6 As 123/2021 — Nejvyšší správní soud

18 A 42/2021- 94 - text 6 18 A 42/2021 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Martina Lachmanna ve věci žalobce: T. B. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Davidem Böhmem se sídlem Krouzova 3022/7, Praha 4 proti žalovanému: České přístavy, a.s., IČO: 45274592 sídlem Jankovcova 6, Praha 7 zastoupen advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D. sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v odepření možnosti užívat dlouhodobého stání plovoucího zařízení na poloze č. 20 ve veřejném přístavu Praha – Smíchov v důsledku změny č. 3 Provozního řádu veřejného přístavu Praha – Smíchov ze dne 31. 1. 2020, č. j. 58/421/2016, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce, Mgr. Davida Böhma, advokáta. IV. Soud vyzývá zástupce žalobce, advokáta Mgr. Davida Böhma, aby ve lhůtě 1 týdne od doručení tohoto usnesení sdělil číslo bankovního účtu, na který má být zaplacený soudní poplatek vrácen. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobce se svou žalobou domáhal určení, že v záhlaví popsaný zásah žalovaného je nezákonný a domáhal se, aby soud žalovanému zakázal v zásahu pokračovat a obnovit stav před zásahem tak, že žalovaný zruší změnu č. 3 Provozního řádu (dále též „předmětná změna“). Žalobce má své plovoucí zařízení dlouhodobě umístěné na poloze č. 20 přístavu, předmětná změna Provozního řádu pak dané stanoviště, jakož i některá další stanoviště užívaná k dlouhodobému stání označila za krátkodobá stání. 2. Žalobce popsal, že žalovaný vedl soudní spor o vyklizení pozemku proti společnosti WATERMAN Praha a.s. (dále jen „WATERMAN“), v němž již dvakrát rozhodoval Nejvyšší soud. Ten již v rozsudku ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1672/2019, konstatoval, že přístav, i když je v soukromém vlastnictví, je předmětem veřejného užívání. Během tohoto řízení pak žalovaný přistoupil právě k předmětné změně, kdy nově vymezil místa pro dlouhodobé stání, mezi něž ovšem nezahrnul polohu č. 20. 3. Žalobce dále připomněl, že byl přesvědčen, že provozní řád je opatřením obecné povahy, proto zdejšímu soudu podal návrh na jeho zrušení (zrušení předmětné změny). Tento návrh byl nicméně usnesením ze dne 30. 3. 2021, č. j. 5 A 8/2021 - 72, odmítnut s tím, že o opatření obecné povahy nejde, přičemž proti faktickým úkonům provozovatele pozemní části přístavu se dotčená osoba může bránit zásahovou žalobou. 4. Proto žalobce podal zásahovou žalobu, přičemž lhůta k podání žaloby je zachována. Uvedl, že předmětná změna byla vydána dne 31. 1. 2020 a schválena Státní plavební správou dne 24. 2. 2020. Objektivní dvouletá lhůta je tak zachována. Subjektivní lhůta je pak zachována, neboť jde o trvající zásah; žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18. Provozní řád je v rozporu se zákonem a žalobce staví do pozice neoprávněného uživatele přístavu. S odkazem na toto znění provozního řádu se pak žalovaný u civilního soudu domáhá toho, aby žalobce vyklidil daný pozemek (stání). Žalovaný dále zaslal žalobci dne 25. 3. 2021 dopis – informace o rozhodnutí soudu o žalobě o vyklizení vedené proti spolku TJ Blaník, z.s., v němž jej vyzval k vydání bezdůvodného obohacení a vyklizení stanoviště. Žalobce dodal, že „(d)opady protiprávního jednání žalovaného do právní sféry žalobce tedy přetrvávají do dnešního dne.“ Kromě toho žalobce doplnil, že subjektivní lhůtu je nutné počítat až od okamžiku vyčerpání prostředku nápravy, čímž zde dle žalobce bylo shora citované usnesení zdejšího soudu. 5. Žalobce popsal, že popsaným nezákonným zásahem byl dotčen na svém právu veřejného užívání podle § 6 odst. 1 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVP“), když předmětnou část pozemku užívá k vyvázání svého plovoucího zařízení dlouhodobě již 40 let. Zdůraznil, že do doby předmětné změny provozní řád žádná místa dlouhodobého stání nevymezoval, předmětná změna tak nově omezila užívání přístavu k dlouhodobému stání jen na k tomu určená místa, a to jen u odpůrců žalovaného v jím vedených civilních sporech o vyklizení. Žalovaný dlouhodobé stání podmiňuje uzavřením nájemní smlouvy, což je v rozporu se zákonem; dle žalobce rovněž opomněl projednat vymezení stání se správcem vodní cesty. Žalobci je tímto postupem zamezen přístup k jeho majetku a jeho užívání, provozní