shrnul závěry uvedené v platebních výměrech a sumarizoval žalobcem vznesené odvolací námitky. 4. Následně žalovaný částečně korigoval závěry správce daně v tom směru, že v obecné rovině nelze odmítnout možnost existence zmocněnce pro vedení evidence nákupu a spotřeby LTO, pakliže je tato evidence zmocněncem vedena na podkladě relevantních, pravidelných a ověřitelných informací získaných přímo od osoby spotřebovávající minerální oleje pro výrobu tepla, která je měla ve své detenci. Osoba zmocněná k takovému vedení evidence nákupu a spotřeby LTO musela být pro její průkaznost schopna doložit relevantní důkazní prostředky, na podkladě kterých tuto evidenci vedla. V opačném případě nebylo bez dalšího možné takto vedenou evidenci nákupu a spotřeby LTO považovat za průkaznou pro uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů, neboť sám zmocněnec nebyl detentorem LTO, ani svědkem jejich spotřeby. Ve vztahu k projednávané věci pak žalovaný zdůraznil, že zmocněncem vedená evidence nákupu a spotřeby LTO, podrobně upravená vyhláškou Ministerstva financí č. 413/2003 Sb., kterou se stanoví způsob výpočtu nároku na vrácení spotřební daně zaplacené v cenách některých minerálních olejů prokazatelně použitých pro výrobu tepla a způsob a podmínky vedení evidence o nákupu a spotřebě těchto výrobků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „evidenční vyhláška“), byla opřena o údaje o konečném stavu topného oleje k poslednímu dni předmětných zdaňovacích období, které měl žalobce odesílat zmocněnci prostřednictvím SMS zpráv. Žalobce přitom do spisu založil pouze jím samotným tvrzené přepisy obsahu SMS zpráv obsažené v dokumentu nazvaném „výpis ze spisu daňového poradce“, v němž bylo uvedeno, že „výpis byl sestaven v rámci automatického zpracování dat technickým zařízením“. 5. Žalovaný dále popsal, že vzhledem k tomu, že spis správce daně v projednávané věci obsah těchto SMS zpráv neobsahoval (obsahoval toliko výpis z nich), a přitom tyto SMS zprávy považoval žalovaný za klíčový důkazní prostředek jím vedené evidence nákupu a spotřeby LTO, žalobce ve smyslu § 115 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), výzvou ze dne 5. 11. 2018, č. j. 61804-2/2018-900000-318 (dále jen „výzva ze dne 5. 11. 2018“) vyzval k předložení SMS zpráv, na jejichž základě byl zmocněncem zjištěn konečný stav spotřeby LTO v zařízení žalobce a poskytl mu tak prostor k doplnění důkazu průkaznosti evidence nákupu a spotřeby LTO v projednávané věci. Žalobce na tuto výzvu žalovaného reagoval dne 20. 11. 2018 tak, že tzv. výpis ze spisu daňového poradce doplnil o další údaje a lépe definoval za účelem „lepší srozumitelnosti“. Současně pro případ pochyb žalovaného ohledně osoby, která z uvedeného telefonního čísla se zmocněncem právně jednala, navrhl, aby žalovaný takové rozhodné informace zjistil postupem dle § 78 daňového řádu u telefonního operátora jím uvedených telefonních čísel. 