6 As 146/2013 — Nejvyšší správní soud

18 A 78/2020- 65 - text  14 18 A 78/2020- [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců Mgr. Martina Lachmanna a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobkyně: L.K. bytem XYZ zastoupené Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s. sídlem Kovářská 939/4, Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v tom, že žalovaný propustil žalobkyni ze zajištění teprve dne 22. 7. 2020, přestože rozhodnutí žalovaného o zajištění žalobkyně ze dne 4. 6. 2020, čj. OAM-49/LE-BE01-VL13-PS-2020, bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2020, čj. 57 A 1/2020 - 22, doručeným žalovanému téhož dne takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalovaný propustil žalobkyni ze zajištění teprve dne 22. 7. 2020, přestože rozhodnutí žalovaného o zajištění žalobkyně ze dne 4. 6. 2020, čj. OAM-49/LE-BE01-VL13-PS-2020, bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2020, čj. 57 A 1/2020 - 22, doručeným žalovanému téhož dne, byl nezákonný. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 9. 2020 u Krajského soudu v Praze domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím v tom, že žalovaný v rozporu s § 46a odst. 13 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), propustil žalobkyni ze zajištění s týdenní prodlevou teprve dne 22. 7. 2020, přestože rozhodnutí žalovaného o zajištění žalobkyně ze dne 4. 6. 2020, čj. OAM-49/LE-BE01-VL13-PS-2020, bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2020, čj. 57 A 1/2020 - 22, jenž byl žalovanému doručen ještě téhož dne. 2. Žalobkyně navrhla, aby soud určil, že byl uvedený zásah žalovaného nezákonný. 3. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 10. 2020, čj. 51 A 100/2020 - 47, postoupil věc podle § 7 odst. 5 s. ř. s. k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze. II. Žaloba 4. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že dne 21. 5. 2020 obdržela od Policie ČR, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Odboru cizinecké policie rozhodnutí o zajištění dle § 124 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců vydané téhož dne pod čj. KRPL-41542-14/ČJ-2020-180024-SV (dále též „První rozhodnutí o zajištění“). Dle tohoto rozhodnutí byla zajištěna za účelem správního vyhoštění z důvodu, že představuje nebezpečí pro veřejný pořádek, neboť přicestovala na území ČR pouze na základě biometrického pasu, ačkoliv se na ni nevztahuje žádná z výjimek uvedených v ochranném opatření Ministerstva zdravotnictví, čj. MZDR 20599/2020-1MIN/KAN ze dne 15. 5. 2020, kterým byl některým skupinám cizinců ze třetích zemí zakázán vstup na území ČR, neboť nepředložila lékařské potvrzení o provedeném testu RT-PCR na přítomnost SARS CoV-2 s negativním výsledkem a neboť státní hranici mezi Polskem a Českou republikou překročila mimo místa, kde je prováděna kontrola osob vstupujících na území ČR. Délka zajištění byla stanovena na 60 dní ode dne omezení osobní svobody. Žalobkyni byla dále rozhodnutím žalovaného (odboru zdravotnického zabezpečení) ze dne 21. 5. 2020, čj. MV-41857-98/OZZ-2020 nařízena karanténa, kterou měla absolvovat v zařízení pro zajištění cizinců. 5. Žalobkyně dále uvedla, že dne 25. 5. 2020, tedy v době trvání karantény, podala v Zařízení pro zajištění cizinců (dále též „ZZC“) Bělá - Jezová žádost o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky. Dne 5. 6. 2020 pak bylo žalobkyni doručeno rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2020, čj. OAM-49/LE-BE01-VL13-PS-2020 (dále též „Rozhodnutí o přezajištění“), kterým byla ve smyslu § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu přezajištěna v ZZC Bělá - Jezová. Žalobkyně doplnila, že v souladu s § 46a odst. 5 zákona o azylu jí byla uložena povinnost setrvat v zařízení až do 11. 9. 2020. 6. Žalobkyně konstatovala, že Rozhodnutí o přezajištění napadla žalobou u Krajského soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 15. 7. 2020, čj. 57 A 1/2020 - 22 toto rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (dále též „Zrušující rozsudek“). 7. S poukazem na § 46a odst. 13 písm. c) zákona o azylu, dle něhož „zajištění podle tohoto zákona musí být bez zbytečného odkladu bez rozhodnutí ukončeno, rozhodne-li soud o zrušení rozhodnutí o zajištění nebo o prodloužení doby trvání zajištění; povinnost propustit žadatele o udělení mezinárodní ochrany vzniká vyhlášením zrušujícího rozsudku“, žalobkyně namítala, že Zrušující rozsudek krajského soudu byl vyhlášen dne 15. 