2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

11 A 1/2021- 57 - text 10 11 A 1/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové v právní věci: žalobce: P. F. proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti České republiky Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobce se žalobou podanou 3. 1. 2021 domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Ten spatřuje v následujících činnostech: (i) žalovaný nevyhověl jeho žádosti o náhradní termín zkoušky insolvenčního správce; (ii) žalovaný klasifikoval třetí pokus žalobce o ústní zkoušku insolvenčního správce 13. 8. 2020 stupněm „neuspěl“; a (iii) žalovaný mu nevrátil poplatek uhrazený 25. 2. 2020 s žádostí o jiný náhradní termín zkoušky. Pro případ, že by žalovaný neumožnil žalobci vykonání zkoušky v náhradním termínu, považoval žalobce za nezákonný zásah i to, že mu žalovaný nevrátil poplatek uhrazený 12. 8. 2020. 2. Žalobce se ucházel o zkoušku insolvenčního správce. V únoru 2020 uhradil poplatek za žádost o jiný náhradní termín ústní části zkoušky a počítal s tím, že by mohl být pozván na zkoušku 10. 6. 2020, případně v září 2020. Červnový termín byl následně zrušen. Žalobce vycházel z vypsaných termínů, naplánoval si letní dovolenou na období od 5. 8. 2020 do 16. 8. 2020 a uhradil s ní spojené náklady. Žalovaný následně nečekaně vypsal nový termín zkoušky 13. 8. 2020 a žalobce na něj pozval. Žalobce omluvil svoji neúčast a požádal řádně a včas o stanovení jiného náhradního termínu a uhradil příslušný poplatek. Žalovaný však žalobce přípisem z 27. 10. 2020 informoval, že žalobce klasifikoval stupněm „neuspěl“ a jeho žádosti o jiný náhradní termín nevyhověl, neboť se jednalo o třetí, poslední pokus. 3. Žalobce je přesvědčen, že důvody jeho neúčasti byly hodné zvláštního zřetele. Pokud by tomu tak nebylo, nemohl by si uchazeč o zkoušku insolvenčního správce nikdy předem naplánovat osobní volno, ale ani jiné povinnosti. Považuje za nepřípustné, aby žalovaný mohl v průběhu roku libovolně měnit termíny zkoušek. O to více za situace, kdy si žalobce nemůže z vypsaných termínů vybrat a konkrétní termín je mu přiřazen právě žalovaným, který ho o přiděleném termínu informuje pouze 20 dní před konáním zkoušky. Žalovaný proto nesprávně klasifikoval pokus žalobce stupněm „neuspěl“ a neumožnil mu vykonání zkoušky v jiném náhradním termínu. 4. Žalobce poukázal na princip předvídatelnosti jako součást dobré správy. Má za to, že pro jeho naplnění by měl žalovaný při změně termínu zkoušky zveřejnit s dostatečným předstihem nové termíny a vytvořit předpoklady pro to, aby se uchazeč mohl zkoušky zúčastnit. Žalovaný ovšem takto nejednal. II. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Přípis z 27. 10. 2020 zasáhl do žalobcových práv, ale nejednalo se o zásah nezákonný. 6. Ve vyjádření zrekapituloval žalobcovu argumentaci a skutkový stav. Zdůraznil, že ve věci postupoval v souladu s právní úpravou, na kterou odkázal. Z ní vyplývá, že nedostaví-li se uchazeč ke zkoušce v jiném termínu, má povinnost se omluvit a požádat o stanovení jiného náhradního termínu. Součástí žádosti musí být doklad o zaplacení poplatku a doklad prokazující důvod hodný zvláštního zřetele, pro který se uchazeč nemohl zkoušky účastnit. Důvod hodný zvláštního zřetele je neurčitý právní pojem, který umožňuje uchazeči a žalovanému reagovat na nečekané životní situace. Dle žalovaného je třeba tento pojem obecně vykládat tak, že se jedná o důvody skutečně mimořádné, do jisté míry nepředvídatelné a neovlivnitelné volním jednáním uchazeče. Typicky jde o důvody zdravotní případně takové, které jsou důsledkem životní pohromy či dopravní nehody. 7. Omluva žalobce nebyla řádná, neboť dovolená není důvodem hodným zvláštního zřetele ve výše uvedeném smyslu, s kterým by se pojily vážné důsledky pro žalobce. Žalobce podáním přihlášky ke zkoušce bere na vědomí a souhlasí s tím, že k ní bude v zákonné lhůtě pozván. 8. Žalovaný oznámil vyhlášení nových termínů zkoušek 21. 5. 2020. Žalobce u žalovaného žádným způsobem nezjišťoval, kdy může očekávat pozvánku k vykonání zkoušky. Žalovaný je navíc přesvědčen, že pokud žalobce počítal s vykonáním zkoušky v termínu 10. 6. 2020, který byl z důvodu vyhlášení nouzového stavu zrušen a následně po ukončení nouzového stavu nahrazen novým termínem, měl žalobce počítat s tím, že bude pozván právě na termín 13. 8. 