3 Afs 203/2019 — Nejvyšší správní soud

10 Af 46/2017- 70 - text 12 10Af 46/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobce: Státní fond dopravní infrastruktury, IČO: 708 56 508 sídlem Sokolovská 1955/278, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 43182/17/5000-10610-701638 z 6. 10. 2017 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č. j. 43182/17/5000-10610-701638 z 6. 10. 2017 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se náhrada nákladů nepřiznává. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) vydal 29. 9. 2016 platební výměr č. 7092124/2016, jímž vyměřil žalobci odvod do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně ve výši 186 575 Kč, a platební výměr č. 7091929/2016, jímž vyměřil žalobci odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 32 925 Kč. 2. Porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „rozpočtová pravidla“), spatřoval správce daně v neoprávněném použití peněžních prostředků ve smyslu § 3 písm. e) rozpočtových pravidel, konkrétně ve výdeji prostředků v celkové výši 219 498,84 Kč na proplacení mezd nad limit pro projekt č. CZ.1.04/4.1.00/48.00005 s názvem „SFDI – ETIK“ z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost (OP LLL) [dále jen „Projekt“], stanovený v Podmínkách pro realizaci Projektu. Finanční rámec Projektu podle Dodatku č. 2 k Podmínkám pro realizaci Projektu zahrnoval 1) maximálně 20 612 050,35 Kč z prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu na předfinancování výdajů, které mají být pokryty prostředky z rozpočtu Evropské unie, t. j. 85 % výše z celkových způsobilých výdajů Projektu; 2) maximálně 3 637 420,65 Kč z ostatních žalobcových veřejných prostředků na část národního spolufinancování, t. j. 15 % výše z celkových způsobilých výdajů na realizaci Projektu; 3) celkem maximálně 24 249 471 Kč. Odvody za porušení rozpočtové kázně byly rozděleny podle procentní výše finančních prostředků poskytnutých z jednotlivých zdrojů, tedy 85 % odvodu byl žalobce povinen zaplatit do Národního fondu (což odpovídá podílu financování z Národního fondu) a 15 % odvodu byl povinen zaplatit do státního rozpočtu (což odpovídá podílu financování z žalobcových vlastních prostředků). 3. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí oba platební výměry potvrdil, neztotožňuje se s žalobcovou argumentací, podle níž žalobci nemůže být vyměřen odvod do státního rozpočtu a Národního fondu, neboť předmětné prostředky použité nad uvedené limity z evropských fondů (resp. Národního fondu) vůbec neobdržel a musel je vyčlenit z vlastních zdrojů. Žalovaný k tomu uvedl, že žalobcovy příjmy tvoří podle § 4 odst. 1 zákona č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury (dále jen „zákon o SFDI“), mimo jiné příspěvky z Evropské komise poskytované prostřednictvím příslušných evropských fondů a dotace ze státního rozpočtu. Žalobce tak hospodaří s majetkem státu v postavení organizační složky státu a řídí se zvláštními právními předpisy a zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen „zákon o majetku státu“). Žalobce tak nedisponuje žádnými soukromými (vlastními) prostředky, naopak veškeré jeho prostředky jsou jinými prostředky státu ve smyslu § 3 písm. c) rozpočtových pravidel. Použití prostředků ze státního rozpočtu a Národního fondu bylo podmíněno splněním Podmínek pro realizaci Projektu. Žalobce však tyto podmínky překročením výdeje prostředků na proplacení mezd porušil, a okamžikem neoprávněného použití peněžních prostředků mu vznikla povinnost odvést tyto prostředky zpět. Žalovaný neuznal žalobcovu námitku, že s ohledem na proplácení výdajů ex post již byly o částku nezpůsobilých výdajů sníženy dotace z Národního fondu a žalobce by o tuto částku fakticky přišel dvakrát. Podle názoru žalovaného totiž v případě prostředků schválených v žalobcově rozpočtu nemůže dojít k nevyplacení prostředků poskytovatelem ve smyslu § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel, a nešlo tudíž o typické ex post platby ve všech souvisejících aspektech. II. Žaloba 4. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítl, že k neoprávněnému použití prostředků poskytnutých z Národního fondu vůbec nemohlo dojít, neboť poskytovatel dotace proplácel výdaje Projektu ex post, a žalobci tak poskytl dotaci již sníženou o předmětné výdaje na mzdy, jež byly shledány nezpůsobilými. To vyplývá mimo jiné ze sdělení Ministerstva vnitra z 2. 