10 As 162/2018 — Nejvyšší správní soud

10 A 178/2019- 53 - text 21 10 A 178/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: J. M., IČ X sídlem X zastoupená Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2019, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v rozhodném znění (dále jen „zákon o silniční dopravě“) tím, že - podle § 35 odst. 1 písm. e) zákona o silniční dopravě v rozporu s § 21 odst. 3 písm. c) bod 1 zákona o silniční dopravě nezajistil, aby při poskytování přepravy dne X od X do X, na trase X, vozidlo taxislužby tovární značky X, bylo viditelně a čitelně označeno střešní svítilnou žluté barvy s nápisem TAXI na její přední a zadní straně, - podle § 35 odst. 1 písm. e) zákona o silniční dopravě v rozporu s § 21 odst. 3 písm. c) bod 2 zákona o silniční dopravě nezajistil, aby při poskytování přepravy dne X od X do X, na trase X, vozidlo taxislužby tovární značky X, bylo viditelně a čitelně označeno jménem a příjmením dopravce umístěným na vozidle, - podle § 35 odst. 2 písm. n) zákona o silniční dopravě v rozporu s § 21 odst. 3 písm. d) bod 1 zákona o silniční dopravě nezajistil, aby při poskytování přepravy dne X od X do X, na trase X, vozidlo taxislužby tovární značky X, vybaveno měřicí sestavou taxametru, splňující požadavky zvláštního právního předpisu, kterým je zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů, jejíž součástí je taxametr, měřicí převodník ujeté vzdálenosti, paměťová jednotka a tiskárna. 2. Žalobce se následně žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 3. 9. 2019, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný k odvolání žalobce částečně změnil rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 17.7.2019, č.j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) ve výši pokuty (ze 150.000 Kč na 30.000 Kč) a ve zbytku jej potvrdil. Alternativně se žalobce domáhá snížení uložené pokuty. II. Napadené rozhodnutí 3. V napadeném rozhodnutí žalovaný neshledal prvostupňové rozhodnutí nezákonným ani nepřezkoumatelným. Z prvostupňového rozhodnutí dle žalovaného jasně vyplývá, že předmětem sporu je to, zda došlo k uzavření předchozí písemné smlouvy dle § 21 odst. 4 zákona o silniční dopravě, čímž by byly splněny podmínky pro využití možnosti výjimky z povinnosti označit vozidlo a vybavit jej taxametrem. Žalovaný dále pokračoval, že pokud dopravce při evidenci vozidla taxislužby ve smyslu 21a odst. 2 písm. b) zákona o silniční dopravě prohlásí, že bude poskytovat přepravy výhradně na základě předchozích písemných smluv, pak smí využívat zákonné výjimky z označení a vybavení vozidla taxametrem. Prohlášení dopravce ve smyslu § 21a odst. 2 písm. b) zákona o silniční dopravě je svou povahou čestné prohlášení, které nemůže samo o sobě nijak zaručit, jaký typ přepravních služeb bude nakonec dopravce poskytovat. Pokud dopravce následně bude poskytovat anonymní pohotovostní přepravní služby typické pro „klasickou“ taxislužbu, aniž by předchozí písemné smlouvy se stanovenými náležitostmi skutečně uzavíral, textace § 21 odst. 4 zákona o silniční dopravě mu neumožňuje tuto výjimku využít, bez ohledu na to, co o svém podnikání při evidenci vozidla prohlásil. Pokud je předchozí písemná smlouva uzavřena, dopravce může využívat výjimky z označení a vybavení vozidla stanovené v § 21 odst. 4 zákona o silniční dopravě. Pokud však tato smlouva uzavřena není, nesmí dopravce výjimky využít a má povinnost zajistit provedení přepravy formou „klasické“ taxislužby vozidlem řádně označeným a vybaveným podle § 21 odst. 3 zákona o silniční dopravě, bez ohledu na skutečnost, že má vozidlo evidované jako vozidlo bez taxametru. Pokud tedy správní orgán I. stupně shledal, že nebyla řádně uzavřena smlouva splňující požadavky § 21 odst. 4 zákona o silniční dopravě, postupoval správně, když dopravce sankcionoval za neoznačení vozidla a jeho nevybavení taxametrem. 