7. 2020, přičemž téhož dne, tedy 15. 7. 2020, byl vyvěšen na elektronické úřední desce resortu justice. Uvedla, že právníci Organizace pro pomoc uprchlíkům o rozhodnutí žalobkyni informovali skrze její přátele, kteří s ní byli v pravidelném kontaktu, a elektronicky jim postoupili kopii rozsudku. Dne 20. 7. 2020 však bylo zjištěno, že žalobkyně nebyla dosud ze zajištění propuštěna. Zástupce žalobkyně tedy kontaktoval žalovaného, který jej informoval, že Zrušující rozsudek nemá dosud k dispozici. Žalobkyně konstatovala, že její zástupce žalovaného informoval, že toto rozhodnutí je dostupné na elektronické úřední desce soudu, přičemž následně postoupil Zrušující rozsudek žalovanému datovou schránkou se žádostí o okamžité propuštění žalobkyně, jak plyne z přípisu dne 20. 7. 2020 včetně výpisu o doručení z datové schránky v 11:00 téhož dne. Žalobkyně následně byla propuštěna ze ZZC Bělá - Jezová dne 22. 7. 2020 kolem 15:00. 8. Žalobkyně uvedla, že se svou žalobou domáhá konstatování nezákonného zásahu ze strany žalovaného ve věci jejího zajištění, když byla žalobkyně propuštěna ze zajištění dne 22. 7. 2020, tedy až týden poté, co bylo její zajištění shledáno dne 15. 7. 2020 Krajským soudem v Praze nezákonným. Žalovaný podle žalobkyně jednal v rozporu s § 46a odst. 13 písm. c) zákona o azylu, neboť nečinil žádné kroky k tomu, aby žalobkyně byla propuštěna bez zbytečného odkladu. Argument, že žalovaný neměl Zrušující rozsudek k dispozici, dle žalobkyně nemůže obstát, neboť tento byl veřejně dostupný na úřední desce Krajského soudu. Žalobkyně namítla, že nebylo její povinností informovat o rozhodnutí správní orgán prostřednictvím neziskové organizace, která ji v řízení pomáhala. Přestože tak žalobkyně učinila, byla propuštěna až po dalších dvou dnech omezení na osobní svobodě. Nečinností žalovaného tak bylo podle přesvědčení žalobkyně zasaženo do jejích práv, včetně jejích základních práv chráněných ústavním pořádkem ČR, Listinou základních práv a svobod a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a svobod. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 14. 10. 2020 navrhl, aby byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta. 10. Dle žalovaného nelze uzavřít, že by žalobkyně byla zkrácena na svých právech nezákonným zásahem správního orgánu. Ze žádného zákona dle žalovaného „nepramení povinnost žalovaného, aby dohledával rozsudky a kontroloval infodesky soudů napříč celým spektrem soudní soustavy ČR“. Žalovaný poukázal na to, že disponuje elektronickou podatelnou GINIS, do které jsou mu elektronická podání doručována. Elektronická schránka je přitom podle žalovaného platná pro všechna elektronická podání mířící na všechny odbory ministerstva, přičemž se jedná mnohdy o více jak tisíce podání denně. Žalovaný přitom popisoval praxi spočívající v tom, že elektronická podatelna sice přijme všechna podání, která jsou však „překlopena“ do podsystémů GINIS, tzv. uzlů, kterými jsou potom distribuována na jednotlivé odbory ministerstva, a dalších uzlů, které převádí distribuci elektronických podání na jednotlivá oddělení. Tato činnost není dle žalovaného prováděna automaticky, nýbrž určenými oprávněnými pracovníky. 11. Žalovaný připustil, že Zrušující rozsudek byl „do uzlu MV doručen opravdu dne 15. 7. 2020 v 17:50:44“, přičemž doplnil, že „stažen byl oprávněnou pracovnicí dne 16. 7. 2020 v 7:00.28, zpracován byl pracovnicí následného uzlu dne 21. 7. 2020 v 13:48:17“. Uvedl, že rozsudek „tedy došel na pracoviště žalovaného až dne 21. 7. 2020, do Oddělení zástupčí činnosti a kasací byl totiž uzlem přerozdělen až dne 22.7.2020“. Pověřené oddělení pak podle žalovaného neprodlené vyrozumělo ZZC Bělá - Jezová o obdržení rozsudku a žádalo na jeho základě o neprodlené propuštění žalobkyně. Žalovaný tak dle svého přesvědčení učinil bez zbytečného odkladu, a to v momentě, kdy se o dané skutečnosti dozvěděl, přesně tak, jak předpokládá zákon. 12. K námitce žalobkyně žalovaný uvedl, že urgující písemnost jejího zástupce zaslaná dne 20. 7. 2020 v 10:55:19 byla zpracována až dne 23. 7. 2020, tedy v době, kdy již byla žalobkyně propuštěna ze ZZC. 13. Nad rámec uvedeného žalovaný poukázal na to, že dne 18. 8. 2017 přípisem čj. MV-161206-