4 Azs 176/2006 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 11/2021- 38 - text 18 č. j. 11Ad 11/2021 pokračování [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce Mgr. Marka Zimy v právní věci žalobkyně: PharmDr. A. B., narozené X bytem X zastoupené Boženou Rochfalušiovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční 764/14, 110 00 Praha 1 proti žalované: České lékárnické komoře se sídlem Rozárčina 1422/9, Praha 4 zastoupené Mgr. Jiřím Švejnohou, advokátem se sídlem Korunní 2569/108a, 101 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí Čestné rady České lékárnické komory ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 859/ČR/2021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí Čestné rady České lékárnické komory ze dne 23. 3. 2021, č. j. 859/ČR/2021, kterým bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně je vina tím, že jako vedoucí lékárník v lékárně Dr. Max LÉKÁRNA HOLDING, a. s., IČO: 28511298, se sídlem Nové sady 996/25, Staré Brno, 602 00 Brno, jako poskytovatel zdravotních služeb připustila výkon povolání lékárníka Mgr. V. B. (dále jen „zaměstnankyně“) přinejmenším od 1. 6. 2020 do 21. 7. 2020 v předmětné lékárně, aniž by tato osoba byla členem České lékárnické komory (dále jen „ČLnK“). Tím se žalobkyně podle ustanovení § 1 odst. 2 Disciplinárního řádu České lékárnické komory dopustila disciplinárního deliktu spočívajícího v závažném porušení povinností člena komory uvedených zejména v ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, v platném znění (dále jen „zákon o komorách“), v ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) Organizačního řádu České lékárnické komory a v bodě 12) Etického kodexu České lékárnické komory, a bylo jí proto uloženo podle ustanovení § 18 odst. 3 písm. a) zákona o komorách, a ustanovení § 16 odst. 3 písm. a) Organizačního řádu České lékárnické komory disciplinární opatření formou pokuty ve výši 6 000 Kč. II. Žalobní body 2. Žalobkyni je kladeno za vinu, že nezajistila, aby absolvent vysokoškolského studia v oboru farmacie, který vykonává své povolání v dané lékárně, byl členem ČLnK podle ustanovení § 3 odst. 3 zákona o komorách. 3. Podle žalobkyně jsou povinnosti vedoucího lékárníka konkrétněji vymezeny jen v ustanovení § 79 odst. 6 zákona o léčivech (dále jen „zákon o léčivech“), nikoliv i v zákoně o komorách. Z předmětného ustanovení plyne, že vedoucí lékárník je odpovědný jen za to, že zacházení s léčivy v lékárně odpovídá zákonu o léčivech. Podle § 79 odst. 5 zákona o léčivech platí, že s léčivy smí v lékárnách zacházet farmaceut nebo farmaceutický asistent, který má k tomu odborné předpoklady podle zvláštních právních předpisů. Podle § 10 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, se odborná způsobilost farmaceuta získává absolvováním příslušného studia. Po získání příslušné odborné způsobilosti může tak farmaceut samostatně vykonávat činnosti, které jsou poskytováním lékárenské péče podle zákona o zdravotních službách, s výjimkou činností, k jejichž samostatnému výkonu je podmínkou získání specializované způsobilosti podle § 11. Vzhledem k tomu, že odborná způsobilost farmaceuta dle zákona o léčivech není vázána na zápis osoby do ČLnK, nelze klást žalobkyni za vinu, že nezajistila řádné zacházení s léčivy v lékárně dle zákona o léčivech, neboť požadavek na zápis farmaceuta do komory plyne ze zákona o komorách, nikoliv ze zákona o léčivech. 4. Z ustanovení § 79 odst. 6 zákona o léčivech žalobkyni jako vedoucí lékárnici neplyne žádná konkrétní povinnost bránit, či nepřipustit výkon povolání lékárníka osobě, která nebyla v danou chvíli členem komory. Žalobkyně jako vedoucí lékárnice není osobou shodnou s osobou zaměstnavatele, tudíž ani neuzavírala se zaměstnankyní předmětnou pracovní smlouvu ve znění dodatku, tak jí ani nemůže propustit. 5. Odpovědnost vedoucího lékárníka dle zákona o léčivech, ale ani dle zákona o komorách, není odpovědností objektivní. Provedené dokazování ale ani jen tvrzení žalované však neprokázaly žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné poukázat a dovodit zavinění žalobkyně, a to alespoň ve formě nevědomé nedbalosti. 6. Konečně je žalobkyně přesvědčena o tom, že povinnost zajistit, aby absolvent vysokoškolského studia v oboru farmacie, který vykonává své povolání v dané lékárně, byl členem ČLnK jí neplyne, ani jen z povahy jejího členství v ČLnK. Z ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) zákona o komorách je totiž zřejmé, že tato povinnost se vztahuje k vlastnímu osobnímu výkonu povolání. 