4. Žalovaný se dále zabýval rozborem konkrétních požadavků vyjádřených v § 21 odst. 4 zákona o silniční dopravě, při jejichž splnění je možno provozovat taxislužbu i bez taxametru a označeného vozidla, východiskům správního orgánu I. stupně a vývojem právní úpravy, která právě režim uváděný v § 21 odst. 4 zákona o silniční dopravě umožnila. Žalovaný konstatoval, že předpokladem taxislužby na základě předchozí písemné smlouvy je to, že cestující je v pozici spotřebitele seznámen s tím, že se neuplatní některá zákonná ustanovení určená na jeho ochranu, neboť si pravidla přepravy dojednal právě v této písemné smlouvě. Jednou z podmínek, kterou zákonodárce stanovil, byl právě zákaz uzavření této smlouvy bezprostředně před přepravou. Pojem bezprostředně je pak dle žalovaného nutno vykládat v kontextu daného ustanovení. Pokud by byla bezprostřednost uzavření smlouvy před přepravou jediným nedostatkem procesu uzavření této smlouvy, je vysoce pravděpodobné, že by tento nedostatek sám o sobě nenaplnil materiální stránku deliktu a nebyl tedy protiprávním jednáním hodným potrestání. Odvolací orgán tedy dospěl k závěru, že pojem bezprostředně je určením času, který je však vždy nutné vykládat vzhledem ke smyslu celého § 21 odst. 4 zákona o silniční dopravě. I pokud by v tomto případě bylo možné konstatovat, že smlouva byla uzavřena bezprostředně před přepravou, není tato bezprostřednost jediným nedostatkem této smlouvy. 5. Co se týče údaje o přepravovaných osobách, souhlasil žalovaný se žalobcem v tom, že zákon o silniční dopravě nikde nestanovuje, jakým způsobem mají být definováni cestující, avšak upozorňuje, že smyslem § 21 odst. 4 zákona o silniční dopravě je jedinečná identifikace poskytované přepravy. V obecné rovině tedy lze přisvědčit žalobci, že v předchozí písemné smlouvě nemusí být vždy uvedena jména cestujících, bude-li zřejmé provést jejich identifikaci na základě jiných ukazatelů a celkového kontextu. Avšak dle žalovaného již nelze přisvědčit žalobci v tom, že ke splnění podmínek je bez dalšího dostačující povšechně uvést maximální počet přepravovaných osob, tedy pravděpodobně kapacitu vozidla. 6. Žalovaný dále zdůraznil, že z dikce § 21 odst. 4 zákona o silniční dopravě vyplývá, že základním předpokladem předchozí písemné smlouvy je, aby před přepravou existoval strukturovaný dokument shrnující podmínky přepravy. Dle spisového materiálu však aplikace Uber generuje dokument nazvaný přepravní smlouva až po přepravě. Tato skutečnost vyplývá z toho, že v tomto dokumentu je uvedeno cílové místo přepravy odlišné od objednávky, pravděpodobně se jedná o skutečné místo ukončení přepravy. V dokumentu je také uveden čas přepravy „po 15:05“, což je čas ukončení přepravy, nikoli jejího zahájení. Skutečné cílové místo přepravy a čas jejího ukončení by nemohly být známy dopravci, pokud by tato smlouva opravdu vznikla již před přepravou. Pokud je zjevné, že dopravce neuzavřel předchozí písemnou smlouvu vyhovující požadavkům zákona o silniční dopravě, není možné takové jednání akceptovat a nevynucovat dodržování zákona. 7. Žalovaný se tedy se správním orgánem I. stupně ztotožnil v tom, že žalobce nesplnil podmínky § 21 odst. 4 zákona o silniční dopravě a naplnil tak skutkové podstaty deliktů, které jsou mu vytýkány v prvostupňovém rozhodnutí. Dále se pak žalovaný zabývá společenskou škodlivostí deliktů spáchaných žalobcem, přičemž zde se již od závěrů správního orgánu I. stupně odklání. Žalovaný reflektoval vývoj ukládání peněžitých sankcí v případě dopravců poskytujících své služby přes platformu Uber, kteří nesplňovali podmínky zákona o silniční dopravě, a bylo tedy na místě ukládat jim značně vysoké pokuty. Toto však dle žalovaného není případ žalobce. Žalobce je podnikající fyzickou osobou a je držitelem koncese na silniční motorovou dopravu – osobní provozovanou vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče. Taxislužbu provozoval vozidlem evidovaným jako vozidlo bez taxametru. Je dlouhodobým držitelem oprávnění řidiče taxislužby a rovněž osvědčení o složení zkoušky z pražského místopisu. Žalobce tedy dle žalovaného splnil všechny podmínky, aby mohl jako živnostník podnikat v taxislužbě, což žalovaný vyhodnotil jako významné polehčující okolnosti, které by měly být zohledněny v uložené pokutě. Žalovaný reflektoval také to, že mimo spáchání více přestupků, které však vyplývalo ze samotného nesplnění požadavku na uzavření písemné smlouvy, nebyly shledány žádné přitěžující okolnosti. 8. Dalším významným faktorem je posouzení splnění požadavků na