4 Ads 35/2011 — Nejvyšší správní soud

14 A 7/2020- 59 - text 6 pokračování 14A 7/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Štěpána Výborného a Jana Schneeweise ve věci žalobce: T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 64949681 sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4 zastoupený advokátem Mgr. Ing. Karlem Anderle sídlem Spálená 84/5, Praha 1 proti žalovanému: Český telekomunikační úřad sídlem Sokolovská 219, Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 21. 11. 2019, č. j. ČTÚ-17 377/2019-603, takto: I. Rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 21. 11. 2019, č. j. ČTÚ-17 377/2019-603, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Ing. Karla Anderle, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzen platební výměr vydaný Českým telekomunikačním úřadem, odborem ekonomické regulace (dále též „Úřad“) ze dne 1. 3. 2019, č. j. ČTÚ-6 568/2019-611 (dále jen „platební výměr“), kterým byla žalobci stanovena platba na účet univerzální služby za období r. 2008 ve výši 27 364 895 Kč. 2. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující, pro věc podstatné skutečnosti. 3. Opatřením obecné povahy č. OOP/18/12.2010-17 byly stanoveny procentní podíly výnosů za poskytování služeb uvedených v § 49 odst. 5 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), za rok 2008. Procentní podíl žalobce byl tímto opatřením obecné povahy stanoven ve výši 27,09596 %. 4. Rozhodnutím předsedy Rady žalovaného ze dne 3. 9. 2018, č. j. 66 794/2009-611/XVIII. vyř., potvrzeným rozhodnutím Rady žalovaného ze dne 21. 1. 2019, č. j. ČTÚ-60 028/2018-603 (dále jen „podkladové rozhodnutí“), byly stanoveny čisté náklady na poskytování univerzální služby za rok 2008 ve výši 100 992 529 Kč. Současně bylo tímto rozhodnutím určeno, že čisté náklady na poskytování univerzální služby za rok 2008 představují pro společnost O2 neúnosnou zátěž. Platba na účet univerzální služby za rok 2008, odpovídající jeho procentnímu podílu, byla žalobci stanovena ve výši 27 364 895 Kč. 5. Vzhledem k existenci pravomocného podkladového rozhodnutí vydal Úřad platební výměr, kterým stanovil podle § 49 odst. 8 zákona o elektronických komunikacích žalobci platbu na účet univerzální služby za období roku 2008 ve výši 27 364 895 Kč. V odůvodnění poukázal především na podkladové rozhodnutí a opatření obecné povahy č. OOP/18/12.2010-17. 6. K rozkladu žalobce předseda žalovaného platební výměr potvrdil. V odůvodnění konstatoval, že žalovaný vyčkal splnění podmínky pro vydání rozhodnutí o výši platby na účet univerzální služby za období roku 2008 spočívající v pravomocném rozhodnutí o ověření správnosti a úplnosti podkladů k výpočtu čistých nákladů a stanovení výše čistých nákladů za rok 2008. Podkladové rozhodnutí nabylo právní moci dne 31. 1. 2019. Správní orgán I. stupně tudíž byl oprávněn, resp. povinen vydat předmětný platební výměr, neboť jak vyplývá z § 49 odst. 8 zákona o elektronických komunikacích, Úřad je povinen stanovit výši platby plátce bezodkladně, tedy v okamžiku, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o stanovení výše čistých nákladů a je účinné opatření obecné povahy stanovující podíly plátců na úhradě čistých nákladů. 7. Soud dále uvádí, že proti podkladovému rozhodnutí brojil žalobce žalobou. Rozsudkem ze dne 22. 4. 2021, č. j. 6 A 49/2019 – 97, soud zrušil rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 21. 1. 2019, č. j. ČTÚ-60 028/2018-603, a věc se vrátil žalovanému k dalšímu řízení. II. Obsah žaloby 8. Žalobce namítá, že žalovaný použil jako skutkový základ pro stanovení výše platby na účet univerzální služby za období roku 2008 údaj o výši čistých nákladů na poskytování univerzální služby za dané období (tedy rok 2008) stanovený v podkladovém rozhodnutí, přestože tento byl Úřadem stanoven nezákonně a věcně nesprávně. 9. Žalobce namítá, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného (resp. podkladového) rozhodnutí, nebyl zjištěn úplně a správně. Podkladové rozhodnutí bude nevyhnutelně zrušeno a i na podkladovém rozhodnutí zcela závislé nyní napadené rozhodnutí následně neobstojí. 