8 As 47/2005 — Nejvyšší správní soud

18 A 4/2021- 20 - text 6 18 A 4/2021 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců Mgr. Martina Lachmanna a Mgr. Bc. Jana Ferfeckého ve věci žalobce: Ing. K. B., nar. XXX bytem XXX zastoupen JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem se sídlem Slavíkova 23, 120 00 Praha 2 proti žalovaným: 1) Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 2) Ministerstvo financí, Sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícím ve výplatě jednorázového příspěvku, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 13. 1. 2021 se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), za nějž považoval vyplacení jednorázového příspěvku důchodci podle zákona č. 469/2020 Sb., o jednorázovém příspěvku důchodci v roce 2020 a o změně zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 469/2020 Sb.“); příspěvek žalobce obdržel dne 19. 12. 2020. Zákonem přiznaný příspěvek dle žalobce zakládá nerovnost jeho osoby k ostatním poživatelům důchodového systému a diskriminuje jej oproti jiným poživatelům důchodů, jejichž odpracované roky a odvody do důchodového systému byly nepoměrně nižší, než je tomu u žalobce. Byl tak pominut princip zásluhovosti akcentovaný Ústavním soudem v nálezu publikovaném ve Sbírce zákonů pod č. 135/2010 Sb. (Pl. ÚS 8/07). Zásahem správního orgánu spočívajícím ve vyplacení příspěvku ve stejné výši jako všem ostatním poživatelům důchodů bylo zasaženo do principu rovnosti dle čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), principu právní jistoty a důvěry žalobce v právo a právní stát dle čl. 1 Ústavy České republiky a právo žalobce na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří dle čl. 30 Listiny. Žalobce navrhl, aby soud předložil věc Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení § 2 odst. 3 zákona č. 469/2020 Sb. 2. Žalovaná 1) s žalobou nesouhlasila. Odkázala na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 203/2012 ze dne 9. 10. 2013, podle něhož orgán státu, který plní úkoly plátce mzdy (vyplácí důchody a jiné příspěvky) při této činnosti nevykonává veřejnou moc. Nejsou proto splněny podmínky pro podání žaloby podle § 82 a násl. s. ř. s. Samotnou realizací výplaty pak nebylo proti žalobci nijak zasaženo. 3. Žalovaný 2) ve svém vyjádření poukázal na absenci své pasivní legitimace ve sporu, neboť dávku vyplatil orgán sociálního zabezpečení, nikoliv ministerstvo. Jelikož zásah již netrvá, není ani žalobce aktivně legitimován k podání žaloby. Z opatrnosti poukázal na důvodovou zprávu k zákonu č. 469/2020 Sb. V ní je výslovně uvedeno, že jednorázový příspěvek není dávkou důchodového pojištění. Na věc by pak měl být dle jeho názoru aplikován nález Ústavního soudu Pl. ÚS 4/07 ze dne 1. 12. 2009, nikoliv nález, jímž argumentuje žalobce. 4. Podle § 82 s. ř. s. „Každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.“ 5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 469/2020 Sb. má nárok na příspěvek „fyzická osoba, které byl přiznán důchod z důchodového pojištění podle českých právních předpisů (dále jen „důchod“) na základě žádosti podané před 1. prosincem 2020 ode dne, který spadá do období před 1. prosinec 2020, pokud nárok na výplatu tohoto důchodu trval aspoň po část měsíce listopadu 2020 a v tomto měsíci nárok na výplatu tohoto důchodu nezanikl. Podmínka, že v listopadu 2020 nárok na výplatu důchodu trval a nezanikl, se považuje za splněnou, pokud před 1. prosincem 2020 zanikl nárok na důchod podle § 58 odst. 1 nebo § 61a zákona o důchodovém pojištění z důvodu vzniku nároku na výplatu jiného důchodu a nárok na výplatu tohoto jiného důchodu trval do konce listopadu 2020; jde-li o zánik nároku na invalidní důchod podle § 58 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, považuje se přitom za splněnou i podmínka podání žádosti o přiznání důchodu před 1. prosincem 2020.“ Podle odst. 3 citovaného ustanovení „výše příspěvku činí 5 000 Kč.“ 6. