— Nejvyšší správní soud

20 Ad 2/2021- 23 - text  20 Ad 2/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. ve věci žalobce: Centrum Labyrint, z. s., IČ 04286642 sídlem V. Blodka 82, 739 25 Sviadnov proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2020 č. j. MPSV-2020/233145-923 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 5. 11. 2020, č.j. 805147/20/OT, jímž bylo rozhodnuto o snížení státního příspěvku na výkon pěstounské péče přiznaného žalobci za kalendářní rok 2020 o částku ve výši 48.000,- Kč a o uložení povinnosti žalobce vrátit část státního příspěvku ve výši 48.000,- Kč. II. Žaloba a její podstatný obsah 2. Žalobce tvrdí, že mu správní orgány snížily státní příspěvek na výkon pěstounské péče za kalendářní rok 2020 o částku ve výši 48. 000,- Kč neoprávněně, neboť pěstounská péče o nezl. N. S., nar. X poskytovaná A. S., nar. X, a A. S. nar. X, oba bytem X, trvala až do 7. 9. 2020 a nikoli do 18. 12. 2019, jak zjistily správní orgány. 3. Žalobce je toho názoru, že žalovaný postupoval pouze formálně, a nevzal v úvahu činnosti žalobce ve prospěch nezletilé N. i po jejím odchodu k budoucím pěstounům. Žalobce s nezletilou, pěstouny i budoucími pěstouny pracoval i nadále v dobré víře a na podkladě aktualizovaného individuálního plánu ochrany dítěte ze dne 13. 1. 2020, kdy pěstouni A. a A. S. byli stále osobami odpovědnými za několik cílů tohoto plánu až do doby rozhodnutí soudu o změně výchovného prostředí nezl. N. a žalobce měl povinnost podle dohody o výkonu pěstounské péče č. 7/2016 doprovázet pěstouny a poskytovat jim služby v rámci vztahu dohodou stanoveného. 4. Žalovaný rovněž nevzal v úvahu, že činnost a jednotlivé úkony žalobce ve prospěch obou rodin prováděl v souladu s ust. § 5 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně – právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), podle kterého je předním hlediskem sociálně-právní ochrany zájem a blaho dítěte, tj. v tomto případě nezl. N., která si procházela pro ni ohrožující situací. Činnost žalobce byla rovněž vykonávána v souladu s pokyny pro něj nadřízeného orgánu, tj. Magistrátu města Frýdku – Místku. Napadeným rozhodnutím a rozhodnutím nalézacího správního orgánu je však nyní za tuto činnost sankcionován. 5. Žalobce má za to, že není žádný věcný důvod k předmětnému snížení státního příspěvku, neboť je zřejmé, že služba byla rodinám i nezletilé poskytována, jak vyplývá z individuálního plánu ochrany dítěte a dohody o výkonu pěstounské péče č. 7/2016. Je toho názoru, že příspěvek mohl být krácen nanejvýše za dobu od 8. 9. 2020, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 1. července 2020 č.j. 0 P 127/2005 – 268 o změně pěstounské péče o nezletilou N. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření argumentoval zjištěním nalézacího správního orgánu, že původní pěstouni nezl. N. S. předali již dne 18. 12. 2019 nezletilou do faktické péče budoucích pěstounů, čímž přestali vykonávat osobní péči o nezletilou. Tím došlo k ukončení pěstounské péče původních pěstounů, se kterými měl žalobce uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče, jež ukončením pěstounské péče zanikla, resp. přestala trvat, podle ust. § 47c odst. 1 písm. a) zákona. Vzhledem k tomu pak správní orgán prvého stupně postupoval zcela v souladu s ust. § 47d odst. 5, odst. 6 zákona, když rozhodl o snížení státního příspěvku na výkon pěstounské péče přiznaného žalobci za rok 2020. 7. Žalovaný je toho názoru, že nelze přihlížet ke skutečnosti, že nezletilá byla do péče nových pěstounů svěřena až rozsudkem opatrovnického soudu, který nabyl právní moci dne 8. 9. 2020, neboť faktická péče původních pěstounů skončila již dne 18. 12. 2019. 8. K tvrzení žalobce, že rodině nezletilé i nadále (tj. po jejím předání budoucím pěstounům) poskytoval podporu a pomoc žalovaný uvedl, že v takovém případě žalobci nic nebránilo v tom, aby uzavřel dohodu o výkonu pěstounské péče právě s budoucími pěstouny, kteří se stali osobami pečujícími ve smyslu ust. § 4a zákona. 9. K žalobcem navrhovanému poměrnému krácení státního příspěvku odpovídajícímu rozsahu jím realizované činnosti v roce 2020 žalovaný uvedl, že takový postup by neodpovídal platné právní úpravě obsažené v ust. § 47d odst. 6 zákona, když dohoda o výkonu pěstounské péče č. 7/2016 netrvala v kalendářním roce 2020 déle než 6 měsíců. 