2020, který zrušený termín nahradil. 9. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by libovolně měnil v průběhu roku termíny zkoušek. Zkoušky se standardně konají třikrát až čtyřikrát ročně. Konkrétní termíny na další rok oznamuje žalovaný vždy na podzim prostřednictvím webových stránek. Ke zkoušce je standardně zváno 10 osob. Je-li žalovaný nucen některý z termínů zrušit kvůli mimořádným okolnostem, vyhlašuje v průběhu roku flexibilně termíny nové, aby nedošlo ke snížení celkového počtu vyhlášených termínů. O všem opět informuje na webových stránkách. Takový postup považuje žalovaný za předvídatelný a transparentní. V případě žalobce navíc došlo k zrušení termínů v důsledku zcela bezprecedentní pandemické situace. Ke zrušení jarních termínů došlo 23. 3. 2020, tedy téměř 3 měsíce před jejich plánovaným konáním. Srpnový termín byl vyhlášen 21. 5. 2020, tedy 4 dny po ukončení nouzového stavu a opět téměř 3 měsíce před jeho konáním. 10. Žalobci svědčí veřejné subjektivní právo na vykonání zkoušky, nikoliv na její vykonání v určitém termínu. Žalovaný uchazeče zařazuje na jednotlivé termíny podle pořadí žádostí podaných uchazeči v kontextu termínů, na něž byli pozváni, a zákonných lhůt. Je-li v jeden den doručeno více žádostí, rozhoduje datum odeslání žádosti a datum doručení uchazečovy první žádosti (žádosti o vykonání zkoušky). Systém vylučuje individuální přidělování termínů dle preferencí uchazečů a je v souladu se zásadami rovného přístupu k uchazečům a transparentnosti. V případě opravného termínu nebo jiného náhradního termínu zasílá žalovaný uchazečům pozvánku nejpozději 3 týdny před konáním ústní části zkoušky. Lhůty nastavené příslušnými předpisy neumožňují, aby těmto uchazečům byla pozvánka zaslána výrazně dříve. Žalobci byla pozvánka odeslána 22 dnů před jejím konáním, což žalovaný považuje za dostatečný časový předstih. 11. Jde-li o požadované vrácení poplatků, zdůraznil žalovaný, že žalobce informoval, že mu poplatek uhrazený 12. 8. 2020 vrátí na základě jeho žádosti. Žalobce o vrácení doposud nepožádal. Na vrácení poplatku uhrazeného 25. 2. 2020 v souvislosti s žádostí o vykonání zkoušky v jiném termínu nemá žalobce nárok. Žalovaný mu totiž umožnil ústní část zkoušky vykonat v jiném náhradním termínu. Skutečnost, že se žalobce tohoto termínu nezúčastnil a jeho omluva nebyla řádná, nezakládají jeho nárok na vrácení poplatku. Předmětem poplatku je umožnění vykonat ústní zkoušku v jiném termínu, nikoli její skutečné vykonání v tomto termínu. III. Replika žalobce 12. Žalobce v replice zopakoval a rozvedl svoji žalobní argumentaci. 13. Poukázal na to, že za nestandardní a nepředvídatelné nepovažuje zrušení jarních termínů z důvodů koronavirové pandemie, nýbrž vypsaní náhradních termínů na červenec a srpen. To jsou totiž měsíce, v nichž je zřejmé, že většina uchazečů bude čerpat letní dovolenou. O nestandardnosti tohoto postupu svědčí to, že žalovaný v žádném jiném roce termíny zkoušek na tyto měsíce nevypsal. Vyhlášení náhradních letních termínů v květnu nelze navíc považovat za dostatečně včasné. S ohledem na pandemickou situaci v zahraničí byly ubytovací kapacity v České republice téměř vyčerpané a dovolenou bylo třeba řešit s velkým předstihem. Žalobce musí plánovat své pracovní i jiné povinnosti dopředu. Nemůže čekat, až si žalovaný usmyslí vypsat termín zkoušek; navíc zcela nestandardně v létě. O nepředvídatelném postupu žalovaného svědčí i to, že ač žalovaný tvrdí, že uchazečům, kteří požádali o opakování zkoušky nebo náhradní termín, umožní účast na zkoušce v průměru jedenkrát ročně, žalobce pozval v roce 2020 na únorový i srpnový termín. 14. Žalobce poukázal též na to, že jeho právo na odpočinek na zotavení vyplývá mj. z článku 24 Všeobecné deklarace lidských práv. Čerpání pracovního volna po náročném pracovním období je dle žalobce dostatečným důvodem k omluvě jeho neúčasti na ústní části zkoušky. Žalobce je přesvědčen, že interpretace tohoto neurčitého právního pojmu by měla být vůči účastníkům vstřícnější. 15. Žalobce dále poukázal na to, že systém stanovování termínů je nefunkční. K ústní části zkoušky se v průměru dostavuje méně než 2 uchazeči na termín. Žalobce by za efektivnější považoval, pokud by si mohl z předem vypsaných termínů sám zvolit ten, který mu vyhovuje. 16. Žalobce se dále pozastavil nad obsahem přípisu z 18. 8. 2020, kterým ho žalovaný vyzval, aby doplnil svoji žádo