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 469/2020 Sb. „příspěvek vyplatí orgán sociálního zabezpečení, který je příslušný k výplatě důchodu. Příspěvek se vyplatí bez žádosti v prosinci 2020 v termínu určeném tímto orgánem. Jsou-li podmínky nároku na příspěvek podle § 2 odst. 1 splněny, avšak výplata důchodu nebyla zahájena v listopadu 2020, vyplatí se příspěvek nejpozději do 1 měsíce ode dne zahájení výplaty důchodu. Pokud se důchod vyplácí podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení na základě potvrzení o žití, vyplatí se příspěvek nejpozději do 2 měsíců od předložení tohoto potvrzení.“ 7. Podle § 3 odst. 3 zákona č. 469/2020 Sb. „o nároku na příspěvek vydá orgán sociálního zabezpečení písemné rozhodnutí, jen podal-li oprávněný žádost o příspěvek v případě, že mu příspěvek nebyl v termínu uvedeném v odstavci 1 vyplacen, a tato žádost byla pro nesplnění podmínek nároku na příspěvek zamítnuta; nebyla-li tato žádost podána nejpozději do 30. června 2021, nárok na příspěvek zaniká. V řízení o vydání tohoto rozhodnutí se postupuje obdobně jako v řízení ve věcech důchodového pojištění, včetně podání námitek proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení. Oznámení o výplatě příspěvku se nevydává.“ 8. Na tomto místě soud rovněž odkazuje na znění důvodové zprávy k zákonu č. 469/2020 Sb., v níž se mj. uvádí, že příspěvek vyplácený na základě tohoto zákona je „jednorázovou dávkou, která náleží poživateli důchodu jen jednou bez ohledu na to, zda splňuje v daném časovém úseku podmínky nároku na výplatu více důchodů“, přičemž výše příspěvku je „jednotná pro všechny důchodce“. K tomu dále důvodová zpráva uvádí, že „(v)zhledem ke stanoveným jednoznačným podmínkám nároku, zjednodušenému postupu při poskytování příspěvku a jeho jednorázovému charakteru, kdy se příspěvek poskytne automaticky bez žádosti, se navrhuje obecně nevztahovat na řízení o příspěvku správní řád a nevydávat rozhodnutí o nároku na příspěvek ani oznámení o jeho výplatě. Rozhodnutí se bude vydávat jen tehdy, pokud o vydání rozhodnutí žadatel písemně požádá v případě, že mu nebyl příspěvek vyplacen a žadatel má za to, že podmínky nároku splňuje, a tato žádost byla zamítnuta pro nesplnění podmínek nároku na příspěvek. Důchodce bude o výplatě příspěvku vyrozuměn podle způsobu výplaty příspěvku, tj. specifikace platby bude v informaci na příslušné položce výpisu z účtu v případě výplaty na účet nebo ve zprávě pro příjemce na poštovní poukázce v případě hotovostní výplaty; obdobný postup je např. v oblasti nemocenského pojištění, kdy se o dávkách nemocenského pojištění rozhoduje ve zkráceném řízení bez vydávání rozhodnutí.“ 9. Soudní judikatura definovala pětici kumulativních podmínek, které je pro poskytnutí ochrany podle § 82 a násl. nezbytné splnit: žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem správního orgánu v širším smyslu, který není rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu, nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. poskytnout (viz rozsudek NSS 2 Aps 1/2005-65). 10. Soud se primárně zabýval otázkou, zda byl tvrzeným nezákonným zásahem žalobce zkrácen na svých právech. K tomu soud uvádí, že otázkou zkrácení práv se opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud, a to zejména v souvislosti s výkladem § 65 odst. 1 s. ř. s. zakotvujícím aktivní legitimaci v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Není ovšem žádného důvodu tyto závěry neaplikovat i na žalobu zásahovou, jelikož se jedná o výklad totožného pojmu (zkrácení na právech) a jelikož oba typy žalob od sebe odlišují jiné znaky (formálnost versus fakticita činnosti správních orgánů). Konstantní judikatura pak v této souvislosti nestaví na požadavku enumerativního přístupu a „hledání“ dotčeného práva či povinnosti žalobce: pro aktivní legitimaci postačuje skutkově podložené tvrzení, že zásah správního orgánu se negativně projevil v právní sféře žalobce (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 6 A 25/2002, publ. pod č. 906/2006 Sb. NSS). Aktivní žalobní legitimace bude dána vždy tehdy, pokud s ohledem na tvrzení žalobce není možné zjevně a jednoznačně konstatovat, že k zásahu do jeho právní sféry v žádném případě dojít nemohlo (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 8 As 47/2005, publ. pod č. 1764/2