10. Žalobce dále uvádí důvody nezákonnosti podkladového rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný má za to, že napadené rozhodnutí, včetně rozhodnutí správního orgánu I. stupně (platebního výměru), je věcně i formálně správné. 12. Zákon o elektronických komunikacích jednoznačně upravuje postup správního orgánu. Při přezkoumání platebního výměru, na základě rozkladu podaného žalobcem, bylo rozhodné, že podkladové rozhodnutí dosud nebylo zrušeno jiným správním aktem anebo rozhodnutím soudu. IV. Replika žalobce 13. V replice na vyjádření žalovaného žalobce zopakoval, že výše čistých nákladů na poskytování univerzální služby, pokud současně tyto náklady pro poskytovatele univerzální služby představují neúnosnou zátěž, přímo ovlivňuje následnou výši příspěvku žalobce na účet univerzální služby. Podkladové rozhodnutí tak tvoří materiální základ pro vydání příslušného platebního výměru. Pokud bude podkladové rozhodnutí ve správním řízení soudním shledáno jako nezákonné, stane se z logiky věci nezákonným i na něj navazující rozhodnutí napadené touto žalobou. V. Argumentace při jednání 14. Žalobce i žalovaný při jednání setrvali na dříve předestřené argumentaci a poukázali na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2021, č. j. 6 A 49/2019 – 97. VI. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 15. Soud dle § 75 soudního řádu správního přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 16. Podle § 49 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích je plátcem každý podnikatel, včetně poskytovatele dotčené univerzální služby, poskytující na území České republiky v zúčtovacím období propojení a přístup k veřejně dostupné síti elektronických komunikací, veřejně dostupnou telefonní službu, službu pronájmu okruhů, službu přístupu k internetu nebo jinou veřejně dostupnou datovou službu, bez ohledu na to, zda je na území České republiky usazen nebo nikoliv. Výše platby plátce nesmí překročit v jednom zúčtovacím období jedno procento jeho výnosů z těchto služeb. 17. Podle § 49 odst. 8 zákona o elektronických komunikacích Úřad podle procentního podílu určeného podle odstavce 7 bezodkladně stanoví z čistých nákladů stanovených podle § 48 a z případné splátky návratné finanční výpomoci od státu výši platby plátce. Na stanovenou výši platby Úřad vystaví platební výměr. Povinnost provést platbu vzniká plátci dnem uvedeným v platebním výměru. 18. Soud předně zdůrazňuje, že nezbytným předpokladem pro vydání nyní napadeného byla existence pravomocného rozhodnutí ve věci ověření správnosti a úplnosti podkladů k výpočtu čistých nákladů a stanovení výše čistých nákladů za rok 2008. 19. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 5. 2014, č. j. 1 As 29/2014 – 65, konstatoval, že rozhodnutí o ověření čistých nákladů poskytovatele univerzální služby je podkladové rozhodnutí, neboť ovlivňuje výslednou platební povinnost žalobce, která je stanovena následně vydaným platebním výměrem. Rozhodnutí o ověření čistých nákladů poskytovatele univerzální služby a platební výměr jsou tedy tzv. řetězícími se správními akty. Jedná se o správní akty, kdy k zamýšlenému zásahu je třeba více navazujících rozhodnutí podle zvláštních předpisů, které jsou samostatně napadnutelné ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že i když spolu obě správní rozhodnutí – napadený platební výměr a rozhodnutí o ověření čistých nákladů poskytovatele univerzální služby – souvisí a je mezi nimi logická i časová posloupnost, musí být každé přezkoumáno jako samostatné rozhodnutí podle § 65 a násl. soudního řádu správního. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že soud při přezkoumávání napadených rozhodnutí vychází v souladu s § 75 odst. 1 soudního řádu správního ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Toto pravidlo umožňuje posoudit, zda bylo napadené rozhodnutí vydáno de iure i de facto správně. Prolomení zásady přezkumu správních rozhodnutí dle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, je možné pouze z výjimečných důvodů (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2011, č. j. 4 Ads 35/2011 - 75, nebo nález Ústavního soudu ze dne 2. 6.