řád ve znění předmětné změny tak přímo zasahuje do jeho právní sféry. Jde přitom o faktický úkon orgánu veřejné správy dle § 7 odst. 5 ZVP, jak dovodil i Nejvyšší soud ve shora specifikované věci. Žalovaný je provozovatelem předmětného přístavu, který provozní řád vydává; je proto žalovaným. II. Vyjádření žalovaného a jeho doplnění 6. Žalovaný ve svém vyjádření popsal, že účelem žaloby je jen snaha o faktické prodlužování stavu porušování jeho vlastnického práva ze strany žalobce. Veřejná subjektivní práva žalobce přitom nebyla zásahem vůbec dotčena (žalobce byl povinen se pokyny provozovatele – žalovaného – řídit i dříve, což nečinil; předmětná změna jen konkretizovala místa určená k dlouhodobému stání) a případný zásah nebyl v žádném případě nezákonným, což již jako předběžnou otázku posuzoval Nejvyšší soud v druhém rozsudku ve věci WATERMAN ze dne 14. 8. 2020, č. j. 22 Cdo 1473/2020 - 677. 7. Žalovaný pak namítl i opožděnost žaloby, neboť napadený zásah není zásahem trvajícím – určením míst k dlouhodobému stání došlo k jednorázové úpravě práv a povinností uživatelů přístavu, shodně jako v případě např. souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3078/18). Tato skutečnost pak může mít toliko trvající důsledky. Skutečnost, že snad žalobce dopady změny pociťuje dodnes, na to nemá z pohledu běhu zákonné lhůty žádný dopad. Ten nemůže mít ani podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy, jakožto údajné neúspěšné vyčerpání prostředku nápravy. 8. V podání ze dne 19. 10. 2021 pak žalovaný soudu předložil rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2021, č. j. 6 As 123/2021 - 30, kterým byla zamítnuta kasační stížnost žalobce proti shora uvedenému usnesení zdejšího soudu č. j. 5 A 8/2021 - 72. Poukázal na to, že kasační soud k postupu zdejšího soudu uvedl a potvrdil, že nebylo namístě vyzvat žalobce ke změně žaloby na žalobu zásahovou, neboť v takovém případě by byla žaloba opožděná. III. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 9. Vzhledem k povaze tvrzeného zásahu a podáním stran se soud nejprve zabýval splněním podmínek potřebných k projednání návrhu ve věci samé, včetně toho, zda lze tvrzený zásah považovat za zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. a zda návrh není opožděný. 10. Podle § 7 odst. 5 ZVP platí, že „provozovatel pozemní části přístavu je oprávněn vydávat provozovatelům a vůdcům plavidel, členům posádek plavidel, cestujícím a ostatním osobám, které se nacházejí v přístavu, pokyny směřující k zajištění jeho bezpečného provozu. Tyto osoby jsou povinny se pokyny provozovatele pozemní části přístavu řídit, neohrozí-li splnění takového pokynu bezpečnost plavidla nebo osob na něm se nacházejících.“ (pozn. zvýraznění doplněno). 11. Jakkoli lze mít podle rozhodujícího senátu zdejšího soudu určité pochybnosti o tom, že vymezení míst určených k dlouhodobému stání v provozním řádu, jakožto obecném dokumentu upravujícím nejen bezpečnost, ale celé fungování a organizaci přístavu, lze nutně podřadit pod pojem pokynu k zajištění bezpečného provozu ve smyslu citovaného ustanovení, tato otázka již byla judikaturou vyřešena, přičemž zároveň bylo vyřešeno, že takový pokyn může být zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 123/2021 - 30 a v něm citovanou judikaturu, jakož i oba rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1672/2019). Z tohoto pohledu proto nelze mít za to, že by napadená změna provozního řádu nemohla být vůbec nezákonným zásahem podle soudního řádu správního. Stejně tak kasační soud nezpochybňoval postavení žalovaného jako správního orgánu. 12. To ovšem zároveň znamená, že žaloba musela být podána v zákonné lhůtě stanovené pro zásahovou žalobu, tedy v subjektivní lhůtě dvou měsíců (od okamžiku, kdy se žalobce o zásahu dověděl) a objektivní lhůtě v délce dvou let (§ 84 odst. 1 s. ř. s.) Zmeškání lhůty přitom nelze prominout (§ 84 odst. 2 s. ř. s.). Soud dospěl k závěru, že žalobce v tomto případě nedodržel subjektivní lhůtu a žalobu tak podal opožděně. 13. Soud totiž předmětný zásah vnímá, zcela v souladu se stanoviskem žalovaného, jako jednorázový, byť s trvajícími důsledky. V prvé řadě je nutné předeslat, že z obsahu žaloby i jejího petitu je zřejmé, že žalobce sice nezákonný zásah formálně neshledává ve vydání předmětné změny (jako tomu