10. Žalovaný tedy neshledávaje žádných důvodů pro zrušení napadeného rozhodnutí navrhuje, aby soud žalobu zamítl. III. Rozhodnutí bez nařízení jednání 11. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních námitek vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s.ř.s.“ )]. 12. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání, neboť žalobce nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým projednáním věci ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy a žalovaný výslovně souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud sám pak tedy za této situace a s ohledem na obsah správního spisu nepovažoval nařízení jednání za nezbytné. IV. Obsah správního spisu 13. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující, pro věc podstatné skutečnosti. 14. Žalobce je osobou pověřenou k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. 15. Žalobce dne 18. 7. 2016 uzavřel dohodu o výkonu pěstounské péče s pečujícími osobami A. a A. S., na základě které mu byl přiznán správním orgánem prvého stupně státní příspěvek na výkon pěstounské péče ve výši 48 000 Kč, resp. v souhrnné výši 624 000,- Kč po přiznání příspěvku v téže výši na základě dalších 12 obdobných dohod uzavřených s jinými pečujícími osobami, na kalendářní rok 2020. 16. Dne 18. 12. 2019 se zástupce žalobce dostavil spolu s nezl. N. S., která byla toho času v péči pečujících osob A. a A. S., na Magistrát města Frýdek – Místek, Odbor sociální péče, oddělení sociálně-právní ochrany dětí, za účelem informování o aktuální situaci v rodině. Z jednání vyplynula potřeba změny výchovného prostředí nezletilé jejím odnětím z pěstounské péče dosavadních pěstounů a svěřením do společné pěstounské péče nových pěstounů D. a S. S. (tety a strýce nezletilé). 17. Dne 8. 9. 2020 nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 1. července 2020 č.j. 0 P 127/2005 – 268 o změně pěstounské péče o nezletilou N., kterým byla nezletilá svěřena do společné pěstounské péče nových pěstounů D. a S. S.. Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává zjištění okresního soudu, že nezl. N. byla fakticky v péči nových pěstounů již ode dne 18. 12. 2019, kdy s mimo jiné uskutečnil jednání na Magistrátu města Frýdek-Místek zmíněné v předchozím bodě. 18. Žalobce dne 13. 10. 2020 ohlásil správnímu orgánu prvého stupně změny pro posouzení nároku na státní příspěvek na výkon pěstounské péče spočívající v ukončení dohody o výkonu pěstounské péče uzavřené s původními pěstouny A. a A. S., a to ke dni 24. 9. 2020. 19. Správní orgán prvého stupně na základě ohlášení změny pro posouzení nároku na státní příspěvek na výkon pěstounské péče zahájil dne 20. 10. 2020 správní řízení ve věci státního příspěvku na výkon pěstounské péče a současně poučil žalobce o jeho právu vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům rozhodnutí. 20. Správní orgán prvého stupně následně vydal dne 5. 11. 2020 rozhodnutí č.j. 805147/20/OT, jímž rozhodl o snížení státního příspěvku na výkon pěstounské péče přiznaného žalobci za kalendářní rok 2020 o částku ve výši 48.000,- Kč a o uložení povinnosti žalobce vrátit část státního příspěvku ve výši 48.000,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí si žalobce podal odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl. V. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 21. Podle § 4a písm. a) zákona se rozumí jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte fyzická osoba, které bylo dítě svěřeno do výchovy rozhodnutím příslušného orgánu. 22. Podle § 4a písm. b) bod 1 zákona se rozumí osobou pečující o dítě (dále jen „osoba pečující“) jiná fyzická osoba odpovědná za výchovu dítěte, která je pěstounem 23. Podle § 47a odst. 1 zákona se pro účely tohoto zákona jako pěstounská péče posuzuje péče o dítě poskytovaná osobou pečující nebo skutečnost, že je fyzická osoba osobou v evidenci. 24. Podle § 47a odst. 2 zákona má osoba pečující a osoba v evidenci právo na poskytnutí trvalé nebo dočasné pomoci při zajištění osobní péče o svěřené dítě. 25. Podle § 47c odst. 1 písm. a) zákona dohoda o výkonu pěstounské péče trvá po dobu, po