7. Žalobkyně dále namítá, že skutek, který je jí kladen za vinu, se vůbec nestal. Žalovaná ke zjištění skutečného stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, provedla jako důkazy jen přihlášku zaměstnankyně k členství do ČLnK a dále pracovně-právní dokumentaci vztahující se ke vzniku pracovního poměru, a to pracovní smlouvu a její dodatek. 8. Žádné další důkazy žalovanou provedeny nebyly, ačkoliv žalobkyně na svou obranu uvedla, že zaměstnankyně pracovala od 1. 6. 2020 do 21. 7. 2020 toliko na pozici administrativního pracovníka, kdy jí nebylo umožněno nikterak fakticky vykonávat pozici lékárníka asistenta. Tato skutečnost, kdy zaměstnankyně nastoupila fakticky i právně od 1. 6. 2020 na pozici administrativního pracovníka, byla způsobena tím, že jako cizinka nestihla z důvodu pandemických restrikcí vyřídit do data plánovaného nástupu veškeré podklady nutné k uznání její profesní způsobilosti lékárníka v České republice. Při výkonu práce administrativního pracovníka byli vždy na lékárně přítomni žalobkyně, anebo žalobkyní pověřen farmaceut v souladu s ustanovením § 79 odst. 6 zákona o léčivech, kteří by nedovolili zaměstnankyni manipulovat s léky, obzvláště je expedovat. 9. Žalované je totiž nutně známo, že každý lékárník, aby mohl expedovat lék, musí mít kvalifikovaný osobní certifikát a současně dále i přístupové údaje od Státního ústavu pro kontrolu léčiv a připojení k centrálnímu úložišti elektronických receptů, za jejichž pomoci se do centrálního úložiště eRecept přihlašuje. Neexistence jediného požadavku na vytvoření záznamu o výdeji prostřednictvím informačního systému eRecept, tak zcela jednoznačně a věrohodně prokazuje negativní skutečnost, a sice, že zaměstnankyně v inkriminované době nevykonávala funkci lékárníka, ale toliko administrativního pracovníka. 10. Žalovaná je povinna objasňovat se stejnou pečlivostí okolnosti svědčící proti disciplinárně obviněné i okolnosti svědčící v její prospěch a provádět v obou směrech důkazy nevyčkávajíce návrhu stran. Žalovaná na uvedené rezignovala, čímž byly zjevně porušeny práva žalobkyně v proběhlém disciplinárním řízení, mj. pak právo na spravedlivý proces. 11. K prokázání negativní skutečnosti, že zaměstnankyně v době od 1. 6. 2020 do 21. 7. 2020 neexpedovala jediný lék, ani na předpis, ale ani na volný prodej, žalobkyně navrhla čestné prohlášení případně výslech zaměstnankyně, čestné prohlášení případně výslech odborného zástupce, anebo čestné prohlášení případně výslech pověřeného farmaceuta, a dále výpis z Centrálního úložiště elektronických receptů. 12. Ostatně, této skutečnosti podle názoru žalobkyně zcela jasně koresponduje i žalovanou k důkazu provedená pracovně - právní dokumentace, když z článku I. odst. 1 pracovní smlouvy uzavřené dne 19. 5. 2020 jednoznačně plyne, že v rozhodném období od 1. 6. 2020 – 21. 7. 2020 vykonávala zaměstnankyně toliko práci administrativního pracovníka a až dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 31. 7. 2020 započala s účinností od 1. 8. 2020 vykonávat práci lékárníka, a tedy i expedici léků. 13. I přestože žalobkyně není stranou pracovně-právní dokumentace se zaměstnankyní, dotazem na společnost ČESKÁ LÉKÁRNA HOLDING, a. s., zjistila, že označení práce „Administrativní pracovník – LA“ má v pracovní smlouvě indikovat dočasnost této pozice, kdy zaměstnanec až do doby přijetí za člena ČLnK a do doby nutného zaškolení vykonává práci administrativního pracovníka, která se posléze dodatkem k pracovní smlouvě transformuje na práci lékárníka. Zaměstnavatel ČESKÁ LÉKÁRNA HOLDING, a. s., zaměstnává více než čtyři tisíce zaměstnanců, z toho přirozeně i zaměstnance původem z jiných členských států EU. Proto není ojedinělou praxí, že nastupující cizinec nestihne z důvodu prodlení při vyřizování uznávání způsobilosti zdravotnického pracovníka doložit veškeré podklady, přičemž už jeho proces relokace do České republiky probíhá nebo proběhnul. Je proto pro zaměstnavatele žádoucí tyto případy odlišit právě uvedením zvláštního druhu práce, kdy v mezidobí od nástupu do dokončení formálních procesů je tak možno tento čas využít mimo jiné na školení zaměstnance s vnitřními předpisy a chodem lékárny. 14. Pokud m