9. 2013 o výsledku ověření žádosti o platbu. Žalobce tyto výdaje tedy proplatil z vlastních prostředků, na které se limity stanovené v Podmínkách pro realizaci Projektu nevztahovaly. Správce daně ani žalovaný se s touto argumentací nevypořádali a patrně vycházejí z nesprávného pojímání postavení žalobce jako státního fondu a z nepochopení podstaty provedených ex post plateb. 5. Žalobce dále upozornil na to, že při nakládání se svými vlastními prostředky nemá postavení organizační složky státu, čemuž svědčí také § 28 odst. 3 rozpočtových pravidel, podle nějž jsou-li správní výdaje státního fondu financovány z dotací ze státního rozpočtu, vztahují se na použití těchto prostředků právní předpisy upravující hospodaření organizačních složek státu. Ze zákona o SFDI ani z žalobcových rozpočtů schválených v jednotlivých letech však nevyplývá, že by žalobcovy správní výdaje byly financovány z dotací ze státního rozpočtu a financování Projektu žalobce prováděl v rámci svých správních výdajů. Žalobce zdůraznil, že jeho rozpočet není součástí státního rozpočtu a podle § 5 odst. l) zákona o SFDI je v Poslanecké sněmovně projednáván i schvalován samostatně. 6. Žalobce shrnul, že částka 32 925 Kč se týká národního podílu na výdajích, který byl celý uhrazen z prostředků žalobcova rozpočtu, a její odvod do státního rozpočtu tak nemá oporu v rozpočtových pravidlech. Částku 186 575 Kč pak žalobce z Národního fondu vůbec neobdržel, neboť ji poskytovatel dotace vyhodnotil jako nezpůsobilý výdaj Projektu a poskytnutou dotaci o ni snížil. K úhradě této částky tedy žalobce použil své příjmy ve smyslu § 4 odst. 1 zákona o SFDI, jež jsou součástí jeho vlastního rozpočtu. Nejednalo se tedy o užití peněžních prostředků státního rozpočtu ani Národního fondu. Pokud by měl žalobce danou částku vrátit, byl by za jedno pochybení potrestán dvakrát, což by bylo v rozporu se zásadou ne bis in idem. S ohledem na úpravu obsaženou v § 44 a § 44a rozpočtových pravidel, která v duchu zásad nullum crimen sine lege a nulla poena sine lege nepřipouští analogii postupu v případech, které v těchto paragrafech upraveny výslovně nejsou, nemá použití § 44a odst. 4 písm. c), o které žalovaný vyměření odvodu opírá, v případě použití finančních prostředků z žalobcova rozpočtu zákonnou oporu. III. Další procesní podání 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout, opakuje nosné argumenty svého rozhodnutí. K nim dodal, že pokud by zdrojem financování Projektu byly bývaly i žalobcovy soukromé prostředky, bylo by tak bývalo uvedeno v tabulce č. 1 („Finanční rámec projektu zahrnující celkové způsobilé výdaje na projekt“) na str. 2 Dodatku č. 2 na řádku označeném jako „B) soukromé výdaje“. Veškeré žalobcovy prostředky jsou však veřejné a žalobce žádnými soukromými prostředky nedisponuje. 8. Žalobce je zvláštní právnickou osobou zřízenou podle zákona o SFDI v souvislosti s § 54 odst. 1 zákona o majetku státu, tedy nikoli organizační složkou nebo příspěvkovou organizací, a u každého z vyměřených odvodů je třeba nahlížet na něj rozdílně. V souvislosti s odvodem do státního rozpočtu je žalobce v postavení osoby hospodařící s jinými peněžními prostředky státu podle § 3 písm. c) rozpočtových pravidel, a pokud je neoprávněně použije ve smyslu § 3 písm. e) téhož zákona, poruší rozpočtovou kázeň. V ustanovení § 44a zákona o rozpočtových pravidlech ovšem není přímo uvedena povinnost odvodu neoprávněně použitých jiných peněžních prostředků státu státním fondem, neboť tento není organizační složkou státu ani příspěvkovou organizací, byť u obou je odvod za neoprávněně použité jiné peněžní prostředky státu řešen. Z důvodu tohoto legislativního nedostatku, u neoprávněného použití jiných peněžních prostředků státu u státního fondu, je nutno postupovat analogicky jako ve všech shodných případech. Naproti tomu v souvislosti s odvodem do Národního fondu je žalobce v postavení příjemce dotace – právnické osoby, a pokud poskytnuté prostředky použije neoprávněně ve smyslu § 3 písm. e) rozpočtových pravidel, poruší rozpočtovou kázeň dle § 44 odst. 1 písm. b) téhož zákona. V takovém případě