9 As 71/2008 — Nejvyšší správní soud

1 A 5/2021- 37 - text 9 čj. 1 A 5/2021- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou ve věci žalobkyně: G. G., proti žalované Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie sídlem Kaplanova 2055/4, 148 54 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 1. 2021, čj. KRPA-1360-11/ČJ-2021-000022-ZZC, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „žalovaná“) rozhodnutím označeným v záhlaví zajistila žalobkyni podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále „zákon o pobytu cizinců“) za účelem správního vyhoštění, a to na 30 dnů. Žalobkyně v ČR pobývala neoprávněně a byla vedena v evidenci nežádoucích osob. Již dříve bylo rozhodnuto o jejím správním vyhoštění na dobu 4 let, což žalobkyně nerespektovala a ve stanovené lhůtě nevycestovala. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně v úvodu žaloby uvedla seznam všech ustanovení různých zákonů a dalších právních předpisů, o nichž se domnívá, že byly v jejím případě porušeny. 3. Poté žalobkyně dovodila, že je nutno jí považovat za tzv. zranitelnou osobu ve smyslu zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), z důvodu jejího věku a zdravotního stavu. V důsledku neexistence obdobného ustanovení v zákoně o pobytu cizinců, kterou žalobkyně považuje za mezeru v zákoně, je nutno právní úpravu v zákoně o azylu použít na její případ analogicky. Ačkoliv zákon o pobytu cizinců neobsahuje výslovnou povinnost správních orgánů zabývat se v rozhodnutí o zajištění zranitelností cizince, tato povinnost dle žalobkyně vyplývá z obdobných ustanovení zákona o azylu, které lze v případě zajištění cizince dle zákona o pobytu cizinců aplikovat analogicky, jakož i z práva EU a mezinárodněprávních závazků ČR. 4. Žalobkyně s ohledem na výše uvedenou úvahu proto předně namítla, že žalovaná nereflektovala její zranitelnost v důsledku věku – ke dni zajištění jí bylo 66 let (rok narození 1954), a v důsledku jejího zdravotního stavu – mimo jiné enormně vysoký tlak, problémy se spánkem, na které bere léky dvakrát denně, dlouhodobé problémy s kyčlí, kvůli kterým používá k chůzi hůl. Posledně uvedené problémy měla již v době svého předchozího zajištění v roce 2016, kdy uváděla problémy s páteří a se srdcem, které proto musejí být žalované známé. Dle žalobkyně měly být tyto skutečnosti zohledněny při posuzování otázky přiměřenosti, a to jak z hlediska vhodnosti užití prostředku zajištění, tak ve vztahu k dostupným alternativám, jakož i z hlediska stanovení délky zajištění. Jelikož se však žalovaná těmito skutečnostmi vůbec nezabývala, považuje žalobkyně napadené rozhodnutí v této otázce za nepřezkoumatelné a v rozporu s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). V tomto ohledu žalovaná porušila též § 3, § 2 odst. 4 a § 50 odst. 4 správního řádu. Dodala, že zde existuje trvající systémový problém spočívající v absenci efektivního systému pro určování zranitelnosti při zajišťování cizinců za účelem vyhoštění, což potvrzují též zprávy o šetření Veřejného ochránce práv, na které odkázala. 5. Dále žalobkyně namítla, že v jejím případě postačovalo uložení mírnějších opatření, tj. některého ze zvláštních opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců. Žalovaná považovala žalobkyni za nedůvěryhodnou osobu automaticky, pouze na základě jejího protiprávního jednání, bez uvedení konkrétních skutečností, přestože byla povinna tuto skutečnost hodnotit samostatně v kontextu okolností, které žalobkyni vedly k protiprávnímu jednání. Dále mohla žalovaná žalobkyni uložit povinnost zdržovat se v Přijímacím a pobytovém středisku Zastávka, což má vyplývat z recentní judikatury Nejvyššího správního soudu (NSS), kterou však již žalobkyně blíže nespecifikovala. 6. Konečně, žalobkyně namítla, že žalovaná při posuzování reálné možnosti realizovat správní vyhoštění, jakožto cíle zajištění žalobkyně, nezohlednila postavení tzv. neobčanů L., kterým je i žalobkyně. S odkazem na judikaturu NSS (rozsudek čj. 1 As 12/2009-61, a usnesení rozšířeného senátu, čj. 7 As 79/2010-150) žalobkyně poukázala na skutečnost, že v jejím případě tak nemůže být naplněn účel zajištění. Pokud by byla vrácena do L., hrozilo by jí skutečné nebezpečí ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců, neboť postavení těchto osob je nadále neutěšené, a ačkoliv v posledních letech dochází k částečnému zlepšení, l. legislativa nadále neumožňuje těmto osobám vést důstojný život. I z tohoto důvodu tak považuje žalobkyně napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. 7. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalované 8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě k námitce nezohlednění věku a zdravotního stavu žalobkyně uvedla, že vycházela ze zjištěného skutkového stavu, zejména protokolu o podání vysvětlení ze dne 3. 1. 2021. Žalobkyně sice uvedla, že má problémy s kostrou a srdcem a na to užívá léky, současně však dodala, že její zdravotní problémy jí nebrání pracovat, jak je to jen možné, na různých brigádách, většinou úklidové práce, bez pracovního povolení. Z tohoto důvodu nelze dle žalované žalobkyni považovat za zranitelnou osobu ve smyslu, ve kterém deklaruje. 9. K námitce nepřezkoumatelnosti či nedostatečnosti posouzení možnosti uložení mírnějších opatření žalovaná uvedla, že se k této otázce vyjádřil na str. 5 – 10 napadeného rozhodnutí. Zopakovala, že pokud zde existují skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec bude případný výkon správního vyhoštění mařit, nelze dle § 123b odst. 3 zákona o pobytu cizinců přistoupit ke zvláštnímu opatření za účelem vycestování cizince. Důvodnou obavu z maření výkonu správního vyhoštění žalovaná shledala v pobytové historii žalobkyně, proto žalovaná nepřistoupila k možnosti využití mírnějšího opatření. 10. K námitce žalobkyně, že v napadeném rozhodnutí nebyla zohledněna situace tzv. neobčanů L., a že žalobkyni hrozí v případě návratu, skutečné nebezpečí ve smyslu § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, žalovaná uvedla, že podrobně popsala průběh řízení i možnost realizace správního vyhoštění žalobkyně do místa jejího posledního trvalého pobytu – L. Žalobkyně, již byl vydán cestovní pas neobčana, je pod ochranou L. republiky, což vyplynulo též z vyjádření Velvyslanectví L. republiky ze dne 5. 12. 2018. S ohledem na uvedené neshledala žalovaná ani potřebu vyvolávat tzv. konzultační řízení, neboť žalobkyně se může kdykoliv vrátit na území L. Nadto, žalobkyně sama v protokolu o podání vysvětlení ze dne 3. 1. 2021 neuvedla žádné skutečnosti znemožňující jí její návrat podle § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. 11. Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 12. Soud ze správního spisu zjistil, že dne 3. 1. 2021 byla vyslána policejní hlídka na adresu T., P., kde se nacházela žalobkyně jako osoba v evidenci nežádoucích osob. Bylo zjištěno, že je vedena v evidenci nežádoucích osob od 7. 10. 2020 do 5. 10. 2023. Dne 20. 1. 2020 bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění na 4 roky, do 17. 7. 2024. Žalobkyně byla následně zajištěna podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Ve správním spise se dále nachází trestní příkazy týkající se žalobkyně, konkrétně trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 7. 2012, sp. zn. 33 T 86/2012, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), a odsouzena k trestu vyhoštění v délce 5 let; trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 1. 2013, sp. zn. 143 T 3/2013, kterým byla žalobkyně odsouzena pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zkušební dobou v trvání 2 let; trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 103 T 5/2016, kterým byla uznána vinnou ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku a byla odsouzena k trestu vyhoštění na dobu 1 roku. 13. Při podání vysvětlení dne 3. 1. 2021 žalobkyně uvedla, že bydliště má na adrese v L. Na U. ani v L. příbuzné nemá. V roce 1988 se vdala za občana L., za Sovětského svazu, po rozpadu však občanství L. nezískala, protože se tam nenarodila. S manželem se rozvedli v roce 2000, toho roku přijela poprvé do ČR, manžel v roce X zemřel. V roce 2000 přijela do ČR jako turistka na základě polského víza. Podala žádost o azyl, který jí nebyl v roce 2007 udělen, následně v ČR dostala trvalý pobyt, o který přišla z důvodu trestné činnosti, všechno zpackala. Přesnou adresu svého bydliště v ČR neznala, pouze, že je to v ulici L. Je to taková garsonka, k pobytu tam hlášena není, ani nemá od toho smlouvu. Platí 9500 Kč