6. K odvolacím námitkám žalobce, týkajícím se nemožnosti zmocnit jinou osobu vedením evidence o nákupu a spotřebě LTO, pak žalovaný v návaznosti na výše uvedené konstatoval, že v projednávané věci bylo třeba, aby, byla-li evidence nákupu a spotřeby LTO vedena zmocněncem, údaj o počátečním stavu, doplnění nákupem a o konečném stavu minerálních olejů pocházel od osoby žalobce, který spotřebovával minerální oleje pro osvobozený účel v rámci své výlučné dispozice. Žalovaný následně uvedl, že neměl pochybnosti o dokladu o nákupu LTO, který splňoval veškeré náležitosti podle § 56 odst. 8 zákona o spotřebních daních, ani o deklarovaném počátečním stavu LTO v zásobníku topného zařízení žalobce k počátku ledna 2018, jinak tomu však bylo v případě údaje o konečném stavu LTO v zásobníku topného zařízení žalobce na konci zdaňovacího období ledna 2018, resp. v případě počátečních a konečných údajů o spotřebě LTO v zásobníku topného zařízení za zdaňovací období únor 2018 a březen 2018. Ve všech těchto případech totiž žalobce ani na (v řízení opakovanou) výzvu žalovaného neprokázal jakoukoliv autentickou podobu relevantních SMS zpráv, kterými měl o těchto údajích informovat zmocněnce, když poskytl jen výpis ze spisu daňového poradce vedeného ovšem samotným zmocněncem, do něhož měl být tento údaj právě zmocněncem přenesen. Podle žalovaného tak žalobce (prostřednictvím svého zmocněnce) neunesl důkazní břemeno existence svého nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů ve výši, kterou uplatnil za jednotlivá zdaňovací období, neboť evidence vedená zmocněncem trpěla vadou neprůkaznosti, pročež nebyla prokázána skutečná spotřeba LTO. Žalovaný proto uzavřel, že zmocněnec nemohl jako osoba odlišná od žalobce, jenž měl svůj nárok na vrácení spotřební daně prokazovat jednak dokladem o prodeji LTO a jednak evidencí o nákupu a spotřebě LTO, za žalobce jako kupujícího deklarovat údaje, jejichž původ od žalobce nebyl s to sám prokázat. Správce daně nemohl přijmout evidenci založenou toliko na důvěře o původu a správnosti klíčového údaje. 7. Žalovaný zároveň odmítl provést žalobcem navržené důkazy, neboť ty podle jeho názoru směřovaly k prokázání jiných než ve věci rozhodných skutečností. K navrhovanému vyžádání si údajů o telefonním provozu mezi dotčenými telefonními čísly uvedl, že nijak nezpochybňoval, kdo byl držitelem uvedených telefonních čísel, zpochybňoval jen průkaznost samotného obsahu žalobcem zaslaných SMS zpráv. Vadu evidence nákupu a spotřeby LTO nebylo podle žalovaného možné odstranit ani navrhovaným ústním jednáním se žalobcem, neboť jeho účelem nebylo prokázat, že žalobce zasílal zmocněnci SMS zprávy o konečném stavu zásobníku LTO v topném zařízení, nýbrž samotnou faktickou existenci tohoto klíčového údaje evidence nákupu a spotřeby LTO za předmětná zdaňovací období. 8. Ostatní odvolací námitky pak žalovaný označil za obsoletní, neboť tyto byly žalobcem formulovány ve vztahu k právu být při vedení evidence nákupu a spotřeby LTO zastupován, které však žalovaný na rozdíl od správce daně nepopíral a se svým odlišným názorem v tomto směru žalobce seznámil již v rámci své výzvy ze dne 5. 11. 2018. III. Obsah žaloby 9. Žalobce nejprve obecně konstatoval, že napadené rozhodnutí bylo založeno na neúplných skutkových zjištěních a nesprávném právním hodnocení a dále shrnul „skutkový děj“ projednávaného případu, který rozdělil do jedenácti návazných kroků. V rámci nich především uvedl, že podle smlouvy o zajištění olejového vytápění udělil zmocněnci plnou moc a zavázal jej ke zpracování toliko údajů získaných od žalobce elektronicky; zmocněnec evidoval předmětné SMS zprávy od žalobce v rámci „automatizovaného zpracování dat technickým záznamovým zařízením, tzv. GSM bránou číslo 777926465“. Údaje z tohoto automatizovaného zpracování dat následně žalobce uplatnil jako listinný důkaz v daňovém řízení v projednávané věci ve formě „výpisu ze spisu daňového poradce“. V rámci odvo