5 Afs 7/2005 — Nejvyšší správní soud

11 Af 17/2020- 48 - text 6 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce: FTE automotive GmbH se sídlem Andreas-Humann-Str.2., Ebern, Německo, zastoupen společností Rödl & Partner Tax k.s. daňovou poradenskou společností se sídlem Platnéřská 191/2, Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.2.2020, č.j. 6649/20/5300-21442-711458, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20.2.2020, č.j. 6649/20/5300-21442-711458 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč k rukám zástupce žalobce společnosti Rödl & Partner Tax k.s. Odůvodnění: Žaloba 1. Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.2.2020, č.j. 6649/20/5300-21442-711458, kterým byla zamítnuta odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 27.5.2019, č.j. 4944647/19/2001-53522-110869 a č.j. 4896777/19/2001-535523-110764, kterými bylo zastaveno řízení a zamítnuto jako opožděně podané odvolání, která žalobce podal proti rozhodnutím Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 13.4.2018, č.j. 2657237/18/2001-53522-110869 a ze dne 14.2.2019 pod č.j. 935406/19/2001-53523-110764 o nevyhovění žádostem o vrácení daně z přidané hodnoty za období roku 2016 a 2017. 2. Žalobce v podané žalobě namítal, že o rozhodnutích správce daně, Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, ze dne 13.4.2018 č.j. 2657237/18/2001-53522-110869 (dále též „rozhodnutí ze dne 13.4.2018“) a ze dne 14.2.2019 pod č.j. 935406/19/2001-53523-110764 (dále též „rozhodnutí ze dne 14.2.2019“) se dozvěděl až v souvislosti s nahlížením do spisu dne 15.4.2019, neboť ani výzvy k odstranění pochybností ani uvedená rozhodnutí nebyla žalobci doručena zákonem stanoveným způsobem, tj. elektronickou poštou. Poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 6.12.2016 sp.zn. Pl. ÚS 32/15, který se zabýval ustanovením § 101g odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty a který ustanovení, ve kterém zákon stanoví, že „výzva, která se doručuje prostřednictvím datové schránky na elektronickou adresu, se považuje za doručenou okamžikem odeslání správcem daně“ je protiústavní. Znění ust. § 82b odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty obsahuje obsahově shodné ustanovení, jaké bylo obsaženo v § 101g odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty, totiž ustanovení, že „Doručením se pro účely tohoto ustanovení rozumí odeslání datové zprávy na uvedenou elektronickou adresu“. 3. Žalobce namítal nerespektování nálezu Ústavního soudu žalovaným správním orgánem, poukázal na znění směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. 11.2006 a Směrnici Rady 2008/9/ES ze dne 12.2.2008 z jejichž znění dovodil, že z jejich obsahu nevyplývá, že se elektronickými prostředky doručuje samotné rozhodnutí ve věci žádosti o vrácení daně. Žalovaný k této argumentaci odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26.11.2019 sp.zn. 10 Af 3/2016, který však řešil jinou otázku, než otázku doručování prostřednictvím elektronických prostředků. Žalobce navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve vyjádření popsal dosavadní průběh řízení, poukázal na ustanovení. § 82b odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty, z něhož vyplývá, že správce daně může činit veškeré úkony vůči žadateli elektronicky, oznámení, výzvy a rozhodnutí ve věci vrácení daně osobě registrované k dani v jiném členském státě se doručují na elektronickou adresu, uvedenou v žádosti o vrácení daně. Podle uvedeného ustanovení se doručením pro účely tohoto ustanovení rozumí odeslání datové zprávy na uvedenou elektronickou adresu. V daném případě bylo doručováno žalobci na adresu, kterou uvedl v žádosti o vrácení daně, a to na e-mailovou adresu Andreas.Arnold@fte.de. Na tuto žalobcem uvedenou adresu odesílal správce daně jak výzvy k odstranění pochybností, tak rozhodnutí ve věci žádosti o vrácení DPH ze dne 13.4.2018 a ze dne 14.2.2019. Součástí spisového materiálu je potvrzení z ADIS-EPI, ze kterých je jednoznačně zřejmé, že předmětné písemnosti byly v původním řízení doručovány na adresu uvedenou v žádosti o vrácení daně, přičemž toto potvrzení je třeba považovat jako důkaz o odeslání písemností, resp. v daném případě v návaznosti na ustanovení § 82b odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty rovněž jako důkaz o doručení. Pokud bylo argumentováno nálezem Ústavního soudu ze dne 6.12.2016 sp.zn. Pl. ÚS 32/15 žalovaný uvedl, že Ústavní soud se zabýval posouzením ústavnosti daného způsobu doručování ve vztahu k institutu kontrolního hlášení, které nesouvisí s institutem vrácení daně. Jde o skutkově i právně odlišné situace. K námitkám o nedostatečnosti při implementaci Směrnic žalovaný uvedl, že smysl a cíl Směrnic byl respektován. Navrhl zamítnutí podané žaloby. Obsah spisu 5. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že Finanční úřad pro hl. m. Prahu obdržel dne 27.9.2017 a dne 28.9.2018 žádosti žalobce o vrácení daně z přidané hodnoty za období od 1.1.2016 do 31.12.2016 a za období od 1.1.2017 do 31.12.2017. V žádostech je uvedena adresa, na kterou má být žadateli doručováno, a to e-mailová adresa X. 6. Ze spisu vyplývá, že na uvedenou adresu zaslal správce daně dne 11.1.2018 a dne 6.11.2018 výzvy k odstranění pochybností a poskytnutí doplňujících údajů. Na uvedené výzvy žalobce nereagoval, proto správce daně vydal ve věci žádosti žalobce o vrácení daně z přidané hodnoty dne 13.4.2018 pod č.j. 2657237/18/2001-53522-110869 a dne 14.2.2019 pod č.j. 935406/19/2001-53523-110764 rozhodnutí, kterými žádostem o vrácení daně za výše uvedená období nebylo vyhověno. K oběma těmto rozhodnutím je ve spise založen doklad, ve kterém je uvedeno označení adresáta (žalobce), uvedení adresy, na kterou je doručováno (e-mailová adresa, kterou žalobce uvedl v žádosti o vrácení daně), údaj o odeslání, údaj o doručení (shodně dne 13.4.2018 a dne 14.2.2019) a označení subjektu jako doručený. 7. Ze spisovaného materiálu je dále zřejmé, že dne 14.5.2019 byla správci daně doručena odvolání proti rozhodnutím správce daně ze dne 13.4.2018 a 14.2.2019. O těchto odvoláních rozhodl správce daně rozhodnutími ze dne 27.5.2019. Rozhodnutím pod č.j. 4944647/19/2001-53522-110869 bylo zamítnuto odvolání a zastaveno odvolací řízení ve věci vrácení daně z přidané hodnoty za rok 2016, rozhodnutím pod č.j. 4896777/19/2001-53523-110764 (dále „rozhodnutí ze dne 27.5.2029“) bylo správcem daně rozhodnuto o zamítnutí odvolání a zastavení odvolacího řízení ve věci vrácení daně z přidané hodnoty za rok 2017. Z odůvodnění těchto rozhodnutí je zřejmé, že odvolání byla zamítnuta a odvolací řízení bylo zastaveno proto, že odvolání proti rozhodnutím o nevyhovění žádostem o vrácení daně ze dne 13.4.2018 a ze dne 14.2.2019 byla podána opožděně. 8. Z obsahu spisového materiálu pak dále vyplývá, že proti uvedeným rozhodnutím správce daně ze dne 27.5.2019 podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný správní orgán žalobou napadeným rozhodnutím tak, že odvolání se zamítají a napadená rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 27.5.2019 se potvrzují. Žalovaný správní orgán, s odkazem na ustanovení § 82b v odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty, resp. s účinností od 1.4.2019, po novele, provedené zákonem č. 80/2019 Sb., podle ustanovení § 82b odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty, uvedl, že se doručením ve věci vrácení daně podle předmětného ustanovení rozumí odeslání datové zprávy na uvedenou elektronickou adresu. Žalovaný konstatoval, že rozhodnutí správce daně, kterými nebylo vyhověno žádosti žalobce o vrácení DPH, tj. rozhodnutí ze dne 13.4.2018 a rozhodnutí ze dne 14.2.2019, byla v souladu s uvedenými ustanoveními doručována na elektronickou adresu, kterou žadatel o vrácení daně uvedl ve své žádosti. Žalovaný konstatoval, že uvedená rozhodnutí byla odeslána dne 13.4.2018 a 14.2.2019 s tím, že s jejich odesláním na uvedenou elektronickou adresu se pojí i doručení daňovému subjektu. Protože odvolání proti těmto rozhodnutím byla podána až 14.5.2019, tj. po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty pro podání odvolání, postupoval správce daně správně když odvolání jako opožděně podané zamítl a řízení zastavil. Žalovaný dále uvedl, že neshledává podmínky pro analogické použití nálezu Ústavního soudu ze dne 6.12.2016 sp.zn. Pl. ÚS 32/15, když Ústavní soud se zabýval jiným ustanovením zákona. Posouzení věci soudem 9. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s.ř.s.“) rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci k výzvě soudu nevyjádřili s takovýmto postupem výslovně nesouhlas, má se tedy za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 10. Z výše